Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) President republiky může umělce české nebo slovenské národnosti, jehož umělecké působení svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, v uznání za toto jeho působení na návrh vlády prohlásiti za národního umělce. Může se tak státi in memoriam též po umělcově smrti.

(²) Vláda se usnáší na návrh ministra školství a osvěty v dohodě s ministrem informací, jde-li o obor písemnictví, hudby, výtvarnictví a divadla a na návrh ministra informací, v dohodě s ministrem školství a osvěty, jde-li o obor filmu a rozhlasu, po slyšení vrcholných odborných organisací.

Národní umělec je oprávněn nositi čestný odznak. Podrobné předpisy o tomto odznaku vydá vláda nařízením.

(¹) Národnímu umělci přísluší doživotní čestný důchod (dále jen důchod) ve výši rovnající se ročnímu služebnímu platu řádného profesora vysokých škol v nejvyšším stupni služného bez výchovného, se všemi přídavky. Nárok na důchod vzniká prvním dnem měsíce, následujícího po rozhodnutí podle § 1 a zaniká posledním dnem měsíce, v němž národní umělec zemřel. Důchod vyměřuje a vyplácí navrhující ministerstvo v měsíčních předem splatných částkách.

(²) Vdově po národním umělci po dobu vdovství, a není-li vdovy, jeho nezaopatřeným manželským a jim na roveň postaveným dětem přísluší, usnese-li se na tom vláda, zaopatřovací plat ve výši poloviny důchodu národního umělce podle odstavce 1. Důchod a zaopatřovací platy jsou osvobozeny od daní.

(³) Důchod a zaopatřovací platy podle předchozích odstavců se nepokládají za odpočivné po případě za zaopatřovací platy ve smyslu předpisů o hromadění několika platů vyplácených z veřejných prostředků.

(¹) Ustanovení trestních zákonů o odnětí čestných odznaků jako účinků odsouzení pro zločin se vztahují také na čestný název národního umělce a všechna práva s ním spojená, jakož i obdobně na zaopatřovací plat vdovy a dětí (§§ 2 a 3).

(²) President republiky může národnímu umělci odníti čestný název s účinky podle odstavce 1 i tehdy, usnese-li se vláda, že národní umělec se stal tohoto názvu nehodným. Obdobně odejme vláda vdově nebo dětem po národním umělci zaopatřovací plat, uzná-li, že se ho staly nehodnými.

(¹) Státu přísluší péče o vydávání děl národních umělců.

Podrobnosti může upraviti vláda nařízením.

(²) Ustanovením předchozího odstavce nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. listopadu 1946, č. 218 Sb., o právu autorském ve znění zákona ze dne 24. dubna 1936, č. 120 Sb.

O osobách, kterým vláda před účinností tohoto zákona propůjčila čestný název národního umělce, má se za to, že byly prohlášeny za národní umělce podle tohoto zákona. Důchod (§ 3, odst. 1) přísluší jim od prvého dne měsíce, následujícího po propůjčení čestného názvu umělce, nejdříve však od 1. ledna 1948.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři školství a osvěty a informací v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Až dosud jmenovala vláda celkem 33 národních umělců, z nichž však v mezidobí již 10 zemřelo. Toto jmenování jest však více povahy čestné, neboť neposkytuje hmotné zabezpečení umělci ani jeho rodinným příslušníkům v případě jeho smrti. Rovněž nehodnotí nijak jejich kulturní přínos pro národní kulturu.

Již ve schůzi dne 9. listopadu 1945, v souvislosti s propůjčením čestného titulu "Národního umělce" malířům Ludvíku Kubovi, Maxu Švabinskému, Václavu Špálovi a Václavu Rabasovi, usnesla se vláda, aby byla vypracována norma, poskytující řádný zákonný podklad pro udělování titulu národního umělce.

Ministerstvo školství a osvěty sice předložilo do předběžného meziministerského řízení osnovu vládního nařízení, opírajícího se o ustanovení § 4 zákona ze dne 21. října 1936, č. 268 Sb., o řádech a titulech a společně s ministerstvem informací její přepracované znění pro jednání vlády, avšak k projednání návrhu vládního nařízení dosud nedošlo.

