Novou úpravou pojištění stávají
se fondy pro podporu při úrazech motorovými
vozidly zbytečnými, neboť napříště
nebude případu, který by nebyl pojištěn,
a proto se fondy ruší.
Zákon je rámcový a vláda vydá
nařízením podrobnější
předpisy.
Ústavně-právní výbor projednal
ve své schůzi konané dne 11. května
1950 vládní návrh zákona tisk 449,
po provedené diskusi přijal osnovu se změnami
uvedenými ve zprávě tisk 465 a usnesl se
doporučit takto změněnou osnovu zákona
plenu Národního shromáždění
ke schválení. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený,
rozprava odpadá. Má pán zpravodajca nejaké
návrhy opráv alebo zmien textových?
Zpravodaj posl. Havel: V § 24 odst. 1 řádka
3 je nutno za citaci § 11 vložit číslo
20 a oddělovací čárku, takže
1. odstavec bude zníti: "Tento zákon nabude
účinnosti dnem, který stanoví vláda
nařízením, avšak s výjimkou ustanovení
§§ 10, 11, 20, 22 a 23 odst. 3, která nabývají
účinnosti dnem 1. července 1950."
Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Pretože
niet pozmeňovacích návrhov, dám o
celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.
(Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v
znení zprávy výborovej, s opravami práve
uvedenými p. zpravodajcom, nech zdvihne ruku! (Deje
sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 7. bod poriadku.
Pristúpime k prerokovaniu ôsmeho bodu poriadku, ktorým
je
8. Zpráva výborov hospodárskeho a ústavno-právneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 448)
o úprave podnikania v silničnej doprave (tlač
468).
Zpravodajcom je posl. Josef Černý. Dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. Jos. Černý: Pane předsedo,
páni ministři, paní a pánové!
Hospodářský výbor Národního
shromáždění projednával vládní
návrh zákona tisk 448 o úpravě podnikání
v silniční dopravě ve schůzi dne 10.
května t. r.
Osnova tohoto zákona, který je přirozeným
a nutným doplňkem našeho hospodářského
plánování, soustředila na sebe v hospodářském
výboru velkou a podnětnou pozornost. Tento zájem
je důkazem, že úměrně, jak roste
a vyvíjí se naše hospodářské
plánování, roste o ně i zájem
všech zastupitelských orgánů našeho
lidu.
Při projednávání osnovy byl v hospodářském
výboru vedle odborných expertů ministerstva
dopravy přítomen i pan ministr dopravy Petr,
který se několikrát zúčastnil
debaty, ochotně odpověděl na vznesené
dotazy a objasnil stanovisko svého resortu k vládnímu
návrhu zákona.
Do debaty zasáhla velká většina členů
výboru, někteří z nich i několikrát,
a jednání o osnově trvalo 31/2
hodiny. A toto třiapůlhodinové projednávání
osnovy je potvrzením, že se naše zákony
tvoří po značných diskusích,
do nichž zasahují členové všech
stran Národní fronty, jsouce prodchnuti jednou snahou,
snahou tvořit nejlepší zákony pro blaho
našeho pracujícího lidu.
Paní a pánové! Doprava je nervem našeho
hospodářství, na jehož organisaci a
výkonech závisí zejména naše
výroba a plnění jejího plánu.
Předním požadavkem na dopravu je její
hospodárnost, t. j. vysoká produktivita výkonů,
nemá-li doprava zatěžovat svými výdaji
životní míru našeho lidu více,
než je nezbytně nutné.
Toho všeho si je vědom návrh zákona,
a proto vyhražuje silniční dopravní
podnikání, t. j. provozování silniční
dopravy, určené pro obecné dopravní
potřeby, výlučně národnímu
dopravnímu podniku a komunálním podnikům.
Nepřipouští tedy mezi oprávněné
ani lidová družstva, což nutno považovat
za správné, neboť družstva by byla v silniční
dopravě elementem rušícím jednotný
dopravní systém a zmenšujícím
i zásadní principy socialistické. Jejich
zřizování z nynějších
autodopravců, kteří si většinou
jezdí sami, anebo jezdí jejich rodinní příslušníci,
a nemají cizích zaměstnanců, bylo
by zřizováním pseudodružstev.
