Plnenie plánu v priemysle od počiatku roku do septembra,
teda za tri štvrťročia, je na 99,8 %. V treťom
štvrťroku je však plnenie plánu podstatne
nižšie a v mesiaci septembri sa plán menovitých
úloh splnil ani nie na 95 %. Tento výsledok je tým
povážlivejší, že práve v ťažkom
priemysle sa v septembri plán splnil na Slovensku len na
88 %. Rozhodujúce odvetvia, ako je ťažba uhlia
a rúd a výroba v závodoch ťažkého
strojárenstva, sú hlboko pod úrovňou
predpísaných úloh. K týmto nedostatkom
v plnení výrobných úloh pristupujú
vážne nedostatky v boji za hospodárnosť.
Vývin produktivity stále zaostáva za vývinom
mzdovej hladiny. Stavebníctvo neplní plán
na dôležitých a rozhodujúcich investičných
celkoch a o celé mesiace zaostáva výstavba
HUKA i ostatných veľkých závodov. Plán
bytovej výstavby sa neplní ani v banských
strediskách.
Je nepochybné, že toto zaostávanie v plnení
plánu na rozhodujúcich úsekoch by malo za
následok celkové zahamovanie hospodárskeho
rozvoja, ak by sa nám nepodarilo dohoniť, čo
sme zameškali. Keby sa nám nepodarilo rozšíriť
surovinovú základňu ťažbou uhlia
a rúd podľa plánu, naše hutné kombináty
by nemaly zabezpečenú surovinovú základňu.
Oneskorenie v ich výstavbe ako i v rozšírení
výroby v strojárenstve by zase zabrzdilo celkový
rozvoj výrobných síl.
Stojí pred nami teda, pred našou robotníckou
triedou i technikmi úloha - do konca roku splniť plán
na 100 %. Táto úloha stojí pred riadiacimi
orgánmi nášho hospodárstva, ministerstvami,
povereníctvami, hlavnými správami.
V závodoch prebiehajú práve významné
akcie, ktoré pripravia nové predpoklady pre prácu
v budúcom období. Je to ústretové
plánovanie, v ktorom sa rozvíja iniciatíva
robotníkov a technikov, a voľby do závodných
rád. Obidve tieto závažné udalosti zohrajú
úlohu i v plnení tohoročných
úloh.
V akcii ústretového plánovania sa závody
zaoberaly i nedostatkami v terajšom plnení plánu,
lebo nemožno zabezpečiť predpoklady plnenia plánu
v budúcom roku bez odstránenia tých
nedostatkov, ktoré máme teraz v našej
výrobe dnes. Celý rad našich závodov
prijal a vyhlásil záväzky, ktorými zabezpečí
splnenie plánu ešte pred koncom roku, alebo do konca
roku dohoní to, čo doteraz zameškal, aby plán
bol splnený na 100 %.
To sú veľké a významné záväzky
našich robotníkov i technikov a sú vzorom pre
ďalší rad závodov a pre všetky naše
závody. Toto vznikajúce nové hnutie za 100
% splnenie plánu si vyžaduje veľkej podpory a
pomoci celého Národného frontu, ROH a ostatných
masových organizácií i štátneho
aparátu a ľudovej správy. Je to hnutie, ktoré
vyžaduje ďalšie rozšírenie socialistického
súťaženia na podklade skúseností
sovietskych stachanovcov i našich novátorov a úderníkov.
Jeho zdar záleží i na tom, aby sme presvedčili
všetok pracujúci ľud o tom, že je to jediná
cesta, ako sa dostať ďalej, dopredu. Je treba, aby sme
presvedčili celé Slovensko, všetkých
poctivých pracovníkov a vlastencov, že i s
hľadiska našej výstavby, i zo širokého
hľadiska svetového boja za mier boj za splnenie plánu
je bojom, ktorý je naším príspevkom
k udržaniu svetového mieru a k znemožneniu zločinnej
činnosti západných imperialistov tak, ako
je boj sovietskeho ľudu za výstavbu komunizmu, ako
ozbrojený zápas kórejského ľudu
za vyhnanie okupantov.
