Sovětský příklad, jeho úspěchy
v budování komunismu ukazují a přibližují
nám velkolepé perspektivy i naší země,
vyzbrojují naše pracující nadšením,
odhodláním a silou překonat sebevětší
překážky vnějších i vnitřních
nepřátel a jít pevně po sovětském
vzoru k vybudování socialismu.
Výrazem těchto smělých perspektiv
a pevné vůle je i náš letošní
státní rozpočet, který přesvědčivě
ukazuje poctivou, mírumilovnou tvář naší
země a jejího lidu. Klademe v něm další
kvádry své radostné budoucnosti. Čím
lépe, dokonaleji, disciplinovaněji budeme dodržovat
a plnit tento zákon, tím dříve dojdeme
k cíli.
Projednávajíce rozpočet 4. roku pětiletky,
vyjadřujeme svou velkou lásku, věrnost a
oddanost svému presidentu Klementu Gottwaldovi,
pod jehož vedením jsme již dosáhli tolika
historických úspěchů a pod jehož
vedením půjdeme směle dál vpřed,
ke konečnému vítězství.
Schválením návrhu státního
rozpočtu na rok 1952 budeme zároveň manifestovat
pevné, věrné a nerozborné přátelství
a spojenectví se Sovětským svazem a zeměmi
lidové demokracie, svou oddanost a vděčnost
našemu osvoboditeli a ochránci, nejlepšímu
příteli a učiteli generalissimu Stalinovi.
(Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Dávám
slovo posl. dr. Hájkovi.
Posl. dr. Hájek: Soudružky a soudruzi, vážení
přátelé!
Rozpočet je výrazem politiky třídy
vládnoucí ve státě. Proto také
rozpočty zemí, kde vládne dělnická
třída - rozpočty Sovětského
svazu i lidově demokratických států
- na první pohled ukazují svůj mírový
charakter. Převážnou část svých
výdajů dávají na rozvoj národního
hospodářství, na péči o hmotný
i kulturní rozkvět i vzestup úrovně
lidu. Naproti tomu v rozpočtech kapitalistických
zemí se zcela jasně vyjadřuje vykořisťovatelská
a útočná povaha imperialismu.
Rozpočty imperialistických států jsou
v pravém slova smyslu rozpočty příprav,
rozpoutávání a barbarského vedení
válečné agrese. Americký rozpočet
pro období 1952-53 věnuje přes 85 % na válečné
účely. Pod tlakem Ameriky zvyšují také
ostatní země útočného Atlantického
paktu své výdaje na výzbroj, přípravu
a vedení války. Proti loňsku stouply tyto
výdaje o více než 50 %. Jsou to výdaje
na válečná letadla a tanky, na přípravu
a uplatňování nových, stále
surovějších metod vraždění.
Za ně jsou budovány americké útočné
základny, pro jejichž zřízení
jsou vyhlazovány s povrchu země celé vesnice
ve Francii, Itálii i jinde. Částky povolované
americkým kongresem a jinými měšťáckými
parlamenty jdou na vydržování válečných
zločinců, těch válečných
zločinců, které ještě v roce
1945 odsoudily mezinárodní soudy a které
nyní americká okupační správa
v Německu i v Japonsku propouští z vězení,
aby v linii dolarové útočné strategie
připravovali další, ještě hanebnější
zločiny proti míru a proti lidstvu. Z těchto
sum jsou placeny zločinecké bandy pro špionáž,
sabotáž a vraždy podle t. zv. zákona o
vzájemné bezpečnosti, usneseného americkým
kongresem v říjnu minulého roku. Imperialistické
válečné rozpočty dávají
miliardy na zločinnou válku v Koreji, ve Vietnamu
i v Malajsku, na masové vraždění nejhroznějšími
válečnými prostředky, na potlačování
a masakrování národů, bojujících
o svou svobodu v koloniálních a závislých
zemích proti brutálnímu imperialistickému
kapitalistickému útlaku.
Rozpočty imperialistických zemí jsou zároveň
rozpočty zvýšeného vykořisťování
a zbídačování lidu těchto zemí.
Stále méně dávají na nevojenské
účely. Sám president Truman se vychloubá,
že v letošním rozpočtu snížil
nevojenské výdaje o dalších 9 % proti
loňsku, přestože vcelku je americký
rozpočet proti loňskému mnohem větší.
