Náš pětiletý plán potřebuje
tyto tvůrčí síly. Naši dělníci
na závodech i v zemědělství potřebují,
by naše vysoké školy pomohly zvyšovat produktivitu
práce pomocí technického zlepšení,
aby byl zjednodušen výrobní proces, neboť
naše pětiletka je měřena časem
a člověkem. Vidíme první příklady
uzavírání socialistických smluv mezi
fakultami a průmyslovými podniky, které jsou
zaměřeny na spolupráci. A proto pracující
lid z továren, zemědělství i kanceláří
věří, že naše vysoké školy
splní tuto povinnost, věří, že
může skládat velikou naději, víru
a důvěru v naši rostoucí novou, třídně
uvědomělou inteligenci, která nám
pomůže budovat lepší zítřek
- jak to určuje zákon, který máme
schválit - že lidově demokratická republika
zřizuje, udržuje a provozuje vysoké školy
proto, že chce zvláště vědou a
uměním usilovat o neustálé zlepšování
životních podmínek a kulturní úrovně
všeho našeho lidu. Proto upřímně
vítáme tento zákon, který v dějinách
a ve vývoji našeho školství znamená
mezník ve školské politice, který se
stává živou a tvůrčí silou
na poli vědy a umění v našem velikém
historickém budování.
A proto dovolte, abych svůj projev plný souhlasu
se zákonem o organisaci vysokých škol zakončil
slovy: Pod vedením našeho presidenta Klem. Gottwalda
nechť naše vysoké školy získají
slávu našemu národu, nechť získají
velikou čest pracujícímu lidu a v nejužší
spolupráci s dělnickou třídou pomáhají
budovat štěstí člověka, socialismus
v naší krásné vlasti. (Potlesk.)
Místopředseda David (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku,
posl. dr Berákovi.
Posl. dr Berák: Slavné Národní
shromáždění!
Ve státě, kde lid je svrchovaným vládcem,
patří k předním úkolům
trvalé zvyšování kulturní úrovně
širokých mas. Tento úkol je jasně dán
Ústavou 9. května, podle níž stát
pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání
a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem
na potřeby celku.
Naše vysoké školy těší se
dnes u nás netušenému rozvoji, takže právem
můžeme říci, že naše dějiny
neznají takového rozvoje vysokého školství,
jako je tomu dnes. Je to především zásluha
našeho pracujícího lidu, který vytvořil
a stále vytváří u nás hmotné
předpoklady pro rozvoj kultury. Je to zásluha našeho
presidenta Klementa Gottwalda, který už dne
6. dubna 1948 pronesl na slavnosti 600. výročí
Karlovy university památná slova, jež mají
platnost pro všechny naše vysoké školy:
"Při vytváření nového
života bude národ potřebovati více a
více vědců, učenců, badatelů,
kulturních pracovníků a skutečné
inteligence, která bude spolu se vším ostatním
lidem vytvářet podmínky pro nový a
lepší život nás všech." Je to
v neposlední míře zásluhou našeho
ministra školství, věd a umění
prof. dr Zdeňka Nejedlého (Potlesk.),
který jako vynikající vědecký
pracovník má nejbližší poměr
k vysokým školám a ke všemu kulturnímu
dění u nás. Zákon vytváří
hmotné i politické předpoklady pro to, aby
kultura pomohla vychovat nového člověka,
který bude politicky uvědomělým občanem
našeho státu, který bude oddán myšlence
socialismu, který dovede tvořit vědecky a
umělecky pracovat a spolupracovat na šíření
vědy a umění mezi lidem.
Nové vysoké školy poskytují svým
absolventům nedozírné možnosti. Na sovětském
příkladu, jak na to ostatně již poukázal
pan zpravodaj, vidíme, jakých nesmírných
výsledků může dosáhnout věda,
úzce spojená s budováním socialismu.
Není oboru, kam by nezasáhla. A co vidíme
na druhé straně, v kapitalistickém světě?
Tam se tím horlivěji propaguje černá
magie a různé pavědecké theorie, které
mají sloužit přípravě a ospravedlnění
války. Tam nenávidí vědu, která
považuje za svůj cíl službu života
a připouštějí k atomovým výzkumům
pouze ty, kdo jsou ochotni proměnit vědu v arsenál
smrti, zhotovující zbraně pro novou válku.
Skutečnost, že skvělé objevy, které
na prahu 20. století učinil Henri Becquerel, manželé
Pierre a Marie Curieovi, mohly vyvolat hrozbu zničení
lidstva vodíkovou pumou, je vážnou výstrahou
pro všechny a varováním, kam může
vésti zneužití vědy.
