Při kritice dvouletého plánu a jeho výsledků je nutno objektivně posoudit vždy všechny okolnosti a nespokojit se jen s kritikou za každou cenu některé jeho části, která třeba v tom okamžiku nebo období podléhá časově nepříznivým objektivním i subjektivním vlivům. Je nutno mluvit vždy o pravdě celé, nikoli o polopravdě. Skutečností je, že plány v průmyslu byly nejen splněny, ale dokonce budou ve většině odvětví do konce roku překročeny. Dnes a denně hlásí osazenstva našich závodů radostně: Splnili jsme plán. Stejně je tomu i v dopravě. Naproti tomu se nesplnila dvouletka v zemědělství a stavebnictví, na těch úsecích našeho hospodářství, které mají nejsilnější vliv na životní úroveň našeho lidu; zemědělství na vyživovací situaci a stavebnictví na tíživý problém bytový. Vzornému plnění plánu v průmyslu a dopravě děkuje tedy náš lid za to, že nedošlo ke snížení jeho životní úrovně v takové míře, jak si zavilí nepřátelé znárodnění a úspěšného plnění naší dvouletky přáli. Není ovšem pochyby o tom, že kdyby byl plán splněn zejména v zemědělství, kdyby nebylo reakčních rejdů a stálého otupování iniciativy těch, kteří mají republiku rádi a pracují pro ni, že by vývoj, v první polovině roku 1947 slibně začatý, byl pokračoval dobře a úspěšně i nadále. Nesplnění plánu v zemědělství a stavebnictví nemělo ovšem nepříznivé následky jen na výživu a bytovou péči, ale působilo nepřímo na životní úroveň lidu i v jiných úsecích. Zasáhlo velmi podstatně do složení našeho zahraničního obchodu. Bylo nutno dovézt mimořádné množství potravin, což samozřejmě vyžadovalo většího vývozu některých druhů průmyslových výrobků. Naproti tomu možnost vývozu našich tradičních exportních zemědělských produktů, jako cukru, chmele, sladu, brambor, byla velmi snížena.

K problému životní úrovně je nutno pro úplnost ještě dodat, že její zvyšování bylo namnoze ještě ztěžováno i některými nežádoucími zjevy v řadách pracujících, absencí, neobyčejně vysokou fluktuací, ledabylou prací na některých úsecích, vysokým procentem zmetků, neodpovědností atd. K přímým škodám na životní úrovni lidu je také nutno připočíst vliv šeptané propagandy, rozšiřované živly nepřátelskými lidově demokratickému řádu, která způsobila v některých obdobích panické nákupy téměř u všech vrstev našeho lidu. Situace v zemědělství a stavebnictví také nad jiné jasně ukázala, že plán nebyl splněn právě v těch úsecích, kde rozhodovali kapitalisté a malovýrobci.

Hodnotíce takto dvouletý plán, nesmíme také zapomínat, že jsme při vstupu do dvouletky neměli prakticky ani zásoby a dostatek pracovních sil, neboť odsun téměř 3¹/₂ milionu Němců nemohl zůstat bez důsledků nejenom na výrobu zemědělskou, ale hlavně též průmyslovou. I tyto potíže však byly v krátké době s úspěchem zvládnuty. V této souvislosti však nelze naopak zase přehlédnout příznivé důsledky plnění plánovaných úkolů v sociální politice. Jestliže dnes můžeme s hrdostí prohlásit, že kromě Sovětského svazu máme nejvyspělejší a nejlepší sociální politiku na světě, je to jenom důsledek úspěšného plánovaného hospodářství. Odstranili jsme vykořisťování člověka člověkem jednostranným využitím výrobních prostředků. Osvobodili jsme práci, která přestala být někdy i obtížným trestem a stala se v našem lidově demokratickém řádu ctí a denní modlitbou těch, kteří pro republiku pracují. Byla snížena daň ze mzdy, intervenčním fondem byly sníženy ceny potravin v průměru o 10%, bylo uskutečněno hornické pojištění, máme nejdelší dovolenou na světě, provedli jsme snížení daně živnostenské a zemědělské, máme 11 placených svátků v roce, vyplácíme čtrnáctidenní mzdu vojákům. Provádíme rozsáhlou tuzemskou a zahraniční rekreaci pro pracující a rozsah závodního stravování se stále rozrůstá. Stát vyplatil příplatky veřejným a státním zaměstnancům, vyplácíme rodinné přídavky a uskutečnili jsme zákon o národním pojištění. To vše je výsledek toho, že jsme splnili ve dvouletém plánu základní úkoly. K tomu nemáme nezaměstnaných a nemáme statisíce zaměstnanců s příjmem tak malým, že by si nemohli nic koupit. Prakticky se dnes celý národ včlenil v řady spotřebitelů.

