Preto doterajšie zdedené oceňovanie predpisy
týkali sa len úzkeho dielu finančného
účtovníctva, a to oceňovania v bilanciách,
pričom oceňovaniu nákladov a výnosov
bola ponechaná úplná voľnosť. Základným
ustanovením bol v tomto smere článok 31 a
§ 29 obchodného zákona, uvedeného zákonom
č. 1/ 1863 r. z., na Slovensku § 26 a 28 slovenského
obchodného zákona čl. XXXVII/1875. Tieto
základné ustanovenia sú však príliš
všeobecné, kusé, nepresné a dnešným
potrebám nevyhovujúce už aj s úzkeho
hľadiska bilančného oceňovania. Popritom
boly vydané ešte niektoré zvláštne
predpisy, ale aj tie sa vzťahujú len na úzky
diel hospodárstva, vymedzený najčastejšie
podľa formy podnikania, napr. zvláštne ustanovenia
pre oceňovanie v účastinných spoločnostiach
podľa § 41 a 49 akciového regulatívu č.
175/1899 r. z. alebo oceňovanie ustanovenia § 23 zák.
č. 58/1906 r. z. pre oceňovanie v spoločnostiach
s ručením obmedzeným, ktoré boly rozšírené
na Slovensko zákonom č. 271/1920 Sb., alebo ustanovenie
poisťovacieho regulatívu č. 31/1896 r. z. (na
Slovensku podľa vládneho nariadenia č. 307/1922
Sb.). Okrem toho boly vydané oceňovacie ustanovenia,
sledujúce dokonca len úkoly dočasné,
prípadne jednorázové, ako je napríklad
oceňovanie podľa zákona o dávke z majetkového
prírastku a o dávke z majetku podľa zákona
č. 134/1946 Sb.
Za tohto stavu bolo oceňovanie príliš voľné
a ponechávalo súkromným podnikateľom
široké možnosti, ktoré aj boly tak bohato
zneužívané. Ako nám to ilustruje i známa
čierna kniha. Podľa okamžitého prospechu
podnikania bol im daný rôzny výklad, najmä
s hľadiska úprav docieleného zisku. To viedlo
ku skresľovaniu hospodárskych výsledkov, k
daňovému úniku, k tvoreniu tichých
rezerv a pod. Ani s hľadiska pracovného nebol tento
stav žiadúci a úsporný, lebo boly sostavené
dvoje bilancie, v častých prípadoch aj troje,
to je: popri bilancií obchodnej bola sostavovaná
bilancia pre účely daňové a veľa
ráz bilancia tajná, ktorá neopustila ovšem
nedobytné pokladnice podnikateľov. Tieto predpisy
nevyhovovali ani v tej dobe a tým menej vyhovujú
dnešným potrebám hospodárstva plánovaného.
Iných obecných oceňovacích predpisov
než pre uvedené účely finančné
nebolo. Je teda medzera v oceňovaní vo všetkých
ostatných úsekoch a odboroch podnikového
počtovníctva, ako aj v oceňovaní hospodárstva
správy štátnej a ľudovej a v hospodárstve
rôznych zariadení práva súkromného
a verejného.
S hľadiska časového poradia bol na prekážku
porovnateľnosti dát z hospodárstva, vyjadrovaných
v peňažných čiastkach, vývoj
kúpnej sily menovej jednotky, ktorá od niekoľkých
desaťročí podliehala veľkým zmenám,
takže hodnoty v hospodárstve boly vyjadrované
v korunách nerovnakého obsahu. Táto otázka
bola v rámci finančného oceňovania
v národných podnikoch riešená spôsobom
odlišným od riešenia, ktoré v roku 1927
priniesla zákonná úprava stabilizačných
bilancií, a v rámci zákona o oceňovaní
môže byť upravená tiež pre podniky
ľudovej správy a pre podniky štátne, beztoho,
že by bolo potrebné siahnuť k obecnej valorizácii
majetku a cudzieho kapitálu podľa vzoru uvedených
stabilizačných bilancií, ktoré sledovali
výhody a úniky pre kapitalistické podnikanie.
