Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Doba činnosti národního správce živnostenského podniku, po kterou podnik řádně spravoval ve smyslu ustanovení § 21 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na Slovensku ve smyslu § 20 nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. SNR, o národní správě, se započítává do předepsané doby pomocnického (tovaryšského) zaměstnání v příslušné živnosti.

(2) U živností uvedených v § 38, odst. 3 a 4 ž. ř. (§ 53, odst. 3 a 4 ž. z.) jest podmínkou započtení, že se národní správce před svým ustanovením vyučil živnosti obchodní. U ostatních živností vázaných na průkaz způsobilosti jest podmínkou započtení, že národní správce byl před svým ustanovením v témže oboru zaměstnán po dobu rovnající se alespoň dvěma třetinám celkové doby výcviku, předepsané nebo obvykle požadované pro průkaz způsobilosti; při tom je však třeba, aby u živností, kde je předepsáno vyučení, byl vyučen.

(3) Potvrzení o tom, že národní správce živnostenský podnik řádně spravoval, vydává úřad (orgán), který národního správce ustanovil.

(1) Právo národního správce na příděl drobného živnostenského podniku podle § 5, odst. 1 zákona ze dne 14. února 1947, č. 31 Sb., o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, přechází na vdovu, nebyla-li vlastní vinou rozvedena, nebo na nezletilé nezaopatřené děti. Nárok na příděl živnostenského podniku musí tyto osoby uplatniti nejpozději ve lhůtě, předepsané pro podání přihlášky o příděl drobného živnostenského podniku. Zemřel-li však národní správce po podání přihlášky, musí nárok býti uplatněn před odevzdáním podniku.

(2) U osob uvedených v odstavci 1 musí být splněny podmínky stanovené § 5, odst. 1, č. 1 a 2 zákona č. 31/1947 Sb. a náležitosti stanovené živnostenským řádem (zákonem) pro provozování živnosti; nemají-li tyto osoby předepsaný průkaz způsobilosti nebo průkaz věcných znalostí, lze jim přiděliti živnostenský podnik a uděliti živnostenské oprávnění jen, zřídí-li.si způsobilého náměstka podle § 55 ž. ř. (§ 71 ž. z.). Osoby, jimž bylo uděleno živnostenské oprávnění bez předložení průkazu způsobilosti nebo věcných znalostí, nejsou zproštěny od průkazu způsobilosti nebo věcných znalostí v případě přeložení živnosti mimo obec původního stanoviště nebo opětovného provozování živnosti, byl-li její výkon přerušen.

(3) Živnostenské oprávnění vdov a nezletilých nezaopatřených dětí trvá jen po dobu vdovství nebo nezletilosti.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, zůstávají nedotčena ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) a předpisů jej měnících a doplňujících.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitřního obchodu, průmyslu a zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.

Revoluční převrat a naléhavá potřeba hospodářská vyžadovaly, aby se v pohraničí ujali podniků osob státně nespolehlivých čeští podnikatelé, kteří byť i neměli plný průkaz způsobilosti, měli alespoň takové schopnosti, které dávaly záruku, že podnik bude veden s péčí řádného hospodáře. Bylo nutno zachrániti velké majetkové hodnoty a zavésti správu v době pokud možno nejkratší. Kvalifikace, jakou požaduje živnostenský úřad pro samostatné podnikatele se nepožadovala a dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb., spokojil se s ustanovením, že národním správcem může býti ustanovena osoba mravně bezúhonná a státně spolehlivá, mající patřičné odborné a praktické znalosti. Mezi těmi, kteří pochopili snahu vládních činitelů a odešli do pohraničí ujmouti se národních správ, byla řada mladých lidí, kteří opustivše svá zaměstnání, nedokončili dobu výcviku předepsaného pro průkaz způsobilosti k samostatnému provozování živností. Takovým osobám s nedostatečným výcvikem by nemohl býti podnik přidělen podle zákona č. 31/1947 Sb., jen proto, že živnostenský řád a předpisy jej doplňující nebo měnící nemají ustanovení, kterým by se doba správcovství hodnotila pro průkaz způsobilosti k nastoupení živnosti, ačkoliv je to činnost, v níž musí se osvědčiti příslušné odborné znalosti.

