Předseda dr John.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, Fiala, dr Procházka,
Valo, David, Žiak. Z kanceláře
NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho
náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.
Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi
Národního shromáždění.
Na pořadu dnešní schůze je
pokračování ve společné
rozpravě o státním rozpočtu na rok
1951 a státním závěrečném
účtu za rok 1949, jakož i rozprava o výkladu
pana ministra financí Kabeše z 9. března t.
r.
K diskusi jsou dále přihlášeni tito
řečníci: pp. V. Sova, Šimonková,
Navračič, Borůvka, Netušilová,
Sláva, Janečková, Karlovská, Žiak,
Hendrych, Martanovič, Patera a Pokojný.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, panu posl. V. Sovovi.
Členové vlády: náměstek předsedy
vlády a ministr zahraničních věcí
Široký, náměstkové předsedy
vlády a ministři: Fierlinger, arm. gen. Svoboda,
náměstek předsedy vlády dr Ševčík;
ministři dr Gregor, Nosek, Kopřiva,
Kabeš, dr Nejedlý, dr Rais, Kopecký,
Jonáš, Ďuriš, Krajčír,
Petr, dr Neuman, Erban, dr Plojhar,
inž. Jankovcová.
Předseda NÚKÚ dr Friedmann.
247 poslanců podle presenční listiny.
Posl. Václav Sova: Soudruzi a soudružky, paní
a pánové!
Podíváme-li se na zemědělskou kapitolu
rozpočtu 1951, je beze sporu obrazem obratu, ke kterému
dochází na naší vesnici. Je obrazem
obratu drobných a středních rolníků
od malovýroby k socialistické velkovýrobě,
obratu od individuálního hospodaření
na roztříštěných parcelách
k JZD. Naši pracující zemědělci
se stále rychleji a v širším měřítku
přesvědčují na základě
svých vlastních zkušeností o velkých
výhodách a přednostech, které jim
skýtá v JZD společné obdělávání
půdy na scelených lánech, společné
osevy a společné hospodaření. Přesvědčují
se na výsledcích práce oněch družstev,
která již před rokem rozorala meze a vytvořila
předpoklady pro moderní mechanisací zemědělských
prací a pro použití nejkvalitnějších
výrobních prostředků, jako jsou umělá
hnojiva, šlechtěná osiva a jiné vymoženosti
zemědělské vědy, že společné
obdělávání půdy a společné
hospodaření na družstevní základně
je dnes jedinou cestou pracujících rolníků,
jak zvýšit hektarové výnosy a užitkovost
dobytka, jak vyrábět v zemědělství
lépe a levněji a tím i zvyšovat svou
životní úroveň.
Není to ovšem jen zájem samých rolníků.
Přechod od malovýroby k družstevní velkovýrobě
v zemědělství je předním úkolem
našeho lidově demokratického státu,
předním úkolem budování socialismu
v naší zemi. Tato skutečnost byla znovu potvrzena
na nedávném historickém zasedání
ústředního výboru naší
strany, kde president s. Gottwald s jemu vlastní
jasností ukázal na to, že přes určité
positivní výsledky trpí naše zemědělství
stále nízkou produktivitou. To, co kdysi v předmnichovské
republice mohlo stačit při nízké životní
úrovni lidu k zásobování nezaměstnaných
a hladových dělníků a ostatních
pracujících, v dnešní době při
rychlém rozmachu průmyslu, při rostoucím
počtu dělníků, při zvyšující
se životní úrovni pracujícího
obyvatelstva už zdaleka nestačí. Také
vesnice se stala zámožnější a její
spotřeba potravin je vyšší. Vzpomeňme
si jen, kolik si dříve před válkou
mohl dopřát nezaměstnaný nebo polozaměstnaný
dělník chleba, masa, másla, kolik chalupník
a malý rolník, který byl rád, když
mohl za babku prodat máslo, vejce a drůbež
a koupit si místo toho pro rodinu trochu margarinu a cukru.
Dnes se můžeme hrdě dovolávat zvýšení
životní úrovně lidu, toho, že pracující
města i vesnice dnes žijí lépe, že
se lépe stravují.