Zákon o oceňovaní musí preto vyplniť
medzeru, ktorá vzhľadom na dnešné potreby
v plánovanom hospodárstve je veľmi citeľná.
Je potrebné, aby boly rovnako oceňované všetky
majetkové složky, a to v rôznych druhoch majetku
investičného, zásob, složky cudzieho
kapitálu, náklady a výnosy, a to v podnikoch
všetkého druhu, vo verejnej správe a v rôznych
zariadeniach súkromného a verejného práva,
ako sú rôzne fondy a nadácie apod. Pritom
musí oceňovanie predovšetkým vyhovovať
potrebám jednotného hospodárskeho plánu,
ďalej potrebám plánovitého vedenia a
kontrole hospodárenia, pričom sa súčasne
sledujú účely cenové i účely
daňové. Toto základné ustanovenie
obsahuje § 1 zákona o oceňovaní, v rámci
ktorého budú vydané zásady pre jednotnú
úpravu cien vládnym nariadením. Podrobné
predpisy bude vydávať v smysle § 2 Štátny
úrad plánovací záväznými
smernicami, predovšetkým pre jednotlivé druhy
podnikov a iné hospodárske subjekty.
Jednotnosť úpravy vyžaduje, aby ju podporovali
úrady a všetky miesta, ktoré v rámci
svojej pôsobnosti vydávajú predpisy alebo
činia opatrenia všeobecnej povahy o ustálení
cien. Je preto potrebné, aby v týchto prípadoch
predchádzala takýmto opatreniam dohoda so spoločným
koordinujúcim miestom, t. j. so Štátnym úradom
plánovacím. V národných podnikoch,
kde už bolo prevedené nové ocenenie podľa
doterajších predpisov, nedôjde k novšiemu
ustáleniu cien, lebo na túto okolnosť bolo
už vopred pamätané a za súčinnosti
bývalého gen. sekretariátu Hospodárskej
rady boli príslušné smernice upravené
v národných podnikoch so zreteľom k potrebám
jednotnosti oceňovania nášho hospodárstva.
Tým boly získané predpoklady, aby ustálenie
cien, v národných podnikoch už prevedené,
bolo možné prevziať ako základ pre nové
ocenenie v rámci zákona o oceňovaní.
Oceňovaním, upraveným predloženou osnovou,
dosiahne sa hladko nielen potrebnej jednotnej úpravy tam,
kde doteraz chýbala, ale predovšetkým spoľahlivého
srovnávacieho merítka ako inštrumentu pre plánovanie
v našom hospodárstve, najmä pre potreby jednotného
hospodárskeho plánu. Okrem tejto základnej
požiadavky bude vyhovené aj zvláštnym
potrebám nášho hospodárstva, lebo bude
získaná najmä porovnávacia základňa
pre socialistické súťaženie, ktoré
sa zvlášť teraz tak sľubne rozvíja
medzi jednotlivými podnikmi, pre závody, dielne
a pracoviská, pre potrebnú kontrolu korunou, pre
určenie a rozdelenie národného produktu,
a v tomto rámci pre posúdenie kvality dosiahnutých
výsledkov. Týmto bude, pravda, odstránená
voľnosť pri oceňovaní, ktorú doterajšie
predpisy ponechávali záujmom kapitalisticko-ekonomickým.
Pre prvoradý význam tohto zákona pre plánovanie
nášho hospodárstva doporučujem v mene
hospodárskeho výboru prerokovávanú
zákonnú osnovu prijať podľa zprávy
výborovej. (Súhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl.
Juha; prosím aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové!
Hospodaření jak v oblasti podnikové podle
chozraščotu, tak v oblasti veřejné správy
podle státního rozpočtu opírá
se o číselná data, vyjádřená
v peněžních částkách,
která pocházejí z různých podniků,
z různých zařízení soukromého
i veřejného práva a z různých
odvětví veřejné správy. Výsledek
hospodaření jednotlivých těchto subjektů,
a jejich předpoklady podle rozpočtů, nebyly
však dosud dobře porovnatelné, a ani sledování
a posuzování příčin vývoje
nebylo dosud dobře možné. Tento nedostatek
měl podklad v kvalitě předpokládaných
a vykazovaných čísel, i s hlediska jejich
časového sledování.