Na osvětu dává tento rozpočet letos
méně než 1 %. Samy americké noviny psaly,
že válečné plány vlády
ničí plán výstavby škol a postihují
miliony dětí. Co také lze čekat jiného
od vlády, na jejíž rozkaz jsou v Koreji bombardovány
obzvláště školy a vražděny
děti? Na zdravotnictví věnují Spojené
státy jen 0,4 %. Vždyť jejich intervenční
bandy v Koreji ničí v prvé řadě
nemocnice a vždyť tato strašná činnost,
toto nelidské vraždění jsou ještě
vystupňovávány v neslýchaný
a hrozný zločin bakteriologické války,
předstihující daleko všechno to, co
prováděl Hitler i jeho fašističtí
zločinci, zločin, jejž pranýřoval
a odsoudil také náš zahraniční
výbor svou resolucí, kterou dal výraz rozhořčení
celého našeho lidu i svědomí všeho
lidstva. Také anglická vláda snižuje
výdaje na zdravotnictví. Brutálně
omezuje fond, jehož pomocí až dosud bylo jakž
takž zpomalováno zdražování základních
potravin.
Na úhradu zvýšených válečných
nákladů jsou zvyšovány daně.
V Americe již 41 % mezd a platů pracujících
je požíráno těmito daněmi. Truman
se dává oslavovat jako největší
výběrčí daní v dějinách,
neboť za 6 let své vlády vybral daleko více,
než stačili vybrat všichni presidenti za 150
let předtím. Z amerického příkazu
se utahuje daňový šroub také v ostatních
kapitalistických zemích. Jen letos stouply daně
ve Francii o 18 %, v Belgii o 25 %, v Rakousku o 37 % a v Západním
Německu dokonce o 56 % - tolik stojí obnova fašismu
a hitlerovské armády.
A všechny miliardy, které tímto způsobem
jsou ždímány z národů kapitalistických
zemí, nestačí na to, aby kryly zvýšené
náklady na přípravu války. Rozpočty
imperialistických států mají schodky
až do výše jedné pětiny všech
výdajů. Stoupá zadlužení, pod
tlakem zbrojení letí ceny prudce do výše.
Obzvlášť od zahájení zločinné
války v Koreji se zrychlilo tempo zvyšování
cen. Když před několika dny anglický
ministr financí předkládal svůj rozpočet,
věnující na zbrojení přes jednu
a půl miliardy liber, ohlásil, že v nejbližší
době ceny mouky, chleba, vajec, mléka i masa prudce
zdraží. Projednávání rozpočtu
bylo provázeno stávkami statisíců
dělníků a demonstracemi tisíců
žen a dětí, které stály před
parlamentem s nápisy: "Dávejte méně
na válku a víc na jídlo!" Srovnejme
si fotografie těchto demonstrací uveřejněných
v anglickém tisku s nadšením, s nímž
sleduje náš lid tuto rozpravu o našem mírovém
rozpočtu.
Imperialistické rozpočty usvědčují
ze lži vládnoucí třídy svých
zemí. Ještě před rokem se připravovatelé
války chlubili, že jejich politika zaručí
lidu jejich zemí "i děla i máslo".
Později mohli už jen opakovat staré göringovské
fašistické heslo "kanóny místo
másla". Dnes však vidí a říkají
dělníci kapitalistických zemí, že
zbrojení jejich vlád, jejich děla žerou
nejen máslo, ale rvou od úst lidu i suchý
chléb.
Jen si promítněme, soudruzi, jak hluboký
rozdíl je mezi tím, co dávají rozpočty
míru pracujícímu člověku a
co mu berou rozpočty války: naše rozpočty
říkají, kolik tisíců nových
bytů, kolik stovek nových škol a nemocnic se
postaví, o kolik miliard stoupá bohatství
lidu rozvojem hospodářství, o kolik se zvyšuje
jeho životní úroveň. Ale v Americe a
ostatních kapitalistických zemích mohou rozpočty
dávat jen podnět k úvahám o tom, že
na příklad lid Spojených států
doplácí na t. zv. studenou válku již
350 miliard, daleko více, než je jeho národní
důchod; že jen část letošních
válečných výdajů by stačila,
aby každý Američan dostal dobrý dům,
všechny děti mohly chodit do dobrých škol
a všechny obce mít slušně zařízené
nemocnice. Rozpočet Sovětského svazu přímo
ukazuje růst velkých staveb komunismu, přeměnu
stepí i pouští v úrodné kraje
a kvetoucí zahrady. Ale při rozboru kapitalistických
rozpočtů píší se na západě
celé knihy a dokonce se vydává kniha pod
patronací Spojených národů o tom,
že by bylo možno zavlažit Saharu nákladem,
který odpovídá jen zlomku toho, co je vydáváno
v Americe na zbrojení tohoto roku. Rozpočty imperialismu
jsou tedy názorným obrazem toho, oč je pracující
lid okrádán zločinnou politikou přípravy
a vedení války.
