Zapálení bleskem bylo až do nedávna posuzováno jako neštěstí, ale podrobným studiem této příčiny se zjistilo, že nejde ani v těchto případech o neštěstí, nýbrž spíše o lehkovážnost, tedy o požár zaviněný, proto že i proti blesku můžeme objekty chránit hromosvody. Jde jen o to, aby hromosvody byly odborně a svědomitě vyráběny i stavěny a podle norem a předpisů řádně revidovány.

Nyní je třeba se zabývat otázkou, jaká opatření jsou nutná, abychom těmto škodám zabránili.

1. Je třeba co nejvíce připravit a zajistit preventivní ochranu. Ta jako nejdůležitější součást požární bezpečnosti může být úspěšně prováděna za předpokladu, že opatření, která jsou v zájmu požární ochrany závodů či objektů nutná, budou uskutečněna a že nedostatkem třebas elektromateriálu nebude zvyšováno nebezpečí požáru v podobě spatně provedené instalace. Taková preventivní opatření, která zůstávají pro nedostatek potřebného materiálu pouze na papíře, svádějí obě strany ke lhostejnosti a možno říci k ledabylosti, jež se projevuje ve statistice stoupající křivkou požárů. S tím souvisí i potřeba stále a stále mobilisovat všechno občanstvo k tomu, aby samo se staralo o zabránění požáru, aby matky hlídaly své děti, nedávaly jim zápalky, aby různé přístroje v domácnosti byly řádně isolovány, aby turisté v lesích neodhazovali cigarety, ale znamená to také, aby se závody staraly o pravidelnou a poctivou prohlídku topných i elektrických vedení a aby zavčas odstraňovaly všechny závady, které se zjistí.

2 Tyto úkoly nemůže ovšem dělat ani nejlepší hasičská organisace sama, bez podpory a nejširší spolupráce národních výborů, příslušných ústředních úřadů a jejich podřízených orgánů a zejména bez součinnosti občanstva. Také je třeba, aby ministerstva průmyslu a techniky počítala s potřebami hasičstva ve všech opatřeních, která přímo nebo nepřímo souvisí se zajištěním požární bezpečnosti a která, jsou-li vyráběna v nedostatečném množství nebo v nesprávné kvalitě, mohou se stát častou příčinou vzniku požáru. Náš průmysl musí věnovat větší pozornost výrobě hasičských strojů a přístrojů a komunální podniky zase jejich opravám. Mimořádná pozornost by se měla věnovat výrobě hadic, které jsou nejbolestivějším nedostatkem našeho hasičstva. Národní výbory se musí ve vlastní působnosti starat o dostatečný počet vodních zdrojů, zejména tam, kde jde o oblast průmyslovou. Musí se též postarat, aby byly znovu zakládány vodní nádrže, nejlépe rybníky, tam, kde se ustavují jednotná zemědělská družstva, aby garáže pro strojní nebo traktorové stanice byly už při stavbě řádně zajištěny a aby nedošlo k tomu, jak bylo často zjištěno, že pro desítku traktorů je garáž s jediným malým vjezdem.

Též je třeba dbát na to, aby pohonné hmoty byly uschovány bezpečně. Velké nedostatky jsou též v tom, že se málo staráme o vybavení příslušníků hasičstva obuví a šatstvem, a stane-li se pak, že po dvou zásazích si člen dobrovolného hasičského sboru zničí svůj vlastní oblek, není divu, že při dalším požáru se projevuje u něho i opatrnost, samozřejmě na úkor úspěšného zásahu.

3. Jestliže si všimneme, jak vypadají kádrové poměry v hasičských sborech na vesnicích, pak nemůžeme přejít fakt, že jsou to sbory přestárlé. Málo jsme udělali pro nábor mladých pokrokových a politicky vyspělých příslušníků, zejména z ČSM, a málo jsme udělali pro jejich materiální vybavení. Této otázce je třeba věnovat pozornost zcela mimořádnou a zde bychom nejlépe v praxi osvědčili myšlenku spolupráce všech občanů pro tak závažné úkoly Národní fronty.

