Podpredseda Komzala (zvoní): Teraz pristúpime ku spoločnej rozprave. Prihlásení sú títo rečníci: posl. Vodsloň, Mikuláš, Török, Kratochvíl a Čulen.

Dávam slovo prvému rečníkovi, p. posl. Vodsloňovi.

Posl. Vodsloň: Vážená sněmovno!

Dnes má býti rozhodnuto o dalších dvou důležitých zákonech, kterými má býti jednak zlepšen stav našeho lesnictví a rybníkářství, jednak poskytnuta ochrana drobným pachtýřům zemědělských podniků a zemědělské půdy. Tyto vládní návrhy jsou dalším důkazem péče o naše zemědělství, dalším krokem na cestě, kterou jsme si vytkli naší novou zemědělskou politikou: nejen dát půdu těm, kdož na ní pracují, ale také naučiti naše rolníky plánovitému hospodářství v zájmu jejich i celého národa. Odstranit spekulaci v koupi a prodeji i v propachtování půdy, a také tím, co se na půdě vyrobí. Poskytnout všechnu pomoc, aby mohli lépe a snadněji jít na cestě dokonalejší a pokrokovější výroby a celého života na vesnici.

Proto novým zákonem máme vyřešiti všechny chyby a nedostatky minulosti, které byly napáchány bezplánovitostí a dravostí kapitalistického hospodářství. Zejména německá okupace zanechala nám v tomto směru značné škody na našich lesích. Tyto škody, které byly napáchány v minulosti, netýkají se však jen lesního hospodářství a rybníkářství, ale, jak víme, působí na celé naše zemědělství, neboť zejména loňské sucho nás v tomto směru nejlépe poučilo.

Tento zákon má umožniti našim zemědělcům, obcím a okresům plánovité zalesňování a zajistit finanční podporu od státu, který, jak zákon sám předpokládá, přejímá skoro dvě třetiny finančních nákladů spojených se zalesňováním a zakládáním a obnovou rybníků, takže tento zákon je vlastně ochranou našeho zemědělství a národního hospodářství.

V minulosti bylo celé naše hospodářství, lesnictví a zemědělství vedeno jen kořistnickou snahou, jako ostatně celé kapitalistické hospodářství, což vedlo nakonec k vyplundrování lesů i půdy, k ochuzení rolníků i státu. Dnes půjde o to, abychom toto trapné dědictví minulostí odstraňovali. Smysl a účel tohoto zákona, zejména tedy zákona o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů pozemků, vyjadřuje nejlépe již jeho název. Jde však hlavně o ochranu malých pachtýřů. Ještě nikdy v minulosti nestaral se stát v tomto smyslu o ochranu malého a drobného pachtýře, o poměr mezi majitelem půdy a pachtýřem, který na půdě pracuje. Po prvé činí tak dnešní náš lidově demokratický stát. Již dávno byla vedena komunistická strana snahou uskutečnit starý požadavek malých a středních rolníků - pachtýřů - odstranit spekulací, ať již v prodeji nebo propachtovávání půdy vůbec. Avšak teprve po únoru letošního roku mohl býti uskutečněn zákon o nové pozemkové reformě, kterým se znemožňuje spekulace s půdou; propachtovávání půdy však není ještě úplně zrušeno, a proto je třeba upravit pachtovní poměr tak, aby zejména malý a střední rolník měl jistotu, že půda, na které se po celá léta lopotil, mu nebude po uplynutí pachtovní smlouvy odňata bez souhlasu, jako se až dosud často stávalo.

