obyvatelstvo oblastí, skládající se z několika okresů. Při tom budou spolupracovati s okresními nemocnicemi a zdravotnickými středisky svého spádového území; toto pracovní spojení se promítne hlavně také do distribuce a výcviku odborného personálu. Odborné léčebné a ošetřovací ústavy budou tvořiti doplněk této základní sítě.

V navržené struktuře budou vhodně začleněny i tak zv. závodní nemocnice, které jsou provozovány některými velikými podniky (na př. Vítkovickými závody). Začleněním těchto závodních nemocnic do celkové organisace státních léčebných a ošetřovacích ústavů nebudou nikterak dotčeny specifické potřeby a zdravotnické zájmy dosavadního provozovatele. Pokud půjde o ústavy, vybavené větším počtem odborných oddělení, budou takové závodní nemocnice organisovány jako nemocnice oblastní pro okruh podniku, který bude tvořiti jejich spádové území určené rozsahem průmyslového závodu a jeho zájmové sféry.

Zákon ponechává možnost, aby z některých závažných důvodů veřejného zájmu mohl ministr zdravotnictví zajistiti službu epidemiologickou, úrazovou a j. v nemocnicích nižšího typu. Zákon zde míří zejména na situace, které by byly vytvořeny mimořádným ohledem na obranu státu. Dále je nutno míti na zřeteli dnešní neutěšený stav nemocnic a nedostatek lůžkové kapacity; proto zákon umožňuje, aby po dobu, než dojde k většímu rozvinutí nemocniční sítě, mohl ministr zdravotnictví povoliti přechodně další užívání těch zařízení, která pro budoucnost nemají býti udržována a která budou postupně na podkladě jednotného plánu likvidována a nahrazována zařízeními únosnějšími.

8. K §10:

Konstrukce správy státních léčebných a ošetřovacích ústavů se připíná ke struktuře lidové správy. Počítá se s tím, že po zavedení krajského zřízení budou oblastní nemocnice a odborné ústavy spravovány krajskými národními výbory. Ustanovení odstavce 4 umožňuje

odchylky v případech, kde toho vyžaduje zvláštní povaha ústavu (na př. závodní nemocnice) nebo jeho zvláštní význam (ústav krajně důležitý po stránce badací).

9. K §11:

Toto ustanovení, které ostatně vyplývá z platných předpisů o působnosti ministerstva zdravotnictví, zaručí nutnou míru jednotného řízení zdravotnického ústavnictví, aniž bude přílišnou centralisací ohrožena pružnost provozu jednotlivých ústavů.

10. K§ 12:

Všem státním léčebným a ošetřovacím ústavům se vtiskuje charakter ústavů veřejných v tom smyslu, že se jim ukládá povinnost přijmouti do ústavní péče každého, jehož zdravotní stav toho vyžaduje. Náklady ošetření za osoby, které nemají nároku na péči na účet národního pojištění a které by si ošetření nemohly zaplatiti, bude hraditi státní zdravotní správa z příslušné rozpočtové položky. Prakticky půjde ovšem o nepatrné množství osob.

11. K §§ 14, 15, 16, 19:

Tato ustanovení nepotřebují zvláštního vysvětlení.

12. K § 17:

Část prvá a třetí zákona se bude vztahovati i na vojenské léčebné a ošetřovací ústavy; to znamená zejména, že se tímto zákonem zestátňuje i majetek, který slouží nebo jest určen provozu ústavů vojenských.

13. K § 18:

Mezi předpisy, které budou navrženým zákonem zrušeny, patři zejména zákony č. 242/ 1922 a č. 98/1930 Sb., dále v českých zemích systemální dekret Josefa II. z 18. 9. 1788, č. 292 (gub. č. 32. 958), výnosy rak. min. vnitra č. 6382/1854 a č. 26. 641/1856, zákon č. 19/1888 č. z. z., na Slovensku IX. hlava zák. čl. XIV/1876, zák. čl. XXI/1898 a j.

V Praze dne 22. června 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr zdravotnictví:

J. Plojhar v. r.

Státní tiskárna v Praze — 3429-48.