Tento zdravý rozvoj životní úrovně
lidu klade ovšem i na naše zemědělství
nesrovnatelně vyšší požadavky, než
tomu bylo dříve. Naše zemědělská
malovýroba však nestačí krýt
svým malým tržním množstvím
potřebu, způsobuje nám chronické obtíže
v zásobování, znemožňuje nám,
abychom se zbavili lístkového hospodaření
u nejdůležitějších potravin a má
též hlavní podíl na tom, že jsme
nedávno museli znovu zavést lístky na chléb
a mouku. A nejen to. Pomyslíme-li na ohromný rozmach
našeho průmyslu v budoucnu, který je pilířem
zvýšených úkolů naší
pětiletky, nesníží se požadavky
na zemědělskou výrobu, nýbrž
naopak ještě podstatně vzrostou.
Jak nedávno znovu zdůraznil náš president
s. Gottwald, je prvním a rozhodujícím
krokem z tohoto začarovaného kruhu dobrovolný
přechod rolníků ke společnému
hospodaření, k jednotným zemědělským
družstvům. Tento první krok jsme v uplynulém
roce udělali. Rychle se nám rozrůstá
počet družstev, takže dnes již v každé
druhé vesnici je JZD nebo přípravný
výbor. Po žních nám téměř
ve čtvrtině všech vesnic vyrostla družstva
vyšších typů, která rozorala meze,
scelila půdu do velkých honů a zahájila
tak fakticky polní velkovýrobu. Z těchto
JZD stále větší počet nyní
postupně adaptuje a staví kravíny a jiné
stavby pro společnou živočišnou výrobu.
Zkušenosti ukazují, že k hromadnému vstupu
pracujících rolníků do družstev
a k přecházení těchto družstev
na vyšší typy je nezbytně zapotřebí,
aby se zemědělci mohli z dobrého příkladu
dosavadních jednotných zemědělských
družstev přesvědčit v praxi o přednostech
družstevního hospodaření. Kdo by toho
nedbal, nutně by napomáhal nepřípustné
methodě nátlaku a rozkazování místo
přesvědčování a uvědomovací
práce. Avšak přes 3.000 JZD vyšších
typů, která na podzim scelila pozemky a příp.
i společně ustájila dobytek, ještě
nemohla přinést okolním rolníkům
a vesnicím důkaz o přednostech družstevního
hospodaření, neměla dosti času, aby
fakty prokázala nadřazenost socialistické
velkovýroby v zemědělství. Proto je
v zájmu rychlejšího rozvoje zemědělského
družstevního hnutí, abychom především
upevňovali už ustavená zemědělská
družstva, upevňovali je hospodářsky
a organisačně, naučili je hospodařit
tak, aby dosáhla lepších výsledků
než jednotlivě hospodařící zemědělci,
aby dosáhla vyšších hektarových
výnosů, větší užitkovosti
dobytka, vyšších příjmů
z celoročního hospodaření. To jsou
nejbližší úkoly při budování
JZD, jak je formuloval na únorovém zasedání
ústředního výboru Komunistické
strany náš president s. Gottwalda jak je rozvinul
ústřední tajemník naší
strany s. Slánský.
Musíme proto stále připomínat členům
těchto téměř 3.300 JZD s rozoranými
mezemi, že na výsledky jejich hospodaření
čeká nyní 12.000 vesnic a statisíce
drobných a středních rolníků.
Jim nestačí jen slovy dokazovat, že socialistická
velkovýroba jim přinese vyšší produktivitu
práce a vyšší životní úroveň.
"Slova zní a příklad hřmí",
říká staré přísloví
a je nesporné, že pro vesnici, pro rolníky
platí dvojnásob. Aby se dosavadní JZD stala
příkladem, přitažlivou silou pro ostatní
rolníky, k tomu je třeba, jak říká
s. Gottwald, organisovat v nich vnitřní život,
jejich hospodárnost a dát do pořádku
jejich celkovou organisaci. Bez toho bychom nedosáhli,
aby JZD, zvláště vyšších typů,
nyní v jarních měsících zajistila
rychlé a dobré obdělání půdy,
aby zasela rychleji a lépe než individuální
rolníci a tím vytvořila nejdůležitější
podmínky pro dobrou úrodu a vysoké sklizně.
Co znamená dát v JZD do pořádku jejich
celkovou organisaci? Především dát do
pořádku odměňování členů
družstev. Bez pořádku v odměňování
nelze upevnit družstva, nelze v nich zlepšit pracovní
morálku, nelze dobře přesvědčit
vyčkávající rolníky a zvláště
střední rolníky, kterým nepřátelé
našeptávají, že v družstvech budou
pracovat na lenochy, že každý dostane stejně,
ať pracuje nebo ne. Proto tím více musí
vyspělí členové bojovat proti rovnostářským
tendencím, které se staly v poslední době
hlavní zbraní vesnických boháčů
proti družstevnímu hnutí na vesnicích.