S hlediska kvality dat z hospodářství, vyjadřovaných
v peněžních částkách,
neodpovídá vždy náplň koruny,
s níž se počítá v jednom odvětví
hospodářství nebo jeho úseku, oboru,
v jednotlivém podniku a pod., náplni koruny jiného
tohoto úseku, podniku, atd. Zásady oceňování
a postup při oceňování lišil
se dosud velmi podstatně u jednotlivých hospodářských
subjektů i u jednotlivých složek majetku, cizího
kapitálu, nákladů a výnosů,
a byl různý i podle účelů,
které oceňování v daném případě
sledovalo. Namnoze to byly i potřeby jen jednorázové,
jako u zákona o dávce z majetkového přírůstku
a o dávce z majetku z r. 1946. Oceňovací
instrumenty, t. j. obsahová náplň cen, byly
nestejné a nepřihlíželo se rovnoměrně
k jednotlivým složkám cen, např. do
ceny výrobků se nezapočítávají
stejným způsobem náklady spojené s
opatřením surovin, různé režijní
položky a podobně.
S hlediska časového sledu překážela
porovnání dat z hospodářství
nestejná náplň peněžních
částek podle toho, jak se postupně měnil
vnitřní obsah měnové jednotky, takže
i z tohoto důvodu byla ztěžována porovnatelnost
závěrů; zákon o stabilisačních
bilancích z r. 1927, který měl odčiniti
tuto různorodost obsahu koruny, sledoval však spíše
daňové výhody soukromého podnikání.
Této okolnosti bylo namnoze vědomě zneužíváno
k skreslování dosahovaných výsledků
hospodaření. Prvořadá byla zde hlediska
soukromého podnikání, nesoucí se především
k zatajování zisku a k vytváření
tichých reserv. Data z hospodářství
nepodávala tedy spolehlivého obrazu o jeho skutečném
stavu a o výsledcích hospodaření a
ztěžovala i nutnou kontrolu. Nemohlo jích proto
být spolehlivě použito ani pro rozpočtování.
Z hospodářství podnikového mohl tento
nedostatek nepříznivě ovlivňovati
i spolehlivost obrazu o hospodaření celkovém.
Tento stav nevyhovoval již dříve a tím
méně vyhovuje potřebám dnešního
hospodářství plánovaného, budujícího
na potřebě spolehlivého rozpočtování.
V r. 1946 byl vydán zákon o jednotné organisaci
podnikového početnictví, kterým se
vyhovuje požadavku formální stejnorodostí
dat z hospodářství jakožto předpokladu
pro plánování a zejména pro jednotný
hospodářský plán. Avšak ani nejlépe
provedená organisace podnikového početnictví
není k tomu dostačující, nemají-li
formálně stejnorodá data z hospodářství
jednotnou materiální náplň v peněžních
částkách, t. j. chybí-li jednotná
úprava oceňování. Tato úprava
je tedy souběžná s formálním
pořádáním dat podnikovým početnictvím,
takže o oceňování majetku, cizího
kapitálu, nákladů a výnosů
je třeba uvažovat v rámci tohoto formálního
roztřídění a pořádání
dat z hospodářství podle jednotlivých
úseků účetnictví, rozpočetnictví,
kalkulace a statistiky.
Až dosud byla však úprava oceňování
velmi kusá a nedostatečná. Vydány
byly jen některé předpisy o oceňování
v oboru účetnictví finančního,
a to pokud se týká oceňování
bilančního. Základem bylo tu velmi všeobecné
ustanovení čl. 31 a čl. 29 všeobecného
zákoníka obchodního z r. 1863. Oceňování
v jiných úsecích účetnictví,
na př. v provozním účetnictví,
než oceňování bilanční,
upraveno vůbec nebylo a chybělo i v ostatních
oborech podnikového početnictví, zejména
v rozpočetnictví; neupraveno zůstalo dále
oceňování pro účetnictví
a rozpočetnictví veřejné správy.
