(1) Ministr zahraničního obchodu řídí a kontroluje činnost podniků uvedených v § 2 a může jim dávati všeobecné i zvláštní příkazy a zákazy. Může zejména:

a) požadovati, aby podávaly zprávy, hlášení a vysvětlení ve všech věcech týkajících se jejich oboru podnikání nebo činnosti a předkládaly doklady, vedly knihy a zapisovaly obchodní jednání,

b) prováděti u nich svými orgány kontrolu, zvláště nahlížením do obchodních knih, zápisů a korespondence.

(2) Osoby zúčastněné na úkonech, které se provádějí podle odstavce 1, jsou povinny zachovávati mlčenlivost o všech věcech, o kterých se dověděly při této činnosti. Povinnost mlčenlivosti nezaniká skončením činnosti nebo vystoupením ze služebního poměru.

(3) Při výkonu své funkce mají orgány uvedené v odstavci 2 postavení veřejných orgánů podle § 68 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., po případě podle § 461 trestního zákona zák. čl. V/1878 nebo § 5 zákona o přestupcích zák. čl. XL/1879.

Úřady a orgány veřejné správy, jakož i hospodářské organisace jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

(1) Ministr financí učiní v dohodě s ministrem zahraničního obchodu opatření finančního rázu k provádění tohoto zákona.

(2) Pokud ministr zahraničního obchodu rozhoduje o zřizování podniků, o stanovení jejich formy, o jejich slučování, dělení a rušení (§ 2), o předpisech o vedení podniků a správě, hospodaření, podmínkách obchodování, použití výtěžků i o úpravě poměrů podle § 8, odst. 1 a o převádění podniků a majetkových podstat podle § 7, činí tak, dotýkají-li se jeho rozhodnutí a opatření oboru působnosti ministerstva financí, v dohodě s ministrem financí. Opatření podle § 1 a podle § 3, odst. 4, jejichž provádění přísluší orgánům celní správy, činí ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s ministerstvem financí. K usnadnění součinnosti podle předchozího ustanovení může ministr zahraničního obchodu v dohodě s ministrem financí zříditi při ministerstvu zahraničního obchodu sbor zástupců ministerstev zahraničního obchodu a financí a Národní banky Československé a upraviti podrobnosti o jeho složení, jakož i jeho působnost.

Právní jednání, písemnosti, podání zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o převodech majetku nebo majetkových práv z podniků uvedených v § 2 na osoby jiné než tyto podniky a o běžné činnosti těchto podniků.

(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniku podléhajícího znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do 10,000.000 Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.

(2) Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestní, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů. Pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.

(3) Tresty na penězích připadají státu.

(1) Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 22 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.

(3) Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestní čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž co o odvolání proti výroku o trestu.

(4) Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

(1) Při odsouzení pro zločin podle § 22, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 22, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.

(2) Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Z odsuzujícího trestního nálezu se lze do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.

Trestné činy proti tomuto zákonu a proti dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 113 Sb., o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu, se promlčují ve třech letech.

(1) Zrušují se předpisy odporující tomuto zákonu. Zejména se zrušují: ustanovení § 4 dekretu č. 113/1945 Sb. a vládní nařízení ze dne 17. září 1947, č. 170 Sb., o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení plnění úkolů stanovených dvouletým hospodářským plánem.

(2) Ostatní ustanovení dekretu č. 113/1945 Sb. se zruší dnem, který určí ministr zahraničního obchodu vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu a předpisů jej provádějících zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Předkládaná osnova je realisováním jednoho z požadavků pracujícího lidu vyjádřeného na sjezdu závodních rad a odborových organisací konaného dne 22. února 1948.

