Již podrobné projednávání jednotlivých
kapitol státního rozpočtu ve výborech
našeho NS nám ukázalo, že přes
rafinovanou záškodnickou činnost bandy Slánského
i dalších nepřátelských agentů
se nepodařilo naše hospodářství
vážněji narušit a tím méně
náš vítězný rozvoj a postup vpřed,
k socialismu, zastavit.
Naše národní hospodářství
i přes mnohé obtíže a nedostatky, o
nichž zde mluvil i pan ministr financí Kabeš,
denně mohutní a sílí. Každý,
kdo si nechce zakrývat oči a zacpávat uši
před skutečnostmi a pravdou, musí přiznat,
že naše země se rok od roku přetváří
ve stále krásnější a bohatší
a že z pilné práce našich pracujících
nám vyrůstají v nepředstavitelně
krátké době taková díla, jaká
se za kapitalismu budovala desítky let. Krásně
vystihl tento rozmach dopisovatel sovětského časopisu
"Pravda", Tarasov, když 26. ledna t. r. napsal
o našich NHKG: "Všechno zde je pozoruhodné;
jak rozměry stavby, tak tempo práce. Nic podobného
neznalo staré Československo. Stavba Vítkovických
železáren, co do objemu daleko menších,
jež jsou odtud vzdáleny jen 6 km, trvala kapitalistům
123 let. Strana a čs. vláda stanovila pro dokončení
kunčického gigantu dobu více než 20x
kratší." - Je to jistě radostné
a čestné uznání práce našich
dělníků a techniků a je také
potvrzeno tím, že objem naší průmyslové
výroby vzrostl proti roku 1937 téměř
dvojnásobně. Pěkně to vyjádřil
při projednávání rozpočtu ve
výborech posl. Janouš, když řekl, že
zde máme sice jednu Československou republiku, a
to ještě s méně obyvateli než v
roce 1937, ale s průmyslovou výrobou rovnající
se výrobě dvou předválečných
republik.
Výsledky budovatelského úsilí našeho
lidu se projevily na všech úsecích našeho
hospodářství v oblasti celé republiky.
Vybudovali jsme a uvedli do provozu celou řadu nových
závodů, elektráren a vodních děl.
Byly postaveny stovky kilometrů nových silnic, železničních
tratí, mostů a tunelů, a pro vyšší
výnosy našeho rostoucího socialistického
zemědělství bylo zavodněno anebo meliorováno
mnoho tisíc ha půdy. Byl rozšířen
počet nových moderních škol všech
stupňů, jeslí, nemocnic, jakož i dalších
sociálních, kulturních a zdravotních
opatření. Naši pracující dostali
proti minulému roku o 30% více nových krásných
bytů. Stálá zaměstnanost všech
práce schopných lidí a dostatečné
důchodové zabezpečení přestárlých
a invalidních se nejvýrazněji projevují
ve stále stoupajícím maloobchodním
obratu veškerého spotřebního zboží.
Naše mládež nezná již problému
kapitalistických krisí a jejich neblahé důsledky,
které se projevovaly ve formě nezaměstnanosti,
bídy a hladu. Naše děti a naše učňovská
i studující mládež se těší
takové pozornosti strany a vlády i široké
veřejnosti, o jaké se nám nikdy nesnilo.
Žije se nám všem nesporně mnohem lépe
a radostněji než kdykoliv před tím.
Proč tomu tak je? Je to proto, že dnes již nejsme
malým a bez-významným národem, jak
se nám to snažila namluvit buržoasie předmnichovské
republiky, poněvadž osvobozením slavnou sovětskou
armádou v roce 1945 jsme se stali vskutku svobodným
a nezávislým státem, který patří
mezi přední a nejprůmyslovější
země světa. Naše hranice, až na malou
část na jihozápadě, sousedí
se spřátelenými státy lidových
demokracií a s velkým Sovětským svazem,
se kterým jsme spojeni pevným a nerozborným
přátelstvím a spojenectvím na věčné
časy. Dnešní naše hranice přátelství
a míru sahají od Šumavy až po Vladivostok
a Peking, od Baltiku až po Černé moře
a v jejich prostoru žije 800 milionů lidi.
