Smlouvy o užívání bytů nebo jejich
částí, sjednané v rozporu s ustanoveními
tohoto zákona, jsou neplatné.
(1) Prohlásí-li místní národní
výbor podle tohoto zákona smlouvy o užívání
bytů za zrušené, uloží uživateli
bytu, aby jej do stanovené lhůty vyklidil. Vyklizení
bytu může místní národní
výbor uložiti jeho uživateli i tehdy, je-li smlouva
o užívání bytu nebo jeho části
podle § 26 neplatná, nebo vlastníku domu, jde-li
o jeho byt, anebo osobě, která užívá
bytu bez právního důvodu.
(2) Pro byty uvedené v odstavci 1 přikáže
místní národní výbor nájemníky,
řídě se ustanoveními §§
4 a 8; ustanovení § 2 platí i v těchto
případech.
(3) Příkaz k vyklizení podle odstavce 1 nepůsobí
proti uživatelům částí bytů,
u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst.
1, dokud jim místní národní výbor
neopatří náhradní místnosti;
ustanovení § 17, odst. 1 a 2 se vztahuje přiměřeně
i na tyto případy. Do té doby jsou tyto osoby
povinny platiti za užívání částí
bytu, jež obývají, přikázanému
nájemníku náhradu ve výši dosavadního
podnájemného (nájemného) nebo, neplatilo-li
se dosud, ve výši, kterou určí okresní
národní výbor; náhrada je splatná
ve lhůtách, ve kterých se platilo podnájemné
(nájemné) nebo, neplatilo-li se dosud, ve lhůtách,
určených pro placení nájemného
zvláštními předpisy nebo místními
zvyklostmi.
V řízení ve věcech upravených
tímto zákonem nepostupují místní
(ústřední) národní výbory
podle ustanovení vládního nařízení
ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení
ve věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správním
řízení).
(1) Místní národní výbory jsou
povinny předložiti odvolání do 3 dnů
nadřízenému národnímu výboru
(pověřenectvu sociální péče),
který musí o odvolání rozhodnouti
do 3 týdnů ode dne, kdy mu spisy došly. Nebude-li
do této lhůty o odvolání rozhodnuto,
má se za to, že bylo zamítnuto.
(2) Rozhodnutí národních výborů
jako odvolacích orgánů je konečné.
Vykonatelná rozhodnutí místních národních
výborů, provádějí tyto národní
výbory vlastními orgány (obecní exekuce).
Nemá-li obec takových orgánů, může
místní národní výbor navrhnouti
výkon rozhodnutí politickou exekucí.
Jednání a opominutí, příčící
se ustanovením tohoto zákona, trestají okresní
národní výbory po vyjádření
místních národních výborů
jako přestupek pokutou do 200.000 Kčs nebo vězením
(uzamčením) do jednoho roku. Pro případ
nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň
náhradní trest vězení (uzamčení)
podle míry zavinění v mezích sazby
trestu na svobodě. Pokuta i trest vězení
(uzamčení) mohou býti uloženy též
současně; v tomto případě nesmí
však trest na svobodě spolu s náhradním
trestem za nedobytnou pokutu činiti více než
rok. Stejně bude potrestán - nejde-li o čin
trestný soudně - kdo v podání místnímu
národnímu výboru nebo jinému orgánu,
pověřenému prováděním
zákona, úmyslně nesprávně uvede
nebo potvrdí skutečnosti, které mají
býti podkladem rozhodnutí výboru nebo orgánu,
nebo tyto skutečnosti zamlčí anebo kdo ze
zištných důvodů nebo za účelem
obejití ustanovení tohoto zákona provede
směnu bytů.
(1) Pod pojem domů státu podle tohoto zákona
nenáleží zkonfiskovaný majetek ani majetek,
získaný podle předpisů o pozemkových
reformách, vydaných po 5. květnu 1945, pokud
ho stát nepoužije pro své účely
nebo pro ubytování státních zaměstnanců.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku
domu, rozumí se jím, pokud z povahy věci
nevyplývá něco jiného, také
jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec,
jakož i poživatel domu.