4. Všechny tyto úkoly nelze splnit, jak jsem již zdůraznil, bez nejširší mobilisace národních výborů. Osnova, kterou dnes projednáváme, postavila novou organisaci hasičstva na národních výborech a uskutečňuje tak ústavní zásadu, že národní výbory pečují o národní bezpečnost. V par. 2 osnovy se praví, že zamezování a zdolávání požárů v obcích patří do péče místního národního výboru a v dalším se říká, že místní národní výbory si poskytují při plnění úkolů požární ochrany vzájemnou pomoc. Je třeba, aby místní národní výbory přistoupily k plnění těchto svých povinností s největší vážností a aby se dívaly na otázku požární bezpečnosti jako na jeden z předních úkolů našeho národního hospodářství, naší státní bezpečnosti, který se dává do působnosti národních výborů. Tím je současně i vyjádřen poměr mezi hasičstvem a národním výborem a v par. 5 vládního návrhu se výslovně praví, že hasičstvo je výkonným orgánem národních výborů. Chtěl bych v této souvislosti zvlášť upozornit na povinnost národních výborů uvedenou v par. 13 vládního návrhu, že mají dohlížet na to, aby dosavadní majetek hasičských spolků sloužil výhradně účelům požární ochrany a nebyl tomuto určení odnímán. Vládní návrh v par. 6 uvádí, že občanstvo v obci se sdružuje v hasičském spolku. Tím zákon uznává důležitost této spolkové organisace a potvrzuje ji. Je však třeba, aby tato spolková organisace věnovala se výhradně velkým úkolům, které stojí před hasičstvem, a aby se její zájem netříštil na příklad pořádáním různých zábav, aby spolková forma odpovídala úkolu, který se sleduje a aby se případně i odchylovala od běžného nazírání na ostatní spolky.

Konečně není možno zvýšit požární bezpečnost bez nejširší účasti a podpory všech ústředních úřadů, zejména ministerstva průmyslu, které se stará o výrobu, ministerstva techniky s hlediska stavebního, ministerstva zdravotnictví s hlediska samaritní služby, ale též ministerstva informací a ministerstva školství s hlediska popularisace požární bezpečnosti a výchovy, zejména mládeže.

Vládní návrh, který leží před námi, je osnovou rámcovou. Podrobnější provedení ponechává se podrobnějším právním předpisům, které má vydat ministerstvo vnitra a ostatní členové vlády.

Branný a bezpečnostní výbor projednal vládní návrh zákona na své schůzi 26. dubna 1950 a doporučuje jej ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Linhart: Ne.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 437), kterým se mění a doplňuje zákon o Investiční bance (tisk 455).

Zpravodajem je posl. Sajal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sajal: Paní a pánové!

Zákon o Investiční bance z r. 1948 má se změnit touto novelou, jen pokud se týče správy banky. Svého času převládalo mínění, že vedením podniků je nejlépe pověřovat správní orgány kolektivní, to je dosazovat kromě ředitelů také představenstva. Tato praxe kolektivní správy vyplývala z tehdejších politických poměrů. Politické strany trvaly na možnosti kontroly správy a proto představenstva se jmenovala podle politického klíče. Dalším důvodem byla zajisté skutečnost, že tehdy jsme neměli ještě vedoucí schopné odborníky, vyzkoušené co do věrnosti republice a jejímu zřízení a proto se správa svěřovala kolektivu. Dnes jsme na tom nepoměrně lépe.

Kolektivní správa byla myšlenkou dobrou a demokratickou, ale měla také své stíny. Představenstva byla buď činná mnoho anebo svou funkci zanedbávala. Aktivní představenstvo zasahovalo do správy podniku někdy nevhodně z neznalosti poměrů a také z neodbornosti. Potom vznikaly mezi ředitelstvím a představenstvem rozmíšky, které nebyly podniku na prospěch.

