Sobota 12. června 1948
Přítomni:
Předseda dr. John.
Místopředsedové
Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský,
dr. Procházka, Richter, Valo, V. David.
Zapisovatelé dr. Patschová,
Kolář.
Členové vlády:
ministři dr. Dolanský, dr. Gregor,
dr. Neuman, Petr, inž. dr. Šlechta;
státní tajemník dr. Ševčík.
244 poslanců podle presenční
listiny.
Z kanceláře NS: náměstek
gen. tajemníka NS dr. Ramajzl.
Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 1) o
volbě presidenta republiky (tisk 2).
Předseda (zvoní):
Zahajuji 4. schůzi Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 1, odst. 4
jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi
posl. dr. Hobzovi, Sedlákovi, Kobylkovi,
Aug. Klimentovi, Linhartovi, Holečkové,
Vetiškovi, Barešovi, Sajalovi,
Jungwirthové, Švermové a Pramukovi;
dodatečně na včerejší schůzi
posl. Novému a inž. Šmokovi.
Sděluji, že posl. Smejkalová
se přípisem ze dne 6. června 1948 (č.
Ú 9794/48) vzdala poslaneckého mandátu.
Ministerstvo vnitra sdělilo
přípisem ze dne 11. června 1948, č.
B-2313/23-11/6-48, že povolává na uprázdněný
poslanecký mandát za resignovavší posl.
Smejkalovou posl. Antonína Vlacha.
Do dnešní schůze
se dostavil posl. Antonín Vlach.
Protože předtím
podle § 5 jedn. řádu v kanceláři
sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme
ke slibu podle § 42 ústavy a § 5 jedn. řádu
tím způsobem, že přečtena bude
ústavou předepsaná formule slibovací,
pan posl. Vlach ke mně přistoupí a
vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení
slibovací formule a pana posl. Vlacha žádám,
aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Náměstek gen. tajemníka
NS dr. Ramajzl (čte): "Slibuji, že
budu věren republice Československé a jejímu
lidově demokratickému zřízení.
Budu zachovávat její zákony a svůj
mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí
a svědomí k prospěchu lidu a státu."
Posl. Vlach (podávaje
předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž jest Zpráva
výboru ústavně-právního o vládním
návrhu zákona (tisk 1) o volbě presidenta
republiky (tisk 2). Zpravodajem je posl. dr. Procházka.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Procházka:
Paní a pánové! Osnovou, kterou projednal
ústavní výbor ve schůzi 10. června
a kterou vám jeho jménem doporučuji k schválení,
vydávají se bližší ustanovení
o volbě presidenta republiky, jak to žádá
§ 68, odst.4 naší nové ústavy,
ústavy 9. května.
Předložená osnova
je sice zákon rozsahem neveliký - má pouhých
šest paragrafů - ale týká se věci
neobyčejně závažné, neboť
postavení presidenta republiky je podle naší
staré i nové ústavy velmi významné.
Stačí prostě přečíst
§ 74 nové ústavy, abychom pochopili, že
je tu zformulována velmi značná pravomoc,
která zasahuje do všech oborů státního
života a která - a to je pro naši ústavu
na rozdíl od jiných lidově demokratických
ústav charakteristické - je soustředěna
v jedné osobě. Rozděluje-li se obyčejně
státní moc na moc zákonodárnou, výkonnou
a soudní, tedy president republiky má sice hlavní
působnost v oboru moci výkonné, ale také
velmi významnou pravomoc v oboru moci zákonodárné
a soudní.
President má především
funkci, v níž se slučují všechny
druhy státních funkcí jako v jediném
a nejvyšším představiteli. President republiky
zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje
mezinárodní smlouvy, přijímá
a pověřuje vyslance - vůči zahraničí
představuje tedy náš stát v jeho plnosti
jako jeho nejvyšší representant. Ještě
významnější je jeho postavení
v mimořádně důležitém
oboru pro všechen státní život, pro všechno
občanstvo, totiž v oboru obrany státu a jeho
bezpečnosti. President je hlavou branné moci a je
hlavní osobou v otázce války a míru.
Za součinnosti vlády a Národního shromáždění
- jak je to blíže stanoveno v ústavě
- vyhlašuje válku a sjednává mír
a také všechny ostatní důležité
mezinárodní smlouvy.
Další důležitou
funkcí, která velmi prakticky zasahuje do života
občanů, a to právě schopných
a vynikajících občanů, vysokých
funkcionářů ve státním aparátu,
je jeho právo jmenovací. President jmenuje nejvyšší
representanty naší vědy, soudce a nejvyšší
státní úředníky.
V oboru moci výkonné
má president republiky ještě další
důležité funkce. Pro státní život
je neobyčejně významné, že on
je tím orgánem, který je iniciátorem
při tvoření nejvyššího orgánu
moci výkonné, totiž naší vlády.
Jmenuje předsedu i členy vlády a stanoví
počet jejích členů, určuje,
kdo spravuje které ministerstvo, odvolává
také vládu a jednotlivé její členy,
podala-li demisi. Naše nová ústava formulovala
zde přesněji poměr mezi presidentem a vládou
než ústava stará, a to tím, že
vláda bez důvěry Národního
shromáždění nemůže obstát,
že tedy není vůbec možná vláda
úřednická. To je v souladu s celým
naším lidově demokratickým pořádkem.
Presidentu republiky to nic v jeho funkci neubírá,
naopak zvyšuje to důvěru lidu k jeho osobě,
neboť občanstvo je si vědomo, že u nás
je možný jen president, který bude jednat přísně
v duchu lidově demokratické ústavy; proto
je u nás možná jen vláda ústavní.
I vůči vládě
má president důležitá práva.
Může být přítomen jejím
schůzím, může jím předsedat,
může vystoupit sám iniciativně, může
pozvat vládu a členy vlády k poradě,
může od nich vyžadovat zprávy a činit
k nim své připomínky.
Můžeme tedy říci,
že v oboru moci výkonné je president nejen
její nejvyšší hlavou, vrcholem pyramidy
státního aparátu - to by byla přece
jenom funkce spíše representativní - ale jeho
úloha záleží také a především
v úzké spolupráci s vládou na nejdůležitějších
státních problémech.
Ale ani vůči moci zákonodárné
není jeho funkce bezvýznamná nebo jen formální.
President je především velkým iniciátorem
činnosti Národního shromáždění,
neboť je svolává k řádným
a mimořádným schůzím, odročuje
a rozpouští Národní shromáždění
a ukončuje jeho zasedání. President však
také podpisuje zákony usnesené Národním
shromážděním, a teprve po jeho podpisu
je možno zákon publikovat, čímž
teprve zákon vstoupí v účinnost. President
má právo vracet zákony s připomínkami.
Národní shromáždění je
sice v pořadí státních orgánů
podle naší ústavy orgánem nejvyšším
neboť v případném sporu převládne
jeho hlas i vůči presidentu republiky. Ale tato
hierarchie státních orgánů se uplatňuje
jen v případech výjimečných,
dojde-li totiž k různosti názorů o zákonu
v Národním shromáždění
projednávaném; nakonec rozhodne nové hlasování
Národního shromáždění
kvalifikovanou většinou. Zde je tedy jedna z nejdůležitějších
funkcí presidentových; není to pouhá
kontrola zákonů, ale lze si výkon této
funkce představit jako harmonickou spolupráci mezi
parlamentem a presidentem. K této spolupráci vede
další předpis ústavy, kde se praví,
že president může Národnímu shromáždění
podávat ústní nebo písemné
zprávy o stavu republiky a doporučovat mu opatření,
která považuje za vhodná a účelná.
V oboru moci soudní má
konečně president právo milosti. Je to velmi
důležité právo, kterým se nutně
doplňuje běžný výkon spravedlnosti.
Výkon spravedlnosti neznamená jen formální
předpis zákona, příslušný
paragraf a pomyslnou osobu viníka, nýbrž znamená
to tisíce a tisíce živých osob a vztahů
mezi nimi, soudce a souzené se všemi konkretními
lidskými povahami a osudy, se všemi mnohotvárnými
vztahy skutečného života. Chceme sice tento
právní formalismus svou lidově demokratickou
ústavou a z ní vyvěrajícím
lidově demokratickým pořádkem co možno
omezit a vůbec odstranit, ale přece je zde třeba
někoho, kdo by občas zasáhl v tento mechanismus,
který mívá tendenci brát věci
příliš formálně, někoho,
kdo by z vysokých státnických úvah
prováděl mimořádné zásahy
v běh tohoto někdy necitelného mechanismu
buď ve zvláštních případech,
které vyžadují individuálního
řešení, nebo v celé serii typických
případů. A to je presidentovo právo
amnestie a abolice.
Když jsem takto podal aspoň
stručný pohled na důležité funkce
presidenta republiky, dovolte, abych ještě řekl
něco o tom, jak se jeví tato funkce podle naší
nové ústavy. Jak známo, kapitola o presidentu
republiky je v nové ústavě kapitolou, která
proti první ústavě doznala nejméně
změn. Je to kapitola, která se z první ústavy
- možno říci - poměrně nejvíce
osvědčila. Proto jsme ji také v Ústavodárném
Národním shromáždění změnili
poměrně velmi málo. Je však třeba
říci, že celý duch ústavy 9.
května je podstatně jiný než duch ústavy
z r. 1920. Ústava z 9. května - toť ústava
lidové demokracie, ústava cesty k socialismu. Vycházíme
v ní ze zásady, že jediným suverénem
je lid, a z této svrchované lidové moci jsou
odvozeny všechny funkce ve státě, tedy i funkce
presidenta republiky, zde ovšem přes volbu odpovědnými
zástupci lidu v Národním shromáždění.