Zároveň se v kapitalistických státech
jiní "odborníci" zabývají
vymýšlením argumentů, které mají
odůvodnit, proč je třeba těchto zbraní
použít. Znovu tam vyrukoval na scénu starý
Malthus se svou theorií o přelidnění
světa. Malthus, jak známo, tvrdil, že potrava
roste řadou aritmetickou, zatím co lidé se
množí řadou geometrickou, takže prý
je stále příliš mnoho lidí na
světě a že tudíž jediným
lékem je buď omezit plodnost anebo vybít lidi.
Tato theorie, která měla svého času
ospravedlnit existenci milionové armády nezaměstnaných
a která theoreticky už byla rozmetána Karlem
Marxem a Engelsem a prakticky vyvrácena úspěchy
sovětské vědy, dostává se znovu
do popředí úvah amerických učenců.
Bohužel případy zneužití vědy
v kapitalistických státech, kde si ji kapitalistické
společnosti kupují pro své monopolistické
záměry a kde pokrokoví učenci jsou
persekvováni, nejsou ojedinělé. Právě
v těchto dnech zbavila francouzská vláda
pokrokového učence prof. Joliot-Curie funkce vysokého
komisaře v ústavu pro bádání
o atomové energii, protože se odvážil
žádat, aby věda a technika představovaná
atomovou energií byla dána výlučně
do služeb blahu lidstva. Sáhla tak na svobodu přesvědčení
tohoto vědce a pohanila jednoho z nejlepších
synů vlastního národa.
Zatím co na jedné straně na zákrok
britského zahraničního úřadu
odřekly britské university účast na
oslavách 600. výročí trvání
Karlovy university, ačkoli většina universit
už svou účast přislíbila a dokonce
již jmenovala své delegáty, na druhé
straně všemožně se v kapitalistických
státech podporují vědečtí a
kulturní šarlatáni, kteří hlásají
nadtřídní a nadnárodní vědu
a umění, jako na př. horlivý zastánce
Marshallova plánu a vůdce surrealistů Andrée
Breton, který už v roce 1939 cynicky prohlásil:
"Skutečnost, že existuje pruská modř,
benátská červeň a španělská
chřipka, neznamená ještě, že má
existovat nějaké francouzské umění."
Taková je tvář kosmopolitické vědy
a kosmopolitického umění, lidí beze
cti a bez lásky k vlasti. Kosmopolitismus se stal vyznáním
víry zkrachovavší evropské buržoasie,
která spatřuje v americké světovládě
jedinou naději na záchranu svého hroutícího
se panství. Věda, vycházející
z takových škol, a zvláště z takových
škol vysokých, je snůškou politické
a ideologické přípravy útočné
války, jejímž cílem je podmanění
světa: v těchto dnech byla uvedena na naše
jeviště Štejnova hra o sovětských
učencích "Čestný soud",
která nám kreslí jasný a přesvědčivý
obraz o tom, jak užívá vědy svět
míru a svět války. Na jedné straně
tragický typ profesora Cartera - početní
učenci, badatelé, filosofové, umělci,
ze kterých společenský řád
umírajícího kapitalismu, jemuž se jen
ústy vzpírají anebo ani to ne, dělá
přisluhovače nelidskosti, lži a zotročování
lidí.
Na druhé straně je to svět míru, představovaný
v této hře sovětským učencem
Karimovem, který na dotaz člena exkurse amerických
učenců Wooda, zda jsou "ve vaší
zemi - rozuměj v SSSR - firmy, které jsou ochotny
zakoupit objevy sovětských badatelů",
odpovídá: "Ano. Je taková firma. Ta
firma poskytla už desetimilionovou zálohu na stavbu
našeho ústavu. Ta firma má 200 milionů
akcionářů. Mám zprávy o plánech
té firmy. Mohu vám důvěrně
sdělit, že ta firma koupí náš objev
- a až přijde čas, dá jej celému
lidstvu. Darem. Na vzdory všem zákonům obchodu."
A tak vidíme, že na jedné straně země
socialismu obrací toky řek, aby v sady proměnila
tisícileté pouště, že sovětský
člověk vytváří ze své
vlasti jedinou bohatou zahradu, v níž chce žít
v míru a dostatku, zatím co na druhé straně
ze zachmuřené oblohy nad zeměmi kapitalismu
šlehají hrozebně válečné
blesky a ozývá se dunivý rachot hromaděných
zbraní.
Naše věda - řídíc se skvělým
příkladem vědy sovětské - bude
sloužit životu a ne smrti. Věda a umění,
které vyjdou z našich nových vysokých
škol, budou sloužit své vlasti, pracujícímu
lidu, který je v čele pochodujících
zástupů, prorážejících
si cestu do budoucnosti, kde již nebude kupců ani
překupníků, kteří by jich zneužívali
proti zájmům člověka. (Potlesk.)