Náš obrovský hospodářský
rozvoj je také umožněn proto, že jsme
v únoru 1948 navždy zúčtovali s domácí
i zahraniční reakcí, že jsme se navždy
vypořádali s těmi falešnými proroky
a kapitalistickými zaprodanci, jako byl Zenkl, Ripka, Feierabend
a j., a že pracující lid převzal za
vedení KSČ a v čele s drahým nám
presidentem Klementem Gottwaldem řízení svých
věcí definitivně do svých rukou. Na
padrť byla rozbita záludná theorie o vytvoření
t. zv. mostu mezi západem a východem, poněvadž
náš lid se přesvědčil o tom,
že to měl být most hospodářské
a politické závislosti na domácích
i zahraničních vykořisťovatelích,
most přes takzvané mezinárodní pásmo
k přípravě útoku na Sovětský
svaz, most nenávisti a války, most k Marshallovu
plánu a do chomoutu válečného Atlantického
paktu.
Dnešní naše přátelské vztahy
k Sovětskému svazu a ke státům lidových
demokracií jsou vztahy svobodných lidí a
národů k sobě navzájem, vztahy nového
typu, stalinské vztahy přátelské spolupráce
a vzájemné pomoci, bez omezování státní
a národní suverenity.
Tak vypadá situace dnes. Nyní mně však
dovolte, abych na chvíli odvedl vaši pozornost tak
asi 20 roků zpátky, do předmnichovské
republiky, kdy se projednával státní rozpočet
na rok 1932, a abych vám na několika příkladech
ukázal, jak tenkrát vypadalo hospodářství
této republiky, spoutané s bankrotářským
hospodářstvím kapitalistických států,
jak žil náš lid a jaké výsledky
nám to nakonec přineslo. Nejlépe to tehdy
charakterisoval poslanec Klement Gottwald, když v parlamentní
rozpočtové rozpravě mimo jiné řekl:
"Od deseti k pěti hospodařila poslední
tři roky vláda Udržalova. Státní
rozpočet na rok 1930 končil schodkem 600 milionů
Kč, za rok 1931 činil schodek 1.657 milionů
a předpokládaný schodek na rok 1932 činí
1,900 milionů Kč. Schodky byly hrazeny novými
daněmi a děláním nových dluhů.
Ze 32.670 milionů v roce 1929 stoupl státní
dluh v roce 1932 na 34.645 milionů korun. To jsou suché
cifry, za nimiž se však skrývá katastrofa
hladu a bídy pro pracující měst i
venkova.
S jakými návrhy předstupovala tehdejší
vláda, v níž sedělo 7 t. zv. socialistických
ministrů před Národní shromáždění?
Především s návrhy na snížení
platů státních zaměstnanců
o 70 milionů Kč, se snížením
odpočivných a zaopatřovacích platů
o 51 milionů Kč, se zavedením nových
spotřebních daní a s reformou zákona
o nemocenském pojištění, o níž
tehdejší agrární poslanec Staněk
prohlásil: "Je-li smyslem státní politiky
šetrnost, pak se dovoláváme této zásady
především v souboru zákonů sociálně
pojišťovacích. I zde je nutno provést
úsporu a urychleně předložit novelu,
která by odbourala neudržitelné dávky
nemocenského pojištění."
Takoví to byli vlastenci a dobrodinci! Brát chudákům
a jedním dechem předkládat další
návrhy zákonů na exportní úvěry
fabrikantům a na sanaci vykrádaných bank.
Posl. Štětka tehdy dokázal, že krátce
předtím byla poskytnuta ze státní
pokladny 12 bankám sanace ve výši 2.100 milionů
Kč, nehledě k tomu, že banky už do té
doby vydělaly na daňové reformě a
ve formě různých benevolentních odpisů
cca 15 miliard Kč. Přesto však zde bylo stále
ještě 5 miliard dlužných daní,
které stát neměl odvahu vymáhat, poněvadž
šlo o bankéře, velkostatkáře
a fabrikanty. Bylo v tom dokonce 1.400 mil. Kč na dani
obratové, která od spotřebitelů byla
vybrána, ale továrníky a velkoobchodníky
zdefraudována. Přitom však tehdejší
vláda, jak řekl dále posl. Štětka,
dovedla vymáhat tvrdě daně od chudáků
a posílat do dřevěných chaloupek fendovat
poslední korunu.
O zoufalé situaci pracujících v té
době mluvil nynější náš
president republiky Antonín Zápotocký a demonstroval
to na vyhlášce správy státních
lomů v Pozárech, jíž se dělníkům
jednostranně oznamovalo snížení denní
mzdy o 20 %, okamžité zrušení jednotýdenní
výpovědi a zavedení výpovědi
hodinové, snížení příplatků
za práci přesčas o 50 % a v případě,
že by dělníci na toto snížení
nepřistoupili, považuje se pracovní poměr
za skončený. Stejně Svaz zaměstnavatelů
v kovoprůmyslu následuje příkladu
státu a ohlašuje 15 % snížení mezd.