(3) Uživatelem bytu ve smyslu tohoto zákona se rozumí
každá osoba, oprávněná užívati
bytu na podkladě smluvního poměru s vlastníkem
domu nebo z důvodu věcného práva,
tedy i vlastník domu, pokud užívá bytu
ve svém domě; mluví-li se o uživateli
části bytu, rozumí se jím každá
osoba, oprávněná užívati části
bytu na podkladě smluvního poměru s uživatelem
bytu. Obdobně smlouvou o užívání
bytu nebo jeho části se míní každá
smlouva, podle níž určitá osoba je oprávněna
užívati bytu nebo jeho části.
(4) K příslušníkům rodiny podle
tohoto zákona se počítají manžel
(manželka), druh (družka), příbuzní
v přímé řadě a sourozenci.
(1) Z předcházejících ustanovení
se nevztahují 1. ustanovení o přikazovacím
právu místních národních výborů
(§ 2, odst. 1 a § 27, odst. 2), o podnájmech
bytů (§ 12), o směnách bytů (§
13) a o dělení bytů (§ 23)
a) na domy státu a zemí, na domy podniků
spravovaných státem a na domy Státního
bytového fondu, jakož i na objekty, které slouží
vojenským účelům nebo účelům
Sboru národní bezpečnosti;
b) na byty, pro které bylo nebo bude dáno povolení
k obývání po 9. srpnu 1946 a jež vystavěl
zaměstnavatel buď přímo nebo prostřednictvím
obecně prospěšného bytového sdružení
pro své zaměstnance nebo které jsou určeny
pro stavebníka (čekatele);
c) na domy, kterých užívá cizí
stát pro účely své diplomatické
misse nebo svého konsulárního úřadu
nebo pro ubytování zaměstnanců této
misse nebo úřadu, ani na byty osob, které
jsou členy oficiálních nebo polooficiálních
zahraničních missí;
d) na místnosti sloužící provozu živnostenského
oprávnění ku přechovávání
cizinců, nemá-li činnost v nich provozovaná
povahu provozu pensionů;
e) na domovnické byty, sloužící svému
účelu;
f) na byty, vystavěné při výrobním
závodu pro jeho zaměstnance, jakož i na byty,
které svým určením mají sloužiti
k ubytování zaměstnanců výrobních
závodů takových podniků, jež
určí pro jednotlivé obce okresní národní
výbor v dohodě s okresním úřadem
ochrany práce, pokud je v obou případech
vlastník domu (zaměstnavatel) dává
v užívání státně spolehlivým
zaměstnancům podniku a byty se nestanou nadměrnými
(§ 15);
2. ustanovení o podnájmu (nájmu) nadpočetných
místností nadměrných bytů (§
18)
a) na domy a byty uvedené pod č. 1, písm.
c);
b) na byty, u kterých by podnájmem (nájmem)
mohl býti dotčen důležitý veřejný
zájem, zejména na byty, určené v úřadech,
v ústavech a podnicích pro ubytování
zaměstnanců;
3. ustanovení o slučování bytů
a užívání bytů k jiným
účelům než k bydlení (§§
19 a 20) a o revisi bytů (§§ 21 a 22) na domy
a byty uvedené pod č. 1, písm. a) a c);
4. ustanovení o příkazu k vyklizení
bytu (§ 27, odst. 1) na byty v rodinných domcích,
jichž užívají vlastníci domků,
jde-li o důvody uvedené v § 16 nebo §
22, odst. 3.
(2) Zemský národní výbor (pověřenectvo
sociální péče) může z
důvodu veřejného zájmu rozšířiti
výjimky podle odstavce 1 na další objekty.
Na úhradu výdajů, spojených s prováděním
§ 17, odst. 3, § 22, odst. 3 a § 23, odst. 1, jsou
místní národní výbory oprávněny
vybírati mimo dávku z nájemného nebo
z používaných místností zvláštní
dávku, vyměřovanou na podkladě nájemného
(nájemní hodnoty) nebo podle počtu a účelu
používaných místností. Osvobození
podle zákonů o stavebním ruchu (na Slovensku
též podle zákona o podpoře stavebního
podnikání) ve znění předpisů
je měnících a doplňujících
od dávky z nájemného nebo z používaných
místností nebo jiných dávek vybíraných
na podkladě nájemného (nájemní
hodnoty) pro ni neplatí. Bližší předpisy
o dávce budou vydány vládním nařízením,
které může stanoviti vhodná osvobození.
(1) Rozhodnutí a opatření v bytových
věcech, která vydaly nebo učinily akční
nebo národní výbory anebo jejich orgány
v době od 20. února 1948 do vyhlášení
tohoto zákona, nelze napadati ani žalobou ani před
správními úřady (orgány) a
orgány veřejné žaloby.