Predsedníctvo KSČ a vláda ukázala
usnesením o zabezpečení ťažby uhlia
v ostravsko-karvinskom revíre novú cestu, ako treba
riešiť otázky našej hospodárskej
výstavby. Táto rezolúcia je dnes školou,
na ktorej sa dnes učia všetky naše závody
úspešne premáhať ťažkosti našej
výstavby.
Sbor povereníkov na Slovensku bol reorganizovaný
a stojí pred novými úlohami. Prevedená
nová organizácia hospodárskeho života
znamená podstatné zvýšenie zodpovednosti
hospodárskych povereníctiev, teda povereníctva
ľahkého priemyslu, potravinárskeho priemyslu,
povereníctva lesov a drevárskeho priemyslu, povereníctva
pôdohospodárstva, povereníctva obchodu i povereníctva
pracovných síl. V týchto úsekoch sú
povereníci pod vedením príslušného
ministra plne zodpovední za plnenie úloh na Slovensku.
Podstatné zlepšenie ich práce bude umožnené
tým, že deľba je špecializovanejšia
viac ako doteraz medzi povereníctvami a špecializácia
je ešte dôslednejšie prevedená u hlavných
správ. Zbytočné medzičlánky
sú odstránené a riadiace orgány sa
približujú k závodom, aby otázky výroby
riešily operatívne. Tak sú vytvorené
predpoklady k tomu, aby Sbor povereníkov, u ktorého
sa vytvára národohospodársky odbor, i jednotlivé
povereníctva prejavily sa ako účinný
orgán politiky vlády vo výstavbe socializmu
na Slovensku, aby rozvinuly veľké úsilie v
boji za splnenie päťročného plánu,
za rozšírenie nových foriem práce, za
zavedenie socialistických pracovných foriem v našej
výrobe. Dnes ide hlavne o to, aby zásada osobnej
zodpovednosti bola do dôsledkov - podľa skúseností
z organizácie práce v sovietskom priemysle - zavedená
do našej výroby, do jej riadiacich orgánov
namiesto doterajšej obezličky. V tomto smere bude
treba sviesť každodenný a húževnatý
zápas proti doterajšiemu spôsobu prevaľovania
zodpovednosti na iných, na podklade metódy kritiky
a sebakritiky zlepšovať vedenie našej výroby,
neustále bojovať proti kancelársko-byrokratickým
metódam riešenia otázok päťročného
plánu a jeho plnenia.
V rámci prevedenej reorganizácie priemyslu prechádza
priame a bezprostredné vedenie závodov ťažkého
priemyslu na novovytvorené ministerstvá. Je to opatrenie
správne a odpovedá zásade celoštátneho
riadenia ťažkého priemyslu i na Slovensku a zabezpečí
úspešnejší priebeh plnenia výrobných
úloh a výstavby týchto závodov na
Slovensku.
Bude úlohou povereníctiev i Sboru povereníkov,
aby pri získavaní pracovníkov pre tieto závody,
pri ich výchove i pri rade ďalších úloh
boly ministerstvám a vláde na pomoci tak, aby rozvoj
ťažkého priemyslu bol rovnomerne a plánovite
zabezpečený.
Vážená poslanecká snemovňa! Všetko
naše budovateľské úsilie smeruje k tomu,
aby sme vybudovali šťastný domov československého
ľudu. Preto všetkou svojou prácou podporujeme
mierovú politiku Sovietskeho sväzu a našej vlády,
podporujeme svetové hnutie obrancov mieru. My sme významným
článkom v tomto mierovom tábore a náš
ľud túto mierovú politiku s nadšením
podporuje, ako sa ukázalo za návštevy prezidenta
Nemeckej demokratickej republiky Wilhelma Piecka v Prahe.