Ale imperialistické rozpočty nejsou jen svědectvím
stoupajícího vykořisťování
a zbídačování lidu kapitalistických
zemí, stoupajícího koloniálního
útlaku. Vykazují také, jak americký
imperialismus stále brutálněji škrtí
a tlačí ke zdi své slabší kapitalistické
partnery. Na př. v letošním americkém
rozpočtu je pamatováno 10 miliardami na t. zv. pomoc
slabším kapitalistickým státům.
Tato pomoc je poskytována s otevřeným a cynickým
diktátem, přikazujícím, že těchto
peněz se nesmí použít pro obnovu a zotavení
zbídačovaného hospodářství
těchto zemí, jak to slibovali ještě
hlasatelé Marshallova plánu, nýbrž jen
v rámci té tak zv. vzájemné bezpečnosti,
v rámci útočné strategie amerického
imperialismu k budování amerických základen
a k opatřování žoldnéřů
pro americké útočné plány.
Za každý dolar, jejž Amerika poskytne, musí
anglická, francouzská, belgická i t. zv.
bonnská vláda z vlastního lidu vymačkat
několikanásobně víc a kupovat za to
zbraně od amerických zbrojařů. Zvláštní
výbor Atlantického paktu, vedený americkým
bankéřem Harrimanem, nadiktoval při lisabonských
jednáních evropským kapitalistickým
vládám, že v nejbližších dvou
letech musí ještě víc zvýšit
své zbrojní náklady. Jeho požadavek
převyšuje o několik miliard to, co tyto vlády
samy považují za krajní mez, jež nesmí
být překročena, nemá-li dojít
k naprosté, hrozné katastrofě jejich hospodářství.
Americké monopoly na tom pochopitelně vydělávají.
Jejich zisky v roce 1951 byly o třetinu vyšší
než minulého roku a dostoupily výše celkových
zbrojních výdajů amerického rozpočtu.
Tak rozpočty kapitalistických zemí dokumentují
zvýšenou dravost amerického imperialismu, který
bezohledně lape po národní nezávislosti
a svrchovanosti svých kapitalistických satelitů.
Svědčí však též o otrocké
podlízavosti buržoasie těchto kapitalistických
zemí, která chladnokrevně prodává
své národy jako potravu pro děla otrokářům
z Wall Streetu. Jsou otřásajícím dokumentem
zrady pravicových socialistů, kteří
své přisluhování americkému
imperialismu, svou aktivní účast při
olupování dělnické třídy,
při krvavém potlačování odporu
lidových mas, svou aktivní účast při
všech podlostech nestačí už ani přizdobovat
a přikrývat lživými frázemi o
západní demokracii a svobodě. Jsou také
výmluvným dokladem hanebné úlohy titovské
kliky, která svůj rozpočet zcela přizpůsobila
politice fašizace i lokajství vůči americkému
imperialismu, pro nějž vykonává nejhanebnější
a nejpodlejší služby.
Ale rozpočty kapitalistického světa, soudružky
a soudruzi, hovoří současně o hlubokých
rozporech a nesnázích, o rostoucím odporu
proti imperialistické agresi. Odrážejí
se v nich nejen válečné přípravy
imperialistů, ale také mocné rány,
které útočníkům zasazuje hrdinská
korejská lidová armáda a čínští
dobrovolníci, stateční bojovníci Vietnamu
i Malajska. Je v nich vidět, jak se otřásají
základy koloniálního panství pod mohutnou
vlnou boje národů Asie i Afriky. Ve zvyšování
položek na t. zv. vnitřní bezpečnost
kapitalistických států je vidět mocný
růst dělnického hnutí, rozmach stávkových
bojů i odpor všech pokrokových, vlasteneckých
a mírumilovných lidí těchto zemí
proti americké okupaci. Odráží se v
nich také hrdinské gesto přístavních
dělníků v Bordeaux, v Livornu, v Oranu a
jinde, kde odmítli vykládat americké zbraně
určené pro vraždění a kde dokonce
je i hodili do moře.