(2) Místní národní výbor může
na žádost strany nebo z úřední
moci přezkoumati tato rozhodnutí nebo opatření,
řídě se při tom zásadami tohoto
zákona.
(1) Ministerstvo vnitřního obchodu nebo jím
zmocněný národní výbor může
na návrh ministerstva sociální péče
učiniti opatření, aby hostinských
pokojů ubytovacích podniků, provozovaných
po živnostensku, bylo použito k trvalému bydlení,
jde-li o podniky provozované nezákonným nebo
nepočestným způsobem. Podnikatelům,
o nichž se prokáže, že takto živnost
provozují, může býti odňato živnostenské
oprávnění.
(2) Ustanovení § 35, odst. 1 platí přiměřeně
též o opatřeních ministerstva vnitřního
obchodu, učiněných za účelem
ubytování části obyvatelstva. Rovněž
v těchto případech možno odejmouti živnostenské
oprávnění podnikatelům, o nichž
bylo prokázáno, že provozovali živnost
nezákonným nebo nepočestným způsobem.
Exekuci nuceným vyklizením bytu může
soud povoliti, jen prokáže-li vymáhající
strana v návrhu na povolení exekuce potvrzením
místního národního výboru,
že náhradní byt pro povinnou stranu je zajištěn.
Ustanovení §§ 1 až 34 platí jen v
obcích, které mají více než 2.000
obyvatelů nebo které určil podle § 30
zákona ze dne 18. července 1946, č. 163 Sb.,
o mimořádných opatřeních bytové
péče, nebo určí podle tohoto ustanovení
okresní národní výbor; jeho rozhodnutí
podle tohoto ustanovení musí býti vyhlášeno
v obci způsobem v místě obvyklým.
Ministerstvo sociální péče může
v dohodě s příslušnými ministerstvy
vydati a vyhlásiti v Úředním listě
(na Slovensku též v Úředním věstníku)
předpisy k provedení §§ 1 až 33,
35, odst. 2 a § 38; předpisy jsou pro národní
výbory závazné.
Zrušuje se použivatelnost (platnost)
1. vládního nařízení ze dne
16. září 1944, č. 203 Sb., o vlivu
škod, způsobených válkou na budovách,
na nájemní poměry;
2. zákona č. 163/1946 Sb.
Působnost, příslušející
podle tohoto zákona jednotlivým ministerstvům,
vykonávají tato ministerstva na Slovensku zásadně
prostřednictvím příslušných
pověřenectev.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a pozbude jí dnem, který
určí vláda nařízením;
provedou jej ministři sociální péče,
vnitra, financí a vnitřního obchodu v dohodě
se zúčastněnými ministry.
Nedostatkem bytů, kterým je postiženo přímým
i nepřímým vlivem války a událostí
s ní souvisejících veškeré naše
obyvatelstvo, bude možno odstraniti toliko budováním
nových bytových jednotek. Dokud touto činností
nepodaří se nám vyrovnati aspoň zhruba
ve velkých městech a průmyslových.střediscích
poměr mezi nabídkou bytů a poptávkou
po nich, nezbude než podrobiti bytový trh plánovité
regulaci. Tomuto účelu slouží dosud
zákon o mimořádných opatřeních
bytové péče č. 163/1946 Sb. Jeho návrh
počítal pochopitelně s poměry, jak
se jevily v době přípravných prací.
Od té doby však bytová potřeba vzrostla,
a to jednak všeobecně přirozenou měnou
obyvatelstva, jednak místně obnovením provozu
některých podniků, jejichž činnost
byla za války bud, úplně zastavena nebo aspoň
podstatně omezena. S druhé strany uvolnil se nám
sice v pohraničním území českých
zemí odsunem Němců značný počet
bytů, který podstatně přispěl
ke zvýšení nabídky a úrovně
bydlení, avšak vzhledem ke svému krajinnému
rozložení nedostatek bytů odstraniti nemohl.
Skutečností proto zůstává,
že poměry na bytovém trhu se zhoršily.
Není to zjev výjimečný. Stejně
tomu bylo po první světové válce,
kdy nedostatek bytů ve velkých městech vzrůstal
asi až do roku 1924.
Faktickému vývoji poměrů musí
se přizpůsobiti každá zákonná
úprava, tudíž i regulace bytové péče.
