Středa 23. března 1949

Všemu lidu Československé republiky se dostává navrhovanou osnovou zákona potvrzení, které je důkazem, že ony vymoženosti, dobyté naší národní a demokratickou revolucí v roce 1945, a úspěchy, zejména v únoru minulého roku, budou vždy podle vůle lidu uhájeny. Navrhovaný zákon, jehož přijetí vám jménem branného a bezpečnostního výboru doporučuji, bude zárukou toho, že v případě potřeby, jak řekl náš vrchní velitel a president republiky soudr. Klement Gottwald, v případě války vyprovokované kapitalistickými imperialisty budeme na straně těch, kteří zvítězí. Ano, budeme jimi proto, že se opíráme o vůli lidu, toho lidu, který společně s lidem států lidových demokracií buduje svou prací mír pod záštitou Sovětského svazu, pod záštitou sovětské armády a pod záštitou velikého přítele lidstva všeho světa, našeho a všech mírumilovných národů učitele, generalissima Stalina. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr. Němec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Němec: Pane předsedo, paní a pánové!

Zpravodaj branného výboru vzpomněl zde výročí 15. března 1939. Je třeba připomenout, že projednáváme návrh branného zákona také ve výročí dnů, kdy před 29 lety, v lednu až březnu 1920, byl projednáván v revolučním Národním shromáždění první návrh branného zákona našeho státu a již tehdy, jak vyplývá z důvodové zprávy i z obsáhlé debaty v 18 schůzích branného výboru, byly položeny základy pozdějšího defaitismu a kapitulantství velitelského sboru naší armády.

Pečlivě byly přejímány osvědčené a uznané zásady starého rakouského zákona a zajišťována převzetím rakousko-uherských důstojníků kontinuita s armádou jako nástrojem vládnoucí kapitalistické třídy. Odvrženy byly naopak všechny nové revoluční zkušeností, zejména pak demokratisace armády a její spojení s lidem. Dnes projednaly naše výbory branný zákon v radostném ovzduší jednoty našeho lidu, tak pevné a důrazně vyjádřené v Národní frontě Čechů a Slováků.

Před 20 lety byly výbory jevištěm ostrých stranických bojů, útoků proti Slovákům, a zpravodaj posl. Udržal za vydatné pomoci ministra národní obrany Václava Klofáče předložil tehdy revolučnímu Národnímu shromáždění slepený a nedokonalý kompromis.

Rozprava v branném výboru před 29 lety byla pro poslance jednotlivých stran i pro ministra národní obrany vzácnou příležitostí předstihnout se v útocích a nadávkách Rudé armádě. Zneužití čs. legií proti sovětské zemi nebylo podrobeno kritice, naopak jednotlivé strany se hádaly o to, kolik procent legionářů příslušelo k jejich táboru, a tím zdůrazňovali svůj poměr k brannosti státu.

Rozbor mezinárodní situace podal v r. 1920 dne 30. ledna v branném výboru tehdejší ministr zahraničních věcí dr. Beneš, který hodnotí dobu po první světové válce jako nemocnou, nezdravou, trpící hospodářskou, politickou i mravní krisi. Zdůrazňuje však posudky cizinců, kteří posuzují Československo jako jediný koncentrační bod ve střední Evropě, schopný pro svou administrativu konsolidovat poměry ve střední Evropě.

Československo se stalo exponentem západních imperialistů, a víme dobře, jak splnilo úlohu konsolidace proti mladé maďarské republice. Dr. Beneš zdůraznil tehdy, že naší armády bude použito jen proti reakci. Nelze však prý říci, zda se tato reakce vytvoří napravo či nalevo.

Tak byla hodnocena situace v r. 1920. Dnes je poměr třídních sil ve světovém měřítku jiný. V poválečných poměrech nespatřujeme krisi, naopak vidíme růst a sílu mírové ofensivy Sovětského svazu, států lidových demokracií a pokrokových sil celého světa.

Rudá armáda, na niž nejeden poslanec revolučního Národního shromáždění hodil slinou a špatným slovem, vrátila nám svobodu a vytvořila podmínky pro obnovu země a pro naši cestu k socialismu. Poláci a Maďaři jsou našimi přátelskými sousedy, proti nim nebudujeme silnou jízdu, tak jak to zdůvodňoval zpravodaj v r. 1920, jako proti svým nepřátelům. Naopak, tvoříme s nimi pevný svazek proti mezinárodní reakci.