Přitom bylo již v té době 343.972 úředně
registrovaných nezaměstnaných, z nichž
pouhých 20 % pobíralo podporu podle "gentského
systému" a ostatní byli se svými rodinami
odkázáni týdně na 10 Kč nebo
20 Kč žebračenky. Naproti tomu bylo u nás
912 osob, které přiznaly roční příjem
v částkách pohybujících se
od 1/2 do 10 mil. Kč.
Do tohoto rozpočtového jednání zasáhla
jako blesk zpráva poslance Klementa Gottwalda, že
na silnici u Frývaldova došlo právě
ke střelbě četníků do kamenických
dělníků, kteří protestovali
proti dalšímu snižování již
tak hladových mezd, které činily 2-3 Kč
za hodinu, a žádali podporu pro nezaměstnané.
Na místě střelby zůstalo 8 mrtvých
(mezi nimi 16leté děvče a 60letá žena)
a 12 raněných. Toto byl po Duchově, Koutech
a Chrustu další zločin tehdejší
československé buržoazní vlády
na pracujícím lidu za presidentství t. zv.
humanisty T. G. Masaryka.
Tak vypadal rozpočet a rozpočtová jednání
před 20 lety a tak vypadalo hospodářství
buržoasní republiky, když předseda poslanecké
sněmovny agrárník Malypetr pokrytecky volal:
"Jsme všichni na jedné lodi" a poslanec
Gottwald mu vtipně odpovídal: "Nu, na této
lodi je snad takový poměr jako na starých
galérách. Pracující lid, toť
galejní otroci, vy, toť otrokáři a drábové.
Loď je řízena vámi, je děravá
a ženete ji do katastrofy."
Dnes již všichni víme, jak slova tehdejšího
poslance Klementa Gottwalda, našeho drahého zesnulého
presidenta, byla moudrá a prozíravá. Československá
buržoasie, jsouc ve vleku a plné závislosti
na mezinárodním kapitálu, vedla stát
cestou zrady na jeho lidu přímo do náruče
fašismu a nakonec cestou hanebné kapitulace k Mnichovu
a ponižující okupaci. Jak jinak tomu mohlo
být? Vždyť mezinárodní zahraniční
koncerny byly rozhodujícím činitelem téměř
ve všech důležitých podnicích a
peníze vydřené z našich pracujících
odvážely bez zdanění za hranice. Sám
Baťův koncern okradl republiku o více než
5 miliard Kč, které podvodnými machinacemi
vyvezl a investoval v zahraničí. V roce 1937 bylo
v Československu zaznamenáno 133 zahraničních
kartelových smluv, jimiž byly nejen průmyslové
podniky, nýbrž i tehdejší buržoasní
vlády pevně svázány s kapitalistickou
cizinou. Jak zde bylo možno mluvit o hospodářské
a politické nezávislosti republiky? To se nejlépe
projevilo v pohnutých dobách předmnichovských
v roce 1938, kdy tehdejší vláda v čele
s presidentem. Benešem vědomě trpěla
u nás rejdy různých těch Runcimanů
a jiných lordů, kteří diktovali, co
máme dělat,a kteří nakonec ústy
Chamberlaina o nás mluvili jako o neznámém
národu a kolonii, kterou třeba přidělit
krvelačnému Hitlerovi.
Stejně tak by se nám dařilo i dnes, kdyby
otázku naší národní a státní
nezávislostí nebyl v roce 1945 převzal z
rukou vítězné sovětské armády
náš pracující lid v čele se slavnou
KSČ a neuhájil ji proti domácí i zahraniční
reakci v únoru 1948. Byli bychom tak, jako jsou dnes kapitalistické
země západní Evropy, vasalem amerických
monopolistů, klesajícím pod tíhou
válečných nákladů a trpícím
chronickou nezaměstnaností kapitalistických
režimů. Jezdili bychom asi tak jako představitelé
těchto kapitalistických vlád a zrádce
věci socialismu, Tito žebrat k americkým a
anglickým kapitalistickým vládcům
o drobty s jejich tučných stolů.
Díky veliké pomoci bratrského Sovětského
svazu a zásluhou našich pracujících
je však dnešní naše lidově demokratická
republika silná a nezávislá a vypořádá
se s každým, kdo by se chtěl její suverenity
dotýkat, jak to poznali američtí vojenští
letci, kteří 11. března t. r. chtěli
beztrestně létat nad naším územím.
