Národní shromáždění republiky československé 1948.
I. volební období. 1. zasedání.
38.
Společná zpráva
výborů sociálně — politického a zdravotnického, ústavně — právního
a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 14) o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní ústavní léčebné péče.
Sociálně — politický a zdravotnický výbor projednal osnovu zákona (tisk 14) ve své schůzi dne 7. července 1948,
ústavně — právní výbor ve schůzi dne 7. července 1948 a
rozpočtový výbor ve schůzi dne 8. července 1948.
Ve vládním návrhu zákona učinil sociálněpolitický a zdravotnický výbor a ústavně-
právní výbor četné změny a doplňky. Rozpočtový výbor schválil osnovu zákona ve znění přijatém výbory sociálně — politickým a zdravotnickým a ústavně — právním.
Všechny tři jmenované výbory doporučují Národnímu shromáždění upravený návrh zákona tak, jak je zřejmý z připojeného celkového znění, které je nerozlučnou součástí této zprávy.
V Praze dne 8. července 1948. Za výbor sociálně — politický a zdravotnický:
Mátl v. r.,
předseda.
Dr. Bureš v. r., zpravodaj.
Za výbor ústavně — právní:
Dr. Bartuška v. r.,
předseda.
Dr. Patschová v. r.,
zpravodaj.
Za výbor rozpočtový:
Souček v. r., místopředseda.
Dr. Berák v. r., zpravodaj.
Zákon
ze dne...............................................1948
o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní ústavní léčebné péče.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů.
§ 1.
Léčebnými a ošetřovacími ústavy se podle tohoto zákona rozumějí zdravotnická zařízení, ve kterých se poskytuje osobám nemocným nebo na zdraví ohroženým ústavní péče vykonávaná lékařem nebo za jeho dozoru odborně školenými pomocnými silami a záležející ve vyšetřování, léčení a ošetření.
§ 2.
(1) Do vlastnictví státu přechází dnem 1. ledna 1949 všechen majetek, který slouží nebo jest určen provozu léčebných a ošetřovacích ústavů s výjimkou majetku nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.
(2) Majetek sloužící nebo určený provozu léčebných a ošetřovacích ústavů, který je částí majetkových podstat národních podniků, vyjme příslušný ministr v dohodě s ministry zdravotnictví a financí z majetkové podstaty těchto podniků a ministr zdravotnictví použije tohoto majetku při začlenění dotčených ústavů do organisace ústavů státních (§ 9).
(3) Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí s účinkem doručení v úředním listě, které ústavy a který majetek byly zestátněny tímto zákonem.
(4) přechod nemovitostí a knihovních práv na československý stát (státní správu zdravotní) zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh ministerstva zdravotnictví s odvoláním na tento zákon.
§ 3.
(1) Stát vstupuje ke dni zestátnění majetku v závazky k němu náležející. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení zestátněného majetku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, stát nevstupuje. Za závazky náležející k zestátněnému majetku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a zestátněná majetková podstata ani stát za ně neručí.
Osobními daněmi a dávkami se rozumějí zejména daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
(2) U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné nebo pod., může se stát domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 4.
(1) Je-li zestátněný majetek ke dni zestátnění předlužen, může státní zdravotní správa požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku ke dni zestátnění upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost.
(2) Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhlášené v úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti státu zanikají.
(3) úprava podle odstavce l se provede takto:
a) nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení z podstaty zestátněného majetku, pokud takovéto nároky nezanikly zestátněním;
b) nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty její hodnotou;
c) ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv zestátněného majetku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d) závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
() Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti státu, úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti státu.
(6) Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na právo na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
§ 5.
(1) Stát může odporovati právním jednáním, která vykonal po 27. říjnu 1945 vlastník zestátněného majetku v úmyslu poškoditi nebo ztížiti zestátnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2) Odporovati lze do dvou let od zestátnění majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrci.
(3) Právní jednání o převodu majetku, na který by se vztahoval tento zákon, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž majetek se zestátňuje podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena 6 měsíců přede dnem vyhlášení tohoto zákona, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo zdravotnictví. O schválení nutno žádati do 31. března 1949, jinak se má za to, že schválení nebylo uděleno.
§ 6.
(1) Za majetek zestátněný podle tohoto zákona, s výjimkou majetku svazků lidové správy, majetku sloužícího provozu dosavadních veřejných nemocnic provozovaných podle zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 č. z. z., kterým se upravují právní poměry v. v. nemocnic v Čechách, nebo provozu všeobecné nemocnice v Praze, přísluší náhrada ve výši obecné ceny majetku. Od obecné ceny se odečtou podpory poskytnuté vlastníku nebo provozovateli nebo jejich právním předchůdcům z veřejných prostředků nebo z prostředků nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění na stavební a nestavební investice. Ministerstvo zdravotnictví může rozhodnouti, že od obecné ceny se odečte hodnota darů a odkazů, poskytnutých vlastniku nebo provozovateli nebo jejich právním předchůdcům ve prospěch zestátněného ústavu. Jinak platí o náhradě přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1948, č. 114 Sb. (dále jen "dekret").
