Mnoho našich občanů, mezi něž patřilo
i tolik příslušníků bývalé
národně-socialistické strany, mělo
v předmnichovských dnech před sebou představu
silné Československé republiky, zabezpečené
vyspělou vojenskou silou, smlouvami a v neposlední
řadě odhodláním českého
a slovenského lidu vyvodit z tohoto zabezpečení
důsledky a přinést pro obranu vlasti jakékoliv
oběti, jak si to mohli ověřit na svém
vlastním odhodlání. Důvěřovali
v toto zabezpečení a důvěřovali
i vedení státu v čele s dr Benešem.
Neslyšeli varovného hlasu mluvčího komunistické
strany Klementa Gottwalda, který již od nástupu
hitlerovského fašismu ukazoval, že vlast a národ
jsou v nebezpečí, jemuž může zabránit
jen jednota všech poctivých příslušníků
republiky a její důsledné zabezpečení
pevným spojenectvím se Sovětským svazem.
Přišel Mnichov a všechny představy našich
občanů se rozplynuly jako odváty větrem.
Armáda nesměla bojovat. Téměř
nedobytná opevnění byla bez boje vydána
nepříteli. Západní spojenci nepřišli
na pomoc a pomocná ruka Sovětského svazu
nebyla přijata. Mnichovem okleštěná
republika byla dovedena až pod jho hitlerovského Německa.
Ti, jejichž představy o bezpečnosti předmnichovské
republiky a důvěra ve vedení státu
se tak náhle sesuly, zamýšleli se nad tím
vším. Viděli, že čeští
a slovenští kapitalisté zůstali i po
těchto změnách pány nad svými
majetky, viděli, že dále shrabují své
zisky z práce dělníků a že dokonce
nadšeně dávají k disposici své
továrny a sklady, aby posílili potencinál
okupantů. Viděli, že představa o tom,
že národ je jediným celkem od dr Preisse až
po toho, který neměl nic než své ruce,
se naprosto neshoduje se skutečností. Začali
si uvědomovat, že tato představa jim byla záměrně
vštěpována a vemlouvána právě
těmi, kteří měli v rukou moc a dovedli
se ihned dohodnout s nepřítelem, aby mohli dále
vykořisťovat lid; že jim byla vštěpována
právě těmi, jimž osud vlastních
velkostatků, továren a zisků byl daleko bližší
než osud národa. Uvědomovali si, že vlastenectví
až dosud jim hlásané a jimi přijímané
bylo jen pláštíkem, pod kterým buržoasie
skrývala své ziskové zájmy, že
toto vlastenectví sloužilo jen k oklamání
lidu, aby buržoasie mohla provést bez překážek
své plány.
Začali srovnávat tuto skutečnost s postojem
dělnické třídy a s tím, co
hlásala komunistická strana a čeho oni dříve
sami nedbali. Přesvědčovali se o správnosti
politiky komunistické strany, o správnosti politiky
Gottwaldovy. Přesvědčili se o tom, že
dělnická třída, vedená komunistickou
stranou, byla tou silou, která bojovala za skutečné
zájmy národa a která nikdy za ně bojovat
nepřestala. (Potlesk.) Viděli, jak komunisté
v závodech odvážně sabotují výrobu
pro nacisty, jak jsou žalařováni a jak umírají
na popravištích, ale jak na jejich místa nastupují
stále noví a noví, kteří vedou
konkretní, rozhodný boj za zájmy národa
proti okupantům a domácím fašistům.
Uvědomili si, že všichni, kdož to myslí
s národem dobře, přiklánějí
se ve svém boji k dělnické třídě
a k jejímu tehdejšímu illegálnímu
komunistickému vedení a že berou její
boj za svůj, jako ona bere za své zájmy všech
poctivých vlastenců. Tak se vytvářela
jednota pracujících lidí měst i venkova,
tak vlastně začala se vytvářet národní
fronta proti okupaci a fašismu.
Po tomto poznání zamýšlejí se
tito občané i nad těmi, kdož byli před
Mnichovem označováni jako naši zahraniční
přátelé; zamýšleli se nad tím,
co je ve skutečnosti vedlo k mnichovské zradě.