(Potlesk.) Naše lidová armáda, orgány
naší bezpečnosti a náš pracující
lid se po zásluze vypořádají s každým,
kdo by chtěl své špinavé ruce vztahovat
přes naše hranice a mařit naše pokojné
dílo socialistické výstavby.
Je proto jistě správné, že při
dalším rozvoji našeho národního
hospodářství a při rostoucí
životní a kulturní úrovni našeho
lidu budeme i nadále posilovat naši obranyschopnost,
abychom byli vždy připraveni svoji svobodu a nezávislost
uhájit stůj co stůj. Správně
odpověděl náš ministr zahraničí
Václav Dávid v ONS na záludný útok
delegáta Peru proti naší zemi, když v
závěru projevu řekl: "U našeho
lidu mohou vzbudit jen trpný úsměv ti, kdo
si myslí, že náš lid na toto všechno
zapomněl a že by chtěl návrat ke kapitalismu,
prodat svou svobodu za dolary, strčit hlavu do chomoutu
imperialistického otroctví a odvrátit se
od Sovětského svazu. Kdo tak myslí, jen dokazuje,
že vůbec nezná náš lid." A
že ho nezná, dokázal jednomyslný a spontánní
souhlas celého Národního shromáždění
s prohlášením předsedy vlády
Národní fronty Čechů a Slováků
Viliama Širokého dne 17. t. m.
Náš letošní rozpočet je tedy výrazem
skutečné vůle našeho pracujícího
lidu měst i venkova za další mohutný
rozvoj našeho průmyslu i zemědělství,
je výrazem stále sílící morálně
politické jednoty našeho lidu a jeho odhodlání
bránit věc míru, nezávislosti a socialismu
proti všem útočníkům a všemi
prostředky.
Půjdeme proto dále a neochvějně za
velikým příkladem sovětského
lidu, opřeni o jeho přátelství a nezištnou
pomoc, pevně semknuti v Národní frontě
Čechů a Slováků kolem slavné
Komunistické strany Československa a vedeni našim
moudrým hospodářem, presidentem republiky
s. Zápotockým, abychom splnili úkoly pátého
roku Gottwaldovy pětiletky a zvítězili nad
všemi nástrahami nepřátel míru
a pokroku. (Potlesk.) A my zvítězíme,
protože věc socialismu a míru je věcí
všelidskou, krásnou a spravedlivou a stala se výrazem
ryzího vlastenectví každého poctivého
Čecha a Slováka. (Dlouhotrvající
potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dalším řečníkem je pan posl.
Žiak; prosím aby se ujal slova.
Posl. Žiak: Vážené Národné
zhromaždenie!
Rozpočet nášho ľudovodemokratického
štátu na plno vyjadruje záujmy a snahy Slovenska
ako nedeliteľnej a naveky pevnej súčiastky
Československej republiky. O tom, ako náš štátny
rozpočet každý rok slúži najširším
šľachetným záujmom slovenského
ľudu, nehovoria len rozcítené slová,
ale dokazujú to veľkolepé skutky, dokazuje
to ohromná plánovitá prestavba a výstavba
Slovenska, toho Slovenska, ktoré sa z neproduktívnej,
chudobnej agrárnej krajiny mení na krajinu priemyselnú,
vysokoproduktívnu v priemysle i v poľnohospodárstve,
na krajinu bohatú.
Vznik prvej republiky r. 1918 pod vplyvom Veľkej októbrovej
socialistickej revolúcie znamenal politicky i národne
veľký pokrok pre český a slovenský
národ. No, spolužitie českého a slovenského
národa nevytváralo sa na prospech utuženia
spolupatričnosti Čechov a Slovákov, ale vyvíjalo
sa tak, ako sa v kapitalistickom zriadení vyvíjať
mohlo, totiž na základe vzťahov vlády
českej buržoázie nad hospodársky slabším
Slovenskom. Nedorozumenia medzi Slovákmi a Čechmi,
vyvolané českou a slovenskou buržoáziou
a stupňované klerikálnou fašistickou
demagógiou, nebolo možné odstrániť
ani fikciami o jednotnom československom národe,
ani autonómiou. Takéto riešenie len prehlbovalo
priepasť medzi Slovákmi a Čechmi.
Vyriešiť národnostnú otázku medzi
Čechmi a Slovákmi na princípe spolupráce
rovného s rovným bolo možné len zvrhnutím
panstva kapitalizmu a vykorisťovateľských tried,
ktoré národnostné rozpory vyvolávaly.