S tím bylo počítáno též
v návrhu uvedeného zákona, jehož účinnost
byla úmyslně omezena do konce roku 1948. Předpokládalo
se totiž, že do té doby bude možno ohodnotiti
další situaci na bytovém trhu a podle toho
pak usměrniti dosavadní úpravu. Zvětšená
bytová potřeba a stoupající neuspokojená
poptávka po bytech, zejména ve velkých městech
a průmyslových střediscích, předběhly
toto očekávání a proto nezbývá
než přikročiti k utužení regulace
bytového trhu již nyní. Této příležitosti
má býti použito zároveň k doplňkům
a změnám, které by zamezily pro příště
mylný výklad některých ustanovení
platného zákona a po případě
zabránily obcházení některých
jeho předpisů. V tomto duchu je vypracován
připojený návrh zákona o hospodaření
s byty, který má nahraditi zák. č.
163/1946 Sb.
Základ návrhu tvoří zásady,
na nichž byl vybudován tento zákon, jejichž
podstatu přejímá, měně a doplňuje
je však podle nových potřeb a podle zkušeností,
získaných při provádění
původního zákona. K těmto zásadám,
které můžeme zahrnouti pod jednotný
název regulace bytového trhu (§§ 1 až
34 a 38), připojuje návrh několik nových
ustanovení, která náleží svou
povahou do rámce bytové péče v užším
smyslu a tvoří nezbytný doplněk regulace
(§§ 35 až 37).
Nejpodstatnější změny, které
přináší návrh oproti platnému
právnímu stavu, možno shrnouti ve stručném
přehledu takto:
1. Působnost zákona: Ustanovení návrhu,
která představují úpravu regulace
bytového trhu ve vlastním smyslu, mají platiti
pouze v obcích s více než 2.000 obyvateli nebo
které určí okresní národní
výbor (§ 38). To se shoduje ve své podstatě
se zák. č. 163/1946 Sb. až na počet
obyvatelstva rozhodný pro platnost zákona (§
30 zák. č. 163/1946 Sb.). Naproti tomu upouští
návrh od původních ustanovení, která
ponechávala místním národním
výborům na vůli, zda zákon má
býti v obci prováděn či nikoli (§
1, odst. 1 a 3 a § 11, odst. 1 zák. č. 163/1946
Sb.).
Rovněž počet výjimek z působnosti
zákona osnova omezuje (§ 33, odst. 1), zmocňujíc
však zároveň zemské národní
výbory (pověřenectvo sociální
péče), aby rozšířily jejich okruh
na další objekty, bude-li toho vyžadovat veřejný
zájem (§ 33, odst. 2).
2. Přikazovací právo místních
národních výborů: Právo
místních národních výborů
přikazovati nájemníky pro byty, podléhající
ohlašovací povinnosti, zůstává
návrhem nezměněno. Ruší se však
dosavadní výhrada svobodné disposice s byty,
nebyl-li doručen vlastníku domu do určité
lhůty příkaz k pronájmu (§ 2,
odst. 3 zák. č. 163/1946 Sb.). Místo toho
má podle návrhu pro příště
přikázaná osoba vstoupiti přímo
ze zákona v nájemní poměr s vlastníkem
domu, nesdělí-li místnímu národnímu
výboru do 3 dnů od přikázání,
že o byt nemá zájem; podmínky nájemní
smlouvy stanoví ve sporných případech
okresní národní výbor (§ 2, odst.
3).
a) Osoby přikazované za nájemníky:
Okruh osob, jež mohou místní národní
výbory přikazovati za nájemníky, vymezuje
návrh v podstatě ve shodě se zák.
č. 163/1946 Sb. Doplňuje je pouze potud, že
v budoucnu budou místní národní výbory
moci zkoumati též otázku, zda povolání,
jež uchazeč o byt vykonává v obci, je
s hlediska potřeby nezbytné či nikoli (§
4, odst. 1, č. 1).
Pokud jde o pořadí, v němž mají
býti uchazeči přikazováni, přiznává
návrh přednost jednak ze zdravotních důvodů
tuberkulosním osobám, jednak z důvodů
populačních rodinám podle počtu nezaopatřených
dětí a vedle toho mladým manželům,
jimž se narodilo nebo se má naroditi děcko
(§ 4, odst. 2).