Politické a hospodářské úvahy, které vedly k formulování požadavku státní organisace zahraničního obchodu vycházely z těchto skutečností. Typ lidově demokratického státu je po politické i hospodářské stránce cestou k socialismu, která má zajistiti hospodářskou a sociální bezpečnost všech pracujících a zvýšení jejich životní úrovně. Na této cestě učinili jsme první krok znárodněním klíčových průmyslových podniků, bank a pojišťoven ve znárodňovacích dekretech r. 1945. Při tomto řešení byl však celý velký hospodářský sektor ponechán na dosavadním liberalisticko-kapitalistickém základě. Je samozřejmé, že tato situace nebyla na trvalo udržitelná, zvláště když se ukázalo, že je to právě soukromokapitalistický sektor, který vykazuje neodůvodněné vysoké zisky, rovnající se téměř bezpracným důchodům. Privilegovanou posicí soukromokapitalistického sektoru v našem hospodářství byl porušen soulad mezi zaměřením lidově-demokratického režimu Československé republiky - cestou k socialismu a mezi skutečnou hospodářskou strukturou našeho státu, kde celé velké hospodářské úseky byly ponechány v soukromém vlastnictví a obhospodařovány liberalisticky. Ačkoliv zákonem o dvouletém hospodářském plánu byla naprosto jasně stanovena základní zásada, že naše hospodářství bude hospodařením plánovaným, ukázalo se jasně, že podvojnost hospodářských základů - sektor znárodněný a sektor soukromý - znemožňuje jak úspěšné plánování, tak úspěšné plnění plánu. Obě tyto složky plánovaného hospodaření může totiž plně ovládnouti pouze ten stát, který ovládá všechny sektory, z nichž se skládá hospodářský život.

Jedna z posic, kde byl soukromokapitalistický sektor nejsilněji zastoupen, byl právě zahraniční obchod a právě tam byly následky dosavadního polovičatého řešení nejškodlivější z celkového národního hlediska. Struktura našeho průmyslu znamená velkou vázanost československého hospodářství na zahraniční obchod. Asi dvacet nejdůležitějších surovin nezbytných ke splnění operativních plánů jednotlivých průmyslových odvětví musíme dovážeti a devisy, potřebné na jejich dovoz, si musíme vyprodukovati vývozem. Z toho je patrné klíčové postavení zahraničního obchodu v našem národním hospodářství.

Zahraniční obchod může buď uspíšiti nebo vyloučiti přenášení hospodářských krisí, které jsou nutným výsledkem zásahů liberalistické hospodářské soustavy do našeho hospodářství. I když plně uznáváme, že zahraniční obchod zůstane vždy výsledkem jednání dvou obchodních partnerů, je přece jasné, že dobře sestavený plán zahraničního obchodu může předejíti hospodářsky neodůvodněným výkyvům a jejím sociálním důsledkům.

Vedle všeobecných důsledků soukromokapitalistického obhospodařování kteréhokoli hospodářského odvětví, jevily se v oboru zahraničního obchodu ještě některé specielní a zvláště škodlivé výsledky tohoto systému. Soukromý sektor v zahraničním obchodě soustavně obcházel a nedodržoval plán a uchyloval se i k machinacím, vedoucím k úniku devis. Tím ovšem poškozoval jak stabilitu naší měny, tak naši platební bilanci ve styku se zahraničím. Pochopitelně nezaměřoval svůj vývoz účelně tam, kde s hlediska dovozu potřebných surovin to bylo nutné.

Zahraniční obchod je jako zprostředkující orgán mezi výrobou a zahraniční spotřebou a mezi zahraničními zdroji surovin a naší domácí výrobou organickou složkou společenské výroby statků. Je proto pouze nutnou výslednicí lidově demokratického zřízení našeho státu, že přistupujeme k tomu, aby i tato složka přešla ze sektoru soukromohospodářského do sektoru znárodněného.

Tato nová úprava zahraničního obchodu přináší s sebou i nutné organisační změny, t. j. provedení takové organisace zahraničního obchodu, která zaručí jak pevnou kontrolu a řízení jeho provozu podle hospodářského plánu, tak nutnost, aby jeho výsledky se staly společným majetkem všech pracujících.

Všechno, co bylo výše řečeno o důvodech pro státní organisaci zahraničního obchodu, platí stejnou měrou o nutnosti obdobné organisace mezinárodního zasilatelství, které bylo až dosud obstaráváno převážně v soukromém sektoru. Zásahy soukromých zájmů je zde nutno vyloučiti tím spíše, že povahou věci byl zde možný častý přímý styk se zahraničím, jehož kontrolování. bylo leckdy krajně obtížné. Při úzké souvislosti mezi obstaráváním zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, soustřeďuje současně osnova veškerou kompetenci, týkající se v těchto směrech mezinárodního zasilatelství, v ministerstvu zahraničního obchodu a umožňuje tak, aby nový podnik pro obstarávání mezinárodního zasilatelství byl organisován podobně jako podniky pro provozování zahraničního obchodu i aby pak řízení všech těchto podniků dělo se z jednoho místa a podle jednotného hlediska.