Začínalo jim být jasno, že i ve Francii
či v Anglii nebo v Americe se ziskové zájmy
vládnoucích představitelů kapitalistické
třídy naprosto rozcházely se zájmy
francouzského či anglického nebo amerického
lidu, představovaného především
dělnickou třídou, a že se pak nutně
rozcházely naprosto i se zájmy našeho lidu.
Uvědomili si, že naopak zájmem těchto
kapitalistů bylo vytvoření nástupiště
proti prvnímu socialistickému státu na světě
proti Sovětskému svazu, jediné bezpečné
opoře všech pracujících v jejich boji
proti fašismu a vykořisťování.
Přesvědčili se o tom, že Mnichov byl
pokračováním politiky velkého spiknutí,
kterou kapitalistický svět vedl proti Sovětskému
svazu od Velké říjnové socialistické
revoluce.
A tu si také začali uvědomovat chybnou cestu
naší zahraniční politiky, kterou vedl
dr Beneš, který se orientoval zásadně
právě na tento protilidový, kapitalistický
západ, snažící se zničit Sovětský
svaz. Zároveň si tím však uvědomili
správnost orientace soudr. Gottwalda, který
vždy varoval před Benešovou západnickou,
protisovětskou politikou a ukazoval na Sovětský
svaz jako na jediného upřímného spojence
a přítele.
Mnichov a okupace otevřely těmto občanům
oči. Uvědomili si, že mnichovská cesta
byla cestou proti Sovětskému svazu a proti národu,
že to byla cesta do područí fašismu, který
znamenal pro vládnoucí kapitalistickou třídu
zachování majetku, ale pro národ jeho zničení.
A tehdy se rozhodli, že touto cestou, kterou se dříve
nechali vést, již nikdy nepůjdou.
V tomto poznání a odhodlání utvrdil
pak tyto poctivé občany celý průběh
II. světové války. Jeho sledování
vedlo je k poznání, že do důsledku bojoval
s Hitlerem jenom sovětský člověk.
Se zatajeným dechem a obdivem sledovali jeho vítězství
u Stalingradu, jehož ohlas se projevil upevněním
jednoty našeho lidu, jeho ještě pevnějším
semknutím kolem dělnické třídy
a zvýšením jeho bojovnosti. Viděli,
jak sovětský člověk nejen dokázal
odolat síle 240 německých divisí,
vržených na východní frontu, ale dovedl
zahnat nepřítele až do jeho země, a
jak naproti tomu kapitalistický západ umožňoval
Hitlerovi, aby na západní frontě stačil
s minimem vojáků, jak oddaloval vytvoření
druhé fronty a jak ani jako válečný
spojenec Sovětského svazu neupustil od svých
protisovětských plánů.
S nesmírnou vděčností uvítali
tito vlastenci, že Československo osvobodila sovětská
armáda (Potlesk), která s rychlostí
v dějinách nevídanou a s bezpříkladným
hrdinstvím a obětavostí přispěchala
a osvobodila naši zemi. Desetitisíce sovětských
vojáků položilo svůj život při
osvobozování naší vlasti. Sovětský
svaz však nejen naši zemi osvobodil, ale poskytl jí
také rozhodující pomoc při obnovování
jednoty obou našich národů v historických
hranicích a ochotně, obětavě a bratrsky
pomohl jí v těžkých počátcích
naší nové republiky. A proto zase poctiví
vlastenci mohli srovnávat tuto skutečnost se zamlžovacím
manévrováním západních kapitalistů
v otázce uznání historických hranic
našeho státu a s jejich úsilím nastolit
u nás tentýž pořádek, jaký
znamenal cestu k Mnichovu. A tito občané, kterým
až Mnichov, okupace a válka otevřely oči,
zamýšleli se zejména nad tím, co vedlo
sovětské lidi k jejich hrdinským činům,
co je vedlo k obrovským úspěchům,
co je vedlo k tomu, že nám tak obětavě
a ochotně přispěchali na pomoc, z čeho
pramení jejich bratrský poměr k nám
a jejich obětavá pomoc při obnově
a budování, a poznali, že pramenem a příčinou
toho všeho bylo vlastenectví sovětských
lidí a z něho plynoucí láska k pracujícím
všech zemí, ke všem ostatním národům.
A naši vlastenci si uvědomovali, že toto vlastenectví
sovětských lidí vyvěrá z té
skutečnosti, že sovětský lid svrhl jho
vykořisťovatelů a stal se sám pánem
ve své vlasti, kterou přeměnil ve šťastnou
zemi.