Na základě tohoto zákona bude mít nyní pachtýř, který na půdě řádně hospodařil, právo i proti vůli propachtovatele obnovit pacht na další tři roky. Tímto zákonem se nikterak neporušuje ustanovení původního zákona č. 46 o spekulační půdě, nýbrž naopak se řeší to, co tento zákon nevyřešil. To je otázka té půdy, která i nadále, po provedení pozemkové reformy, zůstane v pachtu. Tento zákon je novým důkazem péče naší nové zemědělské politiky o malého a středního rolníka. Již nikdy nebude rozhodováno bez této většiny malých a středních rolníků proti jejich vůli a zájmům, jak tomu bylo vždy v minulosti, kdy ovšem v zemědělských otázkách rozhodovala hrstka agrárních velmožů s hlediska velkostatkářů, zbytkařů a všech spekulantů proti zájmům většiny drobných a středních rolníků. Nové zákony jsou dělány tak, aby prospěly zemědělcům a celému národnímu hospodářství, aby byly pokud možno jasné a přesné, aby každý náš zemědělec mohl jim dobře rozumět a je provádět. Proto doporučuji sněmovně, aby tyto zákony přijala tak, jak jsou navrhovány. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. Mikulášovi.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno!

K projednávaným třem zemědělským osnovám chtěl bych učinit několik připomínek. Potřeba těchto tří zákonů vyplývá, jak je z jejich obsahu patrno, z naší praktické zemědělské politiky a z úkolů, jež našemu zemědělství určuje plánované hospodářství. Platí to zejména o osnově zákona o zalesňování, zřizování ochranných lesních pásů a zakládání a obnově rybníků. Právě v tomto sektoru je zcela na místě plánovaný zájem o lesní hospodářství, o vodohospodářské úpravy a o takové krajové úpravy lesních pásů, jež mohou podstatně - jak byly o tom také již podány důkazy ve Svazu sovětských socialistických republik a v Americe - chránit zemi a tím i zemědělskou výrobu proti suchu a větrům. Soudím, že s hlediska našich lesů a lesního hospodaření přichází tento zákon v pravý čas.

Je všeobecně známo, v jak žalostném stavu jsou naše lesy. Lesní odborníci, právě tak jako milovníci lesů, velmi často v posledních letech zdůrazňovali naléhavou potřebu zvýšené péče o lesy. Toto upozorňování bylo zcela oprávněné. Naše lesy poskytují namnoze velmi smutný obraz. Je to důsledek tří velkých pohrom, jimiž byly naše lesy postiženy během dvaceti let. První z nich byla mniška, dále válečné hospodaření Němců za okupace a za třetí loňské katastrofální sucho. Zvýšenou péči o lesy, jak ji sleduje projednávaná osnova zákona, dlužno tedy jen vítat.

Všichni víme, paní a pánové, čím jsou pro naši zemi a její obyvatelstvo lesy. Representují nejen veliké národohospodářské hodnoty, jsouce surovinovou základnou našemu průmyslu a stavebnictví, ale jsou i důležitým činitelem pro klimatické poměry se zřetelem na zemědělskou výrobu a zdraví našeho lidu.

Je ovšem třeba také si uvědomit, že lesní těžba kryje v podstatné míře potřebu paliva u nás, a v souvislosti s tím i okolnost, že naše uhelné bohatství není nevyčerpatelné. Možná, že za padesát let bylo by již pozdě myslet na zalesňování, lesní hospodaření a péči o lesy.

Rovněž otázka zakládání nebo obnovy rybníků si zaslouží pozornosti naší zemědělské veřejnosti. Jde v zásadě o to, aby věda a vědecké poznatky při plánování a řešení rybničního hospodářství dobře sloužily zemědělské praxi a národohospodářským potřebám státu. Zejména při zřizování nových rybníků bude třeba dobře uvážit všechny okolnosti přicházející v úvahu v tom kterém kraji.

Nesmíme zapomínat, že ještě nyní po odsunu Němců žije jich v českých zemích více než 100.000 duší, a bude nutno šetřit s ornou půdou, schopnou k rostlinné produkci, poněvadž s tím také souvisí výživa národa, kterou musíme mít stále v patrnosti. Jestliže chceme tímto zákonem napravit chyby techniků v minulosti, jichž se dopouštěli tím, že při melioracích a úpravě řek a toků nám nehospodárně a ke škodě zemědělství vodu odváděli, pak i nyní je třeba být na stráži, abychom přílišnou horlivostí při obnově a zejména zřizování nových rybníků se nedopouštěli chyb nových.

Pokud se týče osnovy zákona o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a zemědělských pozemků, pokládám toto legislativní opatření za správné z dvojího důvodu. Jde tu nepochybně o národohospodářský zájem státu, aby hospodaření na pronajaté půdě netrpělo stavem nejistoty, a za druhé je zde zřejmý zájem na sociální ochraně drobných pachtýřů v tom, že se jim zajišťuje prolongace pachtu, který jim doplňuje jejich nesoběstačná hospodářství, i proti vůli majitele půdy. Tato ochrana pachtýřů znamená prakticky s hlediska zemědělské výroby její nerušený provoz a je jím tak umožněno plniti dodávkové povinnosti k veřejnému zásobování.

Zákon tento však má také určitý klad a význam i pro vlastníky pronajaté půdy. Praxe nás poučuje o tom, že nejzanedbanější a nejvíce vyčerpané pozemky bývají především ty, na nichž se velmi často měnili pachtýři. Je to konečně pochopitelné, že při nejistotě, zda bude po stanovené lhůtě pacht obnoven či nikoliv, se do půdy neinvestovalo, dostatečně se nehnojila, a tak vznikala ochuzováním pozemků škoda pro majitele. Velmi často byly v posledních letech také případy, že takový pozemek nakonec nikdo do pachtu nechtěl ani zadarmo. Z toho pak měl národohospodářskou škodu i celek.

Nárok na ochranu pachtů podle tohoto zákona mohou uplatnit drobní zemědělci v řepařské oblasti s výměrou do 5 ha, v obilnářské do 8 ha, v bramborářské do 10 ha a v pastvinářské do 15 ha. Obnova však nenastane, jestliže pachtýř sám nebo jeho rodina, žijící s ním ve společné domácnosti, na propachtované půdě nepracuje. Při nedohodě o dalším pronájmu nemovitosti mezi pachtýřem a majitelem rozhoduje příslušný okresní soud v řízení nesporném. Výše pachtovného zůstává v platnosti podle zákona ze dne 16. května 1946, č. 126 Sb. Je tedy, paní a pánové, tento zákon opatřením moudrým, hospodářsky prospěšným a sociálně účelným.

O třetí projednávané osnově zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 21. března 1948, č. 46 Sb., o nové pozemkové reformě a o trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě, lze toliko stručně konstatovati, že jde jen o změny, které mají prakticky usnadnit agendu provádějícím orgánům. Zejména tu jde o jasnější výklad § 16, odst. 5. ve věci přednostního přídělu. Jeví se tudíž i toto opatření jako žádoucí a účelné.

Klub poslanců čs. strany socialistické spatřuje v těchto třech zemědělských osnovách zákonů potřebný instrument pro plnění úkolů v zemědělství, jež úzce souvisí s programem vlády, a bude pro ně hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Török. Dávam mu slovo.

Posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Vládny návrh zákona o zalesňovaní a zakladaní (obnove) rybníkov patrí medzi významné zákony našej snemovne, ktoré boly od oslobodenia vydané.

Tento návrh zákona po jeho odhlasovaní snemovňou odčiní a postupne napraví škody, ktoré boly našej prírode, menovite našim lesom od stáročí zapríčinené jednak z neznalosti následkov tohto pustošivého lesného hospodárenia, a tiež, najmä v posledných desaťročiach, zo ziskuchtivosti majiteľov lesov, ktorí z lesov mnoho brali, ale málo, ba v niektorých prípadoch nič lesom nedávali.

Príroda je silná len ako celok, ako harmonický celok, počnúc mikroskopickým svetom pôdnych baktérií až k našim lesným velikášom - stromom, od nepatrného hmyzu k silným rysom a jeleňom. Ak niekto zmení jeden z týchto faktorov, celok oslabne a následky takýchto nerozumných zásahov bývajú nedozierne. Dokazujú nám to odstrašujúce príklady vyplienenia dalmátskych a čiernohorských lesov, prekotné rúbanie lesov v Amerike a inde. Nemusíme konečne chodiť za poučením do cudziny, lebo i v našej vlasti nájdeme následky násilných zásahov do prírody, či už je to odlesňovanie, alebo meliorácia niektorých krajov južnej alebo severnej Moravy, ktoré zásahy zapríčinily premenu značných plôch v pieskovú púšť, ktorá sa musí teraz veľkým nákladom znova zavodňovať; alebo je to sústavné a neúnosné rúbanie lesov, najmä v severných a stredných krajoch Slovenska, čo zapríčiňuje nielen premenu lesnej pôdy na neúrodnú, keďže sa všetky vyrúbané plochy nezalesňujú, ale následkom toho dažďové vody rýchle odtekajú, potoky sa menia v dravé bystriny, ktoré sa v dolinách rozvodňujú a odplavia nielen mosty a celé cestné telesá, ale i ornú pôdu a zapríčiňujú tak miliónové škody.

Práve pred poldruha mesiacom sme boli svedkami prudkých, ničivých povodní na Orave, v Liptove a v iných krajoch Slovenska. Pri tejto povodni len v jedinom hornooravskom okrese činia škody na cestách, mostoch a železniciach vyše 20 miliónov korún. Keď pripočítame k tomu škody, vzniklé na úrode, na prerušenej doprave na dva až štyri týždne, ďalej škody na domoch, zásobách a odplavených pozemkoch a náklad na usmernenie tokov jednotlivých potokov do pôvodných korýt, prídeme k sume 55 až 60 miliónov korún. Táto suma pri cene zalesnenia 1 ha pôdy sadbou nákladom 25.000 korún by vystačila k zalesneniu 2.400 ha pôdy. Podľa dôvodovej zprávy k tomuto vládnemu návrhu zákona sa predpokladá na Slovensku zalesnenie 50.000 ha nelesnej pôdy za dobu 20 rokov. To znamená, že vyčíslená škoda, zapríčinená povodňou v jednom okrese, zaokryje jednoročný náklad zalesňovania na celom Slovensku. Taká je dnes skutočnosť, na ktorej by sa bez zákonom podloženého zásahu nezjednala náprava, že je situácia v našich lesoch naozaj vážna, to potvrdzuje i ohlas, vydaný profesorským sborom vysokej školy poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva v Košiciach, v ktorom sa najpovolanejší odborníci dožadujú zjednania nápravy.

Dnes by našim lesom skutočne nepomohly žiadne rekriminácie na predstaviteľov zašlých časov, ktorí počnúc kolonizáciou valachov v XIV. storočí ako strážcov hraníc, cez vládu kapitalistov a zemepánov až po dnešné časy, pre dočasný zisk nerozumne hospodárili v našich lesoch, najmä na severe Slovenska. Pretože i dnes sa stretávame s neracionálnym lesohospodárstvom, hlavne v lesoch súkromných a urbárskych, kde v niektorých obciach vyrúbali turnusu na 8 až 13 rokov dopredu, musíme toto počínanie okamžite zamedziť, ak sa chceme vyhnúť ďalším národohospodárskym škodám.

V severných krajoch slovenského pohraničia ako v krajoch prevažne pastvinárskych javí sa nedostatok kvalitných pašienkov. Obyvateľstvo v snahe po zvýšení rozlohy pašienkov získavalo tieto tým spôsobom, že časti rúbanísk premenilo na pastviny, ktoré po dobu niekoľkých rokov poskytovaly dobrú pašu. Časom však i tieto pastviny pôsobením prudkých lejakov premenily sa na neúrodné, suchopárne, vodou zrýhované svahy, čím sa rozloha neúrodnej pôdy zväčšovala. Keby sa miesto spomenutého postupu bolo dôsledne prevádzalo kultivovanie jestvujúcich pašienkov, boly by na pastvu vystačily i rozlohove menšie plochy a mnoho hektárov lesa by sa bolo týmto zachránilo. Z toho dôvodu bude nutné súčasne so zalesňovaním neúrodnej pôdy starať sa i o dôsledné zlepšovanie pašienkov, aby nenastal pokles v chove dobytka.