A tak proti imperialismu, jehož rozpočty a jehož
celá politika dává lidem jen stále
více bídy a slibuje jen válečné
hrůzy, proti tomu stojí a bojuje na celém
světě mocná síla míru. V jejím
čele je to mohutný tvůrčí rozmach
národů Sovětského svazu, které
svou stalinskou politikou obrovskými kroky jako předvoj
lidstva kráčejí cestou do nové dějinné
epochy komunismu. Je to budování socialismu a stálé
upevňování moci dělnické třídy
v zemích lidové demokracie. Je to skvělé
vítězství čínského lidu,
jenž svým příkladem vybízí
a mobilisuje stamilionové masy Asie i Afriky do boje proti
zbankrotělému koloniálnímu systému.
Je to tento boj vedený národy Koreje, Vietnamu,
Malajska, Filipín, boj, do něhož nastupují
národy blízkého a středního
Východu. Je to sílící odpor pracujícího
lidu a všech opravdových demokratů a vlastenců
v západní Evropě i v latinské Americe
proti dolarovému imperialismu. Je to zápas nejširších
mas německého i japonského lidu, který
odmítá stát se nástrojem zločinných
plánů nové války. Je to hrdinství
protifašistických bojovníků ve Španělsku,
v Řecku i v titovské Jugoslávii. A je to
mohutný postoj stamilionů lidí celého
světa, kteří podle slov svého velkého
učitele a vůdce Stalina vzali věc
míru do svých rukou, hlasovali za ní a jsou
odhodláni ji hájit až do konce. A tato skutečnost
- rostoucí uvědomění, rostoucí
odhodlání a síla mas - to je, vážení
přátelé, daleko silnější
než všechny miliardy dolarů, než všechna
letadla a tanky, než všechny atomové bomby i
bakteriologické zbraně, i než všichni
fašističtí generálové, zkorumpovaní
politikáři a najatí zločinci, zmobilisovaní
a koupení pro dolarovou agresi.
A významnou součástí veliké
fronty míru, významným činem k jejímu
upevnění je také tento náš rozpočet.
Jeho číslice jsou prostředkem k zabezpečení
naší národní samostatnosti a našeho
hospodářského rozvoje. Mobilisují
všechny naše síly k mocnému rozmachu budovatelské
práce pod vedením dělnické třídy,
pod vedením slavné Komunistické strany, pod
vedením presidenta Klementa Gottwalda. (Potlesk.)
Jsou výrazem opravdového socialistického
vlastenectví. Posilují věc míru, věc
všeho lidstva, živým příkladem
a výzvou mobilisují lidové masy na všech
úsecích světové fronty pokroku. Jsou
tak výrazem bojovného proletářského
internacionalismu. Vyjadřují takto plně myšlení,
cítění i vůli našeho lidu. A
proto my, kteří máme tu čest být
zástupci tohoto krásného, pracovitého
a statečného lidu, budeme pro tento rozpočet
radostně hlasovat. (Dlouhotrvající hlučný
potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský (zvoní):
Dávám slovo poslanci dr. Hulínskému.
Posl. dr. Hulínský: Paní a pánové,
soudružky a soudruzi!
Náš státní rozpočet na rok 1952
plně vyjadřuje pevné rozhodnutí našeho
lidu žít se všemi národy na světě
v míru, budovat v těsném přátelství
s bratrským lidem Sovětského svazu a lidových
demokracií svou socialistickou vlast. Náš lid
je pevně rozhodnut svou státní a národní
samostatnost a mír na celém světě
obhájit stůj co stůj. Největší
část rozpočtových prostředků,
získaných usilovnou prací lidu, je určena
na mírové potřeby: na stavby socialismu,
na rozvoj národního hospodářství,
na zvýšení kulturní a hmotné
úrovně pracujícího lidu a jeho sociální
zabezpečení. Stamiliardové částky
tohoto rozpočtu v pevné hodnotné měně,
určené k rozvíjení výroby statků
potřebných k životu lidí, ukazují
na velkou hospodářskou sílu československého
státu.