Naši vojáci se marx-leninsky školí, mají všechna občanská práva, jsou opřeni o lidovou armádu, o velitelský sbor, školení zásadami stalinské vojenské vědy, zejména pak o svého osvědčeného vrchního velitele, našeho presidenta Kl. Gottwalda.

Na světě, dosud ovládaném kapitalisty, řinčí angloamerické zbraně. Vraždy řeckých vlastenců americkými kulomety, pronásledování vojáků osvobozeneckých indonéských vojsk Holanďany, vojenské operace Angličanů v Burmě a Francouzů ve Vietnamu podtrhují krvavý a útočný ráz podpisů atlantické charty. Jsou pádným důkazem planosti mírových smluv imperialistických štváčů. Rudá armáda ani vojska lidově demokratických zemí a také naše armáda neobsazují základny v cizích zemích, nevysílají expediční sbory, nepletou se do vnitřních věcí jiných zemí, naopak pomáhají budovat hospodářství svých států a zajišťují jejich mírový rozvoj.

Ústavně-právní výbor projednal podrobně vládní návrh branného zákona tisk č. 251, konstatuje, že zákon provádí § 34 Gottwaldovy ústavy a doporučuje jej plénu Národního shromáždění s přesvědčením, že je základem armády, která bude připravena každého, kdo by chtěl budování Československa rušit, nejen odrazit, ale i vítězně porazit (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Juha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 16. t. m. projednal vládní návrh branného zákona tisk č. 214.

Rozpočtový výbor vidí nutnost vydání nového branného zákona. Vidí nutnost vytvořit z těla vítězného pracujícího lidu novou armádu, takovou armádu, kterou bude lid milovat, které si bude vážit, a která bude schopna bedlivě a obětavě chránit budovatelské úsilí našeho lidu, která bude schopna bránit a ubránit proti všem nepřátelům naši cestu k nové lidské společnosti a která bude spolu s pracujícím lidem novou lidskou společnost tvořit. Musíme mít armádu, která hrdě ponese prapor pracujícího lidu, prapor osvoboditelských ideí, a která bude současně tím nejstatečnějším bojovníkem za sociální osvobození pracujícího lidu.

Náš nový branný zákon, který dnes máme schválit, dává možnosti legislativní, dává právní podklad takovou armádu vytvořit.

Obrana státu a jeho lidově demokratického zřízení je vrcholnou povinností každého občana a služba v lidově demokratické armádě je ctí pro každého občana, říká naše Ústava 9. května.

Obraně výsledků naší národní a demokratické revoluce, obraně výsledků budovatelského úsilí a únorového vítězství našeho lidu musí se dostat všech materiálních prostředků, musí jí býti věnována největší pozornost. Obrana státu, naše armáda nebude také v rozpočtovém výboru nikdy předmětem nesprávného šetření či spoření. Naší branné moci dostane se vždy všech lidsky možných prostředků a hospodářského zabezpečení, aby mohla svůj čestný a krásný úkol plnit a splnit.

Přes to oznamuji, že nový branný zákon si nevyžádá žádných nových nákladů, že neznamená žádné nové zatížení našeho státního rozpočtu.

Rozpočtový výbor doporučuje slavnému Národnímu shromáždění branný zákon ke schválení ve znění, jak je navrhl výbor branný a bezpečnostní a výbor ústavně-právní. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu se přihlásil ministr národní obrany gen. Svoboda.

Ministr národní obrany gen. Svoboda (přivítán potleskem): Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Osnova branného zákona, která má dnes býti schválena Národním shromážděním, je dalším významným krokem vpřed, vpravdě velkým budovatelským činem, který posílí nejen brannou odolnost naší lidově demokratické republiky, ale také věc míru, o kterou je dnes na poli mezinárodním sváděn tak úporný boj.

Nový branný zákon není pouze věcí naší lidově demokratické armády, nýbrž věcí obou naších národů a společného státu. Je záležitostí, která se bezprostředně týká každého jednotlivce, každého občana, neboť mu ukládá a také umožňuje plniti jednu ze dvou základních občanských povinností vymezených ústavou - to jest účast na obraně státu.

Proto nový branný zákon uskutečňuje důsledně § 34 Ústavy 9. května, který zní: "Obrana státu a jeho lidově demokratického zřízení je vrcholnou povinností každého občana. Služba v lidově demokratické armádě Československé republiky je pro každého občana nejvyšší ctí."