Stojíme v posledním čtvrtletí dvouletého plánu a přicházíme k přechodu od dvouletého plánu k plánu pětiletému, o kterém nyní v tomto váženém lidovém sboru rozhodujeme. Není to ovšem přechod, kde jeden plán končí a druhý začíná, neboť jeden je do druhého vklouben a pětiletka bude svou výstavbou pokračovat na základech daných dvouletkou. Je to přechod, který musíme politicky i hospodářsky plně zhodnotit.

Pětiletý hospodářský plán zasáhne podstatně hlouběji než dvouletka do života každého občana, to znamená, že si musíme především uvědomit cíl pětiletého plánu, jehož obsahem je výstavba a přestavba čs. hospodářství, jeho úkolem zvýšení životní úrovně všech pracujících vrstev lidových. Prostředkem k tomu zvětšování produktivity práce a důsledkem jeho bude omezování zbývajících kapitalistických prvků a vytlačování jich ze všech oborů národního hospodářství a vývoj čs. lidové demokracie k socialismu. To znamená, že jeho cílem je československý pracující člověk, jeho sociální a kulturní vývoj, vnitřní síla a bezpečnost republiky.

Máme-li již nyní být co nejlépe připraveni na splnění úkolů pětiletky, musíme plně využíti zkušeností, které jsme dosud získali. Není jich málo a jejich využitím velmi podstatně přispějeme k vyšší výrobnosti a produktivitě práce, na které je nakonec závislé vše. Tento problém, který je centrální hospodářskou otázkou nesmírné důležitosti, řešit musíme a také budeme.

Dokončení protiplánů a úspěšné splnění dvouletého plánu ve vzájemné souvislosti musí být již nyní zaměřeno k úkolům prvního roku pětiletky. Protiplánování a nyní uskutečňované vstřícné plány nám odhalují, že se dá na každém úseku práce, v každé dílně a kanceláři mnoho zlepšovat. Nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Nelze také přehlédnout, že produktivita práce v průmyslu, rozhodující činitel na cestě k socialismu, nevykazuje v jednotlivých průmyslových odvětvích rovnoměrný růst a dostatečně rychlý vzestup. Značně pokulhává za vzestupem mezd. Jenom namátkou poukazuji na průmysl báňský, kde činila v pololetí pouze 81%. Je také stále nedostatečný a neuspokojivý podíl mezd v úkolu a nepatrný jeho vzestup.

Vážným zjevem zůstávají stále absence zaměstnanců, které mají v průměru dokonce vzestupnou tendenci. Téměř 180.000 zaměstnanců je denně mimo práci. Stejným problémem jsou také úrazy. Za rok 1947 si vyžádaly jen v zemích českých ztrátu 32 milionů pracovních hodin. Rozumí se ovšem s léčením. V závodech bude nutno pomocí vstřícných plánů hledat a odkrývat úzké profily ve výrobě a současně prostředky k jejich odstranění. Jen touto cestou můžeme zajistit operativní úkoly i v pětiletém plánu.

Jedním z důležitých faktorů plánování je, aby byl plán také náležitě popularisován a politicky zdůvodněn. Aby každý občan na každém úseku práce a v každém koutě republiky věděl, co pětiletý plán znamená v našem hospodářském a politickém vývoji, aby znal důležitost jeho poslání. Dále je nutné rozpracování úkolu operativních plánů do takových jednotek, aby každý zaměstnanec, případně skupina, znali svůj denní úkol.