Rozpočtování v podnicích i ve veřejné
správě musí však míti směr
a cíl opírající se o spolehlivé
předpoklady a počítající s
porovnatelnými výsledky. Přitom je třeba
spolehlivě sledovati příčiny, které
vedou k dosahovaným výsledkům, provádět
kontrolu, porovnávat její výsledky a odstraňovat
vyskytnuvší se nedostatky. Spolehlivé posouzení
dosažených a předpokládaných
výsledků v rámci hospodářského
plánování teprve umožní činit
závěry o pracovních výsledcích
a rozhodnutí o náležitém rozdělení
jejich produktu a o dalších opatřeních,
jako o rozvrhu disponibilních surovin, materiálu,
pracovních sil atd., a to s hlediska celostátního
hospodářství a v jeho rámci s hlediska
jednotlivých podniků, závodů atd.
Těmto speciálním požadavkům spolehlivého
rozpočtování, vedle všeobecných
potřeb našeho plánovaného hospodářství,
má vyhověti jednotná úprava oceňování,
k níž se klade základ zákonem o oceňování.
Předmětem oceňování jsou jednotlivé
složky majetku, cizího kapitálu, nákladů
a výnosů v podnicích všech druhů,
ve veřejné správě a v různých
zařízeních soukromého i veřejného
práva.
Úprava oceňování sleduje, jak uvádí
zákon v § 1, potřeby jednotného hospodářského
plánu, potřeby plánovaného vedení
a kontroly hospodaření, a současně
účely cenové a daňové. V první
řadě jde tedy o zmíněné potřeby
plánovací, zahrnující spolehlivé
rozpočtování, k němuž se pojí
i sledování účelů cenových
a daňových z důvodů současně
racionalisačních; je totiž žádoucí,
aby naše hospodářství nebylo administrativně
zatěžováno víckráte. Touže
prací, třebas pro různé účely.
Při konkurenci těchto potřeb a účelů
bude třeba nalézti řešení optimální,
v rámci potřeb jednotného hospodářského
plánu. Proto zákon o oceňování
klade úpravě oceňování jednotný
základ. Podle zákona vydá vláda nařízením
oceňovací zásady, v jejichž rámci
státní úřad plánovací
upraví závazné směrnice pro oceňování
pro jednotlivá odvětví, úseky nebo
obory našeho hospodářství. Dosavadní
předpisy týkající se oceňování
přestanou platit, po případě nebudou
použivatelné, postupně, jak se stanou pro stanovené
okruhy podniků a jiných zařízení
závaznými předpisy vydané podle tohoto
zákona.
Vydáním zákona o oceňování
nevzniknou státu zvláštní náklady,
naopak, jednotná úprava oceňování
činí přítrž dosavadní
oceňovací volností, která vedla nejen
ke skreslování hospodářských
výsledků v podnicích, ale bylo jí
namnoze používáno k tvoření tichých
reserv, zejména v zásobách zboží,
dokonce k daňovému úniku na úkor pracujícího
lidu. Tím přispěje zákon i k lepšímu
zjišťování daňových základů.
Jménem rozpočtového výboru, který
osnovu zákona o oceňování projednal
na své schůzi, konané dne 16. února
1949, doporučují slavnému Národnímu
shromáždění osnovu ve znění,
jak byla vládou navržena a hospodářským
výborem schválena k přijetí. (Souhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Rozprava odpadá, jelikož nikdo není ke slovu
přihlášen.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodajca posl. Ing. Kútik: Nie sú.
Zpravodaj posl. Juha: Nikoli.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Budeme projednávat třetí odstavec pořadu,
jímž je
3. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 198),
ktorým sa upravujú niektoré pomery v odbore
stavebnej obnovy na slovensku (tlač 227).
Zpravodajem je posl. dr Štefánik. Dávám
mu slovo.
Zpravodajca posl. dr Štefánik: Slávne
Národné shromaždenie! Panie a páni!