Rovnostářství je brzdou pokroku, je brzdou
v budování socialismu, který zná v
tomto směru jen jedinou zásadu: "Každý
podle svých schopností, každému podle
jeho práce." Tuto zásadu odměňování
podle výkonu, podle množství a kvality práce
nutno důsledně uplatňovat také v JZD.
Přitom můžeme být jisti, že na
naší straně bude velká většina
členů JZD, kteří z vlastních
zkušeností znají, že ne každý
se stejně hrne do práce, že ne každý
je stejně svědomitým hospodářem,
že ne každý stejně ovládá
zacházení se stroji; že jsou i takoví,
že je večer najdeš, kdes je ráno postavil
a které, jak se říká, musíš
zvedat heverem. Proto nelze odměňovat každého
stejně, třebas formálně těch
10 hodin oddělal na některém pracovišti.
Pro rovnostářské odměňování
mohou vědomě agitovat kromě lenochů
jen takoví, kteří mají příliš
mnoho půdy, než aby ji stačili se svou rodinou
obdělat, a chtějí, aby jim druzí na
ní levně pracovali - tedy především
vesničtí boháči. Proto má tak
veliký význam zavádění pracovních
norem, které si členská schůze stanoví
podle výkonů svědomitě pracujících
rolníků. Proto má v JZD III. a IV. typu tak
ohromný význam rozdělení jednotlivých
druhů prací podle jejich obtížnosti
a kvalifikace do několika tříd a zavedení
odměňování podle pracovních
jednotek.
O pracovní jednotce je dosud v družstvech samých
mnoho nejasností. Říká se na př.,
že pracovní jednotka je mzda. To je ovšem úplně
nesprávné. Pracovní jednotka není
mzda, nýbrž je to míra práce a účasti
člena na výsledku družstevního hospodaření,
dlouhá léta vyzkoušená a osvědčená
při budování a rozvoji kolchozů v
Sovětském svazu. Je výrazem toho, že
člen družstva není zaměstnancem, nýbrž
spoluvlastníkem výrobních prostředků
a podílníkem na důchodu ze společného
hospodaření. Není proto hodnota pracovní
jednotky ve všech družstvech stejná, nýbrž
závisí na výsledcích hospodaření.
Tam, kde JZD dobře hospodaří, kde dosahuje
dobrých výsledků ve výnosech a v užitkovosti
dobytka, bude peněžní a naturální
hodnota pracovní jednotky vyšší než
tam, kde JZD tak dobré výsledky nemá. Úsilím
všech členů družstev III. a IV. typu musí
proto být, aby každoročně dosahovali
vyšší hodnoty pracovní jednotky a tak
se stávali rok od roku zámožnějšími.
Na př. v JZD IV. typu Veleň, které leží
v řepařské oblasti a už před
rokem přešlo na společné hospodaření,
dosáhne podle celoročního plánu a
rozpočtu v tomto roce hodnota pracovní jednotky
v penězích 126 Kčs a v naturáliích
1,5 kg pšenice, 1,6 kg ječmene, 4,6 kg brambor atd.
Ještě lépe vynikne tento příklad,
když si jej promítneme na členy družstva.
Tak každý z manželů Behrových,
kteří krmí ve veleňském JZD
vepře, počítá s tím, ze při
plnění normy odpracuje průměrně
denně 11/4 pracovní jednotky, poněvadž
tato práce je zařazena ve IV. pracovní třídě,
a tím může dosáhnout až 450 pracovních
jednotek ročně. To znamená, že každý
z nich může počítat asi s 50.000 Kčs
ročního příjmu v penězích
a s více než 6 q pšenice, 7 q ječmene,
80 kg žita, 20 q bramborů a 9 kg hrachu v naturáliích.
To je ovšem příklad dobrého a dnes již
zámožného družstva, kde na jednoho pracovníka
připadá průměrně 6 ha dobré
řepařské půdy a které může
být skutečně vzorem i pro ostatní
družstva. Nejasnosti vyvolává, jak se ukazuje
na valných hromadách, jež právě
probíhají, také otázka záloh
na pracovní jednotky. Družstva vyplácejí
členům pravidelné zálohy podle počtu
odpracovaných jednotek. To je ovšem správné
a nutné, neboť člen nemůže čekat
až na výsledky celoročního hospodaření.