(2) Stát uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s poskytnutím náhrady za majetkové podstaty zestátněné podle tohoto zákona, a to podle plánu, na němž se dohodnou ministři zdravotnictví a financí.
(3) Za majetek uvedený v § 2, odst. 2 se národnímu podniku náhrada neposkytuje.
§ 7.
(1) Zaměstnanci zestátněných ústavů přecházejí dnem zestátnění do služeb státu a zařadí se podle příslušných předpisů o státních zaměstnancích; zařazení provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
(2) Vláda vydá nařízením předpisy o zhodnocení předchozí služební činnosti zaměstnanců převzatých státem, při čemž může stanoviti odchylky z ustanovení odstavce l až do provedení všeobecné úpravy platů zaměstnanců státních léčebných a ošetřovacích ústavů.
Část II.
Začlenění zestátněných a konfiskovaných ústavů a organisace
státní ústavní léčebné péče, § 8.
Léčebné a ošetřovací ústavy může zřizovati a provozovati jen stát. Ministr zdravotnictví může v dohodě s ministrem sociální péče přenésti toto právo — pokud jde o odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. 4) — v jednotlivých případech na ústřední národní pojišťovnu.
§ 9.
(1) Ústavy zestátněné tímto zákonem (§ 2, odst. l a 2) budou na podkladě jednotného plánu zdravotní péče spolu s ostatními státními ústavy léčebnými a ošetřovacími a s léčebnými a ošetřovacími ústavy konfiskovanými podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy roztříděny a provozovány státem (státní správou zdravotní) podle dalších ustanovení.
(2) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou
a) nemocnice,
b) odborné léčebné a ošetřovací ústavy.
(3) Nemocnice jsou základní ústavy, které poskytují veškerou potřebnou ústavní péči. Jsou to:
a) okresní nemocnice, které mají oddělení interní, dětské a kojenecké, gynekologické a porodnické a oddělení chirurgické,
b) oblastní nemocnice, které mimo oddělení uvedená pod písm. a) mají další odborná oddělení a jsou středisky ústavní péče o obyvatelstvo příslušného spádového území, tvoříce s okresními nemocnicemi tohoto území jednotné pracovní celky.
(4) Odborné léčebné a ošetřovací ústavy jsou ústavy, které poskytují jen zvláštní odbornou ústavní péči v některých oborech (porodnice, ústavy pro matky, kojence a děti, ozdravovny, ústavy pro léčení tuberkulosy, pro léčení vad a nemocí ústrojí oběhu krevního, ústavy pro léčení chorob duševních, pro léčení chorob nervových, pro léčení osob tělesně nebo duševně vadných, ústavy pro doléčování a přeškolování po úrazech, ústavy pro léčení chorob stáří aj. ).
(5) Léčebné a ošetřovací ústavy buďtež sdružovány s ambulatorii a ústavy národního zdraví tak, aby s nimi tvořily pracovní celek zajišťující plánovité a hospodárné provádění zdravotní péče a účelné využití zařízení i získaných poznatků a zkušeností pro jednotnou státem řízenou péči o zdraví lidu.
(6) Léčebné a ošetřovací ústavy zřizuje ministerstvo zdravotnictví.
(7) Ministr zdravotnictví vydá nařízením předpisy o jednotlivých druzích státních léčebných a ošetřovacích ústavů a o způsobu jejich vnitřního uspořádání, při čemž zejména určí, jakým způsobem má býti okresními nemocnicemi zajištěna služba epidemiologická a úrazová a po případě jiné služby důležité s hlediska veřejného zájmu, zvláště s hlediska obrany státu; tímtéž způsobem může stanoviti pro přechodnou dobu, po kterou by toho vyžadoval nepřetržitý provoz řádné léčebné péče, odchylky z ustanovení odstavců 2 a 3.
§ 10.
(1) Oblastní nemocnice a státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy spravují krajské národní výbory, okresní nemocnice okresní národní výbory, a to prostřednictvím správních sborů, které jmenuje příslušný národní výbor.
(2) Podrobné předpisy o správě ústavů, o ustavení a složení správních sborů, ve kterých budou vedle veřejné zdravotní správy zastoupeny zejména i Ústřední národní pojišťovna a jednotná odborová organisace, o činnosti těchto sborů, jakož i o rozsahu odpovědnosti správních orgánů za řádný provoz ústavů, vydá vláda nařízením.
(3) Zaměstnanci státních léčebných a ošetřovacích ústavů tvoří jednotný osobní stav; jejich osobním úřadem je příslušný krajský národní výbor. Povšechná úprava osobních věcí přísluší ministerstvu zdravotnictví, na Slovensku prostřednictvím pověřenectva zdravotnictví.
(4) Vláda může stanoviti odchylky od zásad uvedených v předchozích odstavcích u ústavů zvláštního významu, jejichž správa by z důvodů veřejného zájmu vyžadovala zvláštní úpravy.
§ 11.