Podstatnou novotou je ustanovení, které ukládá
místním národním výborům,
aby vedly pro celou obec jednotný seznam uchazečů
o byty a vedle toho seznam osob, které byly přikázány
za nájemníky; seznamy. mají býti veřejně
přístupné (§ 4, odst. 3).
b) Výjimky z přikazovacího práva:
Výjimka z přikazovacího práva
místních národních výborů,
pokud se týká bytů v domech obecně
prospěšných družstev (§ 6), má
zůstati podle návrhu bez věcných změn.
Naproti tomu výjimka co do bytů státních
zaměstnanců se rozšiřuje ve prospěch
vojenských osob (§ 5). Vlastníky domů,
pokud jde o právo nastěhovati se do bytu ve svém
domě, staví návrh na roveň jiným
uchazečům; výjimka má platiti pro
příště z osidlovacích důvodů
jen pro osoby, jimž byly přiděleny do vlastnictví
zkonfiskované domy (§ 7).
3. Právo místních národních
výborů prohlásiti smlouvy o užívání
bytů za zrušené: Právo prohlásiti
smlouvy o užívání bytů za zrušené
přiznává návrh místním
národním výborům v neztenčeném
rozsahu. V některých případech činí
však z fakultativního oprávnění
obligatorní povinnost. To platí zejména u
dvojích bytů, kde místní národní
výbor bude pro příště povinen
použíti svého zmocnění, neprokáže-li
uživatel naprostou nezbytnost dvou bytů (§ 10).
Na rozdíl od zák. č. 163/1946 Sb. přiznává
návrh místním národním výborům
právo takovéhoto zásahu všeobecně,
užívá-li se bytu nebo jeho části
proti veřejnému zájmu, zejména byl-li
uživatel bytu potrestán pro předražování
nájemného (podnájemného) (§ 3,
odst. 2). Všechna tato opatření a z nich vyplývající
příkazy k vyklizení bytů nemají
podle návrhu.působiti pro příště
proti podnájemníkům (nájemníkům)
částí bytů, dokud jim místní
národní výbor neopatří náhradní
místnosti (§ 27, odst. 3).
4. Podnájmy bytů: Na rozdíl od platného
stavu podrobuje návrh regulaci též podnájmy
bytů nebo jejich částí (§ 12,
odst. 1). V žádosti za svolení musí
uživatel bytu podrobně uvésti též
podmínky jeho užívání, zejména
výši podnájemného (nájemného),
které bude podrobeno kontrole okresních národních
výborů jako cenových úřadů
(§ 12, odst. 3).
5. Směny bytů: Návrh přejímá
též zásadu, že směniti byty je
dovoleno toliko se svolením místního národního
výboru (§ 13, odst. 1). Ustanovení o tom doplňuje
se však v tom smyslu, že rozhodnutím místního
národního výboru zanikají přímo
ze zákona dosavadní právní poměry
a zároveň se zakládají nové
s vyměněnými osobami; o podmínkách
užívání bytů rozhodne ve sporných
případech okresní národní výbor
(§ 13, odst. 2).
Současně budou míti místní
národní výbory právo prohlásiti
smlouvy o užívání bytů, takto
vzniklé, za zrušené, zjistilo-li by se, že
směna byla provedena ze zištných důvodů
nebo toliko za účelem.obejití.zákona
(§ 13, odst. 3); vedle toho prohlašuje návrh
takové jednání z.a trestné (§
31).
6. Nadměrné byty: Definici nadměrných
bytů přejímá návrh ze zák.
č. 163/1946 Sb. beze změny (§ 15, odst. 1.).
Zmocňuje však místní národní
výbory, aby se souhlasem nadřízeného
národního výboru (pověřenectva
sociální péče) prohlásily za
obytné též velké kuchyně a jiné
velké obytné místnosti počítaly
za dvě (§ 15, odst. 4).
Smlouvy o užívání nadměrných
bytů může místní národ.ní
výbor prohlásiti za z.rušené; musí
však zpravidla tak učiniti, přesahuje-li počet
obytných místností o více než
jednu počet příslušníků
uživatelovy domácnosti. Uživateli musí
poskytnouti přiměřený byt náhradní
(§ 16), a to po případě i v jiné
obci, nevykonává-li tento v obci své povolání
a lze-li to na něm vzhledem k jeho rodinným nebo
zdravotním poměrům spravedlivě žádati
(§ 17, odst, 2). Stěhovací výdaje může
místní národní výbor uživateli
bytu zcela nebo zčásti nahraditi (§ 17, odst.