Pasivní představenstvo opět přijímalo nekriticky vše, co ředitel předložil i lehkomyslně, protože nenesl osobní odpovědnost. V kolektivu mnohdy členové necítí osobní tíhu funkce, necítí se tak odpovědni, jako kdyby měli rozhodovat sami, na vlastní risiko.

Podle navrhované osnovy má být odstraněn právě tento nedostatek. Zákon přenáší právo a povinnosti, které měl ředitel a představenstvo, výhradně na vrchního ředitele, který bude osobně odpovědný ministrovi financí. Kromě náměstků vrchního ředitele jiných dozorčích anebo správních orgánů nebude. Úprava je obdobná, jako je tomu u zákona o Státní bance. Má posílit postavení vrchního ředitele a také jeho osobní odpovědnost.

Ovšem řízení podniků není otázkou pouze zákonů, ale také otázkou lidí schopných či neschopných, pilných nebo lenochů, oddaných nebo lhostejných. V tomto směru bych si přál, abychom měli ruku co nejšťastnější.

Rozpočtový výbor projednal tuto osnovu, očekává, že tato zásada jedinovlády bude bance prospěšná, a doporučuje sněmovně, aby osnovu přijala. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Sajal: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu, jímž je

5. Zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 440) o úpravě hospodaření s tabákem, solí a lihem a o zrušení státních finančních monopolů (tisk 456).

Zpravodajem je posl. Török, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Török: Panie a páni!

Vládny návrh zákona tlač č. 456 o úprave hospodárenia s tabakom, soľou a liehom a o zrušení štátnych finančných monopolov týká sa hlavných zásad novej úpravy hospodárenia s predmetmi doterajších štátnych monopolov. Je to zákon rámcový a podrobnejšia úprava sa ponecháva normám nižším. Budú to jednak vyhlášky, po prípade nariadenia príslušných ministrov, ktorými zákon bude uvedený v život.

Osnovou zákona navrhuje sa premena doterajšieho štátneho podniku Československý tabakový monopol na podnik národný, pričom sa oddeľuje výroba od distribúcie, ďalej úprava štátneho podnikania v odbore soľného hospodárstva na základňu podnikania národného ako aj reorganizácia hospodárenia s liehom. Ako priamy dôsledok navrhovaných opatrení predloženou osnovou zákona je zrušenie predpisov o štátnych finančných monopoloch a zariadenie predmetov do režimu všeobecnej dane.

K týmto opatreniam sa siaha v dobe, kedy v našom ľudovodemokratickom zriadení pri prechode k socializmu stáva sa systém štátnych finančných monopolov, pri dôslednom prevádzaní plánovaného hospodárskeho života, prežitkom. Prestavba nášho hospodárstva na hospodárstvo socialistické, ako aj prestavba celého nášho daňového systému si priamo vynucuje zmenu v odbore štátnych finančných monopolov. Je potrebné nahradiť tento systém sústavou inou, hospodársky značne pružnejšou.

Inštitúcia monopolov mala svoje oprávnenie a zdôvodnenie v hospodárskych systémoch súkromnokapitalistických, kedy si štát vyhradzoval výrobu i predaj určitých predmetov, či už z dôvodov daňových, hospodárskych alebo vojensko-policajných.

Finančné monopoly sú zriadením veľmi starého dáta a ich história je iste zaujímavá. Ich pôvod siaha až do stredoveku, kedy si panovníci vyhradzovali niektoré výlučné práva v rozličných odboroch hospodárskeho podnikania. Tieto podnikania vyhradené panovníkovi pri vylúčení akejkoľvek cudzej konkurencie stávaly sa význačným zdrojom panovníkových príjmov. V dobách neskorších staly sa tieto práva základom štátnych finančných monopolov a jedným z význačných prameňov štátnych príjmov. Tieto štátne monopoly, najmä ich výnos, slúžily v predmníchovskej republike tiež na prikrmovanie vysokej štátnej byrokracie, na vydržovanie potlačovacieho protiľudového štátneho aparátu na účet pracujúceho ľudu. Najsmutnejším dokladom pre túto dobu sú známe špiritusové aféry, o ktorých sa nižšie zmienim.

