Dalším velikým přínosem takové
prověrky je, že se stává školou
technicko-inženýrských kádrů,
učí je odkrývati za přítomnosti
dělníků, profesorů, studentů
vlastní chyby a pohlížeti na výrobu
každého stroje a jeho části komplexně
od jeho konstrukce až po kontrolu a montáž. Je
školou dělnických kádrů, které
dostávají širší přehled
o celé výrobě, zasvěcuje je do problematiky
plánovací výroby, při čemž
spolupráce s techniky, ať již na výrobních
poradách nebo ve formě komplexních brigád,
přispívá ke zvýšení jejich
odborné úrovně. Je školou vzájemné
soudružské spolupráce.
Tento soudružský vztah velkého množství
pracovníků, kteří se zúčastňují
takové prověrky a společný cíl,
za kterým jdou, je příznivým momentem
pro rozvoj socialistického soutěžení,
pro uzavírání socialistických závazků.
Ale nejen to. Prověrka výrobků vytváří
i technicko-organisační předpoklady pro soutěžení,
které po vydání správné politické
linie a po materiálním zainteresování
pracujících jsou rozhodující pro jeho
úspěšný rozvoj.
Nové výrobní methody se uplatňují
i v tak obtížném úseku, jako je hornictví.
Úderník Miska z ostravského revíru
přispívá svou methodou velmi podstatně
k tomu, že v ostravsko-karvinských dolech budou plniti
plán. A co je tady zase důležité? Že
zkušeností Miskových se již používá
na 32 rubáních; stejně tak je potěšitelné,
že přišli pomoci i technici, inž. Trnka,
inž. Matuška a inž. Bartoš se svými
zkušenostmi. V mosteckém revíru se osvědčují
puťovky, které pomáhají odstraňovati
neproduktivní časy a hlavně zaručují
přísun potřebného materiálu
předem, takže zamezují hádkám,
které dřív bývaly mezi dozorci havíři
na denním pořádku. Přispěly
ke sblížení techniků s dělníky
a to je vždy záruka vyššího výkonu.
Jsou známy desítky a stovky jiných případů:
v hutích i v textilu, na stavbách i v cihelnách
a i na naší vesnici. Uplatňují se v
nich rovnou měrou i ženy a naše mládež.
Všichni přispívají k tomu, abychom v
našich výrobních sektorech zvyšovali produktivitu
práce, poráželi starý kapitalistický
řád přímo na pracovištích.
I tady, jako ve všem, nám pomáhají sovětští
lidé: Stachanov, Busigin, Děktarev, Bykov, Rosijskij,
Korabelnikova, Kovaljev.
Nyní je nutné, aby tyto zkušenosti byly přenášeny
na co největší počet pracujících.
Je potřebí přenášeti nové
úspěšné methody z pracoviště
na pracoviště, z dílny do dílny, ze
závodu na závod. To nám umožní
urychlenou výstavbu našeho průmyslu, zajištění
základních surovin z domácích zdrojů.
Socialistickým soutěžením, údernictvím,
novátorskými methodami na široké masové
základně zaručíme předčasné
splnění pětiletého plánu, najdeme
a odkryjeme reservy, které jsou v našich výrobních
kapacitách a lépe využijeme našich strojů,
přípravků a nástrojů. Dokonaleji
zorganisujeme, zjednodušíme a zkrátíme
celý výrobní proces, použijeme vhodného
domácího materiálu. Docílíme
tím zhospodárnění naší
výroby. To je cesta rychlejšího budování
socialismu u nás, to je cesta, která posiluje naše
národní hospodářství. To je
cesta, která nám dává vědomí
naší síly, naplňuje nás hrdostí,
že můžeme za vedení naší rodné
Komunistické strany Československa, pod moudrým
vedením presidenta soudruha Klementa Gottwald a
státi po boku sovětského lidu v boji za světový
mír, za štěstí všeho pracujícího
lidu. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Dále je přihlášen
ke slovu p. posl. Souček. Dávám mu
slovo.
Posl. Souček: Slavná sněmovno, dámy
a pánové!
Státní rozpočet na r. 1951, který
dnes projednává plénum Národního
shromáždění, je skutečným
rozpočtem mírového budování.