3).
7. Revise bytů: Možnost revise, kterou připouštěl
zák. č. 163/1946 Sb. toliko u bytů, u nichž
došlo po 20. květnu 1938 ke změně v
uživatelově osobě, rozšiřuje návrh
na všechny byty (§ 21, odst. 1). Z toho vyplývá
pak i rozšíření práva místních
národních výborů prohlásiti
za zrušené smlouvy o užívání
na všechny byty, pokud jejich uživatelé nevykonávají
v obci své povolání (§ 22, odst. 3).
8. Dělení bytů: Nové je ustanovení
návrhu, které zmocňuje místní
národní výbory, aby velké byty, jestliže
se uvolní, mohly rozděliti na dvě nebo více
bytových jednotek. Změny a úpravy lze provésti
buď na náklad obce nebo příštích
nájemníků (§ 23, odst. 1).
9. Ubytovací podniky: Návrh chce pro trvalé
ubytování, zejména osob žijících
osaměle a z těch pak především
vysokoškolského studentstva, získati místnosti
ubytovacích podniků, provozovaných nezákonným
nebo nepočestným způsobem. Zmocňuje
proto ministerstvo vnitřního obchodu, aby na návrh
ministerstva sociální péče učinilo
v tom ohledu vhodná opatření (§ 36,
odst. 1).
10. Odklad exekuce nuceným vyklizením bytů:
Exekuci nuceným vyklizením bytů budou
moci pro příště povoliti soudy jen tehdy,
prokáže-li vlastník domu potvrzením
místního národního výboru,
že je zajištěn náhradní byt pro
osobu, která má býti vystěhována
(§ 37).
11. Řízení: Pokud jde o řízení,
přináší návrh oproti dosavadnímu
stavu tři podstatné z.měny. Především
v zájmu rychlého rozhodování neváže
místní národní výbory na předpisy
správního řízení (§ 28).
Z téhož důvodu pak zavádí všeobecně
toliko dvojinstanční postup (§ 29, odst. 2)
a vedle toho stanoví předpoklad zamítavého
rozhodnutí, jestliže odvolací orgán
nerozhodne o odvolání do 3 týdnů ode
dne, kdy mu došly spisy (§ 29, odst. 1).
12. Opatření a rozhodnutí akčních
a národních výborů před účinností
zákona: V zájmu právní jistoty
stanoví návrh, že rozhodnutí a opatření,
která vydaly nebo učinily v bytových věcech
v době od 20. února 1948 do počátku
účinnosti nového zákona akční
a národní výbory, nelze napadati ani žalobou
ani před správními úřady (orgány)
a orgány veřejné žaloby (§ 35,
odst. 1). Místní národní výbory
budou však moci je přezkoumati, řídíce
se zásadami tohoto zákona (§ 35, odst. 2).
Takto jeví se ve stručném přehledu
odchylky, jež navrhuje osnova oproti platnému právnímu
stavu. Pokud jde o jednotlivá ustanovení návrhu,
dlužno k nim uvésti toto:
Ustanovení § 1 návrhu je v podstatě
úplně totožné s § 1, odst. 1 a
2 zák. č. 163/1946 Sb. Vycházeje pak ze zásady,
že ustanovení §§ 1 až 34 mají
automaticky nabýti účinnosti ve všech
obcích, v nichž budou podle § 38 platiti, nepřejímá
návrh z ustanovení § 1, odst. 1 zákona
předpis o vyhlášce a jako důsledek toho
ani ustanovení § 1, odst. 3 zákona.
Ustanovení § 2, odst. 1 návrhu je formálně
totožné s § 2, odst. 1 zák. č.
163/1946 Sb.
Ustanovení § 2, odst. 2 a 3 nahrazují dosavadní
předpis § 2, odst. 3 zákona, který se
v praxi neosvědčil. Při tom myšlenka,
obsažená v § 2, odst. 3 návrhu, je určitou
obdobou §§ 25 ubytovacích zákonů
ve znění zák. č. 118/1924 Sb. Druhá
věta § 2, odst. 3 návrhu nahrazuje pak dosavadní
ustanovení § 26 zák. č. 163/1946 Sb.,
které vzhledem k tomu návrh úmyslně
pomíjí; při tom ovšem zůstává
nadále v platnosti zásada, že při určování
výše nájemného budou okresní
národní výbory povinny říditi
se cenovými předpisy.