Nerušený přechod do vyšších
forem socialistického podnikání, t. j. buď
do národního podniku ČSAD nebo do podniků
komunálních, zajišťuje vládní
návrh tím, že dosavadním oprávněným
soukromým podnikatelům ponechává možnost
provozu dále, ovšem jen dopravy, která nepodléhá
znárodnění. Vládní návrh
ovšem neponechává na pochybách, že
tato doprava se postupně začlení do vyšších
forem socialistického podnikání, a že
jde tedy jen o ustanovení přechodného rázu.
Za dopravu pro vlastní potřebu, ku které
není zásadně zapotřebí povolení,
se považuje i doprava závodová; zákon
tedy nevyhražuje nějaký monopol celé
silniční dopravy jen národnímu podniku
ČSAD nebo podnikům komunálním, nýbrž
počítá s další funkcí
dopravy závodové. Bylo by ovšem nedostatkem
zákona, kdyby neumožňoval regulaci i tohoto
úseku dopravního, jestliže by se jevil s hlediska
celku nehospodárným.
Vcelku bych vládní návrh ve stručnosti
charakterisoval takto: vládní návrh představuje
nesporně účinný a potřebný
instrument pro úpravu vlastního silničního
dopravního podnikání i ostatní silniční
dopravy, instrument odpovídající naší
politické generální linii i socialistickým
zásadám hospodárnosti, umožňující
zvýšení produktivity. Je zpracován rámcově
podle moderních legislativních zásad, při
tom však jasně a otevřeně řeší
hlavní problémy regulace silniční
dopravy, kterou v podrobnostech provede vláda nařízením
a dalšími opatřeními. Je základnou,
zajišťující socialismus v dopravě
i v tom smyslu, že tvoří mohutný dopravní
systém, jednotný provozně, tarifně
i přepravně, oproštěný od individualistického
sobectví jednotlivých soukromých podnikatelů
a schopný proto sloužiti pospolitosti našeho
pracujícího lidu. Spolu s vládním
návrhem o provozu na veřejných silnicích,
který byl právě teď Národním
shromážděním odhlasován, představuje
vládní návrh zákona o úpravě
podnikání v silniční dopravě
základ již tak potřebné a tak často
žádané celkové moderní kodifikace
dopravního práva v sektoru silničním.
Je to konečně zákon doplňující
řadu zákonů umožněných
vítězstvím pracujícího lidu,
který ve velmi důležité složce
našeho hospodářství uplatňuje
socialistickou zákonitost, a to k prospěchu všeho
našeho lidu.
Vedle výboru hospodářského projednal
osnovu tohoto zákona důkladně i výbor
ústavně-právní, který provedl
přesnou formulaci změn přijatých výborem
hospodářským, a to tak, jak jsou patrny ze
znění osnovy otištěné v tisku
468.
Jménem výboru hospodářského
a výboru ústavně-právního doporučuji
slavnému Národnímu shromáždění,
aby schválilo osnovu zákona ve znění
uvedeném v tisku 468. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený,
rozprava odpadá.
Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv
alebo zmien textových?
Zpravodaj posl. Josef Černý: Nemám.
Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Keďže
niet pozmeňovacích návrhov, dám o
celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.
(Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 8. bod poriadku.
Budeme prerokovávať deviaty bod poriadku, ktorým
je
9. Zpráva výborov hospodárskeho a ústavnoprávneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 452)
o telekomunikáciách (tlač 467).
Zpravodajcom je posl. Šimánek. Dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. Šimánek: Paní a pánové,
soudruzi!
Předložená osnova zákona o telekomunikacích
upravuje především zřizování
a provozování telekomunikačních zařízení,
t. j. telegrafů, telefonů, telekomunikací
drátových i bezdrátových, elektrických
návěštních zařízení
a dále zařízení rozhlasových
a televisních.
Navrhovaný zákon vynutil si především
náš nový hospodářský řád,
nová organisace státního aparátu a
konečně i vývoj telekomunikační
techniky. Dosavadní zákon o telegrafech z 23. března
1923, č. 60 Sb., měl vzhledem k vývoji poměrů
u nás řadu nedostatků, které tímto
zákonem o telekomunikacích se mají odstranit.