Sbor povereníkov nariadením zo dňa 22. októbra
1945, č. 128 Sb. nar. SNR, upravil pokračovanie
výstavby miest a obcí na Slovensku. V hlave IV tohto
nariadenia stanovil povinnú úpravu pozemkov k stavebným
účelom a usporiadanie právnych pomerov s
tým súvisiacich. Podľa tohto ustanovenia úpravu
pozemkov, potrebných pre výstavbu miest a obcí
na Slovensku, nariadí Štátny plánovací
a štatistický úrad a prevedie ju príslušný
katastrálny meračský úrad. Tento úrad
vypočuje všetkých účastníkov,
vyhotoví umiesťovací plán, ktorý
po trojdennom vyložení k verejnému nahliadnutiu
v príslušnej obci zašle miestne príslušnému
okresnému súdu na ďalšie pokračovanie.
Okresný súd vykoná šetrenie na mieste
samom a podľa výsledku tohto šetrenia rozhodne
o umiestení usnesením. Pokračovanie pri tomto
šetrení, ako aj náležitosti usnesenia
upravuje nariadenie. O náhrade pridelených nehnuteľnosti
rozhoduje okresný súd v umiesťovacom usnesení.
Pozemnoknižný súd so zápisom vlastníckeho
práva prenesie aj ťarchu na novo pridelené
parcely.
Túto matériu normuje tiež zákon zo dňa
12. apríla 1946, č. 86 Sb., o stavebnej obnove,
a to §§ 7-10. Normuje ju však odlišne od ustanovení
hlavy IV nariadenia Sboru povereníkov č. 128/1945
Sb. n. SNR, najmä v tom smere, že pokračovanie
vo veci stavebnej obnovy a teda aj vo veci úpravy pozemkov
potrebných pre výstavbu miest a obcí na Slovensku,
dáva na Slovensku do pôsobnosti okresných
komisií pre obnovu, resp. štátnym stavebným
úradom, teda úradom správnym. V ods. 3 §
28 stanoví, že nariadenie č. 128/ 1945 Sb.
n. SNR sa zrušuje, pokiaľ odporuje tomuto zákonu.
Okresné súdy na Slovensku maly však väčšinou
za to, že ustanovenia hlavy IV nar. č. 128/1945 Sb.
n. SNR zákonom č. 64/1946 Sb. zrušené
neboly, a preto aj po nadobudnutí účinnosti
tohto zákona, t. j. po 9. máji 1946, kedy tento
zákon nadobudol účinnosť, pokračovaly
vo veci úpravy pozemkov potrebných pre výstavbu
miest a obcí podľa hlavy lV cit. nariadenia Sboru
povereníkov.
Bývalý Najvyšší súd v Bratislave
vyslovil však vo svojom rozhodnutí zo dňa 21.
októbra 1947, č. j. R 208/1947-2, právny
náhľad, že ustanovenia hlavy lV nariadenia Sboru
povereníkov č. 128/1945 Sb. nar. SNR boly ustanovením
ods. 3 § 28 zák. č. 64/1946 Sb. zrušené.
Nemôžu preto od účinnosti zák.
č. 64/1946 Sb. vo veci obstarávania a úpravy
pozemkov na stavebné účely ani na Slovensku
pokračovať súdy, ale správne úrady.
(Predsedníctvo prevzal podpredseda
Komzala.)
Ďalším dôsledkom tohto právneho
náhľadu je, že všetko pokračovanie,
vykonané po 9. máji 1946 vo veci výstavby
miest a obcí na Slovensku podľa hlavy lV uvedeného
nariadenia Sboru povereníkov súdmi, nemá
právneho podkladu a všetky vykonané práce
mohly by byť zmarené a ohrozené. Vzhľadom
na značné finančné náklady
s týmto pokračovaním spojené, ako
aj vzhľadom na tú okolnosť, že súdne
konania po stránke odbornej sú bezvadné,
javí sa byť účelné i potrebné
odstrániť nastavšiu právnu neistotu dodatočným
sankcionovaním vykonaného súdneho konania.
Toto je úlohou predloženého vládneho
návrhu zákona, ktorým sa upravujú
niektoré pomery v odbore stavebnej obnovy na Slovensku,
tlač č. 198.