Podmienkou pre odstránenie vykorisťovateľských
tried v našom štáte bolo oslobodenie Československej
republiky z nemeckej fašistickej okupácie hrdinskou
Sovietskou armádou. Historickým víťazstvom
Sovietskeho sväzu a pokrokových síl v druhej
svetovej vojne zlomili sme u nás moc kapitalistov a vymanili
sme sa z imperialistického systému a vo februári
1948 nastúpili sme jednoznačne cestu socialistického
vývoja.
Čo znamenaly tieto udalosti nesmierneho významu
pre nás, Slovákov? Znamenaly, že v Československej
republike nastúpili sme cestu stalinskej národnostnej
politiky, ozajstnej priateľskej a bratskej spolupráce
Čechov a Slovákov. Rovnoprávnosť Čechov
a Slovákov, deklarovaná v Ústave 9. mája
práve tým, že žijeme v ľudovodemokratickom
zriadení, nie je vec formálna, ale živá
skutočnosť. Každý deň vidíme,
ako sa v našej vlasti tvoria materiálne predpoklady
a základy rovnosti Čechov a Slovákov. Stalinská
národnostná politika znamená, že v socialistickom
zriadení národy, ktoré v sociálne-ekonomickom
vývoji pokročily, pomáhajú národom,
ktoré vinou kapitalizmu vo vývoji zaostaly. Ak Slovensko
v rámci Uhorska zaostalo za českými krajinami
v dôsledku nerovnomernosti vývoja kapitalizmu, ak
sa v predmníchovskej republike znemožňoval
rozvoj slovenského priemyslu a Slovensko sa stávalo
poľnohospodárskym doplnkom českých kapitalistov,
zdrojom lacných pracovných síl alebo oblasťou,
z ktorej prúdili vysťahovalci za chlebom do cudziny,
bolo tak preto, lebo to zodpovedalo kapitalistickej zákonitosti
o najväčšom možnom kapitalistickom zisku.
Objem slovenského priemyslu do r. 1937 sa len o málo
zvýšil oproti r. 191 3. Vláda v predmníchovskej
republike nijak sa nepričiňovala o to, aby sa česko-slovenský
pomer vyriešil na hospodárskom základe.
Ak dnes uplatňujeme stalinskú národnostnú
politiku v pomere Čechov a Slovákov a rovnako i
v pomere k iným národnostiam v našej republike,
je to preto, lebo politickú moc v našej vlasti prevzal
pracujúci ľud, vedený robotníckou triedou
a predvojom robotníckej triedy, komunistickou stranou.
Je to preto, lebo v našej vlasti máme vládu
obrodeného Národného frontu, v ktorom sme
Slováci a Česi pevne zomknutí s jasným
predsavzatím budovať v srdečnej spolupráci
so Sovietskym sväzom a táborom mieru socializmus v
našej vlasti. (Potlesk.) Budovať socializmus
v našej vlasti znamená predovšetkým sociálne
a kultúrne dvíhať Slovensko, vyrovnať
ho na úroveň českých krajín,
znamená v najširšej miere tvoriť podmienky
šťastného života slovenského i českého
pracujúceho ľudu.
Túto prácu konáme plánovite a dôsledne.
Náš nezabudnuteľný prezident Klement Gottwald
vo funkcii predsedu vlády r. 1946 vo vládnom vyhlásení
hovoril: "Položiť základ industrializácii
Slovenska patrí k dôležitým úlohám.
Súdružnosť a jednota štátu nevyhnutne
žiadajú, aby sa hospodárska úroveň
Slovenska urýchlene približovala hospodárskej
úrovni českých krajín. Znamená
to vytvoriť predpoklady, aby surovinové a energetické
zdroje, ako aj zdroje pracovných síl mohly byť
využité na rozšírenie starého a
vytvorenie nového, moderného priemyslu na Slovensku."
Tejto koncepcii pozdvihnutia Slovenska socialistickou industrializáciou
prezident Gottwald bol dôsledne verný.
Náš druhý robotnícky prezident Antonín
Zápotocký vo funkcii predsedu vlády NF rysoval
mohutný plán výstavby Slovenska. Konkrétne
hovoril o hydrocentrálach a údolných priehradách,
o továrňach ťažkého priemyslu,
o lodenici v Komárne, o závodoch na využitie
drevného bohatstva, o chemických závodoch,
o využití rudného bohatstva, a to uhlia, iných
rúd a nafty, ako o najbližších úlohách
plánovaného hospodárstva v našej vlasti.