To vše se spojilo se zkušenostmi, kterých tito
vlastenci nabyli během dlouhého vývoje, a
vedlo je k tomu, že se ještě pevněji přimkli
k dělnické třídě, která
ve svém důsledném boji zbavila národ
velkostatkářů, kapitalistů a finančníků
a dala tak základ novému společenskému
pořádku, z jakého vyrostla síla sovětských
lidí. Za vedení dělnické třídy
dali se se vší rozhodností cestou budování
nového života a nerozlučného přátelství
se Sovětským svazem.
Dělnická třída a po jejím boku
všichni lidé, kteří milují svou
zemi a národ, se dali do díla obnovy a budování.
Bez ohledu na čas a obětí počali obnovu
továren, zničených v posledních okamžicích
války americkými dobyvačnými imperialisty.
Avšak v usilovné práci po boku dělnické
třídy začali si brzo všímat i
toho, jak se v národě opět začínají
objevovat lidé, stavějící své
ziskové zájmy nad zájmy národa, jak
se opět organisují proti lidu, jak uplatňují
své zájmy ve vládě, jak pronikají
do hospodářských posic, šplhajíce
po zádech těch, které začali obelhávat
stejným způsobem jako před Mnichovem. A tu
si uvědomovali, že to, co bylo možno před
Mnichovem snad ještě pokládat jen za chybné
poznání, stalo se po nabytých zkušenostech
po osvobozeni naší vlasti zločinem proti národu.
Uvědomovali si, že politika, kterou vedla buržoasie
a její exponenti, je politikou, která vedla k Mnichovu,
že Zenkl, Ripka a ostatní patří k těm,
kdož stáli za Mnichovem, protože byli třídními
nepřáteli lidu. (Potlesk.) Rozhodli se proto
ve chvíli, kdy se tato reakce odvážila v únoru
1948 k útoku proti lidu, setrvat po boku dělnické
třídy a rázně s těmito zrádci
lidu skoncovat.
S ještě větší rozhodností
a uvědomělostí dali se po vítězném
únoru do budování socialismu, semkli se v
ohrožené Národní frontě za vedení
dělnické třídy a jejího předvoje,
komunistické strany. Byli mezi nimi i poctiví příslušníci
strany národněsocialistické, kteří
rozhodně odmítli jit cestou zrádců
národa Zenkla a Ripky a ostatních
a vytvářejíce Čs. stranu socialistickou,
rozhodli se jíti věrně cestou obrozené
Národní fronty s komunistickou stranou v čele,
protože došli k přesvědčení,
že rozkvět vlasti a štěstí národa,
o které vždy upřímně usilovali,
mohou být uskutečněny a natrvalo zajištěny
jedině v takovém řádu, který
nezná vykořisťování člověka
člověkem, národa národem. (Potlesk.)
Láska k vlasti a k národu dala nám pochopit
cestu dělnické třídy, a budovatelské
socialistické uvědomění a práce
na výstavbě socialistické společnosti
daly naší lásce k vlasti konkretní náplň.
Poznali jsme, že obsahem našeho vlastenectví
je denní práce každého z nás,
jíž přispíváme k výstavbě
své vlasti. Poznali jsme, že obsahem tohoto vlastenectví
je zároveň nesmiřitelný boj vůči
každému, kdo jakýmkoli způsobem narušuje
naši cestu k socialismu a kdo v zahraničí připravuje
nový Mnichov. Protože milujeme svou vlast a pracujeme
pro ni, nenávidíme všechny její nepřátele,
nenávidíme americké dobyvačné
kapitalisty a jejich zenklovské přisluhovače
a zabráníme jejich pokusům zničit
naše národy novým fašismem; zabezpečíme
svou vlast proti všem těmto vnějším
i vnitřním nepřátelům a budeme
ji bránit, nelekajíce se žádných
obětí. (Potlesk.)
Pochopili jsme smysl dlouholetých bojů komunistické
strany za sjednocení dělnické třídy
a osvobození národa od jha kapitalismu a poznali
jsme, že komunistická strana vždy hájila
skutečné zájmy národa a učila
lid opravdovému vlastenectví. Proto vzhlížíme
ke komunistické straně s hlubokou důvěrou
jako k vedoucí síle společného budovatelského
a mírumilovného úsilí Národní
fronty Čechů a Slováků. (Potlesk.)