Odhodlanie nášho ľudu vybudovať si svoj
domov bez kapitalistov domácich aj ich imperialistických
pánov v zahraničí je bojové odhodlanie.
V nedávnom rozhovore Stalin povedal: "Agresori
ovšem chcú, aby Sovietsky sväz bol v prípade
ich útoku naň bezbranný. Avšak Sovietsky
sväz s tým nesúhlasí a súdi,
že agresora je treba privítať v plnej zbroji."
Ani náš ľud, vážení páni
poslanci, by sa nedíval nečinne na útok agresora.
Pozorne sleduje zločinnú ruku imperializmu a nikdy,
nikdy nevloží svoju slobodnú hlavu do cudzieho
jarma, do imperialistického otroctva! (Hlučný
potlesk.)
Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom
je pán minister dr. inž. Šlechta. Udeľujem
mu slovo.
Ministr stav. průmyslu dr. inž. Šlechta:
Slavná sněmovno!
Československá strana socialistická staví
se plně za prohlášení předsedy
vlády a bude všemi silami podporovat vládu
ve všech jejích opatřeních, jež
urychlují výstavbu naší země,
zvyšují životní úroveň našeho
lidu a zajišťují mír ve svazku se všemi
mírumilovnými národy pod vedením nejmocnějšího
obránce míru, Sovětského svazu. (Potlesk.)
Projev pana předsedy vlády Antonína Zápotockého
ukázal velikost úspěchů, jichž
se český a slovenský lid dopracoval při
výstavbě socialismu v naši vlasti. Ukázal
také, že tyto úspěchy svým významem
daleko přesahují hranice naší země,
protože posilují nejen nás, ale i světový
tábor míru. Tím se znovu utvrzuje přesvědčení
každého českého a slovenského
vlastence, že cesta, kterou náš lid nastoupil
v únorových dnech roku 1948, byla cestou správnou.
Navázala na pokrokovou dobu našich dějin, na
husitství, a dala opět smysl našemu národnímu
životu. Spojila nás pevnými přátelskými
svazky se všemi pokrokovými a mírumilovnými
silami světa, kterým patří budoucnost
lidstva. Vyburcovala a sjednotila tvůrčí
síly našeho lidu k velikému budovatelskému
dílu a postavila republiku na pevný základ
jeho práce.
A proto my, příslušníci čs. strany
socialistické, s vděčností vzpomínáme
rozhodné vůle naší dělnické
třídy jít v čele s presidentem republiky
Klementem Gottwaldem novou, lepší, spravedlivější
a slavnější cestou našich národních
dějin.
Od únorových dnů uplynulo více nežli
tři a půl roku. Je to krátká doba
v životě národa a přece, rozhlédneme-li
se po naší republice, vidíme, jaký bouřlivý
a mnohotvárný život se rozvinul ve všech
krajích. Za tyto tři a půl roku prožili
jsme v rozvoji svého hospodářství
rozmach, který za kapitalismu, jestliže by byl vůbec
možný, byl by se uskutečnil za pětkrát
tak dlouhou dobu. Po staletí zanedbávané
Slovensko se průmyslově rozvíjí tak,
že jeden jeho dnešní rok vydá za deset
let nedávné jeho minulosti.
Provádíme monumentální stavby socialismu,
stavíme velké kombináty, nové velké
hutě, odkrýváme přírodní
bohatství země, stavbou vodních děl
vytváříme předpoklady pro přeměnu
přírody, aby více užitku dávala
našemu hospodářství. Nová pracoviště
odevzdáváme průmyslu. Tím ustavičně
rozmnožujeme výrobní prostředky, jež
v rukou lidu vytvářejí stále větší
a větší hodnoty, takže náš
hospodářský život je dnes již více
než jeden a půlkrát bohatší nežli
před válkou. Socialistický majetek, který
ročně vzrůstá o desítky miliard
Kčs, protože čtvrtinu našeho národního
důchodu můžeme na něj vynaložit,
vytváří stále mohutnější
základnu pro stoupání životní
úrovně našeho lidu.