Národní správcovství je funkcí sui generis a v hospodářské činnosti, kterou zde musí osvědčiti, je zahrnuto též odborné řízení podniku a u řemeslných podniků i manuelní práce. Pro tento svůj charakter je nejblíže zaměstnaní pomocnickému. Nebylo by spravedlivé, aby tato doba národního správcovství nebyla započtena do průkazu způsobilosti a tím aby byli národní správci vyloučeni z přídělu a tato funkce by nabytí průkazu způsobilosti v mnohých případech ztěžovala.

Osnova započítává dobu správcovství do doby zaměstnání pomocnického jen, jestliže národní správce podnik řádně spravoval ve smyslu § 21 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. Úřad, který ustanovil národního správce, bude vydávati potvrzení o tom, že národní správa byla řádně vedena (§ 1, odst. 3). Doklad tento prokazující jeho hospodářskou zdatnost je ve spojení s průkazem o předchozí době výcviku (§ 1, odst. 2) dostatečnou zárukou, že národní správce si počínal po dobu správcovství jako odborník a že tudíž přidělené majetkové podstaty dostanou se do rukou osob kvalifikovaných. Pokud je u živností uvedených v § 1, odst. 2 požadováno vyučení, platí o tomto vyučení příslušná ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) a předpisů na jeho základě vydaných, zejména předpisy, podle nichž možno ukončení učební o poměru nahraditi vysvědčením o absolvovaní odborných škol a učilišť. I v případě, že podnik nebude národnímu správci přidělen, bude spravedlivé, aby doba národního správcovství byla do průkazu způsobilosti započítána. Ustanovení zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození zůstávají nedotčena.

Porevoluční zákonodárství dbá toho, aby práva a výhody, jež určité osoby získaly svou činností ve prospěch státu, přešla v případě jejich úmrtí na osoby, jež jsou s nimi v příbuzenském poměru. Tak je tomu u přednostních uchazečů (§ 6, zák. č. 255/1946 Sb.) a u vojenských a válečných poškozenců, obětí války, fašistické persekuce (§ 3, zák. č. 164/1946. Sb.). Z této zásady vychází i vládní nařízení č. 106/1947 Sb., o přídělu drobných konfiskovaných živnostenských podniků (přídělové nařízení pro živnostenské podniky), které stanoví v § 33, že na místě zemřelého přídělce, dokud není zaplacena přejímací cena, vstupují v jeho práva a povinnosti vdova nebo descendenti, pokud podnik dále provozují podle živnostensko-právních předpisů.

Národní správci, kteří podnik osobně a řádně spravovali, mají nesporné zásluhy o zachránění značných hodnot ku prospěchu státu a proto jest spravedlivým požadavkem, aby narok, který získali na základě zákona č. 31/1947 Sb. při plnění podmínek tímto zákonem předepsaných, přešel v případě jejich úmrtí i s výhodami stanovenými v § 1 této osnovy na určitý okruh blízkých osob, analogicky podle § 56 ž. ř.

Osobami, jimž § 2 osnovy přiznává právo na přidělení a provozování drobného živnostenského podniku po smrti národního správce, jsou pouze jeho vdova a nezletilé a nezaopatřené děti, při čemž trvání jejich živnostenského oprávnění, pokud bylo dosaženo na základě ustanovení § 2, odst. 2, trvá pouze do opětného provdání se vdovy nebo u nezletilců do dosazení jejich zletilosti.

Aby bylo možno těmto osobám zabezpečiti příděl drobného živnostenského podniku, bylo upuštěno od požadavku splnění podmínky (§ 5, odst. 1, č. 3 zák. č. 31/1947 Sb.), při čemž u vdov a sirotků nemajících k nastoupení živnosti potřebné odborné způsobilosti, jest vázáno živnostenské oprávnění na podmínku, že si zřídí způsobilého náměstka. Toto živnostenské oprávnění jest omezeno též v tom směru, že nebude průkazem způsobilosti, pokud to některé předpisy dovolují (na př. vl. nař. č. 395/1942).

Provedení zákona nevyžádá si žádných nákladů ze státní pokladny.