Zvýšení výrobnosti a produktivity práce lze i při dosavadním strojním zařízení a pracovních silách dosáhnout. V tom je celý problém dneška. Stejně tak zůstává úkolem nás všech odhalování výrobních reserv prověrkami na všech pracovištích, kde by zaměstnanci sami kontrolovali možnosti, které jsou výrobními, strojními a lidskými předpoklady dány. Bude nutno ve všech závodech lépe využít strojů, pracovní síly, lépe rozestavit pracovní kádry a kde se toho projeví v zájmu splňování potřeba, zavádět druhou, případně třetí směnu. Musíme uskutečnit důsledné provádění mezd podle zásluhy a zavést mzdový katalog prací, což je podmíněno současně zavedením šestidenního pracovního týdne ve všech úsecích a oborech podnikání. Dále je nezbytné odstraňovat mrtvé časy, účelněji rozestavit stroje, lépe organisovat podnikovou dopravu, zrychlit a zlepšit přísun materiálu, dosáhnout lepší spolupráce v dílnách, větší odpovědnost každého pracujícího, zdokonalit a zvýšit kontrolu po stránce kvality, hospodárnosti, udržovat výrobní zařízení v pořádku a předcházet poruchám. Zvláštní důraz je nutno klást na to, aby technické kádry úzce spolupracovaly s dílnami, konstruktéři s jednotlivými dělníky atd.

Administrativa bude muset být pružná a výrobě sloužit. Výrobu nelze organisovat a řídit jenom z kanceláří oběžníky, směrnicemi atd. Vedoucí výroby, ředitelé, prostě všichni jsou jeden výrobní kolektiv a jeho úspěch je odvislý od toho, jak si rozumějí, jak spolupracují, jakou methodikou práce se řídí. Touto spoluprací se dá mnoho obtíží včas a rychle odstranit. Na poli výroby a její organisace je pořád široké pole působnosti. Zde se dá stále zdokonalovat a zlepšovat. Ne dřinou, ale důvtipem musíme nahrazovat to, co zatím nemůžeme nahradit drahými investicemi. Musíme vyrábět více, lépe a levněji. Zlepšovací námět znamená mnohdy víc než nejlepší a nejvýkonnější stroj. Bude proto nezbytné vytvořit koordinační středisko zlepšovacích námětů a provádět jejich povinnou výměnu mezi závody. Proto i této otázce, stejně jako výzkumu, musí být věnována plná podpora a péče. Každý i sebenepatrnější nápad či námět zaměstnance musí být prozkoumán, objektivně zhodnocen, propracován, podle možností co nejlépe prakticky uplatněn a také odměněn.

Důležitým nástrojem pro plnění úkolů zlepšování a zrychlování výroby jsou výrobní výbory. Bude nutno je ustavit na podkladě dobrých zkušeností ve všech závodech a sledovat jejich činnost. Základní jejich činností je a zůstane i do budoucna sepnout vedení závodů se všemi pracujícími, iniciativní odhalování problémů ve výrobě i administrativě ve společném vypracování návrhů při řešení těchto problémů. Nelze litovat vynaložených finančních prostředků tam, kde nám přinesou užitek. Máme a budeme mít stále ještě nedostatky. To je však přirozený důsledek našeho ohromného a rychlého růstu.

Stejná opatření bude však nutno provést i v úřadech, na generálních a podnikových ředitelstvích a ve státní a veřejné službě. Pro naše hospodářství by bylo neúnosné, aby se jako dosud dále rozrůstala centrální ředitelství národních podniků stejně jako podniková ředitelství do mamutích úřadoven. Má-li býti naše výroba pružná a pohotová, máme-li citlivě reagovat na všechny výkyvy a těžkosti, nelze řídit podniky jen od zeleného stolu. Naši odborníci, konstruktéři, technici, prostě všichni musí jít dolů, do dílen, aby navázali nejužší styk s pracovními kádry. Administrativu podnikovou i státní je nutno zpružnit. Odstranit celou řadu statistických šetření nebo je koordinovat tak, aby se zamezilo zbytečné opisování a papírování. Chceme-li ze státní a veřejné správy včetně distribuce a pojišťovnictví během pětiletky odčerpat 205.000 osob, pak úsporami a reorganisací administrativní služby odhalíme značné jejich reservy. Funkci veřejné a státní správy bude nutno sepnout s výrobou, odstranit její byrokratické základy a učinit z ní nástroj služby hospodářství a veřejnosti.