Každý z nás cíti, že funkcia lesa a jeho užitočnosť nevyčerpáva sa len produkciou dreva, hoci drevo je najhlavnejším produktom lesa a poskytuje surovinu pre rozličné odvetvia nášho priemyslu, ale bez lesa niet života, niet záruk pre zabezpečenie poľnohospodárskej produkcie. Lesy upevňujú pôdu, zvyšujú a obnovujú výnosnosť pozemkov, tieto zúrodňujú, vyrovnávajú vlhkostné a tepelné výkyvy a majú priaznivý vplyv i na zdravotné pomery toho ktorého kraja. Lesy rodia výdatné a stále pramene našich vodných tokov, ktoré dávajú základ života nášmu poľnohospodárstvu, lebo ho zásobujú spodnou vodou. A nemožno nespomenúť i národohospodársky prínos z lesných plodín, užitkovej zvere a rybolovu.

Len keď si uvedomíme dôležitosť a význam týchto faktorov funkcie lesa, dôjdeme k záveru, že odhlasovať sa majúci zákon dáva nám skutočne záruku pre zveľadenie našich lesov.

Zakladanie a obnovovanie rybníkov úzko súvisí so zalesňovaním neúrodných plôch, lebo rybníky, hoci sú umelými nádržami vody, majú v niektorých prípadoch tie isté funkcie regulátorov vlhkosti a teploty vzduchu ako lesy, a najmä v suchých rokoch splňujú svoje poslanie. S národohospodárskeho hľadiska a najmä s hľadiska zásobovania obyvateľstva majú rybníky pre nás tiež veľký význam, lebo práve pri spriemyselňovaní horských krojov a s tým spojených zariadení budú zásobovať naše trhy kvalitnými rybami.

Pred februárovými udalosťami hodne sa hovorilo a písalo o primeranejšom zhodnotení práce roľníka. Mnohé z týchto rečí a článkov boly tendenčne nezodpovedené, nakoľko sa dožadovaly sníženia cien priemyselných produktov a zvýšenia cien roľníckych výrobkov. Akého veľkého omylu sa dopúšťali ti, ktorí videli pozdvihnutie úrovne jednej vrstvy obyvateľstva v snižovaní úrovne druhej vrstvy, lebo sníženie cien priemyselných produktov bolo by malo za následok i sníženie miezd robotníctva a tým i sníženie ich životnej úrovne. Na druhej strane tí istí činitelia stavali sa proti mnohým významným roľníckym zákonom, ktoré smerujú k povzneseniu všeobecnej úrovne roľníctva.

Len tak možno zvýšiť výnosnosť pôdy, obľahčiť roľnícke práce a zaistiť racionálne hospodárenie, čo v konečnom výsledku prinesie i primerané zhodnotenie roľníckej práce, keď zákonnými zásahmi usmerníme naše poľnohospodárstvo, či už je to jeho mechanizácia, sceľovanie pozemkov a zákaz drobenia pôdy, poskytovanie roľníckeho úveru, parcelovanie veľkostatkov a odovzdanie pôdy do rúk tých, ktorí na nej pracujú, a napokon prítomný návrh zákona o zalesňovaní, zriaďovaní ochranných lesných pásov a zakladaní rybníkov.

Pretože tento zákon má ďalekosiahly význam nielen pre záchranu našej prírody, ale zabezpečí predpoklady pôdohospodárskej produkcie, náš klub bude za tento zákon hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo p. posl. Kratochvílovi.

Posl. Kratochvíl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Po velkých válkách, které obyčejně ve svých důsledcích vedou k nedostatku potravin, projevuj i státy snahu působit ke zvýšení produkce zemědělských výrobků, poněvadž zajištění lepší výživy je nezbytným předpokladem k dosažení normálních poměrů. Po národních revolucích projevuje se vždy snaha, aby národ měl skutečně ve svých rukou všechnu půdu, a po revolucích sociálních logicky je prosazováno úsilí, aby vlastnictví půdy bylo uspořádáno tak, aby se dosáhlo vyššího stupně sociální spravedlnosti.