Tento mírový rozpočet zajistí nebývalý
rozvoj výrobních sil v naší zemi, bude
znamenati další krok k socialismu. Splnění
úkolů třetího roku pětiletky
nám umožní, abychom v dějinném
zápase o udržení a ubránění
míru přispěli k upevnění jednoty,
síly a moci tábora míru, v jehož čele
stojí Sovětský svaz.
Současně s tím bude upevněna nezávislost
našeho hospodářství na kapitalistickém
světě a celé hospodářství
bude uchráněno před vlivem kapitalistické
krise a kapitalistických diskriminačních
zásahů. Státní rozpočet s velikými
přebytky je důkazem životaschopnosti našeho
režimu, je důkazem toho, jak dělnická
třída ve svazku s pracujícím lidem
měst i venkova umí lépe hospodařit
než hospodařili kapitalisté. Zatím co
ve světě kapitalismu celé hospodářství
spěje k válce, ke krisím a katastrofám,
naše hospodářství, stejně jako
v Sovětském svazu a v zemích lidových
demokracii, je ve znamení mírového budování
a mírové přestavby.
Během krátké doby se projevilo, jaké
veliké tvůrčí síly lidu byly
uvolněny po porážce kapitalismu u nás,
v zemích lidových demokracií. Velmi rychle
byla překonána hospodářská
zaostalost řady zemí lidových demokracií.
Země, které byly typickými vývozci
zemědělských produktů, se stávají
průmyslovými státy s vyspělou průmyslovou
technikou a zemědělskou velkovýrobou. Tato
rychlá přestavba a výstavba byla jim umožněna
velikou hospodářskou pomocí Sovětského
svazu.
Země, seskupené v mírovém táboře
kolem Sovětského svazu, vytvářejí
mezi sebou nové hospodářské vztahy,
a tak jako bylo odstraněno vykořisťování
člověka člověkem v zemích socialismu,
bylo odstraněno využívání menších
zemí státy silnějšími. Vznikl
tu nový socialistický vztah mezi národy a
státy. Díky těmto novým vztahům
mezi národy a státy byly znásobeny síly
jednotlivých zemí lidových demokracií.
I my budeme v rámci třetího roku Gottwaldovy
pětiletky schopni splnit zvýšené úkoly,
protože nám bude poskytnuta veliká a všestranná
pomoc Sovětského svazu a zemí lidové
demokracie.
Byli a snad ještě jsou u nás jednotlivci, kteří
podceňují význam této pomoci, byli
a jsou ještě lidé, kteří nepochopili
veliký přerod, který nastává
v Sovětském svazu a v zemích lidových
demokracií. Dnes již patří minulosti,
že carské Rusko bylo hospodářsky zaostalým
státem. Nová sovětská věda
a technika daleko předstihla vědu a techniku zemí
klasického kapitalismu. Dnes již patří
minulosti, že Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko
jsou země, od kterých se u nás nemůžeme
mnoho naučit. Pravý opak je pravdou. V poslední
světové válce se nesporně prokázala
politická a hospodářská převaha
Sovětského svazu nad nejvyspělejší
německou technikou. V této válce podle slov
s. Stalina zvítězil nejen sovětský
režim a sovětský člověk, ale
zvítězila i sovětská věda a
technika. Dnes nejen sovětský společenský
řád, ale i sovětská věda a
technika jsou nejpokročilejší a nejvyspělejší
na celém světě.
Bude třeba zúčtovat u nás nejen s
těmi různými obdivovateli tak zvaného
amerického způsobu života, ale i s těmi
různými obdivovateli kapitalistické t. zv.
západnické vědy a techniky, a to hlavně
proto, že tyto překonané, nesprávné
a zaostalé názory, kterým někdy podléhají
i lidé na význačných hospodářských
místech, nám brání, abychom v plné
šířce využili zkušeností sovětské
vědy a techniky. Naši vědečtí
pracovníci, technici, projektanti a konstruktéři
by mnohem snadněji zvládli před ně
stavěné úkoly, kdyby především
čerpali ze sovětských zdrojů a sovětských
zkušeností. Stejně je tomu i pokud se týče
vztahů k ostatním lidově demokratickým
státům. Zase by naši technici, projektanti
a konstruktéři velmi mnoho získali, kdyby
na př. využili zkušeností polského
národa s výstavbou Varšavy, kdyby využili
zkušeností, které získali v Polsku s
mechanisací dolů, kdyby využili zkušenosti,
které byly získány při živočišné
a rostlinné produkci v Maďarsku, Rumunsku atd. Až
dosud mnozí z těchto lidí podléhají
jakémusi statickému myšlení a domnívají
se, že se nic nezměnilo, že svět kolem
nás stojí a nepodléhá vývoji.
Hlavními prostředky při rozvíjení
spolupráce mezi Sovětským svazem a státy
lidové demokracie jsou a zůstanou zahraniční
obchod, vzájemná hospodářská
pomoc a zejména pak v poslední době vědecko-technická
spolupráce. V zemích s plánovaným
hospodářstvím má monopol zahraničního
obchodu především chránit hospodářství
proti vlivům kapitalistického rozvratu, zajišťovat
výstavbu a přestavbu vlastního hospodářství
při budování socialismu a urychlit a zajistit
všestrannou spolupráci se Sovětským
svazem a zeměmi lidové demokracie. Tyto zásady
dávají zcela novou náplň a formy styků
mezi národy a státy a byly v celé šíři
uplatněny v dlouhodobých smlouvách mezi Sovětským
svazem a zeměmi lidových demokracií.
Dlouhodobé smlouvy, které vyplývají
z hospodářských plánů obou
partnerů, umožňují plánování
v rámci mezinárodních styků a úzce
tak koordinují plány jednotlivých států.
Těmito dlouhodobými smlouvami je zajištěna
nejen možnost výroby, ale i odbytu pro výrobky
a jsou zajišťovány suroviny. Dlouhodobá
smlouva našeho státu se Sovětským svazem
z 3. listopadu 1950 a dohoda, která byla v posledních
dnech podepsána s. ministrem Gregorem v Moskvě,
jsou nesporným důkazem těchto nových
vztahů, jsou důkazem nezištné pomoci
Sovětského svazu při budování
socialismu v naší zemi. Tyto dohody nám zajistí
splnění základních úkolů
přestavby a výstavby celé struktury našeho
hospodářství. V nastávajících
pěti letech budeme podle těchto dohod dostávat
suroviny pro naše hutě, zejména železnou
a manganovou rudu, měď, olovo a zinek, suroviny pro
textilní průmysl, obiloviny a suroviny pro potravinářský
průmysl, především tuky. Získáme
také zkušenosti a mechanisační prostředky
pro stavebnictví a doly, abychom tak získali a přenesli
do našich poměrů sovětské mechanisační
zkušenosti a prostředky. Všechny tyto dodávky
nám budou poskytnuty za nejnižší světové
ceny, přičemž budeme platit jen polovinu dopravného,
účtovaného podle světových
sazeb.
Zcela zvláštního dosahu je technická
pomoc, kterou nám Sovětský svaz podle této
smlouvy poskytne k výstavbě většího
počtu závodů, při zavádění
nových výrob a při zdokonalování
dosavadní výroby. Za pomoci sovětské
techniky doženeme a v mnohém předstihneme nejvyspělejší
státy kapitalistického světa.
Naše dodávky do Sovětského svazu budou
představovat především výrobky
těžkého strojírenství, pro které
je zajištěn odbyt nejen v rozsahu dosavadní
výroby, ale i při jejím podstatném
rozšíření a tím urychlení
přestavby našeho průmyslu. Dohoda nám
umožní, že přistoupíme k výrobě
některých výrobků, které jsme
až dosud dováželi a že jimi budeme krýt
nejen svou vlastní potřebu, ale budeme je i vyvážet.
Tak nás spolupráce se Sovětským svazem
bude chránit před důsledky krise v kapitalistických
zemích, protože nás zbavuje závislosti
na západním kapitalistickém světě
a poskytuje nám jistotu pro dalekou budoucnost. Tak nám
tato spolupráce zajišťuje suroviny pro klíčové
úseky naší výroby, tak nám zajišťuje
zejména v těžkém průmyslu a strojírenství
dlouhodobý výrobní program a tak nám
ušetří náklady na dlouhodobý
vývoj našeho průmyslu a zajistí jeho
světovou úroveň.