Základem a podmínkou úspěchu plánování je však řádná a soustavná kontrola, která zjišťuje, jak plán je plněn. Musí být důsledná a positivní, se zaměřením ve směru horizontálním i vertikálním, aby obsáhla vše. Bude ji nutno rozdělit, aby vyhovovala všem požadavkům, ať jde o výrobu, finanční kontrolu nebo ochranu spotřebitelů. Nelze ovšem vystačit s kontrolou aparátní, od zeleného stolu. Kontrolu je nutno provádět také zdola, pracujícími. Dosud této otázce nebyla věnována plná pozornost a naráželo se na odpor a konservatismus u vedoucích technických kádrů. Technické kádry si musí uvědomit, že se naopak velké iniciativě pracujících, i pokud jde o kontrolu, musí postavit v čelo a ukazovat nové cesty a způsoby, jak výrobu zlepšovat a zhospodárňovat. Úkoly pětiletého plánu budou vůbec vyžadovat nový způsob řešení a vedení kontroly výroby; zejména její přenesení dolů, na pracoviště, na pracující kádry.

Neméně důležitým činitelem, možno říci prvořadým, je nahrazení kapitalistické soutěže a konkurence soutěžením socialistickým, zejména nyní, kdy po únorovém znárodnění byl odstraněn téměř úplně sektor soukromokapitalistický. Socialistické soutěžení je jednou z nejúspěšnějších zbraní pracujících v boji o uskutečnění socialismu. Dosud bylo vedeno soutěžení po nesprávných cestách. Nelze považovat ani naši národní soutěž za tak pružnou, aby okamžitě přispívala k odhalovaní nedostatků. Není dost pohotová, aby pomáhala rychle reagovat na jejich odstranění s ohledem na ostatní soutěžící partnery. Soutěž musí vzniknout u pracovních stolů a strojů, v dílnách, na pracovištích, aby nalezla odezvu a zapálila velkou pochodeň touhy po vyniknutí nejen jedince, ale celých pracovních kolektivů a oddělení závodů. Každou pracovní soutěž je nutno dostatečně zdůvodnit především politicky. Pracující musí v soutěži vidět prostředek, kterým mohou přispět k budování našeho národního hospodářství. Soutěž je proto nutno politicky připravit a formulovat ji na konkretní úkoly, jasně ji vyjádřit a pak také řádně sledovat.

Předseda vlády s. Antonín Zápotocký při slavnostním předložení osnovy o prvním pětiletém plánu rozvoje a výstavby Československé republiky zdůraznil, že před rokem nynější president republiky Klement Gottwald řekl: "Výstavba a přestavba našeho průmyslu je prvním předpokladem zvýšení naší životní úrovně. Touto přestavbou umožníme současně další rozvoj československého průmyslu na zdravější a pevnější základně." Kladu zvláště důraz na slova pana presidenta, pokračoval dále předseda vlády, "že výstavba a přestavba je nutným a nezbytným předpokladem životní úrovně. Činím tak proto, abych předem odmítl nesprávné iluse, že zvyšování životní a kulturní úrovně je průvodním zjevem nebo musí snad dokonce předcházet plnění plánu. Opak je pravdou. Aby naše životní a kulturní úroveň mohla být zvýšena, je nutno splnit plán, t. j. přebudovat výrobu průmyslovou i zemědělskou, přivést ji na vyšší životní stupeň, docílit, aby se více vyrábělo v továrnách i na polích, zvýšit pracovní výkon i produktivitu práce, rozmnožit národní důchod a tento národní důchod pak spravedlivě rozdělovat, aby se mohlo lépe, spokojeněji a radostněji žít."

Tato slova by měla být zarámována a pověšena na všech pracovištích, aby dnes a denně připomínala povinnost každého občana, přispět svojí prací k jejich naplnění.

Jsme na rozhraní dvou velkých epoch našeho národa. Zakončujeme dvouletku a začínáme první čs. pětiletku. Dostali jsme se do tvrdého rozporu s tradicemi kapitalistického světa, sociálního vykořisťování, výrobní anarchie, plýtvaní materiálních a morálních sil. Odmítáme kupení bohatství do rukou jedinců a společností a hromadění bídy v milionových masách těch, kteří svou poctivou prací pomáhají ke zvyšování národního důchodu. Tento pracující lid vedeme cestou plánovaného hospodářství k socialismu. Organisujeme novou společnost, která více a lépe bude produkovat a hlavně spravedlivěji rozdělovat výsledky práce. Nikoliv podle majetků, nýbrž podle zásluhy. V této ohromné a důležité bitvě na frontě práce nám nejde jenom o rozbití kapitalistických okovů, ale současně o to, překonat kapitalismus ve výrobě a tím v sociální oblasti a kultuře. Pracující třída si v této rozhodující fázi velké bitvy musí uvědomit, že její osud má ve vlastních rukou. Její budoucnost závisí na její práci a na věrnosti těm ideálům, kterými porazila reakci a zvítězila.