Proto také náš pracující lid
chrání a bude chránit všechno toto bohatství,
vyrostlé z jeho úsilí, a nedopustí,
aby byl ochuzován o výsledky své práce
rukou zločincovou, řízenou zahraniční
i domácí reakcí. V naší výstavbě
se vláda správně zaměřila na
hlavní její články, na nichž
závisí nakonec úspěšný
rozvoj všech ostatních úseků našeho
hospodářství; je to uhlí a ocel. Práce
na těchto nejvýznamnějších posicích
našeho úsilí o socialismus a tím i našeho
boje za mír je plněním nejzáslužnější
služby vlasti a národu.
I při další industrialisaci naší
země je významnou složkou našeho hospodářství
i nadále naše zemědělská výroba.
Náš lidově demokratický stát
dává našim drobným a středním
rolníkům možnosti, jakých dosud nepoznali,
a otevírá před nimi netušené
perspektivy: definitivní odstranění bídy
i úmorné dřiny, povznesení vesnice
i po stránce kulturní na úroveň našich
měst, nebývalé uplatnění pokrokové
techniky i vědy v zemědělské výrobě.
Před našimi rolníky stojí velmi odpovědný
úkol: krýti především co největší
část stoupající potřeby potravin.
Je samozřejmé, že tuto stoupající
potřebu nemůže naše zemědělská
výroba uspokojit při zachování zastaralých
malovýrobních forem, které dávají
nízkou výrobnost a nízké výnosy
při velké námaze. Proto jedinou cestou našeho
zemědělství, která vede k zajištění
potřeb národa a přitom slouží
i prospěchu našich rolníků, je cesta
společné družstevní práce. Za
kapitalismu byl náš drobný a střední
rolník ponechán svému osudu, útlaku
se strany velkostatkářů a vesnických
boháčů, kteří nezřídka
připravili drobného a středního rolníka
o jeho poslední majetek. Dnes jsou naši rolníci
podpořeni péčí všeho našeho
pracujícího lidu, kterým jim dodává
stroje, umělá hnojiva, opatřuje je potřebnými
budovami. Je proto vlasteneckou povinností zemědělců,
aby společnou prací zvyšovali výnos
své práce k prospěchu celku i k vlastnímu
užitku. Jen tak se odstraní rozdíl mezi městem
a venkovem.
Všechny naše dosavadní úspěchy,
jichž jsme dosáhli, odrážejí se
už dnes v životě každého jednotlivce.
Pan předseda vlády ve svém včerejším
prohlášení uvedl již o tom řadu
přesvědčivých čísel.
Chtěl bych uvésti několik dalších
údajů, které jsou neklamným svědectvím
vzrůstající životní úrovně
našeho lidu. Jsou to znaky, týkající
se změn obyvatelstva.
Přirozený přírůstek činí
11 osob na 1.000 obyvatel. Toto vysoké číslo
je výsledkem jednak poklesu úmrtnosti ze 13 z 1.000
před válkou na 12 z 1.000 nyní, a rychle
klesající úmrtnost kojenců, která
nyní činí v celostátním průměru
78 na 1.000. Předválečný průměr
byl 110. Počet sňatků činí
ročně 135.000, t. j. o 15.000 více nežli
před válkou, kdy bylo o 20 % více obyvatelstva.
Větší životní jistota, větší
existenční možnosti upevnily rodinné
svazky.
Při bouřlivém rozvoji, který prožíváme,
objevily se přirozeně i některé obtíže.
Víme však, že jde o obtíže, které
jsou nutnými průvodními zjevy rozmachu, který
prožíváme. Rekonstrukce vlády a reorganisace
hospodářských orgánů, zrušení
generálních ředitelství a vytvoření
hlavních správ pomůže obtíže
růstu odstraňovat a zajišťuje operativní
řízení a účinnost kontroly.