Vzhledem k tomu, že čestný doživotní důchod a zaopatřovací platy mají býti osvobozeny od daní jest třeba voliti formu zákona. Pokud jde o finanční náklad, vyžádá si provedení tohoto zákona při 23 žijících národních umělcích a 10 případech zaopatřovacích platů celkem 4,400.000 Kčs. Úhrada bude opatřena buď úsporami v rozpočtu ministerstva školství a osvěty resp. ministerstva informací, po případě nebude-li dosaženo dostatečných úspor, bude postupováno podle § 12 fin. zákona. Výdaj bude zúčtován v kapitole 10, titul 12, §§ 1 - 4 ministerstva školství a osvěty v nově otevřené položce 104, resp. v kapitole 11, titul 6 ministerstva informací v nově otevřené položce 105.

Vzhledem k tomuto celkem nepatrnému nákladu není zapotřebí navrhovati nový zdroj příjmů.

Prohlášení národním umělcem, které se může státi také in memoriam, vyhrazuje se presidentu republiky, který rozhoduje k návrhu vlády. Udělení pocty omezuje se na umělce české a slovenské národnosti.

Stanoví rozdělení kompetence ministra školství a osvěty a ministra informací, na jejichž návrh se vláda usnáší. Zákon nemá žádného bližšího ustanovení o tom, jakým způsobem dojde k návrhu příslušného ministra vládě. Jest samozřejmým, že podnět k tomuto návrhu může přijíti z kterékoliv strany a že pokud jde o Slovensko, bude podáván vždy po slyšení příslušných ústavních činitelů slovenských, z jejichž strany může také vyjíti podnět k návrhu ministra vládě.

Právo nositi čestný odznak přiznává se národním umělcům proto, aby již na prvý pohled bylo patrno, že jde o osobu zasloužilou a aby tak i v běžném životě v lidu byl udržován živý zájem o kulturní otázky, což možno docíliti tím, že osobnost národních umělců bude všem známa.

Až dosud udělení čestného titulu národního umělce nemělo žádných dalších důsledků, zejména nebralo zřetel na finanční zajištění umělce, odkázaného buď na příjem ze soukromého majetku, nebo na prostředky získané tvůrčí činností, odvislé od podmínek, nezávislých na vůli umělcově. Proto osnova zajišťuje finančně umělce přiznávajíc jim doživotní čestný důchod. Pokud jde o výši čestného důchodu osnova béře za základ roční služební plat řádného profesora vysokých škol v nejvyšším stupni služného se všemi přídavky bez výchovného.

takže čestný důchod bude činiti u svobodného národního umělce 156.324 Kčs a ženatého 158.724 Kčs. Jiné náhrady za skutečnou činnost, příslušející universitním profesorům (náhrada za taxy a pod.) pro stanovení výše čestného důchodu nepřichází v úvahu.

Čestný důchod vyplácí se měsíčně, a to prvním dnem měsíce následujícího po rozhodnutí o udělení vyznamenání a zaniká posledním dnem měsíce, v němž národní umělec zemřel. Při významu postavení národního umělce, nutno pamatovati i na postavení jeho rodinných příslušníků pro případ jeho smrti. Přiznává se jim usnese-li se na tom vláda nárok na zaopatřovací plat ve výši poloviny čestného důchodu, takže zaopatřovací plat bude činiti 79.662 Kčs. Důchod a zaopatřovací plat osvobozují se od daní, a nepovažují se za platy, ve smyslu předpisů o hromadění platů, vyplácených z veřejných prostředků.

Vzhledem ke kulturnímu významu tvorby národního umělce, ukládá se státu péče o to, aby díla národních umělců byla co nejvíce rozšířena mezi lid.

Staví na roveň umělce jmenované před účinností tohoto zákona s umělci jmenovanými již podle tohoto zákona. Nárok na čestný důchod přiznává jim však nejdříve od 1. ledna 1948.

Stanoví účinnost tohoto zákona dnem vyhlášení a obsahuje prováděcí doložku.