Úkoly, které před nás staví pětiletý plán, jsou vysoké. Pětiletka by nebyla plánem, kdyby stavěla jenom takové cíle, kterých by bylo možno dosáhnouti bez zvláštního úsilí živelného rozvoje hospodářství. Postavíme-li si jen dvě plánované položky, vidíme, o jaký velký a dynamický rozmach tu jde. Investiční činnost ve výši 336 miliard a zvýšení národního důchodu ze 210 na 310 miliard. Při tom má být do konce r. 1953 zvýšena hodnota průmyslové výroby ve srovnání s rokem 1948 o dalších 57%. Zvýšení počtu pracujících v průmyslu je plánováno o 254.000 osob. Průmyslové investice jsou plánovány celkem 131,9 miliardy Kčs, nestavební investice 87,3 miliardy Kčs a stavební 44,6 miliardy Kčs.

Celková hodnota zemědělské výroby ve srovnání s r. 1948 má se zvýšit o 37%. Přitom se zemědělská výroba přeorientuje z výroby rostlinné na živočišnou, takže živočišná výroba podstatně převýší výrobu r. 1937.

Výrobní plán však není jen soupis cifer a výrobních úkolů. Ve skutečnosti výrobní plán je rušná a praktická činnost milionů lidí, řekl J. V. Stalin. A my, majíce před sebou zákon, si musíme plně uvědomit dosah těchto velkých slov. Zákon by zůstal mrtvou literou, kdyby ho pracující nenaplnili životem. K tomu ovšem musíme pomáhat všichni, nikdo nesmí zůstat stranou.

Poslanci čs. strany socialistické jsou si plně vědomi důležitosti a odpovědnosti, kterou zákonem o pětiletém plánu na sebe berou. Budeme pro něj hlasovat s radostí. Jsme hrdi na to, že můžeme plnit na tomto místě vůli lidu, který je jediným zdrojem moci v tomto státě. Jsme přesvědčeni, že tímto zákonem bude šťastná budoucnost pro lid a národ vybudována a zajištěna. Od něho však záleží, jak tento zákon uvede ve skutek a jak jej bude plnit, neboť jeho plnění bude vyžadovat miliony pracovních úkolů rukou a hlav pracujících mas celého národa.

Zdar první československé pětiletce! Zdar jejímu iniciátoru a prvnímu tvůrci, presidentu republiky Klementu Gottwaldovi!

Nechť mohutní a vzkvétá naše lidově demokratická republika Československá! (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu posl. Sýkorovi.

Posl. Sýkora: Slávne Národné shromaždenie!

Dovoľte, aby som sa pripojil k referátom, zaoberajúcim sa kultúrnym plánovaním a prehovoril o kultúrnej časti päťročného hospodárskeho plánu s hľadiska celoštátneho. Česká a slovenská kultúra prvý raz vo svojej histórii dostáva sa na pevnú základňu, prvý raz sú úplne jasné cesty jej vývoja, prvý raz je tu zaručené ich všestranné napredovanie a plánované rozširovanie. V čom je záruka takéhoto kultúrneho rozvoja? V úzkej spojitosti kultúrneho plánovania s plánovaním hospodárskym. To je konečne tá správna cesta, po ktorej sa jedine kultúra môže dostávať ďalej dopredu. Je to cesta, na ktorej sa ustavične množia komíny, traktory, no aj knihy, filmy a nebývalým tempom sa rozvíja veda. Je to cesta výstavby a prestavby československého hospodárstva a cieľ tohto procesu podstatné zvýšenie životnej úrovne je nepochybne jasný každému pracujúcemu človeku. Je však potrebné, aby aj každému kultúrnemu pracovníkovi bol tento cieľ tak nepochybne jasný, aby si každý uvedomoval, že vzostup materiálneho postupu ľudu nutno dopredvázaný aj vzostupom jeho kultúrnej úrovne, a že teda kultúra na zvýšení životnej úrovne ľudu je bezprostredne zainteresovaná.