Naše pojetí však proti dřívějšímu
obsahuje jeden základní nový prvek. Naše
nová ústava je založena na principu jednotnosti
lidové moci, a ty různé státní
moci podle dřívější nauky, moc
zákonodárná, výkonná a soudní,
jsou pro nás jen výronem této jediné
a jednotné lidové moci. Neznáme dělbu
moci, nýbrž dělbu funkcí. To pro nás
znamená, že všechny orgány státní
moci, v našem případě ony tři
nejvyšší orgány, president, parlament,
vláda, mají pracovat ruku v ruce harmonicky k jednomu
konci - k uskutečnění těch velkých
cílů, které jsme si vytkli v úvodním
"Prohlášení" k nové ústavě.
Dovolte, abych po tomto obecném
úvodu přešel k samému návrhu
zákona. Zde není třeba dlouho odůvodňovat.
Řekl jsem, že obsah kapitoly o presidentovi je v nové
ústavě v podstatě nezměněn.
Jen smysl je v souladu s celkovým duchem ústavy
jiný. Stará ústava měla k tomuto bodu
prováděcí zákon, který upravoval
blíže podrobnosti volby presidenta republiky. Je tedy
třeba, aby takový podrobnější
zákon, upravující volbu presidenta republiky,
byl vydán také k nové ústavě.
Bylo by jistě nevhodné, kdyby za platnosti nové
ústavy byl tak důležitý státní
akt, jako je volba presidenta republiky, proveden podle zákona
z r. 1920, podle onoho prováděcího zákona
k staré ústavě. Již ta okolnost, že
starý zákon o volbě presidenta republiky
počítal se dvěma sněmovnami a že
dnes máme sněmovnu jedinou, je vážným
důvodem k vydání nového zákona,
i kdyby nebylo důvodů jiných. Dále
je třeba upozornit, že ustanovení § 10
onoho starého zákona o neslučitelnosti funkce
presidenta republiky s funkcí poslance bylo nyní
v nové stylisaci pojato přímo do ústavy
jako § 71.
Předložená osnova
upravuje volbu presidenta podobně jako zákon z r.
1920. Je to proto, že kapitola o presidentu republiky není
skoro změněna, je tedy možno upravit věc
stejně osnova tedy upravuje podrobnosti volby způsobem,
který odpovídá předpisům nové
ústavy. Odpadají pouze § 1 onoho zákona
z r. 1920, který stanovil, že k volbě presidenta
republiky svolává Národní shromáždění
předseda vlády, jakož i § 3 o tom, kdo
řídí společnou schůzi obou
sněmoven. Těchto paragrafů prostě
nyní není třeba, protože máme
jen jednu sněmovnu, Národní shromáždění.
Jinak osnova v podstatě ponechává způsob
volby, který se již osvědčil za 20 let
trvání republiky. Jde však dále. Zcela
v souladu s novou ústavou a podle toho, jak to také
předpisuje její § 171, vychází
z ducha zásad, na nichž je založen ústavní
celek. Ponechává sice formální způsob
hlasování lístky jako hlavní způsob
volby presidenta, jak ani jinak není možno, když
se vyskytne na tento úřad více kandidátů;
ale naše nová ústava, jak jsem jíž
řekl, je ústavou lidové demokracie, ve které
je třeba i volbu presidenta posuzovat s nového hlediska.
A proto osnova vládního návrhu podle mého
mínění zcela správně zavádí
pro případ, že bude aspoň třetinou
Národního shromáždění
navržen společný kandidát, nový
způsob hlasování, totiž aklamací,
buď povstáním nebo zdvižením ruky.
Jde o to, aby i způsobem hlasování byl odlišen
případ, kdy jde o kandidáta, jehož zvolení
je tak nesporné, tak politicky významné,
že je lze nejlépe provést manifestačním
způsobem. Tuto hlavní novinku proti dosavadnímu
stavu zavádí osnova v § 5.
Paní a pánové,
tato osnova, jak jsem řekl, řeší všechny
podrobností o volbě presidenta. Po přijetí
tohoto zákona nám tedy nezbývá nic
než přikročit k volbě tohoto na výsost
důležitého státního funkcionáře,
o němž nová ústava praví ve svém
základním článku VI: V čele
státu je president republiky, volený Národním
shromážděním na dobu sedmi let. Doporučuji
vám, abyste podle zprávy ústavního
výboru osnovu zákona o volbě presidenta republiky
s dvěma nepodstatnými změnami, jak je to
uvedeno v tisku 2, schválili, abychom mohli v nejbližší
době přikročit k obsazení uprázdněného
stolce presidentského, abychom mohli v duchu přání
všeho našeho lidu zvolit co nejdříve lidově
demokratického presidenta. (Potlesk.)
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo
změn textových?
Zpravodaj posl. dr. Procházka:
Nejsou.
Předseda:
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není
pozměňovacích návrhů, dám
o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy
výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s celou osnovou
zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem a
úvodní formulí podle zprávy výborové,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina. Tím
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.
Tím je vyřízen
pořad schůze.
Sděluji, že se předsednictvo
usneslo podle § 72 ústavy, aby se příští
schůze konala v pondělí dne 14. června
1948 o 11. hodině ve Vladislavském sále na
hradě Pražském
1. Volba presidenta republiky (§§
67 a násl. ústavy).
2. Slib presidenta republiky (§
75 ústavy).
Končím schůzi.