Zákon je rámcový a počítá
pro podrobnější úpravu věcí
telekomunikačních s vládním nařízením
a také i s opatřením příslušných
úřadů.
Osnova stanoví směrnice pro úpravu věcí
telekomunikačních s hlediska všeobecného.
Změněné hospodářské
a politické poměry si vyžadují, aby
telekomunikační zařízení sloužila
v daleko větší míře našemu
úsilí o zřízení nové
společnosti socialistické. Má také
napomáhat zvyšování výrobnosti
práce jako nutného předpokladu současného
zvyšování životní úrovně
našeho pracujícího lidu. Rovněž
i správná činnost státního
aparátu bez telegrafu, telefonu a radia nebyla by možná,
stejně jako není ani obrana vlasti a její
bezpečnost myslitelná bez těchto zařízení.
To si vyžaduje, aby povolování a dozor nad
všemi těmito zařízeními byl soustředěn
v rukou státu. Vzhledem k účelnému
plánování, hospodářskému
provozu s hledisek celostátních a k ochraně
před vzájemným rušením, hlavně
v provozu radiovém, vystupuje zde jako koordinující
složka poštovní správa. I když se
pomýšlí pověřit orgány
lidové správy prováděním některých
úkolů z oboru telekomunikace, jako na př.
agendu směřující k ochraně
telekomunikací před rušením, povolána
je Československá pošta, národní
podnik, k výkonu činnosti podnikové a rozhodnutím
ministra pošt může být pověřen
podnik také prováděním některých
úkolů veřejné správy. Jde tu
o určitou obdobu zákona č. 151/1949 Sb.,
který dává poště novou organisaci,
obdobnou organisaci národních podniků.
Vládní návrh zákona je značným
přínosem v našich změněných
hospodářských a politických poměrech
k naší výstavbě socialismu. Uplatňují
se tu ve značné míře prvky našeho
hospodářského života a uplatňují
se tu jako účelné plánování
a hospodárnost. Tyto zásady byly základními
směrnicemi tvůrců tohoto zákona a
budou také jistě rozhodujícím činitelem
při vydávání prováděcích
předpisů o povolování telekomunikačních
zařízení a při konkretním rozhodování
o jejich povolení.
Dalším základním hlediskem osnovy je
zájem o obranu a bezpečnost vlasti. Telekomunikační
zařízení jsou nepostradatelným pomocníkem.
lidových orgánů, ale v rukou nepřátel
státu a jeho lidově demokratického zřízení
by se mohla snadno stát nebezpečnou zbraní.
Proto vládní návrh zákona pamatuje
na to mnohými ustanoveními, zejména pokud
jde o kompetenci přesunu povolování vysílacích
radioelektrických stanic pokusných a amatérských,
zavedení povolovacího řízení
a zrušení oprávnění k provozování
těchto stanic udělených podle starého
poštovního zákona. Ukázalo se nutným,
aby SNB byl přímo zákonem oprávněn
k zřizování a provozování vlastních
telekomunikačních zařízení,
dále aby povolování pokusných a amatérských
vysílacích radioelektrických stanic bylo
přesunuto do oboru ministerstva vnitra, aby povolovacímu
řízení bylo podrobeno i pouhé přechovávání
vysílacích stanic a aby byl zákon uveden
v soulad se skutečným stavem v oboru rozhlasového
podnikání.
Oprávnění ke zřízení
a provozování telekomunikačních zařízení,
nabytá podle dosavadního poštovního
zákona, se ponechávají v platnosti s výjimkou
vysílacích radioelektrických stanic, jež
budou vyžadovat nového povolení.
Předložená osnova vytváří
dlouho žádaný podklad pro právní
ochranu telekomunikací před rušením.
Týká se to hlavně početné řady
posluchačů rozhlasu, kteří provedení
tohoto ustanovení vřele uvítají.