Náš lid prokázal nesčetněkrát ve své slavné historii, že obranu země a vlasti chápal nejen jako povinnost a nezbytnost, ale také jako nejvyšší čest. Proto se v průběhu tisíciletí ubránil germánské agresi a proslavil se jak v době husitské, tak i v nesčetných selských bouřích a bojích dělnictva a konečně i v obou světových válkách, kdy bojoval hrdinně za svou samostatnost.

Obrana vlasti nebyla však věcí cti pro naši zrádnou a prodejnou předmnichovskou buržoasii. Pro tu nebyla ničím více než věcí bursovní spekulace a třídního čachru.

Ač podle branného zákona z r. 1920, jehož byla sama tvůrcem, vybudovala brannou moc údajně k tomu, aby hájila trvání, celistvost a svobodu Československé republiky, máme všichni v živé paměti, že republiku v době ohrožení hájit nechtěla, nehájila, ba ani nedovolila bránit. Nedbala tedy ani vůle lidu a nerespektovala také zákony, které sama vydala. Československé branné moci, to jest armády, používala k ochraně svých třídních posic, k udržování kapitalistického vykořisťovatelského pořádku, který plodil bídu a masovou nezaměstnanost; používala ji tedy jako zálohy k potlačování vykořisťovaných mas, jestliže si s nimi policie a četnictvo nevěděly rady.

Je proto přirozené, že armáda, kterou buržoasie stavěla na vnitřní frontě proti vlastnímu lidu, nesměla stát po jeho boku ani v době ohrožení republiky fašistickými hordami, kdy si to náš lid vroucně přál, v pevném přesvědčení, že mu v boji pomůže nejvěrnější jeho spojenec - Sovětský svaz.

Československá buržoasie však pomoc Sovětského svazu odmítla, nařídila kapitulaci, vydala nepříteli naše okrajová území s pevnostmi a právě před 10 lety zakončila poslední fázi své t. zv. "branné politiky" tím, že předala zbytek republiky do rukou fašistických uchvatitelů.

Hanebnost a nízkost této politiky vyvrcholila 15. března 1939 tím, že občanstvo bylo vybízeno k zachování klidu a pořádku, armádě byl zakázán jakýkoliv odpor a velitelům jednotek československé armády bylo nařízeno soustředit mužstvo v ubikacích kasáren, hlásit se veliteli německé Wehrmacht u bran kasáren a dát se i se svými jednotkami k disposici. Výstroj a výzbroj armády, jakož i veškerý vojenský materiál musely být v pořádku a podle inventáře odevzdány do rukou německých fašistů.

Tak zbavila zrádná domácí buržoasie, zaprodaná západním imperialistům a přisluhující německému fašismu, naše národy svobody a státní samostatnosti, přivedla je na okraj záhuby a umožnila německé fašistické dobyvačnosti rozpoutat v daleko větších rozměrech útočnou válku proti mírumilovným národům a především proti našemu nejvěrnějšímu spojenci - Sovětskému svazu.

Náš lid již vyvodil z této národní katastrofy svoje důsledky. Dnešní Československá republika není již republikou buržoasní, nýbrž lidově demokratickou, to jest republikou spějící k socialismu, a našimi spojenci nejsou signatáři Mnichova - západní imperialisté, nýbrž bratrský Sovětský svaz a země lidové demokracie. (Potlesk.) Ani naše armáda není již protilidovým nástrojem vykořisťovatelských tříd, nýbrž mocenským nástrojem dělnické třídy jako předvoj všeho pracujícího lidu. (Potlesk.) V čele armády a státu nestojí nikdo z býv. mnichovských kapitulantů, nýbrž nejosvědčenější bojovník proti fašismu, průkopník socialismu v naší vlasti a vítěz nad reakcí v únoru minulého roku - president republiky Klement Gottwald. (Potlesk.)

Tyto skutečnosti jsou dostačující zárukou, že se u nás nikdy a v žádné podobě nemůže a nebude opakovat Mnichov. Důkazem toho, že si náš lid a jeho lidově demokratická armáda nepřejí ani návrat předmnichovských poměrů, byl slavný únor 1948.