Dlouhodobé smlouvy o hospodářské spolupráci
jsou jedním ze základů, na nichž jsou
budovány nové vztahy mezi národy a státy.
Jsou to vztahy, které jsou naplněny vzájemným
respektem, společnými zájmy a upřímným
přátelstvím. K těmto dlouhodobým
smlouvám se Sovětským svazem se řadí
další obdobné smlouvy s lidově demokratickými
státy, které tak vytvářejí
plánovité spojení sovětského
hospodářského systému s hospodářstvím
lidových demokracií, a na tomto základě
je umožněno rychlé budování a
cesta k socialismu.
Stejně velkodušnou a nezištnou pomoc, kterou
poskytl SSSR naší hospodářské
výstavbě, poskytl i ostatním zemím
lidových demokracií, aby mohly zdokonalit a vybudovat
vlastní výrobu a zvýšit výrobní
možnosti své země.
Podle sovětsko-polské dohody z r. 1948 dostane Polsko
od Sovětského svazu zařízení,
které potřebuje pro svůj průmysl a
které mu umožní nejen vybudovat nový
průmysl a rychle nahradit ztráty vzniklé
válkou, ale vysoko překročit předválečnou
úroveň. Již v r. 1949 byl obrat zboží
mezi Polskem a SSSR téměř 200krát
větší než v r. 1938.
První poválečnou dohodou mezi Sovětským
svazem a Maďarskem byla umožněna obnova maďarského
průmyslu a rozsah styků se neustále zvyšuje.
Bulharská lidová republika mohla konsolidovat svoje
hospodářství jen za účinné
pomoci Sovětského svazu.
Smlouva Sovětského svazu s Rumunskem zajistila odbyt
pro převážnou část přebytků
rumunské výroby a zajistila tak vybudování
vlastního životaschopného rumunského
průmyslu.
Jenom na základě opravdové snahy o demokratisaci
bylo umožněno utvoření Německé
demokratické republiky a byl položen základ
k vytvoření Německa, které nebude
hrozbou pro sousední státy.
Za pomoci Sovětského svazu bude umožněna
výstavba lidově demokratické republiky Albánské
a tak ze zaostalé země bude v krátké
době vytvořena země průmyslová,
v níž budou využity všechny její
zdroje.
Také na Dálném východě se široce
uplatnila pomoc Sovětského svazu lidové republice
Korejské a Čínské lidově demokratické
republice. Smlouvy sovětsko-čínské
jsou skutečně mezníkem nejen pro vývoj
obou států, ale i pro nový světový
poměr sil. Po staletí vykořisťovaná
Čína setřásla okovy imperialismu a
stala se rovnocenným partnerem států mírového
bloku, soustředěných kolem Sovětského
svazu. Je to jedna z nejvážnějších
porážek světového imperialismu, kterou
byl otřesen světový systém koloniálního
útlaku, systém, který umožnil vládu
světového imperialismu. Jak dalekosáhlé
důsledky má vítězství čínského
lidu, dokazuje zoufalé úsilí imperialistů
zachránit svoje posice na Dálném východě
i za cenu rozpoutání nové války.
V souvislosti s blahodárným vývojem zemí
lidové demokracie a upevnění bloku míru
zvlášť vyniká zrada, které se na
jugoslávských národech dopustil zaprodanec
válečných štváčů
Tito. Národy Jugoslávie s nadšením přijaly
přátelskou ruku Sovětského svazu,
který Jugoslávii osvobodil od okupantů a
zrádné buržoasie. Slibně se také
rozvíjely první přátelské styky
v rámci zemí lidových demokracií.
Avšak zrada Titovy kliky nejen že zbavila jugoslávské
národy vlastní samostatnosti, za kterou bojovalo
a krvácelo tisíce jugoslávských vlastenců,
ale tato zrada znamená kolonisaci celé Jugoslávie.