Otázkou však zůstává výše
záloh. Ve většině JZD vyšších
typů postupují družstevníci jako dobří
hospodáři. Jsou si vědomi toho, že dluh
ujídá ze společné mísy, a proto
se rozhodli, že si budou během roku vyplácet
zálohy na pracovní jednotky ve výši
50% předpokládané peněžní
hodnoty, aby nemusili zatěžovat družstevní
pokladnu vysokým provozním úvěrem
a snižovat důchod společného hospodaření
placením zbytečných úroků.
Přitom výjimky povolují jen těm, kteří
nevlastní žádného osobního hospodářství,
nemají záhumenku, ani krávu, tedy především
bývalým zemědělským dělníkům
a deputátníkům. Poskytují jim zálohy
ve výši 70% peněžní hodnoty pracovní
jednotky. Další výjimky činí
jen v mimořádných případech,
na př. jde-li o rychlé dokončení družstevní
stavby. Takový postup je beze sporu správný
a chvályhodný a svědčí o tom,
že se nám postupně rodí v JZD typ nového
rolníka, uvědomělého družstevního
hospodáře.
Jsou ovšem i taková družstva, kde se členové
dají strhnout k tvrzení, že 50% záloha
je malá, že nestačí na běžné
potřeby člena družstva a jeho rodiny. Nevidí,
že snahou nepřítele bude, aby vštípil
družstevníkům o JZD představu, že
je to dojná kráva, kterou je třeba, jak jen
to jde, vydojit pro sebe, aby nakonec družstvo zkrachovalo.
A tak místo toho, aby členové v takových
družstvech přemýšleli o tom, jaká
opatření mají udělat ke zvýšení
výnosů a užitkovosti dobytka, usnášejí
se na vyplácení vyšších záloh.
To je ovšem zcela nesprávné a zavrženíhodné,
protože to podemílá hospodářské
základy družstva, a uvědomělí
družstevníci musí proti takovým zjevům
neustále bojovat. Vždyť nemluví pravdu,
kdo tvrdí, že 50% záloha nestačí
k obživě. Vědomě či nevědomě
zapomíná, že mu zůstává
záhumenek, kráva, libovolný počet
prasat a drůbeže v osobním hospodářství
a že výnos a tržba z takového osobního
hospodářství není také jen
tak k zahození. Vědomě či nevědomě
zapomíná, že dokud hospodařil samostatně,
i když prodával během roku mléko, vejce
a jiné produkty, teprve žně, sklizeň
okopanin a prodej dobytka, prováděný převážně
koncem roku, mu přinesly odměnu za celoroční
námahu a dřinu. Vždyť dosud se užívá
přísloví: "Napřed se mlátí
a potom se platí." A konečně nelze také
přejít okolnost, že rolníku v družstvu
odpadají všechny dosavadní provozní
náklady, spojené se zoráním, zasetím,
vyhnojením a obděláním půdy,
s opravou nářadí a strojů a pod. Správně
chápané a uskutečňované odměňování
členů v jednotných družstvech, zvláště
v družstvech vyšších typů, bude-li
ještě podloženo svědomitě vedeným
účetnictvím a zajištěno dobrým
účetním, chápajícím
správně svou funkci strážce dobrého
hospodaření, bude nejlepší zárukou
stále lepších hospodářských
výsledků v našich jednotných družstvech.
Dalším předpokladem k upevnění
JZD a logickým důsledkem společného
obdělávání půdy je společná
živočišná výroba, především
u skotu a zvláště dojnic. Bez společného
ustájení krav nelze mluvit o skutečném
společném hospodaření družstva.
Družstevník, který má všechen dobytek
ve své stáji, je stále ještě
napolo individuálním rolníkem, neboť
se nemůže - a zvláště pak jeho
žena - plně věnovat zvelebování
družstevní výroby. Také výsledky
hospodaření družstva jsou přímo
závislé na rozsahu společně ustájeného
dobytka, protože příjem za mléko je
jedním z hlavních příjmů družstva.