Obsahem našeho vlastenectví je i solidarita s mírumilovnými
lidmi celého světa, kteří bojují
za stejnou věc jako my za věc míru a pokroku.
Je to i přátelství s mírumilovným
lidem Německa, jehož nadšená práce
na znovuvybudování své vlasti a usilovný
boj za jednotné, demokratické a mírumilovné
Německo stal se i bojem naším, protože
podle slov presidenta republiky Klementa Gottwalda znamená:
podporovat souseda, který hájí naši
usedlost! S tímto vědomím a s tímto
pocitem solidarity s mírumilovným lidem Německa
uvítali jsme jeho představitele presidenta Wilhelma
Piecka při jeho návštěvě
v Československu. Po prvé ve staletých dějinách
bojů a rozporů obou našich národů
našel náš a německý lid cestu k
sobě, k sousedskému přátelství,
protože po vítězství Sovětského
svazu nad fašismem navždy odstranil vládu svých
velkostatkářů, průmyslníků
a kapitalistů, kteří pro své zájmy
a zisky zneužívali lidu a hnali jej do vzájemných
bojů. Dnes na severozápadní hranici našeho
státu žije pokojný lid, který pracuje
na společném díle: vybudovat lepší
život pro všechny pracující a lidstvu
zabezpečit mír. Z práce na tomto díle
vyrostlo vlastenectví, které miluje nejen svoji
zemi, svůj národ, ale všechen pracující
lid na světě. Za návštěvy presidenta
Piecka manifestoval náš lid před celým
světem své upřímné přátelství
s německým lidem, který těžce
bojuje s Adenauery a Schumachery, již zaprodávají
lid západního Německa německým
a americkým dobyvačným kapitalistům.
Zůstaneme věrni tomuto přátelství
českého a německého lidu.
Úhelným kamenem našeho vlastenectví
je oddaná láska k Sovětskému svazu,
jemuž vděčíme za své osvobození
a bratrskou pomoc v našem budování; je jím
i láska a oddanost k velikému Stalinovi, našemu
nejlepšímu příteli a největšímu
bojovníku za mír. (Potlesk.)
Žijeme ve slavné epoše lidstva, na jejímž
počátku byla Velká říjnová
socialistická revoluce. Jí vděčíme
za to, že vedeni dělnickou třídou můžeme
dnes budovat svůj nový život v naší
krásné zemi. Navazujeme tím na revoluční
tradice velké husitské doby. Husité bojovali
za svět, který žil jen v jejich představivosti.
My však dnes už nový svět stavíme.
Máme proto zač bojovat. Naše vlastenectví
je bojovným vlastenectvím. Hájíme
a budeme hájit naši vlast proti všem nepřátelům,
proti všem rušitelům míru, proti všem
podněcovatelům války. (Potlesk.)
Naše cesta je jasná, naše srdce jsou věrná.
Vykročili jsme po nové, krásnější
cestě našich národů. Krásnější
proto, že je to cesta lidu, ve kterém jedině
je národ věčný. Je to cesta našeho
lidu, který milujeme, jehož štěstí,
svobodě a bezpečnosti chceme obětovat všechno.
Je to cesta věčného přátelství
se sovětským lidem, jehož veliký Stalin
ukazuje všemu lidstvu nové jeho poslání.
Proto zachováme věrnost této cestě
míru, pokroku a socialismu, věrnost cestě
našeho presidenta republiky Klementa Gottwalda. (Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Za účelem
krátkého odpočinku přerušuji
schůzi na 10 minut.
(Schůze přerušena v 10 hod. 47 min. - opět
zahájena v 11 hod. 10 min.)
Místopředseda dr Polanský (zvoní):
Zahajuji přerušenou schůzi a uděluji
slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, jímž je pan ministr
dr Plojhar.
Ministr zdravotnictví dr h. c. Plojhar (uvítán
potleskem):
Slavné Národní shromáždění!
Fašismus a nacismus nejen že zbavil na základě
mnichovského diktátu náš lid svobody
a naši republiku samostatnosti, ale přímo ohrozil
samu existenci Čechů a Slováků. V
této nejrozhodnější a nejvážnější
chvíli života našeho národa zahájili
všichni poctiví vlastenci doma i za hranicemi pod
vedením komunistické strany rozhodný boj
ke zničení nacismu a fašismu v naší
vlasti. Byl to současně boj za znovudobytí
svobody, za vytvoření a uskutečnění
takových poměrů politických, hospodářských,
sociálních a kulturních, aby se podobná
tragédie již vícekrát nemohla opakovat.