Žijeme jak po největší válce, tak i po revoluci národní a hluboké revoluci sociální. Tím je dán základní rys přítomné doby a tím je také objasněna skutečnost, že od května 1945 došlo v zákonodárství k tolika opatřením, jejichž předmětem byla půda a zemědělský lid.

Tento proces probíhá i v ostatních evropských státech a záleží na inteligenci příslušných národů, v jaké formě se tak děje. Čím jsou národy vzdělanější a politicky vyspělejší, tím je onen proces odbornější a klidnější. Ke cti našeho národa před očima ciziny musí sloužit, že všechny agrární reformy byly u nás provedeny bez jediné kapky krve, formou demokratickou, opřenou o skutečnou vůli lidu, zejména lidu pracujícího. Z tohoto důvodu nedošlo proto také u nás k nižádnému poškození zájmů národa a státu, protože všechny reformy byly provedeny v klidu, čímž opětně i ve vnitřním životě bylo potvrzeno poznání našeho velkého historika Františka Palackého, který správně postřehl, že český národ dociloval svých vítězství spíše převahou ducha než mocí fysickou. Není třeba zatajovati, a nikdo se také o to nepokouší, že byly nedostatky, že byly přehmaty, že tu a tam projevila se osobní nevraživost, ale to vše nikdy nešlo tak daleko, aby byl ohrožen život občanů, a jest oprávněná naděje, že postupující konsolidace politického i hospodářského života poskytne příležitost k nápravě některých tvrdostí nebo přehmatů, k nimž došlo jako k nežádoucímu zjevu, doprovázejícímu hlubokou sociální přeměnu české i slovenské národní pospolitosti.

Náš český zemědělec dobře vidí sociální vzestup vesnice za poslední století, v jehož polovině teprve dochází ke zrušení robotní povinnosti pro lid selský, avšak trvají neutěšené, ba bídné sociální poměry pro dělnictvo na latifundiích a pro podruhy na vesnicích. V polovici tohoto století vidíme bývalou velkostatkářskou půdu v rukou malozemědělců, dělníků a bývalých bezzemků, jsme svědky rapidní mechanisace celého zemědělství, zvýšené bytové úrovně a čilého kulturního života na celém venkově, což vše prozrazuje, že v životě zemědělců nastaly od roku 1848 do roku 1948 hluboké a prospěšné proměny.

Osnovy zákonů, které dnes projednáváme, jsou dalšími články péče o pracující zemědělce, zejména pokud jde o ochranu zemědělských pachtýřů. Osnovou zákona o zalesnění půdy neplodné nebo půdy s malým výnosem projevuje se nesobeckost žijící generace a její smysl pro budoucnost. Bude vždy sloužiti ke cti tohoto Národního shromáždění, že při velkých starostech o denní potřeby a potřeby přítomné doby mělo čas a vůli postarati se o zkrášlení vlasti, o její hospodářské zvelebení zákonem o velkorysém zalesňování neplodné půdy. Tento zákon již v dohledné budoucnosti bude míti blahodárný účinek na zlepšení klimatických poměrů a ve vzdálenější budoucnosti bude přinášeti užitek opatřením dřeva pro průmysl, doly, stavby, čímž podstatně přispěje k rozmnožení národního bohatství, jakož i k zintensivnění hospodářského života. Vyslovuji očekávání, že stát a obce obstarají ve svých lesních školkách dostatek sazenic, že budou opatřeny potřebné pracovní síly, jakož i že bude obstarán potřebný stavební materiál pro obecní rybníky, aby co nejdříve mohlo býti započato s prováděním tohoto zákona. S hlediska zájmů jednotlivých zemědělců je velmi důležitá také osnova o prodloužení zemědělských pachtů ve všech případech, kdy se ho pachtýř bude dožadovati, a to může býti jen tehdy, když sám majitel nebude chtít sám osobně hospodařiti. Právo pachtýře žádati o prodloužení pachtu jest určitým malým omezením disposičního práva majitele pozemků. Toto omezení je však daleko vyváženo výhodami, které nové uspořádání majitelům pozemků přináší.