Znění § 1 převzato z § 1 odst. (1) dekretu presidenta republiky č. 113/45 Sb. a obsahuje zmocnění ministra zahraničního obchodu k úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu. Jakmile bude úplně provedena organisace zahraničního obchodu podle tohoto zákona, stane.se většina ustanovení dekretu č. 113/45 Sb. (povolovací řízení, poplatky, určování dovozců a vývozců) nepraktická a budou proto podle § 27 zrušena. Ustanovení trvalého významu byla převzata do tohoto zákona proto, aby předpisy o zahraničním obchodě zde byly soustředěny a aby se tak tento zákon stal jejich výlučným pramenem. Vzhledem k tomu, že zákon upravuje též organisaci mezinárodního zasilatelství, bylo nutno ustanovení § 1 v tomto směru rozšířiti.

Tímto ustanovením se stanoví zásada, že zahraniční obchod a mezinárodní zasilatelství budou organisovány monopolně a prováděny pouze podniky, k jejichž zřízení nebo určení se ministr zahraničního obchodu zmocňuje. Ministr zahraničního obchodu má možnost určiti jako monopolní společnost podniky již existující nebo vyvolati v život podnik nový. Zahraniční obchod je v důsledku své závislosti na faktorech zahraničních oborem vyjímečně citlivým a vyžaduje proto největší pružnost v rozhodování. To jest též důvod, proč tento zákon na rozdíl od ostatních znárodňovacích předpisů nezakládá národní podniky, nýbrž ponechává ministru zahraničního obchodu, aby v každém jednotlivém případě se zřetelem na specielní důvody národohospodářské, obchodně-politické i jiné stanovil zřizovaným monopolním podnikům formu, vymezil rozsah a určil způsob činnosti. Tyto podniky mohou být organisovány podle okolností ve formě národních podniků, akciových společností se státním kapitálem a pod. Podniky budou dokonale specialisovány podle druhů zboží.

Ve vhodných případech bude použito existujících podniků. Tak na př. ministr zahraničního obchodu určí Čsl. tabákovou režii jako monopolní podnik pro zahraniční obchod s tabákem a tabákovými výrobky, stejným způsobem bude postupovat u státního solného monopolu. Pokud jde o provozování mezinárodního zasilatelství bude zřízen toliko podnik jediný a bude pro něj užito formy akciové společnosti.

Monopolní podniky provozující zahraniční obchod budou zřizovány postupně, aby nedošlo k poruchám v obchodně politických stycích se zahraničím. Proto v každém případě bude nutno vyhláškou určit den, od něhož nová úprava vstupuje v platnost.

Ustanovení odstavce (4) umožňující výjimky z monopolisace zahraničního obchodu, jest odůvodněno nutností, aby v určitých případech dosavadní firmy (jde především o representace cizích firem) mohly po případě dále fungovati vedle příštích monopolních organisací (na př. fa Schoeler Bleckmann, fa SKF a j.).

Obsahuje definici zahraničního obchodu. Zákonodárce nemá ovšem v úmyslu považovati určité druhy záznamního styku podle §§ 62 a 63 celního zákona za zahraniční obchod, jako na př. vyhánění dobytka na pastvu nebo k vykonávání polních a jiných prací, pohraniční styk a styk pohraničních hospodářství. Naproti tomu však bylo nutno záznamní styk do zahraničního obchodu zásadně zahrnouti, ježto jde o významný sektor, který není možno ponechati bez. jakékoliv ingerence ministerstva zahraničního obchodu.

Odstavec (2) obsahuje definici mezinárodního zasilatelství pro potřeby tohoto zákona.

Při stanovení výjimek podle odstavce (4) bude se ministerstvo zahraničního obchodu říditi týmiž hledisky jako v přílohách ke svým vyhláškám o kontrole dovozu a vývozu zboží.