Vrchní dozor nad státními léčebnými a ošetřovacími ústavy přísluší ministerstvu zdravotnictví, které zejména určuje nebo mění podle zásad stanovených jednotným plánem zdravotní péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy síť těchto ústavů. Ministerstvo zdravotnictví schvaluje investiční programy a provozní rozpočty státních léčebných a ošetřovacích ústavů a vydává v mezích nařízení vydaného podle § 9, odst. 7 směrnice pro vnitřní organisací ústavů po stránce zdravotnické, správní i hospodářské.
§ 12.
(1) Ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech musí býti každému, jehož zdravotní stav toho vyžaduje, poskytnuta ústavní péče (§1). Povaha a rozsah této péče se řídí výlučně zdravotním stavem ošetřované osoby; proto je zakázáno rozdělovati ošetřované osoby do tzv. tříd nebo poskytovati přednostní ústavní péči podle výše úplaty.
(2) Ošetřovné za osoby, které nemají nárok na ústavní péči na účet ústřední národní pojišťovny, stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy financí a sociální péče a v součinnosti s generálním sekretariátem Hospodářské rady vyhláškou v Úředním listě.
(3) Za osoby uvedené v odstavci 2 hradí náklady spojené s ústavní péčí a vzniklé po prvním lednu 1949 stát (státní správa zdravotní), pokud je tyto osoby nebo osoby povinné je vyživovati nemohou uhraditi samy bez ohrožení výživy vlastní nebo osob na ně odkázaných výživou.
(4) Mimo ošetřovné podle odstavce 2 nebo mimo úhradu stanovenou podle zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, nelze v souvislojstí s poskytnutím ústavní péče požadovati ani přijímati jakoukoliv jinou
úplatu (příplatky na léky, odměny u operace, výkony, služby a pod. ).
§ 13.
(1) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy financí a sociální péče na návrh Ústřední národní pojišťovny převésti některé odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. 4), zestátněné podle tohoto zákona, do vlastnictví ústřední národní pojišťovny, při čemž zároveň stanoví podmínky převzetí, zejména určí přejímací cenu.
(2) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy sociální péče, financí a vnitra převésti některé konfiskované odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. l a 4) do vlastnictví ústřední národní pojišťovny. Ustanovení § 11, odst. 4 zákona ze dne 6. května 1948, č. 125 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku platí obdobně.
(3) Zaměstnanci ústavů, které ústřední národní pojišťovna převezme podle odstavce l nebo 2, přecházejí dnem převzetí do jejích služeb a zařadí se podle příslušných předpisů o zaměstnancích ústřední národní pojišťovny.
(4) Převezme — li Ústřední národní pojišťovna ústav podle odstavce l nebo 2, vztahují se na ni obdobně ustanovení §§ 3 až 5 tohoto zákona.
(5) Převod nemovitostí a knihovních práv, které budou převedeny podle odstavců l a 2 na Ústřední národní pojišťovnu, zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh Ústřední národní pojišťovny s odvoláním na tento zákon.
Část III.
Závěrečná ustanovení. § 14.
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, kterých je třeba k provedení části I a k úpravě organisace ústavů podle částí II, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 15.
Jednání příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných trestá okresní národní výbor, nejde — li o čin přísněji trestný, pokutou do 100. 000 Kčs nebo trestem na svobodě do jednoho roku. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do jednoho roku. Vyměří — li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati dobu jednoho roku.
§ 16.
O zatímní správě zestátněných a konfiskovaných léčebných a ošetřovacích ústavů platí přiměřeně ustanovení §§ 12 a 13 zákona č. 125/ 1948 Sb.
§ 17.
Dokud nenabude účinnosti zákon předvídaný ustanovením § 176, odst. 3 ústavy československé republiky, působnost vyhrazená tímto zákonem krajským národním výborům, přísluší zemským národním výborům, na Slovensku pověřenectvu zdravotnictví.
§ 18.
(1) Ustanovení tohoto zákona s výjimkou části II se vztahují i na vojenské léčebné a ošetřovací ústavy; působnost, která podle ustanovení části I přísluší ministru (ministerstvu) zdravotnictví, náleží u vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů ministru (ministerstvu) národní obrany.
(2) Organisace, správa a provoz vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů se řídí zvláštními předpisy.
(3) Vojenské léčebné a ošetřovací ústavy mohou poskytovati ústavní péči i osobám, na které se nevztahuje vojenská nemocenská péče. Osobám podléhajícím vojenské nemocenské péči může býti poskytnuta ústavní péče v civilních státních léčebných a ošetřovacích ústavech. Rozsah a úhradu ústavní péče poskytované podle tohoto odstavce stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí. Povaha a rozsah této péče se řídí výlučně zdravotním stavem ošetřované osoby; je proto zakázáno rozdělovati ošetřované osoby do t. zv. tříd nebo poskytovati přednostní ústavní péči podle výše úplaty.
§ 19.
Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zdravotnictví, sociální péče, národní obrany, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Státní tiskárna v Praze — 3645-48