Majitelé pronajatých pozemků nepodléhají již pozemkové dani, protože daň zemědělskou platí osoba hospodařící, tedy pachtýř. Majitelé budou podléhati pouze dani rentové, po příp. dani důchodové. Dále budou míti majitelé propachtované půdy prospěch ze zrušení trojích cen. Za obilí letošní sklizně bude jediná cena pro všechny zemědělce a tuto cenu obdrží také majitelé propachtované půdy, čím výnos propachtované půdy stoupne. Podle zák. č. 126/46 činí pachtovné z 1 ha pozemků, majícího čistý katastrální výnos 50 Kčs, 2 q pšenice a 2 q žita, čili na penězích 1.560 Kčs. Je-li obecná cena tohoto 1 ha pozemku 30.000 Kčs, je jasno, že příjem z pachtovného je nepoměrně vyšší, než kolik by činil úrok ze stejného kapitálu uloženého v peněžním ústavě. To uvádím jen proto, aby bylo jasno, že majitelé propachtované půdy dostali za nucené prodloužení pachtu hodnotnou náhradu ve formě odpadnutí pozemkové daně a trojích cen.

V § 1, odst. 2 dává zákon pachtýři právo prohlásiti, že reflektuje na prodloužení pachtu do 30 dnů od vyhlášení zákona, kteréžto prohlášení může učiniti po příp. až v poslední den trvání pachtu. Jest si přáti, aby tohoto ustanovení nebylo zneužíváno a aby všichni pachtýři, kteří si přejí prodloužení pachtu, ohlásili to majiteli co nejdříve. Kdyby své rozhodnutí odkládali až na poslední den trvání pachtu, a to obyčejně bývá 30. září nebo koncem října, mohlo by dojíti k nežádoucím hospodářským poruchám, protože než by došlo k uzavření smlouvy s novým nájemcem, byla by promeškána vhodná doba pro polní práce, především pro podzimní osev. Občanská svědomitost a zájem celku proto přikazuje, aby se pachtýři rozhodli co nejdříve, zda budou reflektovati na prodloužení pachtu, a v kladném případě to neprodleně oznámili majiteli. Naproti tomu zase majitelé, kteří budou chtíti od podzimu sami hospodařit, musí co nejdříve o svém úmyslu zpraviti pachtýře, aby ve svém osevním plánu nepočítal s pozemkem, u kterého pacht končí.

K osnově zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o trvalém vlastnictví k zemědělské půdě, chci říci, že navrhované změny jsou opodstatněny nabytými zkušenostmi a celkovými hospodářskými zájmy. Rozhodně je třeba s půdou, která je k disposici, zacházeti tak, aby bylo poděleno co nejvíce malozemědělců, a při známé solidaritě zemědělců bude tato snaha jistě uznána. Podstatné je, že malozemědělci budou moci svá hospodářství zvětšiti v řepařské oblasti až na 7 ha, v obilnářské na 11 ha, v bramborářské na 14 ha a v pastvinářské až na 21 ha. Při této příležitosti chci říci, že další zkušenosti s prováděním zákona o trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské půdě vynutí si možná další opravy a další doplňky. Zejména půjde o problém, zda hospodařící zemědělec má právo na kratší dobu dáti část svých pozemků do pachtu. Dnes jsme svědky toho, že rolník, který pracuje na 10 ha, má 1 ha vzdáleného pole, které dá do pachtu, a sám 1 ha bližšího pole najme. Nyní na onen 1 ha je mu posílána soupisová přihláška a on, když nechce, aby toto pole bylo podle zákona vykoupeno, musí pachtýři dáti výpověď a ujmouti se hospodaření. Je nucen tak učiniti, protože na výkup onoho pole, které sám měl v pachtu, nárok nemá. Zde je určitě nesrovnalost, která působí na vesnicích mnoho obtíží. Tato nesrovnalost je tím nepochopitelnější, že zákon č. 46 z letošní roku dává zemědělcům, kteří se na čas vystěhují do zahraničí, právo dávati pole do pachtu. Nedává však tohoto práva zemědělcům, kteří zde zůstanou, kteří na půdě pracují, ale kteří pro polohu polí nebo pro rodinné poměry jsou nuceni na čas část výměry propachtovati.

