Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ustanovení zákona č. 132/1946 Sb. platí
i pro výměru odpočivných (zaopatřovacích)
platů zaměstnanců státu a svazků
územní samosprávy, kteří byli
přeloženi do výslužby (provise), po případě
u nichž byl služební poměr zrušen
bez újmy nároku na odpočivné (zaopatřovací)
platy přede dnem 17. června 1946, a pro výměru
zaopatřovacích platů pozůstalých
po těchto zaměstnancích, jakož i po
zaměstnancích zemřelých před
tímto dnem v činné službě.
K rozhodnutím a opatřením podle tohoto zákona
je příslušný úřad, jehož
likvidující orgán zařizuje výplatu
odpočivných (zaopatřovacích) platů.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1948; provedou jej ministři financí,
vnitra a pošt.
Až do vydání zákona č. 132/1946
Sb. hodnotila se u státních a jiných veřejných
zaměstnanců pro výměru výslužného
rozličným procentem služební doba započitatelná
v poměru úřednickém na jedné
straně a v poměru zaměstnance v pomocné
kancelářské službě a v kategoriích
zřízeneckých na druhé straně.
Mimo prvé desetiletí služební doby,
které se u všech zaměstnanců hodnotilo
čtyřiceti procenty pensijní základny,
připočítávalo se u úředníků
za každý další rok započitatelné
služební doby 2,4%, kdežto u zaměstnanců
zřízeneckých kategorií toliko 2% pensijní
základny. V důsledku toho nabývali úředníci
nároku na plné výslužné po 35,
kdežto zaměstnanci kategorií zřízeneckých
teprve po 40 letech započitatelné služební
doby.
Toto nestejné hodnocení služební doby
bylo sice s účinností od 17. června
1946 odstraněno zákonem č. 132/1946 Sb.,
avšak toliko u zaměstnanců v činné
službě (§ 2 cit. zákona). U zaměstnanců,
kteří odešli do výslužby před
uvedeným dnem, u pozůstalých po nich a u
pozůstalých po zaměstnancích zemřelých
před tímto dnem v činné službě
zůstalo při dosavadním způsobu hodnocení
služební doby. Aby tato disparita byla odstraněna,
rozšiřuje osnovaný zákon úpravu
hodnocení služební doby podle zákona
č. 132/1946 Sb. i na poživatele odpočivných
(zaopatřovacích) platů, u nichž nastal
případ zaopatření přede dnem
počátku účinnosti citovaného
zákona (§ 1).
Aby provedení osnovaného zákona bylo co nejjednodušší
a nejrychlejší, provedou novou výměru
odpočivných (zaopatřovacích) platů
vyplývající z ustanovení osnovaného
zákona úřady, jejichž likvidující
orgány zařizují výplatu těchto
platů (t. zv. úřady vyplácející),
nikoli úřady jinak příslušné
k vyměření uvedených platů
(§ 2). Tím se provedení zákona soustředí
v oboru finanční správy, pokud jde o pensisty
státní (s výjimkou pensistů provisního
fondu čs. pošty) a v oboru ministerstva vnitra, pokud
jde o pensisty svazků územní samosprávy
(§ 3). V oboru ministerstev dopravy a národní
obrany, které mají rovněž samostatné
pensijní likvidatury, není věc praktická,
poněvadž tam 2% sazba při výměře
odpočivných (zaopatřovacích) platů
nepřichází v úvahu.
Podle provedeného odhadu bude se osnovaný zákon
týkati nejvýše 10.000 osob a finanční
náklad s jeho provedením spojený nepřekročí
částku 10,000.000 Kčs ročně.
Úhradu této částky bude lze nalézti
v řádných rozpočtových prostředcích,
po případě úsporách průběhem
roku vzniklých. Po stránce pracovního zatížení
v úvahu přicházejících úřadů
bude provedení osnovaného zákona vyžadovati
zvýšeného pracovního výkonu,
aniž by však bylo třeba k tomu cíli zvýšení
počtu pracovních sil.