Údobí před únorem bylo také v armádě poznamenáno rozvratnou činností reakce. Tato zejména ve velitelském sboru podkopávala záměrně brannou moc, šířila znovu nevíru ve vlastní síly a síly spojenců, brojila proti politickému uvědomování příslušníků armády, bránila se přílivu lidových vrstev do velitelského sboru a snažila se učiniti z armády opět nástroj protilidové a protisovětské politiky.

Již v této době byla rozvratná činnost reakce v armádě paralysována těmi příslušníky armády, kteří byli bez výhrad oddáni pracujícímu lidu, dělnické třídě a komunistické straně Československa. Tito jsou dnes páteří armády, hybnou silou budovatelského úsilí v armádě a nejobětavějšími vojáky republiky. Únorovým vítězstvím našeho lidu vstoupila naše lidově demokratická armáda pod vedením svého vrchního velitele presidenta Klementa Gottwalda do rozhodujícího údobí budování. Očista velitelského sboru od živlů protilidových, od zaprodanců a zrádců, intensivní politická převýchova velitelského sboru na základě učení všech učení, marxismu-leninismu, (Potlesk.) umožnění přístupu příslušníkům dělnické třídy a rolnických vrstev do aktivního i záložního velitelského sboru a konečně reorganisace velitelského sboru na podkladě zvláštního rozkazu vrchního velitele, presidenta republiky Klementa Gottwalda - to jsou stěžejní milníky přestavby a výstavby naší lidově demokratické armády, se kterou mohlo být započato teprve po slavném únorovém vítězství našeho lidu.

Rozhodující údobí budování naší lidově demokratické armády trvá. V popředí zájmů stojí nadále srůstání armády s lidem a jeho vedoucí složkou, dělnickou třídou, politické vyspívání a odbyrokratisování velitelského kádru, zvyšování odborné vojenské zdatnosti a železné vojenské kázně, jakož i vystupňování ostražitosti každého příslušníka armády v období, kdy probíhá zostřený třídní boj. Budeme proto dále důsledně a nemilosrdně odhalovat, potírat a zneškodňovat zbytky maskované reakce v armádě a na velitelská místa budeme stavět velitele skutečně oddané lidu, politicky vyspělé a odborně zdatné.

Naše lidově demokratická armáda je dnes ve svém úsilí účinně podporována pracujícím lidem, zejména pak dělnickou třídou a komunistickou stranou Československa. V četných posádkách a útvarech dochází k úzké a vpravdě soudružské patronátní spolupráci vojáků s dělníky. Slavný únor rozboural poslední umělé přehrady, které mezi armádu a pracující lid stavěla záměrně reakce. Jestliže předmnichovská armáda a pracující lid byly dva buržoasií oddělené a proti sobě stojící světy, pak naše lidově demokratická armáda a pracující lid musí dnes tvořit jedno tělo a musí je spojovat tentýž duch - duch budovatelů a obránců socialismu. Jedině tak vybudujeme naši armádu jako armádu nového typu po vzoru slavné a bratrské sovětské armády - naší osvoboditelky.

Připravený branný zákon znamená další posílení našeho vnitřního i mezinárodního postavení a je pro náš lid onou další zárukou, že se hanebná historie Mnichova, zrady a odzbrojení národa nebude nikdy opakovat. Lid se stává tímto branným zákonem jediným nositelem naší brannosti. Úkolem naší branné moci podle nového branného zákona je provádět lidovou obranu vlasti, to jest onu slavnou koncepci lidové obrany vlasti, které se v kritické době ohrožení naší republiky před Mnichovem dožadoval dnešní president republiky a vrchní velitel branné moci Klement Gottwald a která se stala pilířem naší branné politiky po osvobození.

Nový branný zákon ukládá naší branné moci odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení Československé republiky vnějším nepřítelem a dále povinnost bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení proti vnějším nepřátelům.

Branný zákon ukládá dále branné moci plniti vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků, i když náš stát nebude napaden. Toto starý branný zákon nedovoloval, neboť úkoly branné moci v něm byly vymezeny defensivně.

Naše spojenecké svazky, především se Sovětským svazem a všemi lidově demokratickými státy, jsou tedy stěžejním pilířem naší branné politiky, a plnění těchto závazků z naší strany, budou-li spojenci ohroženi, je občanskou povinností, nejvyšší ctí i bratrským závazkem pro každého našeho občana právě tak, jako bychom byli ohroženi my sami.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP