Před sto lety ve staroslavné Kroměříži
byla pronesena zásada, že všeliká moc
ve státě pochází z lidu, a po sto
letech sešli se všichni představitelé
národních výborů v Kroměříži,
aby pojednali o hlavních zásadách, na nichž
spočívá nová lidová veřejná
správa. Před sto lety jednal kroměřížský
sněm také o krajském zřízení,
jehož základem měly být krajské
sněmy s rozsáhlou kompetencí. A tak touhy,
které národ před sto lety manifestačně
na kroměřížském sněmu
projevil uskutečnily se po 5. květnu 1945 a dnes
jsme dospěli tak daleko, že projednáváme
zákon o krajském zřízení, který
v několika dnech nabude účinnosti. Již
v revolučních bojích r. 1848 a po první
světové válce r. 1918 vznikly národní
výbory. Tyto instituce národních výborů
byly však po několika týdnech zlikvidovány.
Náběh na modernější organisaci
veřejné správy ztroskotal. Květnová
revoluce r. 1945 od základů změnila mocenské
poměry u nás. Nová republika se začala
budovat zdola, z nejširších vrstev pracujícího
lidu v čele s dělnickou třídou. Veškerá
moc přešla do rukou Národní fronty.
Pátým květnem 1945 skončila buržoasní
republika a nastupuje demokracie lidová. Likviduje se monopolistický
kapitalismus, v němž rozhodovali bankéři,
kapitalisté a velkostatkáři, kteří
do té doby ovládali celé hospodářství,
drželi klíčové posice, ovládali
ceny a určovali podmínky všem ostatním.
Oni rozhodovali o hospodářské politice státu.
Struktura naší lidově demokratické republiky
je zcela jiná. Nejlépe charakterisuje tento režim
náš president Klement Gottwald, který
právem charakterisuje režim lidové demokracie
jako režim národních výborů a
národních podniků. Od května 1945
do února 1948 pokoušely se zbytky buržoasie zneužít
národních výborů pro své sobecké
cíle tím, že všude mařily spolupráci,
sabotovaly provádění vládního
programu a uskutečňování košického
vládního programu, který byl vyjádřením
cílů a tužeb, za které český
a slovenský národ vítězně bojoval.
Zákon o krajském zřízení dělí
území Československé republiky na
13 krajů v zemích českých a na 6 krajů
na Slovensku, celkem na 19 krajů. Jsou to kraje střední
velikosti, které lze přehlédnout a zvládnout.
Vynikají silná střediska krajová,
která jsou s to ovládat svůj kraj hospodářsky,
politicky, administrativně a kulturně. Kraje jsou
dobře hospodářsky vybaveny a střední
velikost krajů je výhodná i s hlediska hospodářského
plánování. Zříditi nebo zrušiti
kraj nebo změnit jeho sídlo je možno jen zákonem.
Krajské národní výbory vykonávají
ve svém obvodu veřejnou správu ve všech
jejích oborech, t. zv. krajskou správu, která
v sobě zahrnuje správní obory jež dosud
vykonávají zemské národní výbory
a na Slovensku pověřenectva, a přejímají
ostatní správní obory, které dosud
vykonávaly jiné orgány, tak na př.
finanční správu druhé stolice okresní
finanční ředitelství. Krajské
národní výbory se budou ujímat jednotlivých
oborů krajské správy počínajíc
dnem 1. ledna 1949, a to pokud se týče agendy dosavadních
zemských národních výborů v
pořadí, jak určí vláda nařízením,
pokud se týče ostatních správních
oborů podle zvláštních zákonů.
Zákon pamatuje na to, aby výkon veřejné
správy byl co nejjednodušší a co nejúspornější,
a proto ponechává vládě možnost,
aby nařízením přenášena
byla některá působnost ústředních
úřadů na krajské národní
výbory, případně na okresní
národní výbory a dále, aby byla přenesena
působnost krajských národních výborů
na okresní národní výbory a působnost
okresních národních výborů
na místní národní výbory.
Hlavním úkolem krajských národních
výborů podle § 125 ústavy a podle §
9 tohoto zákona je v prvé řadě úkol
politický: krajské národní výbory
ochrání a posílí lidově demokratické
zřízení. Dále působí
krajské národní výbory při
plnění úkolů obrany státu,
pečují o národní bezpečnost,
starají se o udržení a zvelebení národního
majetku. Jedním z hlavních úkolů pak
je, že se účastní vypracování
a provádění jednotného hospodářského
plánu ve všech směrech, budují kraje
hospodářsky, sociálně a kulturně,
starají se o průmyslovou a zemědělskou
výrobu, starají se o zásobování,
pečují o národní zdraví a konečně
nalézají právo v oboru své působnosti,
zejména vykonávají pravomoc trestní.
Krajské národní výbory podléhají
vládě a příslušným ministrům
a ústředním úřadům.
Jsou odpovědny ministerstvu vnitra. Organisací národních
výborů je pak vyjádřena zásada,
jak lid provádí zákony, které si dává
svými volenými zástupci, a jak je kontroluje.
§ 13 výslovně stanoví, že členové
krajských národních výborů
a členové jeho výkonných složek
jsou za svou činnost odpovědni lidu a podléhají
jeho kontrole. Vrcholným orgánem krajských
národních výborů je plenum, které
určuje směr činnosti a politiku v kraji,
schvaluje krajský plán a kontroluje jeho provádění,
dává směrnice pro krajskou správu,
volí představitele kraje - předsedu, náměstky
a referenty, zřizuje a ruší komise, usnáší
se na rozpočtu a na všech věcech mimořádné
hospodářské důležitosti. Podle
direktiv krajského národního výboru
vykonávají krajskou správu výkonné
složky kterými jsou rada, předseda, referenti
a komise. Práva a povinnosti rady jsou stanoveny v §
17 a jsou celkem obdobné, jak je prakticky provádí
rada okresního národního výboru nyní.
Předseda krajského národního výboru
má velká práva, ale také velké
povinnosti. Pomocníkem předsedovým je krajský
tajemník z řad zaměstnanců, který
má v radě hlas poradní. Bude proto nutné
v čelo krajských národních výborů
postaviti lidi nejlepší a nejzdatnější
a hlavně upřímně oddané lidově
demokratickému režimu. Práci krajských
národních výborů obstarávají
referenti. Jim je dána zákonem velká moc,
protože mohou činit opatření a rozhodovat
jménem rady. Referent je odpovědný plenu,
předsedovi a radě. Komise mají funkci poradní.
Velký je také úkol krajských národních
výborů v oboru národní bezpečnosti;
podle zákona zřizuje se krajské velitelství
národní bezpečnosti, kterému bude
přidělen potřebný počet zaměstnanců
za Sboru národní bezpečnosti. Pokud krajský
národní výbor rozhoduje v prvé instanci,
řídí se zásadami správního
řízení podle vládního nařízení
čís. 8 z r. 1928 Sb., pokud nebudou vydány
zvláštní nové předpisy. Odvolání
z rozhodnutí, opatření a nálezů
krajského národního výboru jde k příslušným
ministerstvům.
Zákon stanoví, jak často se schází
plenum krajského národního výboru,
jaká musí být přítomnost jeho
členů a způsob rozhodování.
Jednací řády vydá ministerstvo vnitra.
Důležitým ustanovením zákona
o krajském zřízení je definitivní
likvidace země České a Moravskoslezské
jako svazků lidové správy dnem 31. prosince
1948. Zrušením zemí padá poslední
pilíř byrokratického úřadování
a zavádí se nový administrativní aparát
krajských národních výborů
podle pokrokových zásad lidově demokratických.
Dnem 31. prosince 1948 ruší se také obchodní
a živnostenské komory a jejich dosavadní působnost
přechází na krajské národní
výbory, pokud vláda nařízením
nestanoví jinak.
Zákon o krajském zřízení je
důležitým a možno říci jedním
z hlavních článků nového lidově
demokratického právního řádu.
Je zákonem rámcovým. Zákon o krajském
zřízení je dalším důležitým
krokem k socialismu. V něm jsou uskutečněny
všechny hlavní zásady, na nichž spočívá
lidová správa. V lidové správě
si lid sám vybírá a volí osoby, kterým
svěřuje veřejnou správu v národních
výborech. Volby mají býti provedeny tak,
aby nejlepší a nejschopnější osoby
stály v čele veřejné správy
a stále bděly nad politikou v duchu lidové
demokracie. Po boku vedoucích je úřednický
aparát, který musí sloužit lidu a lidovým
orgánům, které rozhodují a kontrolují
výkon veřejné správy. Již pětiletý
plán počítá s objevováním
a mobilisováním nových reserv. V řadách
pracujícího lidu jsou skryty velké morální
a fysické síly dosud nevyužité a je
věcí národních výborů
hlavně krajských národních výborů,
aby tyto síly byly zmobilisovány pro plnění
úkolů celostátních, hlavně
pro plnění naší pětiletky. Národní
výbory střeží lidově demokratický
právní řád proti všem nepřátelům
a jejich povinností je chránit všecka práva
a vymoženosti, kterých si národ Čechů
a Slováků v tomto státě vydobyl.
Čs. strana lidová vítá zákon
o krajském zřízení, podle něhož
se v krajské správě zúčastňuje
svými zástupci. Čs. strana lidová
je podle svého programu pro poctivou konstruktivní
spolupráci v obrozené Národní frontě,
poněvadž je si vědoma, že k splnění
velkých plánů, které jsme si vytkli
zákonem o pětiletém plánu, potřebujeme
nutně v prvé řadě nerozbornou jednotu.
Náš křesťanský světový
názor nám ukládá pracovat pro národ
a jeho lepší budoucnost. A jak se projevuje politika
lidové strany ve vládě i v parlamentě
i v okresních a místních národních
výborech, tak se bude tato její zdravá politika
projevovat i v krajských národních výborech
jimž nyní připadá hlavní úkol,
aby za vzorné spolupráce obrozené Národní
fronty působily všemi prostředky k tomu,
aby cesta lidově demokratického režimu k socialismu
byla zaručena. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dalším řečníkem je p. posl. Šafařík;
prosím, aby se ujal slova.
Posl. Šafařík: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
Klub poslanců čs. strany socialistické, v
jehož jménu jsem se přihlásil o slovo
k osnově zákona o reorganisaci veřejné
správy, vycházeje ze závažnosti úmluv
košického programu, jimž zůstal neochvějně
věren, a uvědomuje si živou bezprostřednost
revolučních únorových událostí,
v nichž se podařilo pracujícímu lidu
za prozíravého vůdcovství nynějšího
presidenta republiky Klementa Gottwalda odklidit na cestě
k socialistické výstavbě a přestavbě
republiky zbytek zpátečnických reakčních,
buržoasních a kapitalistických tříd
representovaných dnes v zahraničí zrádnou
a zrazující emigrací, usilující
v cizích službách o návrat dřívějších
poměrů a o návrat kapitalistické éry
se všemi průvodními zjevy mravní a hmotné
bídy lidu, je upřímně vděčen
vládě obrozené Národní fronty
a ministerstvu vnitra za to, že k řadě nespočetných
vládních osnov zákonů, jimiž
se vyznačuje poctivé usilování vrátit
lidu a národu důvěru i naději v lepší
socialistický zítřek, připravily další
vpravdě revoluční zákon o reorganisaci
lidové správy, jehož význam a důležitost
právě zhodnotili zpravodajové posl. dr. Bartuška
a Tymeš a pan ministr vnitra Nosek.
Jde o zákon s nejširší decentralisací
lidové správy, s nejčistším a
nejobětavějším budovatelským
regionalismem, jehož je schopen celý náš
pracující lid a jenž umožní krajům
dobrou popularisaci všech úkolů naší
hospodářské, sociální a kulturní
politiky. Lidé se sami přesvědčí,
že jde tentokrát o řešení zcela
konkretních potřeb a viditelných bolestí
a nedostatků netoliko v průmyslové výrobě,
nýbrž také a především v
zemědělství a v sociálně zdravotní
politice a osvětě, v technických potřebách,
v dopravě železniční a silniční,
především však v krajovém výzkumnictví,
od něhož lze očekávati, bude-li ho náležitě
využito, značnou pomoc krajům, jejichž
úseky skrývají četná přírodní
bohatství.
Tím, že zavádíme na celém území
republiky jednotný správní systém,
vyjadřujeme zároveň jednotnost a celistvost
republiky. Po staletí žili Češi a Slováci
od sebe odloučeni, každý v jiném státním
organismu. Tyto rozdíly mezi námi se pak přenášely
do předmnichovské republiky, která budovala
administrativu v Čechách a na Moravě na principu
zemském, zatím co na Slovensku byly ponechány
staré historické župy poděděné
z Uherska. Takto šla jedna z nejvýznamnějších
složek našeho veřejného života, lidová
správa, po dvojí koleji, a tato dvojí kolej
nezmizela ani tehdy, když na Slovensku bylo zavedeno t. zv.
krajinské zřízení. Nesnáze
a někdy i zmatek, jenž z toho vznikal, byl zvětšován
ještě nejednotností vydávaných
zákonů a nařízení, jejichž
značný počet v historických zemích
se opíral o staré zákony rakouské,
na Slovensku pak o staré zákony uherské.
Dnešní zákon o krajském zřízení,
o jehož opravdovou náplň se musíme všichni
v čele s odpovědnými technickýmí
odborníky a školenými funkcionáří
lidové správy za pomoci ministerstva vnitra a příslušných
správních úřadů usilovně
starat, řeší s konečnou platností
staletý problém obou našich národů,
Čechů a Slováků. Slučuje historické
země s územím Slovenska bez ohledu na zemské
či historické hranice v jeden jediný státní
a národní celek s jedinou státní správou
a pro všechny společným zájmem: aby
vše, co v tomto státě žije a čím
tento stát žít musí, bylo spjato tak,
aby už navždy spjato zůstalo. Právě
v tomto pojetí spatřuje klub čs. strany socialistické
přímo dějinnou závaznost tohoto zákona.
Jím totiž nezabezpečujeme jenom demokratisaci
a socialisaci lidové správy jak v historických
zemích, tak též na Slovensku, ale především
urovnáváme další cestu pro bratrštější
a upřímnější vztahy obou našich
národů. Slovenský lid jednotností
své lidové správy bude dokumentovat, co velmi
nerada bude vidět lživá šeptanda našich
reakčních záškodníků,
totiž že patří nerozlučně
k nám a my Češi k němu, že patříme
na věky k sobě, tvoříce jeden národ
v jediném nezávislém lidově demokratickém
Československu.
Ještě před letošním únorem
vedla se diskuse o reorganisaci lidové správy jako
nezbytné součásti naší národní
revoluce. Avšak krátce před únorem ustala
a pokrokoví zástupci lidové správy
byli nuceni přihlížet nečinně
tomu, jak v ústředních úřadech
roste - jak o tom mluví již sama důvodová
zpráva - den ode dne vliv reakčních a byrokratických
živlů usilujících o tuhou centralisaci.
Nad to pak ještě stupňující se
třídní rozpory ohrozily připravovanou
reorganisaci lidové správy do té míry,
že pracující lid s lidovými zástupci
veřejné správy přestal málem
věřit v její provedení. Pro konkretní
doplnění vývodů uvádím
několik čísel ze zemského národního
výboru v Praze, jak se nám venkovským lidovým
zástupcům denně jevila v nakupených
haldách byrokratického papírového
úřadování: 28členná
rada s 3535 zaměstnanci úřadovala ve více
než 175 správních odděleních,
rozstrkaných po 18 budovách v různých
končinách Prahy. Jen výpočet agendy
obsahoval brožurku o 95 stránkách, a správní
obvod, rozdělený na 115 okresů včetně
statutárních měst, zaujímal rozlohu
o 52.000 km2. V jednom pololetí dosáhl
počet spisů dokonce milionového čísla.
Jak jste potom mohli žádat, aby se delegace místních
a okresních národních výborů,
zvláště ze vzdálených krajů
Českomoravské vysočiny anebo z jihovýchodních
či severních Čech, jedoucí sem vždy
nejméně na 2 až 3 dny, dočkaly vyřízení
svých intervencí nebo spisů, když jeden
z členů takové delegace z Příbramska
musel za jedinou věcí zběhat desítky
kanceláří 5 správních úřadů?
Už sama tato skutečnost mluvila pro neodkladné
řešení reorganisace veřejné lidové
správy, jíž jsme se dík letošnímu
únoru a rozhodnosti dělnických a pracujících
vrstev a za uznání hodného vypětí
expertů ministerstva vnitra - především
samého ministra vnitra Noska - konečně
dočkali.
Kdyby tudíž, paní a pánové, zákon
o krajském zřízení nepřinesl
nic jiného, než že zbaví veřejnou
správu byrokratického úřadování
a odstraní neužitečné a plané
papírové záplavy, jimiž byly zavaleny
naše národní výbory, vykoná pro
zhospodárnění veřejné správy
a pro klidný vývoj našich obcí, měst
a okresů nesmírně mnoho. Už tím,
že bude přihlížet ke skutečným
regionálním potřebám lidu a jeho krajovému
životu, vrátí lidu naději i důvěru
v lidově demokratický řád a v socialistickou
přestavbu naší republiky.
Víme, že nebylo snadné stanovit hranice nových
krajů, především však některých
nových i staronových okresů. Bylo třeba
zápasit a překonávat čistě
místní zájmy a hlediska. Tyto potíže,
dík vyspělosti a uvědomělosti našeho
pracujícího lidu - dělnictva, rolnictva a
pracující inteligence - podařilo se překonat
a jednotlivá krajová i okresní ostří
zladit do té míry, že hranice všech 19
krajů tvoří zeměpisné celky,
jak na jejich utváření a dosavadní
i budoucí jejich život působilo a bude působit
rozvrstvení hor, nížin, rovin, řek a
vod, bonita půdy i klimatické poměry. Každý
z 19 krajů má své typické znaky a
při jejich zřizování šlo právě
o to, aby byly utvořeny takové hospodářské
celky, které by umožňovaly další
plánované hospodářství. Pravda,
mezi jednotlivými kraji jsou podstatné rozdíly.
Na př. v prešovském kraji připadá
na zemědělské obyvatelstvo 719 lidí
z tisíce, kdežto v kraji pražském pouze
116. Proti tomu v pražském kraji připadají
na obchod a peněžnictví 104 lidé z tísíce,
na veřejnou správu a svobodná povolání
132, kdežto táž čísla u kraje českobudějovického
jsou 47 a 97, u kraje prešovského dokonce 23 a 40.
Kdybychom procházeli kraj za krajem, uvidíme, že
každý má jiné hospodářské
složení a tím i jiné zájmy a
starosti. Avšak základní myšlenkou bylo
tvořit a vytvořit celky, které budou dobrou
základnou k tomu, aby lidová správa na podkladě
krajského zřízení mohla řešit
potřeby jednotlivých krajů podle jejich zvláštností,
zájmů a potřeb. Proto nás též
uspokojuje i to, že zákon slučuje a zestátňuje
také zemské studijní a plánovací
ústavy v Praze a Brně a přičleňuje
je ke generálnímu sekretariátu Hospodářské
rady, jež se zabývá vybudováním
plánovacích referátů budoucích
krajských národních výborů.
Téměř všude, paní a pánové,
dělnický a pracující lid v městech
a na venkově s uspokojením uvítal zákon
o reorganisaci lidové správy. V diskusích,
které v jednotlivých krajích začaly
probíhat, plánuje náš lid za přispění
technických odborníků a lidových praktiků
a zkušených samosprávných pracovníků
regionální zásahy v rámci pětiletého
hospodářského plánu a v těsné
spolupráci ústřední plánovací
služby chápe plné zvýšené
úkoly produktivní práce v průmyslu,
v zemědělství, v úřadech a
kancelářích, ve školách a v kulturní
činnosti, v sociálně zdravotní politice,
prostě všude ve všech úsecích národního
života s přihlédnutím ke svým
krajovým zájmům.
Také tento revoluční zákon - jako
všechny předešlé - úplně
zklamal očekávání naší
zahraniční reakce, která šířením
lživé šeptandy spoléhala na to, že
náš lid, zejména náš lid na venkově,
tuto revoluční změnu lidové správy,
která od základů mění dosavadní
její soustavu, odmítne. Avšak nic takového
se nestalo, naopak náš lid všude chápe
onen revoluční převrat společenského
pořádku a celého vnitropolitického
veřejného života jako neodvratný důsledek
naší národní revoluce, vyvrcholivší
vítězstvím dělnických a pracujících
vrstev nad domácí i zahraniční reakcí
letošního února. I tento zákon, a právě
tento zákon, staví náš lid a odpovědné
zástupce lidové správy před radostnou
jistotu plného budovatelského úsilí
o zabezpečení blahobytu národa a o podporu
světového míru a socialismu. (Předsednictví
převzal místopředseda Komzala.)