Přitom pro drobného a středního rolníka
je společné ustájení dobytka zvlášť
výhodné. Přesto, že zůstává
spoluvlastníkem družstevní stáje, zajišťuje
mu provozní řád postupné proplacení
odevzdaného dobytka. Avšak největší
výhoda rolníka ze společného ustájení
dobytka spočívá v tom, že družstevní
stáj přináší s sebou zvýšení
užitkovosti dobytka a zvláště dojivosti
krav, vytváří možnosti pro rozšíření
kmenového stáda a tím se stává
rozhodným krokem ke zvýšení produkce
mléka a masa a ke zvýšení příjmů
rolníků. Dnešní chlévy naproti
tomu nejen nevyhovují požadavkům zootechniky
a snižují tak užitkovost, ale i svým rozsahem,
hlavně u drobných zemědělců,
znemožňují další rozšíření
jejich chovu a stávají se tak brzdou dalšího
zvyšování jejich živočišné
produkce a tím i hlavních příjmů.
V neposlední řadě znamená společné
ustájení dobytka osvobození rolnické
ženy od nejtěžší dříny,
která na ni čeká po celodenní práci
v hospodářství a v rodině.
Proto také den ze dne roste počet družstevníků,
kteří se rozhodli společně ustájit
dobytek, i když, jak říkají, mají
tu svou krávu rádi jako svou dceru. Proto také
den ze dne roste počet staveb a zvláště
levných adaptací kravínů, při
kterých se tak krásně projevuje veliká
iniciativa rolníků jak ve vyhledávání
vhodných budov, tak v opatřování stavebního
materiálu z vlastních zdrojů a tak také
v organisaci a v provádění staveb.
Stovky jednotných družstev upravily hospodářské
budovy vesnických boháčů i svých
členů ve světlé a prostorné
kravíny, samy si opatřily kameninové žlaby
a zavedly elektrické světlo. Rovněž
krmivo si začínají družstva opatřovat
od členů výkupem, který je zvláště
výhodný pro družstevníky, neboť
se jim podle směrnic ministerstva zemědělství
hotově proplácejí jejich krmivové
zásoby v obecných cenách. Není proto
divu, že v takových podmínkách se dostavují
nad očekávání rychle výsledky
ve zvyšování dojivosti. Tak v JZD Zábědov
činila průměrná dojivost před
svodem dobytka na krávu a den 3-4 litry mléka a
po necelých třech měsících
ustájení stoupla na 8,2 l při průměrné
tučnosti 3,9-4,2. Takových příkladů
můžeme dnes uvést celou řadu.
Je proto v zájmu všech družstev vyšších
typů i jejich členů, aby pokračovali
dále na této cestě, a je na nás, abychom
je při tom podporovali, abychom jejich iniciativu dále
rozvíjeli, aby tak mohly být v příštích
měsících dokončeny stavby plánovaných
5.000 kravínů pro 1/4 milionu krav.
Přechod od obdělávání malých
a trpasličích parcel k obdělávání
rozlehlých honů předpokládá
dále zcela novou, vyšší, dokonalejší
organisaci práce, než s jakou dosud družstva
vystačila. Dnes se již nelze v družstvech vyšších
typů spokojit s tím, že jsou tvořeny
pracovní skupiny nahodile, podle okamžité potřeby,
a nelze rovněž na takových velkých hospodářstvích
očekávat, že předseda může
osobně řídit všechny práce. Na
scelených lánech nevystačíme s dosavadní
primitivní organisací práce, kdy skupina
přecházela s pole na pole, kdy dnes pracoval na
témže místě jeden družstevník
a zítra druhý, takže tu nebylo kontroly, jak
který družstevník a skupina pracovali, jak
dobře svou práci splnili. Dobrá či
špatná práce v zemědělské
výrobě se projevuje ve výnosech a v užitkovosti
dobytka a za tyto výsledky nenesl dosud při této
nesprávné organisaci práce nikdo odpovědnost.
Proto základní formou této vyšší
organisace družstevní práce je stálá
pracovní skupina, která má na dobu několika
let odpovědně přidělen určitý
úsek práce buď na poli nebo ve chlévech
a je vybavena příslušným nářadím,
po příp. i potahy a stroji. Skupina může
plně převzít odpovědnost za určitý
úsek právě proto, že jej má přidělen
na dlouhou dobu, že může na poli jako pečlivý
hospodář sledovat a zlepšovat vývoj
plodiny od zasetí až po sklizeň i po celou
dobu osevního postupu. Podobně i ve stáji
se může věnovat individuálně
kravám, zvyšovat jejich dojivost, sledovat další
generace a pod. Organisace práce na základě
stálých pracovních skupin je výhodná
také proto, že umožňuje maximální
zainteresování členů na překračování
plánu výnosů plodin a užitkovosti dobytka
tím, že zavádí prémiový
systém a soutěžení mezi skupinami.