Náš rozpočet však nemůžeme
posuzovat isolovaně. Jsme na vysunuté výspě
obrovského a nezdolného společenství
800 milionů lidí. Tento mohutný hospodářský
celek prochází, dík velkorysé nezištné
pomoci Sovětského svazu, obdobím bouřlivého
rozvoje. Rostou nesčíslné průmyslové
podniky, odkrývají se nové a nové
zdroje přírodního bohatství, zemědělská
výroba produkuje miliony tun potravin všeho druhu,
roste životní míra a koupěschopnost
obyvatelstva. Rozpočty těchto zemí a především
rozpočet Sovětského svazu, který byl
nedávno schválen Nejvyšším sovětem
SSSR, jsou obrazem nezdolné síly hospodářského
vývoje, jakého ještě svět nepoznal.
Proto i na západě přibývá stále
více lidí i z podnikatelských vrstev, jimž
je jasné, že osud světového hospodářství
a jejich vlastní budoucnost není v hospodářské
blokádě a isolaci téměř jedné
poloviny světa, nýbrž právě naopak,
v rozvinutí co nejživějšího obchodního
styku na základě rovnosti a vzájemných
výhod. Dosavadní výsledky hospodářské
diskriminace dokazují, že tato politika může
sice způsobit zemím socialismu různé
nepříjemnosti a obtíže, avšak pro
kapitalistické státy, zejména v západní
Evropě, znamená úplnou hospodářskou
katastrofu. Rozpočty kapitalistických zemí
na rok 1952 nemohou již žádnými prostředky
zastřít hrozivou skutečnost zostřující
se hospodářské krise, kterou je většina
kapitalistických států ohrožena, a to
nejen Spojené státy a země atlantického
bloku, jejichž rozpočty vykazují astronomická
čísla válečných výdajů,
ale i ty země, které nebyly přímo
zapřažené do chomoutu amerického válečného
vozu. Politika rozdělení Evropy, nadiktovaná
americkým kapitalismem, způsobila umělou
roztržku dějinami vytvořených a hospodářsky
zdůvodněných obchodních vztahů
mezi západní a východní Evropou. Před
válkou vyvážely západoevropské
země do východní Evropy 15 až 20 % svého
exportního zboží a dovážely podstatnou
část své potřeby surovin a potravin.
Podle hospodářského bulletinu OSN se objem
obratu zboží mezi zeměmi západní
a východní Evropy v letech 1948 až 1951 zmenšil
více než dvaapůlkrát. Zároveň
se zhoršuje hospodářské postavení
západoevropských zemí v důsledku záboru
jejich bývalých trhů v latinské Americe
a v Asii, odkud jsou americkou konkurencí bezohledně
vytlačovány.
Pravou příčinou vleklých politických
krisí ve Francii je vzrůstající podřízenost
francouzského hospodářství americkým
monopolům, které shrabují ohromné
zisky na dodávkách drahých surovin, avšak
dovozu francouzského zboží se brání
vysokými cly. Přitom příčina
tak vysokého dovozu je v provádění
zbrojního programu nadiktovaného americkými
agresory. Chronický rozpočtový schodek a
rychle se zhoršující platební bilance
podrývají poslední zbytek důvěry
ve francouzský frank. Za 11 měsíců
1951 bylo ve Francii vyhlášeno 5.734 úpadků
a soudních vyrovnání, což je téměř
o 10 % více než za stejnou dobu v předešlém
roce.
Výdaje belgického rozpočtu se proti roku
1951 zvyšují téměř o 3 miliardy
franků, převážně na vojenské
účely. Podle belgického tisku převyšují
již vojenské výdaje možnosti Belgie, takže
bude nutno žádat pomoc z ciziny, což bude prakticky
znamenat další podřízenost Belgie americkým
imperialistům.
Také holandský tisk označuje rozpočtové
výdaje na rok 1952 za neúnosné a tvrdí,
že přímo podrývají hospodářské
základy Holandska. Většina průmyslových
závodů pociťuje stále více těžkou
hospodářskou krisi, která se zostřuje
konkurenčním bojem na zahraničních
trzích.