Proto tato opatření vítáme. Naše
rostoucí hospodářství překoná
své obtíže. Překonáme je v dolech,
překonáme je i v hutích a překonáme
je i ve stavebnictví. Jejich zdolání je denní
záležitostí každého z nás
a je také měřítkem našeho vlasteneckého
uvědomění. Sovětští lidé
jsou nám vzorem. Budovali svoji vlast na troskách
carského Ruska a přece ve dvou stalinských
pětiletkách vybudovali Sovětský svaz
jako nejmocnější stát světa.
My budujeme za nepoměrně lepších podmínek,
ale hlavně budujeme za přímé pomoci
Sovětského svazu, který vedle materiální
pomoci dává nám k disposici i své
veliké budovatelské zkušenosti. (Potlesk.)
Máme proto všechny předpoklady úspěšně
pracovat. Snížíme-li fluktuaci a absenci v
našich nejdůležitějších odvětvích,
zejména ve stavebnictví, a využijeme-li celého
časového fondu k práci tak, abychom pracovali
48 hodin týdně, pak jsme nastoupili správnou
cestu k překonání obtíží.
Na pracovištích, kde se nám to podařilo,
vzrostla výrobnost na 300.000 Kčs ročně,
čili na úroveň průmyslové výrobnosti.
Zužitkujeme-li všechny reservy pro zvýšení
výkonu, pak jsme obtíže již překonali.
A přitom prospěch jednotlivce bude spojen s prospěchem
národního celku.
Významný úkol při tomto rozvoji naší
výroby připadá také střednětechnickým
kádrům a technické inteligenci. Jde o to,
aby jejich odborná zdatnost i praktické výrobní
zkušenosti se daly plně a uvědoměle
do služeb naší dělnické třídy.
Dělnická třída zbavila tyto kádry
otrocké závislosti na kapitálu a dala jim
plnou důvěru. Jen v těsném sepětí
s dělnickou třídou mohou mistři, technici
i organisátoři naší výroby dokonale
splnit úkoly, které před ně staví
naše socialistická výroba. A přitom
socialismus dává jim netušené možnosti
jejich vlastního rozvoje.
Na rozmachu naší výroby mají již
dnes podíl i ti, kteří na výzvu vlády
odešli z administrativy do výroby. Odešli, aby
pomáhali dělnické třídě
v jejím úkolu zabezpečit hospodářskou
základnu pro výstavbu socialismu. Všichni tito
pracovníci poznávají, že odchodem od
kancelářských stolů do našich
dolů, na tovární pracoviště jim
život nekončí, ale teprve pravý život
počíná. l oni pomohou našemu hospodářství,
aby co nejrychleji uskutečňovalo velkou perspektivu
vývoje socialistické společnosti, kde stroje
nahradí namáhavé a na práci náročné
úkony a kdy člověk se stane skutečným
pánem přírody a přemění
ji tak, aby sloužila se všemi svými zdroji k
jeho štěstí. Jedině tak zmizí
rozdíl mezi prací duševní a tělesnou.
Bouřlivý vývoj, jaký prožíváme
my, je výrazným znakem života všech zemí
lidově demokratických. Všude tam, kde lid převzal
vládu do svých rukou, jeho tvořivé
síly rozbíjejí okovy zaostalosti, i v zemích,
které kapitalistický řád odsuzoval
k velkostatkářskému vykořisťování.
Tak na př. v Polsku vzrostla výroba velkého
a středního průmyslu o 125 % proti stavu
předválečnému a v roce 1955 má
být celá výroba o 250 % vyšší;
v Maďarsku se zvětšila výroba o 100 %
a má být v roce 1954 o 130 % vyšší;
v Rumunsku stoupla proti roku 1948 o 90 % a v Bulharsku v tomto
roce je již na jednoho obyvatele o 300 % vyšší
než před válkou. Velkých úspěchů
docílila Albánie, jež začala v roce
1949, v prvním roce své dvouletky, pracovat prakticky
z ničeho. Německá demokratická republika
již předstihla předválečnou výrobu.