Jugoslávie byla vydána v plen válečným
čachrářům a dána na pospas
finančním pirátům. Takové jsou
konce jedné zrady na myšlence socialismu. Pokud u
nás byli jednotlivci, kteří by rádi
následovali Tita, dostane se jim po zásluze, co
jim patří. Náš lid s nimi zúčtoval
dříve, nežli byli s to dokončit svůj
zločin. A stejně tak zúčtuje jednou
lid Jugoslávie s Titem a jeho smečkou.
Přes zradu Tita a pokusy zaprodanců v Bulharsku,
Maďarsku i u nás nepodařilo se těmto
zavilým nepřátelům SSSR a socialismu
v podstatě změnit a narušit celý vývoj.
Dík novým vztahům mezi lidově demokratickými
státy a SSSR roste a sílí přátelství
a spolupráce národů a států
a za vedení Sovětského svazu je jim umožněno
budování socialismu.
V ostrém kontrastu proti těmto skutečnostem
je všechno to, co se nazývá "plánem
evropské a hospodářské obnovy",
t. zv. Marshallův plán. Marshallův plán
je výrazem vlčích zákonů kapitalistické
dravosti, zákonů, podle nichž silnější
požírá slabšího. Je v podstatě
pokračováním a pokusem o realisaci úsilí
o ovládnutí světa, jak se o to poprvé
pokusil známý president Wilson ve svých 14
bodech po první světové válce. Kandidáti
na světovládu po první světové
válce byli předstiženi svým hlídacím
psem, kterého si sami vyzbrojili a vycvičili. Hitlerův
pokus ovládnout svět ztroskotal a Truman pokračuje
tam, kde Hitler skončil. Marshallův plán
je jasným výrazem této politiky zotročení
a podmanění všech ostatních států
americkým imperialismem. Měl v podstatě dva
cíle: za prvé, zabránit všeobecné
krisi kapitalismu v Americe a za druhé, politicky ovládnout
státy, aby je tak mohli použít k válečnému
útoku proti SSSR a zemím lidových demokracií.
Proto prostřednictvím amerických monopolistů
byla provedena kontrola nad průmyslem, nad surovinovými
zdroji, kontrola zahraničního obchodu, financí
a měny zmarshallisovaných států.
Tyto skutečné cíle jsou ovšem zastírány
frázemi o šlechetné pomoci Spojených
států, o evropské spolupráci a o t.
zv. záchraně západnické kultury a
civilisace. Co všechno rozhodovalo a proč použili
američtí imperialisté této formy agrese?
Fakt je, že obrovský rozsah válečné
výroby amerického průmyslu postavil americké
monopolisty před otázku, jak zajistit odbytiště
pro svoje výrobky. Válka pro ně znamenala
obrovské odbytiště zboží, veliký
kšeft. Protože staré předválečné
trhy a odbytiště zdaleka neodpovídaly rozšířené
výrobě, bylo nutno najít nový způsob,
jak zajistit odbyt, aby se zabránilo katastrofální
krisi.
Situace pro americký průmysl byla o to obtížnější,
že území pro odbyt se zmenšilo o země,
které opustily imperialistický tábor. Američtí
agresoři museli proto nalézt nové formy obchodu,
které by jim otevřely dveře na těch
trzích, které normálně nebylo lze
získat t. zv. kapitalistickou cestou. Byl to způsob,
který v podstatě znamenal žít a zachraňovat
se na úkor druhého. Vydřidušské
podmínky a imperialistický charakter Marshallova
plánu dostal svůj výraz v roce 1948, kdy
byly uzavřeny s americké strany dvoustranné
pakty s jednotlivými evropskými partnery.
Tyto smlouvy obsahují závazky, které znamenají
likvidaci státní suverenity u evropských
partnerů. Dohoda s Velkou Britannií má na
příklad ustanovení, že celá anglická
výroba bude určena t. zv. organisací pro
evropskou hospodářskou obnovu - to znamená
Američany. Dohoda ukládá Anglii nejen dodávky
strategických surovin pro Spojené státy,
ale také zpravodajskou povinnost o jejich výskytu.
Smlouva s Francií ukládá francouzské
vládě povinnost nejen informovat vládu Spojených
států o svém hospodářství,
ale sdělovat jí i jakékoliv jiné hospodářské
informace na požádání. (Předsednictví
převzal místopředseda dr. Procházka.)