Místopředseda David (zvoní):
Dávám slovo panu posl. Čaplovičovi.
Posl. Čaplovič: Panie a páni!
Vysokoškolský zákon, ktorý dnes má
odhlasovať Národné shromaždenie, má
stáť v službách mieru a výstavby
socializmu u nás, keďže naša republika chce
- podľa úvodných ustanovení vysokoškolského
zákona - aj pomocou vysokých škôl zlepšovať
životné podmienky a kultúrnu úroveň
nášho ľudu, chce sa usilovať o rozvoj vedy
a umenia pre budovanie socializmu v našej vlasti. Robí
tak nie pre koristnícke záujmy jednotlivcov, nie
pre imperialistické záujmy kapitalizmu, ale aby
zabezpečila "najschopnejším synom a dcéram
pracujúceho ľudu prístup k najvyšším
stupňom vzdelania so zreteľom k potrebám a
prospechu celku".
Význam a dosah vysokoškolského zákona
rozvinuli a zdôraznili už rečníci predo
mnou a preto chcem sa zaoberať stavom vysokých škôl
na Slovensku, ako aj mimoriadne veľkým významom
vysokoškolského zákona pre výstavbu
socializmu u nás. Nové Slovensko spriemyselnené
a nastupujúce vyššie formy práce aj na
poli pôdohospodárstva má mimoriadny záujem
na svojich vysokých školách, chtiac, aby ony
odchovávaly nielen odborne, ale i politicky vysoko kvalifikovaných
odborníkov, ktorí - ako im to kladie za úlohu
vysokoškolský zákon - budú verní
ľudovodemokratickej Československej republike a oddaní
myšlienke socializmu, ktorí budú tvorivo vedecky
a umelecky pracovať a ktorí budú spolupracovať
na šírení vedy a umenia medzi pracujúcim
ľudom. Stav vysokých škôl čo do
počtu na Slovensku je uspokojivý, vďaka vzácnemu
porozumeniu robotníckej triedy, zásluhou ktorej
od oslobodenia, hlavne však od víťazného
februára 1948, zriadené boly na Slovensku: Vysoká
škola poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva
v Košiciach, Pedagogická fakulta v Bratislave a jej
pobočky v Košiciach a Banskej Bystrici, pobočka
Lekárskej fakulty v Košiciach, Vysoká škola
veterinárska v Košiciach, drevárske oddelenie
pri vysokej škole poľnohospodárskeho a lesného
inžinierstva v Košiciach, Vysoká škola výtvarných
umení v Bratislave, Vysoká škola múzických
umení v Bratislave.
Čo do počtu, ako som to už konštatoval,
stav je uspokojivý - dožadovať sa možno
ešte zriadenia štúdia banského a zememeračského
inžinierstva na Slovensku, ako i úzkej špecializácie
odborov, hlavne na technike - horšie je to pokiaľ ide
o vnútornú náplň našich vysokých
škôl. Pestovanie vedy pre vedu, nedostatočné
prihliadanie k životným potrebám národa
i štátu, neschopnosť zamerať celé
vedecké úsilie pre naše politické snaženie,
pre výstavbu socializmu u nás, politická
indiferentnosť, pravda, len naoko, u časti univerzitných
profesorov, nevedeckosť teorií, neschopnosť uviesť
ich v súlad s dialektickým materializmom, to je
obraz, okrem čestných výnimok, našich
vysokých škôl a výslednica takéhoto
stavu je, že stále ešte časť mladej
vysokoškolskej inteligencie vychádza nám z
vysokej školy ako politicky indiferentná, zakrývajúca
svoju nepriateľskosť predstieranou indiferentnosťou,
neschopná nadchnúť sa pre budovateľské
úsilie, zapojiť sa do snaženia o výstavbu
socialismu u nás, v službe ktorého úsilia
stojí dnes celý pracujúci ľud na čele
s robotníckou triedou a jej avantgardou - KSČ. S
uznaním možno konštatovať, že väčšina
vysokoškolskej mládeže, a to v nemalej miere
zásluhou ČSM a základných organizácií
strany na fakultách, svojou účasťou
a dosiahnutými výsledkami na Trati mládeže,
na Súťaži tvorivosti mládeže i svojou
účasťou na oslavách 1. mája jasne
dokazuje, že nám rastie nová inteligencia,
vedomá si svojich úloh pri výstavbe socializmu.
Oveľa radostnejší je stav, pokiaľ ide o
počet vysokoškolákov a ich triedne rozdelenie.
Na vysokých školách univerzitného smeru
v Bratislave v tomto študijnom roku študuje 4.250 poslucháčov
z čoho skoro celú polovičku tvoria poslucháči
Lekárskej fakulty, k čomu pristupuje ešte 425
poslucháčov na pobočke Lekárskej fakulty
a na Veterinárskej fakulte v Košiciach. Na vysokých
školách technického smeru súčasne
študuje v Bratislave 3.037 poslucháčov a v
Košiciach 726 poslucháčov. Na vysokých
školách umeleckého smeru len nedávno
zriadených študuje len 86 poslucháčov.