Zásada uvedená v odstavci (1) je důsledkem odloučení zahraničního obchodu od výroby, k němuž ve většině případů dojde. Musí býti nalezena pevná base vzájemných styků výrobních a prodejních organisací v oboru cen. Systém pevně stanovených cen umožní tento styk bez konjunkturálních výkyvů a přispěje tak i k stabilitě domácích cen i k event. úpravě kalkulací výrobních nákladů tím, že bude dán jasný a jednotný obraz kalkulačních podkladů.

Nositelé monopolního oprávnění budou dovezené zboží prodávati a při vývozu nakupovati od průmyslu za ceny, určené jim podle všeobecných hledisek, kdežto nakupovati.a prodávati v cizině budou za ceny, které trh připouští. Vzniknou tedy nevyhnutelně u jednotlivých artiklů diference buď ztrátové nebo ziskové, jež se budou vyúčtovávati pomocí zvláštního účtu vedeného u banky a spravovaného jménem ministerstva financí. Veškerá bankovní gesce bude soustředěna u Živnostenské banky.

Na rozdíl od znárodnění ve výrobě, které jest uskutečňováno ze zákona, dává se ministru zahraničního obchodu zmocnění, aby provedl mezi podniky provozujícími zahraniční obchod výběr. V tomto hospodářském odvětví byla totiž řada podniků, které neměly solidní hospodářské základy a kde by tudíž nebylo znárodnění odůvodněno. Ježto podniky provozující zahraniční obchod nemají zhusta jiných majetkových podstat než zařízení kanceláře, půjde často o drobné majetkové kusy (kartotéka, psací stroj a pod.) a nezdá se proto nutno znárodnění publikovat vyhláškou v Úředním listě. Forma výměru v takových případech zcela postačí.

Podniky sloužícími účelům mezinárodního zasilatelství jsou míněny podniky spediční a jejich zařízení, pokud slouží mezinárodnímu zasilatelství (na př. skladiště a pod.). Pokud podniky pro provozování zasilatelství omezeného na tuzemsko podléhají znárodnění podle jiných zákonných předpisů (překročení hranice 50 zaměstnanců), budou přirozeně znárodněny podle těchto zvláštních ustanovení.

Konstrukce § 5 umožňuje, aby ministr zahraničního obchodu upustil od znárodnění v případech, u nichž by to z jakéhokoliv důvodu nebylo žádoucí. Nutno dále míti na zřeteli, že znárodnění v oboru zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství je pouze prostředkem ke splnění hlavního úkolu, kterým jest vytvoření monopolu zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. V důsledku toho by vynětí určitého sektoru na př. družstevního, ze znárodnění znamenalo samočinné vyloučení tohoto sektoru z účasti na zahraničním obchodě.

Pokud se týká zemědělských družstev, nebylo provozování zahraničního obchodu de facto nikdy jejich hlavním předmětem podnikání. Nepřichází proto jejich znárodnění zásadně v úvahu, leda že by bylo ve vlastním zájmu zemědělského sektoru, aby některá z jeho složek mohla i nadále provozovati jako výlučná společnost zahraniční obchod. Kdyby zemědělské družstevnictví bylo v zákoně ze znárodnění vyloučeno, vyloučili bychom již předem i tuto možnost.

Ustanovení jsou s některými změnami souvisícími se zvláštní povahou zahraničního obchodu převzata z dekretu presidenta republiky č. 100/45 Sb. resp. ze zákona o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a výroben a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků. Znárodnění živnostenských oprávnění podle tohoto ustanovení se netýká zvláštních povolení, kterých je potřebí podle platných předpisů k provozování dopravy (zák. č. 77/35 Sb., předpisy o plavebních koncesích).

Toto ustanovení určuje, jak bude naloženo s podniky, majetkovými podstatami, respektive s částmi majetkových podstat, znárodněnými podle § 5. Pokud půjde o majetkové podstaty konfiskované podle dekretu č. 108/45 Sb., bude ministr zahraničního obchodu rozhodovat po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.

Blíže určuje pravomoc ministra zahraničního obchodu vůči monopolním podnikům pro provozování zahraničního obchodu. Při tom se stanoví zásada, že pokud půjde o podniky výrobní, bude ministr zahraničního obchodu rozhodovat v dohodě s příslušným ministrem.

Zvláště se stanoví zásada, že přebytky výtěžků těchto podniků plynou státu. Toto ustanovení je nutným výsledkem nové organisace zahraničního obchodu jakožto organisace státní.