Zraky všech poctivých občanů naší
republiky byly v těchto těžkých dobách
upřeny k Sovětskému svazu. Všichni se
toužebně dívali k Moskvě, sídlu
jediného upřímného a mocného
přítele našeho národa, J. V. Stalina.
(Potlesk.) Byli jsme pevně přesvědčeni,
že vítězství hrdinného sovětského
lidu a jeho armády bude i vítězstvím
naším.
S nesmírnou láskou a nadšeným jásotem
vítali jsme naše osvoboditele, důstojníky
a vojáky Rudé armády, všude, kde vstoupili
na půdu naší republiky. Uvědomovali
jsme si, s jakými nesčetnými obětmi
a hrdinným bojem vyrvali naši republiku ze spárů
nacistických násilníků a okupantů.
Vítězství neporazitelné sovětské
armády umožnilo i nám nastoupit krásnou
cestu k socialistickým zítřkům naší
svobodné vlasti.
Do tohoto radostného rozmachu a jásotu zazněly
tóny reakční disharmonie. Již v Londýně
byly pod patronací a ve službách západních
imperialistů vypracovány plány na vytvoření
nového Československa s politickou a hospodářskou
náplní předmnichovskou, to znamená
s jednoznačnou orientací na západ. Naše
politika měla být odvrácena od politiky přátelství
se Sovět. svazem a měla přisluhovati pomocí
budoucích vojenských svazků a hospodářských
plánů světu kapitalismu a imperialismu.
Londýnská zrádná klika si rozdělila
úlohy. Naplánovala rozdělení kádrů
do jednotlivých politických stran. Měly ovlivnit
vedoucí politické činitele, aby byly program
a práce těchto stran plně přizpůsobeny
reakčním cílům londýnských
politiků. A tak jsme v prvních letech po osvobození
byli svědky toho, jak na jedné straně na
základě Košického vládního
programu, znárodňovacích dekretů z
28. října 1945 a dalších významných
rozhodnutí dal se lid do radostné a plodné
práce na výstavbě naší republiky.
Na druhé straně vnikala reakce do politických
stran, organisací a do veřejného života.
Tato reakce vydatně podporovaná a řízená
ze zahraničí se považovala na počátku
r. 1948 za dosti silnou a připravenou, aby pod ochranou
západních okupačních sil v Německu
přistoupila k rozhodujícímu úderu.
Počátkem měla být demise reakčních
ministrů nekomunistických stran. Tito zaprodanci
však zapomněli na jedno. Naše republika nepatřila
již v této chvíli absolutně vládnoucí
klice velkostatkářů, fabrikantů, bankéřů
a dobrodružných generálů, jak tomu bylo
za první republiky, ale patřila pracujícímu
lidu v čele s dělnickou třídou, vedenou
komunistickou stranou Československa. (Potlesk.)
V několika dnech, ano hodinách byly silou socialistické
myšlenky a rázným vystoupením dělnické
třídy znemožněny zrádné
plány, reakce rozdrcena a hnízda reakčních
opěrných bodů vybrána.
Československá strana lidová obdobně
jako jiné politické strany byla v Londýně
vyškolenými zrádci, kteří neměli
naprosto nic společného ani s ideologií křesťanskou,
tím méně socialistickou, vedena a zatažena
do protistátní a reakční politiky,
která vyústila v demisi jejich tehdejších
ministrů a v ustrašeném a směšném
zasedání t. zv. výkonného výboru.
Československá strana lidová uvítala
ve svém zdravém jádru a ve svých prostých
příslušnících měst i venkova
s upřímnou radostí historické únorové
dny. Očistila se od zrádců a nepřátel
republiky a přihlásila se po boku vedoucí
komunistické strany Československa jednoznačně
a odhodlaně do obrozené Národní fronty.
(Potlesk.) Přihlásila se, aby ze všech
svých sil, z nejhlubšího vlastního přesvědčení
s nadšením a láskou se účastnila
výstavby demokratického, svobodného, mírumilovného
a socialistického Československa.