Pre objasnenie vývoja štátnych monopolov dovoľujem si uviesť niekoľko dát. Základom monopolného práva stal sa v Rakúsko-Uhorsku pre tabak, soľ a pušný prach soľný a monopolný poriadok z roku 1835, ktorý jednotne upravil colné a monopolné právo vo väčšine zemí patriacich k rakúsko-uhorskej monarchii. V r. 1917 bol zavedený ďalší monopol, a to monopol umelých sladidiel. Československá republika v r. 1918 prevzatím starej daňovej sústavy rakúskej prevzala i sústavu jestvujúcich monopolov, pričom monopol na pušný prach rozšírila o monopol výbušných látok, a nanovo bol upravený monopol umelých sladidiel. Monopol liehový bol zavedený až po druhej svetovej vojne.

Štátne finančné monopoly boly pre vtedajšiu dobu najúčinnejšou formou nepriameho zdanenia, pri ktorom bola daňová technika veľmi zjednodušená a únik daňový takmer znemožnený. Vtedy však slučoval štát vo svojich rukách v odbore monopolného podnikania záležitosti administratívne so záležitosťami obchodno-prevádzkovými. Prestavba nášho hospodárstva prevádza dôsledné oddelenie zmienených dvoch složiek, čím sa má docieliť osamostatnenie podnikového hospodárenia od zásahov štátnej správy a stane sa tak pružnejším a pri zvýšení zodpovednosti vo vedení podnikov výnosnejším. Závažným nedostatkom štátnych finančných monopolov bola tá skutočnosť, že z doterajších výsledkov hospodárenia nebolo dobre možné oddeliť složku daňovú od skutočnej složky výnosovej z podnikateľskej činnosti. Tým bol práve zťažovaný prehľad, do akej miery pracovaly podniky hospodárne a produktívne. Novou úpravou sa zabezpečí lepšia kontrola ich hospodárenia.

Od prevzatia systému tabakového monopolu po bývalom Rakúsko-Uhorsku, za dobu prvej republiky až po dnešné časy prešiel tento monopol rozličnými zmenami. Prvá republika prevzala 20 tovární na tabak, z toho 14 v Čechách a na Morave a 6 na Slovensku, 7 úradov a 3 komisie pre nákup tuzemského tabaku a 5 úradov predaja tabaku. Celkový počet zamestnancov u vtedajšej tabakovej režie dosahoval skoro 20.000 osôb. Okupáciou českých zemí a odtrhnutím Slovenska, ďalej odtrhnutím pohraničného územia a zavedením nemeckého daňového systému prešiel tabakový monopol veľkými zmenami a v českých zemiach bol dokonca zrušený. V dôsledku nedostatku tabakových surovín došlo k sníženiu výroby a tým i k sníženiu výnosov. Na Slovensku hospodárila s tabakom Slovenská tabaková režia. Oslobodením našej republiky sovietskou armádou sjednotily sa české a slovenské tabakové režie znova v jeden podnik so spoločným vedením a podľa usnesenia vlády z 25. mája 1948 bola tabaková režia premenovaná na Československý tabakový monopol. Dnes má Československý tabakový monopol 12 tovární na tabak, z toho 7 v českých zemiach a 5 na Slovensku, 9 úradov nákupu tabaku, 1 na Morave a 8 na Slovensku, 7 úradov predaja tabaku, 6 v českých zemiach a 1 na Slovensku a 2 pokusné hospodárstva. Dnes zamestnáva Československý tabakový monopol približne 7.500 ľudí. Dnes tvorí výnos Československého tabakového monopolu význačnú složku štátneho rozpočtu, ktorá sa s roka na rok zvyšuje a bilančný zisk podniku r. 1949 činil 11.758 mil. Kčs.