Heslo "půdu těm, kteří na ní pracují" uznávám za správné. Je však potřeba také správě toto heslo uplatňovat. Vždyť takový rolník 7 ha polí, když mu onemocní manželka, je rád, že obdělá 4 nebo 5 ha. Nutně by potřeboval 2 ha dáti do pachtu na tři roky. Nyní však tak učiniti nemůže, protože by došlo k výkupu oněch 2 ha. Má z toho potíže rolník a mnohdy i pachtýř, který třeba náhradní půdu nedostane do pachtu. Tato potíž dala by se odstranit, kdyby směrnicí ministerstva zemědělství dostalo se místním národním výborům instrukce, že odst. 4, písm. a) § 1 zákona č. 46 vztahu se i na případy, kdy zemědělec hospodaří jen na části své půdy, jestliže zbytek dal do pachtu z důvodů pod písm. a) jmenovaných. Je pře státním i národním zájmen, aby se na veškeré půdě hospodařilo intensivně, aby se docilovalo co největších sklizní, a proto je třeba umožniti krátkodobé propachtování části pozemků výkonných a pracujících zemědělců, jestliže jsou k tomuto donuceni okolnostmi, nezávislými na jejich vůli. Musíme si ovšem také doznati, výrobnost zemědělství není závislá pouze na uspořádání držby. Vedle pracovních sil a strojů potřebují zemědělci hlavně pocit jistoty klidu. Soukromá iniciativa nesmí býti podlamována. Naopak, musí býti činěno všechno, aby zemědělci mohli podnikat, investovat, více vyrábět u vědomí, že za jejich přičinění bude ji také dopřáno těšiti se z výsledků obětavé práce.

Zde nutno poukázati na to, že mnohé místní národní výbory postupují přímo proti příkazům ministerstva zemědělství a zavádějí zvláštní dozorce k výmlatům. Proti tomu nemluvím proto, že by tito dozorci byli zemědělcům nepohodlní, ale proto, poněvadž je to pro zemědělce ponižující. Zemědělec není volán do továren, aby kontroloval průběh práce v průmyslu, a proto ať také žádní neúřední činitelé nechodí kontrolovat zemědělce. Centrální úřady státní jsou téhož názoru, a proto nesmí býti trpěno, aby některé místní akční výbory a některé místní národní výbory sahaly k prostředkům revoluce, kterých není třeba, proto zemědělec ručí celým svým majetkem za plnění příkazů státní správy. Není také možno, aby uvalené národní správy byly prodlužovány a tím brzděn normální provoz oněch zemědělských podniků.

Je třeba, aby o potřebnosti národní správy byl slyšen také Jednotný svaz českých zemědělců, který nejlépe může posouditi, zda majitel je schopen řádně hospodařiti či nikoliv. Potřebujeme zvýšení chovu dobytka, zvýšení mléčné produkce a k tomu všemu je třeba, aby zemědělci měli pocit bezpečnosti a rovnoprávnosti.

S pocitem uspokojení bylo přijato prohlášení pana ministra zemědělství Julia Ďuriše o tom, že u nás nebudou zřizovány kolchozy. Naši zemědělci se naučili již věřiti svému ministrovi, neboť se přesvědčili, že vždy své sliby plnil. To přispěje velmi značně k uklidnění zemědělců a není proto žádných důvodů k obavám, že letošní žně by nebyly zemědělci řádně provedeny. Poněvadž všechny tři projednávané osnovy odpovídají svým obsahem zájmům obecného dobra, nedotýkají se svobody jedince a tudíž jsou v souladu s programem strany, kterou zastupuji, prohlašuji jménem československé strany lidové, že její klub bude pro schválení projednávaných osnov jednomyslně hlasovat. (Potlesk.)