Keď prihliadneme k faktu, že medzi poslucháčmi
univerzitného smeru je 330 poslucháčov prírodných
vied, vidíme, že skoro celú polovičku
vysokoškolákov na Slovensku tvoria poslucháči
technických vied, tak prepotrební pre priemyselný
rozvoj Slovenska. Doplnkom k počtu vysokoškolákov
na Slovensku uvádzam ešte, že na českých
vysokých školách v tomto študijnom roku
je 1.211 poslucháčov slovenskej národnosti.
V študijnom roku 1938 - 39, teda pred vojnou, študovalo
na vysokých školách na Slovensku 2.034 poslucháčov,
z toho na technike, vtedy práve otvorenej, len 68. V posledný
rok t. zv. Slovenského štátu, v študijnom
roku 1944 - 45, bolo na všetkých slovenských
vysokých školách 5.661 poslucháčov,
teda málo čo viac ako polovica terajšieho počtu
slovenských vysokoškolákov. Za zvýšenie
počtu slovenských vysokoškolákov možno
ďakovať predovšetkým tej okolnosti, že
naša ľudovodemokratická republika umožnila
vysokoškolské štúdium zvýšenému
počtu detí pracujúceho ľudu. Štatistika
sociálneho pôvodu študentov slovenských
vysokých škôl v tomto študijnom roku ukazuje,
že 26,14% vysokoškolákov pochádza z rodín
robotníckych a 20,21% z rodín drobných a
stredných roľníkov. Už v tomto školskom
roku pribudli na slovenské vysoké školy prví
absolventi štátneho kurzu pre prípravu pracujúcich
na vysoké školy, počtom 101, ktorí študujú
skoro napospol na technike. Zriadením troch štátnych
kurzov pre prípravu pracujúcich na vysoké
školy počet vysokoškolákov-robotníkov
rýchlo porastie a tým aj triedne složenie sa
napraví v prospech vysokoškolákov z radov robotníckej
triedy. Za rozvoj vysokého školstva na Slovensku možno
ďakovať nielen vzácnemu porozumeniu nášho
ľudovodemokratického zriadenia pre potreby Slovenska
aj v tomto odbore, ale aj výdatnej pomoci českej,
najmä čo sa týka učiteľského
sboru, hlavne na technike, kde skoro 2/3
profesorov tvoria českí odborníci. Oni stáli
pri kolíske našich vysokých škôl
a bez ich pomoci, priamo i nepriamo, vysoké školy
na Slovensku neboly by mysliteľné.
Industrializácia Slovenska a výstavba socializmu
v našom štáte nie sú mysliteľné
bez obetavej práce inteligencie, pravda, inteligencie nového
typu, výchovu ktorej má nielen umožniť,
ale priamo zabezpečiť nový školský
zákon.
Aby sa tak stalo, treba ako prežitok a žriedlo zpiatočníctva
odstrániť nielen t. zv. autonomiu vysokých
škôl, ale aj ich zdanlivú nepolitičnosť,
zavedením jednak štátneho výboru pre
vysoké školy, ktorého členmi budú
aj vynikajúci odborníci mimo vysokej školy,
ako poradného sboru, jednak štúdia spoločenských
naúk, aby sa vysokoškolskí študenti oboznať
mohli so základmi vedeckého socializmu. Zavedením
plánovitosti, kolektívneho spôsobu práce
profesorov i poslucháčov a sústavnej kontroly
štúdia vytvárajú sa predpoklady pre
nové metódy práce, bez ktorej ani naša
veda, ale ani naša mladá vysokoškolská
inteligencia nemôže sa konštruktívne zapojiť
do výstavby socializmu. Plánovanie týka sa,
pravda, nielen učiva a vôbec vnútornej náplne
vysokých škôl, ale i triedneho složenia
poslucháčov a ich výberu pre jednotlivé
študijné odbory, riadiac sa potrebami a prospechom
celku, aby nám nenastal nadbytok v jednom odbore, zatiaľ
čo druhý vykazoval by nedostatok.
Vysokoškolský zákon umožní výchovu
nielen mladej inteligencie pre praktický život, ale
i výchovu mladých vedeckých pracovníkov,
a to ustanovizňou vedeckej aspirantúry, ktorá
pri hmotnom zabezpečení vyplývajúcom
zo zákona umožní mladým adeptom vedy
špecializáciu a ďalšie vzdelávanie
sa pre tvorivú vedeckú prácu. (Predsedníctvo
prevzal podpredseda Richter.)