Jinak vládní návrh zákona pamatuje
i na vývoj techniky a zajišťuje, že zákon
nebude po této stránce předčasně
překonán. Přidržuje se také ustanovení
mezinárodní smlouvy o telekomunikacích. Nevyžádá
si zvýšení personální potřeby
ani nebude mít za následek zvětšení
státních výdajů.
Výbory hospodářský a ústavně-právní
projednaly tento vládní návrh zákona
a usnesly se doporučit jej Národnímu shromáždění
ke schválení. (Potlesk.)
Předseda Valo: Ku slovu sa prihlásil pán
minister pošt dr Alois Neuman. Prosím ho, aby
sa ujal slova.
Ministr dr Neuman: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Máte před sebou vládní návrh
nového zákona o telekomunikacích. Návrh
prošel intensivním meziministerským řízením,
vládou a sněmovními výbory a mám
proto právem za to, že je propracován co nejdůkladněji
a co nejlépe. Dovolte mi, abych ještě dříve,
než přikročíte k hlasování
o tomto důležitém zákoně, řekl
k němu několik slov.
Pokud jde o věcný rozsah platnosti, vztahuje se
nový zákon na všechny telekomunikace. Pan zpravodaj,
jemuž děkuji za jeho pěknou zprávu,
vám pověděl, co všechno do telekomunikací
patří. Dodal bych jenom tolik, že jsou to také
i jiná zařízení, než ta, o kterých
se pan zpravodaj zmínil, jež nám přinesl
rychlý rozvoj radiotechniky poslední doby, na př.
zařízení zajišťující
provoz letadel, jako jsou moderní směrové
a přistávací radiové majáky,
anebo zařízení k řízení
dopravních prostředků na dálku radiem
nebo radarem.
Vládní návrh přihlíží
náležitě k dnešnímu rozsahu a významu
telekomunikací a chce být účinným
nástrojem jejich hospodárné výstavby
a provozu. Telekomunikační zařízení
jsou dnes beze sporu naším nejdůležitějším
prostředkem dorozumívacím. Telefon na př.
proniká i do nejmenších míst, a do konce
pětiletky, paní a pánové, nebude v
Československu ani jediné obce bez telefonu. (Potlesk.)
S upřímnou radostí mohu prohlásit,
že máme již první kraj plně telefonisovaný.
Je to kraj gottwaldovský. Do konce druhého roku
Gottwaldovy pětiletky bude tak telefonisovaná i
řada okresů ostatních krajů. (Potlesk.)
Do konce pětiletky rovněž vybudujeme moderní
veřejnou telegrafní síť. Se světem
nás dnes spojuje 13 evropských a 12 zámořských
přímých radiových spojení.
Naše rozhlasové vysilače šíří
kulturu a politické uvědomění mezi
miliony posluchačů rozhlasu doma i v cizině.
Bez moderních telekomunikačních prostředků
nelze si vůbec představit bezpečnou a přesnou
dopravu železniční a leteckou. Bez telegrafu,
telefonu a radia není myslitelný řádný
chod moderního státního ústrojí
a především není bez telekomunikací
myslitelná bezpečnost státu.
Zařízení tak důležitá
musí mít pochopitelně v rukou toliko stát,
a i v případech menší důležitosti,
kde je stát nemusí mít přímo
v rukou, musí je přece jen řídit a
musí kontrolovat zřizování a provoz
takových zařízení. To je samozřejmé.
Telegrafní a telefonní sítě a vysílací
zařízení radioelektrická jsou většinou
zařízení nákladná a technicky
složitá. Také jejich provoz bývá
nákladný. Proto musíme pečovat a pečujeme
o to, aby telekomunikační zařízení
byla u nás zřizována a provozována
co nejhospodárněji, aby nedocházelo k duplicitě
investic nebo služeb.
Všechny tyto zásady má vládní
návrh zákona na mysli. Zdůrazňuje
zejména, že i v oboru telekomunikací se musí
uplatnit plánovitost a hospodárnost, jež jsou
vedoucími myšlenkami socialistického hospodářského
života, a dbá různými ustanoveními
o to, aby jak třídní, tak kterýkoliv
jiný nepřítel nemohl zneužít
telekomunikačních zařízení
proti zájmům lidu, proti zájmům státu
a proti zájmům budujícího se socialismu.