Velkých počátečních úspěchů
dosáhla lidová Čína. Největšího
úspěchu však dosáhlo hospodářství
v SSSR, jež zakončilo rok 1950, poslední rok
své poválečné pětiletky, překročením
výroby průmyslové z roku 1940 o 74 %. (Potlesk.)
Úspěchy hospodářství těchto
zemí umožňují politicko-hospodářské
skutečnosti, jež tvoří základ
jejich plánu. Je to industrialisace, zejména budování
těžkého průmyslu, je to združstevnění
vesnice a mechanisace zemědělské výroby;
je to posílení spolupráce mezi jednotlivými
zeměmi mírového tábora a Sovětským
svazem a to utužováním obchodních, hospodářských
a technicko-vědeckých styků; je to přejímání
a uplatňování sovětských zkušeností
a metod; je to zvyšování produktivity práce
socialistickým soutěžením, zpevňováním
norem, přijímáním socialistických
závazků, a konečně je to stálé
zhospodárňování výroby.
To jsou hlavní skutečnosti, na nichž je založen
prudký vzestup těchto zemí, které
představují jednu třetinu lidstva světa
a jednu čtvrtinu obývaného prostoru. To je
jádro tábora míru, jehož síla
hospodářská roste nepoměrně
rychleji nežli síla kapitalistických států.
A k tomuto táboru míru, vedenému Sovětským
svazem, musíme připočítat milionové
masy pracujících v zemích kapitalistických
a miliony asijských a afrických národů,
které bojují národně osvobozenecký
boj jako první část svého boje za
úplnou svobodu. Hospodářství zemí
mírového tábora, ve kterém společenské
vlastnictví je v naprostém souladu se společenským
rázem výroby, vede k rozvoji a stálému
rozmnožování výrobních sil a
tím k zlepšování hmotné a kulturní
úrovně pracujících. V naprostém
protikladu se jeví hospodářství kapitalistických
států, zejména těch států,
jež se staly členy nejrůznějších
paktů a plánů a ve skutečnosti se
dostaly do přímého područí
Spojených států severoamerických.
Ačkoliv tyto státy nikdo neohrožuje, jenom
jejich vlastní vnitřní rozpory, které
jsou přirozeným a průvodním zjevem
kapitalismu - přece hospodářství těchto
států má jednoznačný ráz
hospodářství militarismu. Projevuje se to
v jejich výrobě, jež slouží jedině
militarismu, v distribuci a spotřebě, která
je opět omezována jen ve prospěch zbrojení.
A ovšem že s tím souvisí zvýšené
vykořisťování širokých vrstev
pracujícího obyvatelstva, ožebračování
středních vrstev, ale zároveň také
nesmírné bohatství těch, kteří
vládnou monopoly. Nejvýraznější
je tento vývoj ve Spojených státech severoamerických,
kde soustředění bohatství v rukou
nepatrné hrstky monopolistů dosáhlo svého
vrcholu. Sotva jedna setina procenta obyvatelstva USA ovládá
jednu čtvrtinu všech akcií amerických
společností, jichž je asi přes půl
milionu. A šest setin procenta obyvatel ovládá
polovinu těchto akcií. V rukách gigantických
monopolů, v rukách několika lidí jsou
na př. veškeré dopravní prostředky,
veškerá výroba plynu a elektrické energie,
téměř veškerý důlní
průmysl, těžké strojírenství.
Morganova banka vlastní jednu čtvrtinu všeho
kapitálu amerických společností, jí
podléhají největší banky a pojišťovny.
Automobilový průmysl je ovládán třemi
společnostmi, naftový průmysl ponejvíce
Rockcfellerem.