Nepotřebuje zvláštního odůvodnění. V podrobných předpisech bude přirozeně, pokud jde o předpisy o způsobu účtování nových podniků, ministr zahraničního obchodu respektovati platné technické předpisy o účtování (zákon č. 116/1946 Sb., o............ a předpisy podle něho vydané).

Jde o ustanovení společná (až na nepatrné odchylky) všem zákonům o znárodnění, která se týkají úpravy poměrů podniků, které budou podle § 2 zřízeny (právní subjektivita, zápis do rejstříku, přechod práv a závazků, živnostenské oprávnění, náhrada za znárodnění, řízení při předlužení).

se poznamenává, že podnik provozující mezinárodní zasilatelství potřebuje k provozování dopravy zvláštního povolení podle platných předpisů (zák. č. 77/35 Sb., předpisy o plavebních koncesích).

Na místo znárodněním dotčených majetkových kusů, nebo částí majetkových podstat, nastoupí ovšem ve zbývajícím jmění jinak neznárodněného podniku náhrada podle § 13 osnovy za znárodněné majetkové části.

Aby nenastaly poruchy v zahraničním obchodě, ukládá se dosavadním majitelům resp. správcům podniků provozujících zahraniční obchod, pokračovati ve vedení podniku s péčí řádného hospodáře až do té doby, kdy zahájí činnost výlučný podnik pro zahraniční obchod v určitém oboru. Při tom má ministr zahraničního obchodu možnost dosaditi do podniků provozujících zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství zmocněnce, který bude bdíti nad řádným chodem podniku.

Činností podniků podle § 2, jejíž řízení a kontrola se svěřuje ministru zahraničního obchodu, se rozumí činnost v oboru zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. Jinak jde o ustanovení převzaté z § 5 dekretu č. 113/45 Sb.

Jest převzat doslovně z § 6 dekretu č. 113/45 Sb.

Vzhledem k tomu, že výlučné podniky budou majetkem státu, ať již budou míti formu jakoukoliv, jest nutno zajistiti mini.stru financí právo kontroly po stránce finanční i právo účasti na takovém rozhodování ministra zahraničního obchodu, které má reflex na finanční stránku podniků.

Týká se osvobození od daní, poplatků a dávek a jest shodné s příslušnými předpisy ostatních zákonů o znárodnění.

Trestní ustanovení jsou upravena shodně ve všech znárodňovacích zákonech. Prodloužení promlčecí doby na tři roky bylo při té příležitosti vztaženo i na trestné činy proti dekretu č. 113/45 Sb., kde dosavadní kratší promlčecí doba nevyhovovala.

Nepotřebuje vysvětlení.

V rámci zrušovacího předpisu se zrušuje výslovně § 4 dekretu č. 113/45 Sb., jehož zachování v účinnosti nepovažuje ministerstvo zahraničního obchodu při nové organisaci zahraničního obchodu za účelné. Po vybudování nové organisace stane se zbytečným povolovací řízení v dnešní formě, rovněž určování dovozců a vývozců a konečně též vyměřování poplatků dovozních a vývozních. Vypracování směrnic podle § 4 dekretu č. 113/45 Sb. by tedy ve skutečnosti bylo prací marnou a znamenalo by jen plýtvání časem. Pro ministra zahraničního obchodu je závaznou směrnicí plán zahraničního obchodu, který byl schválen vládou a za jehož plnění ministr zahraničního obchodu zodpovídá.

Dále se zrušuje vl. nař. č. 170/47 Sb., které je novou organisací zahraničního obchodu překonáno. Ostatní ustanovení dekretu č. 113/45 Sb. budou zrušena v okamžiku, kdy celá nová organisace zahraničního obchodu bude provedena. Stane se tak vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, kterou uveřejní ministerstvo zahraničního obchodu.

Závěrem se zdůrazňuje, že tam, kde při zřizování podniků zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství podle osnovy nebo podle některého organisačního opatření ministra zahraničního obchodu nebo ministerstva zahraničního obchodu, učiněného v rámci osnovy, budou dotčeny zájmy jiného resortního ministerstva, bude ministr nebo ministerstvo zahraničního obchodu postupovati vždy v dohodě s dotyčným resortním ministrem nebo ministerstvem.