(1) Smluvní zaměstnanci a dělníci, kteří jsou ve službách státu nebo svazků územní samosprávy, jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení anebo všeobecných veřejných nemocnic a školních obcí (újezdů), se převedou do regulovaného služebního poměru, pokud již v něm nejsou platně ustanoveni, za podmínek stanovených v tomto zákoně.

(2) Regulovaným služebním poměrem podle tohoto zákona se rozumí služební poměr, v němž jsou platy a postup v nich upraveny platovým zákonem nebo učitelským zákonem nebo vládními nařízeními, po případě služebními řády, vydanými podle ustanovení § 210, odst. 1 platového zákona, nebo, pokud jde o zaměstnance svazků územní samosprávy, všeobecných veřejných nemocnic a školních obcí (újezdů), všeobecnými úpravami obdobnými uvedeným předpisům.

(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance národních podniků a jejich ústředních a oblastních orgánů, ani na zaměstnance na majetku konfiskovaném podle příslušných předpisů, pokud nebyli výslovně převzati do služeb některého ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 1.

(1) Podmínkou převedení do regulovaného služebního poměru je:

1. nejméně jednoletá nepřerušená plně uspokojující skutečná služba v poměru smluvního zaměstnance nebo dělníka u zaměstnavatelů uvedených v § 1, odst. 1, předcházející bezprostředně den převedení při plném zaměstnání pracemi na úkolech, které jsou trvalé povahy a které zpravidla obstarávají zaměstnanci v regulovaném služebním poměru,

2. splnění všech všeobecných podmínek, a pokud se dále jinak nestanoví, i všech zvláštních podmínek, předepsaných pro ustanovení v poměru, do kterého se zaměstnanec zařadí po převedení (§ 3),

3. státní a národní spolehlivost a

4. úspěšný výkon zkoušky způsobilosti.

Výkonem vojenské služby se předepsaná jednoletá služba nepřerušuje.

(2) O tom, které úkoly lze považovati za úkoly trvalé povahy, jež zpravidla obstarávají zaměstnanci v regulovaném služebním poměru, rozhodne příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra, financí a sociální péče a s nejvyšším účetním kontrolním úřadem, a nedojde-li k dohodě, vláda.

(3) U smluvních zaměstnanců a dělníků, kteří vstoupili do služebního (pracovního) poměru uvedeného v odstavci 1, č. 1 ještě před dovršením horní hranice věkové stanovené pro přijetí a v tomto poměru bez přerušení setrvali, se nepožaduje splnění podmínky nepřekročení této věkové hranice.

(4) Zkoušky způsobilosti se konají podle zkušebních řádů, jež vydá příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra, a pokud obsahují ustanovení o náhradách služebních výloh, také v dohodě s ministerstvem financí. Příslušný ústřední úřad může stanoviti v dohodě s ministerstvem vnitra, ve kterých oborech služby a ve kterých případech lze všeobecně upustiti od podmínky zkoušky způsobilosti, po případě s přihlédnutím k dosavadnímu služebnímu upotřebení zkoušku způsobilosti prominouti. Toto oprávnění k prominutí zkoušky způsobilosti přísluší v oboru samosprávy příslušnému zemskému národnímu výboru, na Slovensku příslušnému pověřenectvu.

(5) Převedení podle tohoto zákona nezakládá nárok na změnu dosavadního služebního (pracovního) upotřebení.

(1) Smluvní zaměstnanec (dělník) se převede v příslušném oboru veřejné služby do služebního poměru v zaměstnanecké kategorii (skupině), odpovídající jeho předběžnému vzdělání nebo školení a jeho poslednímu služebnímu upotřebení. Zařadění převedených zaměstnanců a otázky s tím souvisící upraví pro obor státní služby vláda a pro obor samosprávy obdobně příslušné ministerstvo. Při tom se zařazení zásadně určí tak, jako kdyby převedený zaměstnanec byl v zaměstnanecké kategorii (skupině) odpovídající jeho předběžnému vzdělání nebo školení a jeho poslednímu služebnímu upotřebení ustanoven v příslušném počátečním regulovaném služebním poměru již ode dne, kdy splnil všechny zákonné podmínky pro toto ustanovení a začal konati a nepřerušeně konal v dosavadním smluvním (dělnickém) poměru při plné zaměstnanosti práce odpovídající pracím příslušné zaměstnanecké kategorie (skupiny). Přicházelo-li by vzhledem k délce předchozí smluvní veřejné služby a splnění všech ostatních podmínek pro jmenování v úvahu ustanovení na místech, jichž propůjčení je ve státní službě vyhrazeno vládě nebo presidentu republiky, lze zařazení na toto místo provésti jen propůjčením tohoto místa orgánem příslušným ke jmenování na toto místo.

(2) Lze-li podle dosavadních předpisů dosáhnouti zařadění, jehož se má dostati zaměstnanci, ucházejícímu se o převedení, jen po úspěšném výkonu ustanovovací nebo jiné zkoušky, může býti provedeno převedení až po úspěšném výkonu této zkoušky s účinností ode dne, kdy splnil ostatní předepsané podmínky. Tuto zkoušku je povinen zaměstnanec vykonati nejpozději do jednoho roku ode dne podání přihlášky o převedení (§ 4). Zaměstnanci je umožniti výkon této zkoušky podle příslušných zkušebních řádů, i když nesplňuje podmínky stanovené pro připuštění ke zkoušce. Úspěšný výkon této zkoušky nahrazuje zkoušku způsobilosti.

Převedení do regulovaného služebního poměru se provede jen na nekolkovanou přihlášku smluvního zaměstnance (dělníka), kterou je podati u příslušného služebního úřadu nejpozději do 60 dnů od vyhlášení zákona, po případě do 60 dnů ode dne, kdy uplynula jednoletá nepřerušená služba v poměru smluvního zaměstnance nebo dělníka u zaměstnavatelů uvedených v § 1, odst. 1.

(1) Pokud lze podle vládních nařízení nebo služebních řádů, vydaných podle § 210, odst. 1 platového zákona, nebo podle obdobných hromadných úprav platných pro zaměstnance samosprávných korporací uvedených v § 1 postaviti služební poměr na roveň služebnímu poměru definitivních zaměstnanců v nevypověditelném služebním poměru jen za podmínky nepřerušené uspokojivé služební doby strávené v pomocném služebním poměru, považuje se tato podmínka za splněnou uplynutím jednoroční takovéto služby.

(2) Doba, v níž může býti služební poměr zaměstnancův v přípravné (předchozí) službě zrušen vzhledem k posudku kvalifikační komise, se zkracuje na jeden rok.

(3) Do jednoroční služby podle odstavce 1 a do jednoroční doby podle odstavce 2 se započítává plně služba uvedená v § 2, odst. 1, č. 1 a u zaměstnanců v kancelářské pomocné službě také služební doba skutečně strávená ve vlastnosti plně zaměstnaného kancelářského pomocníka.

(4) Služební plat všech zaměstnanců ve služebních poměrech upravených předpisy uvedenými v odstavci 1 se vyplácí měsíčně předem.

(5) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí obdobně i pro případy, na něž se vztahuje § 69 vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 133 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů nižších orgánů silničních, mostních a vodních, v oboru ministerstva veřejných prací. Ustanovení, která připouštějí ukončení služebního poměru výpovědí i u zaměstnanců ve služebním poměru podle části prvé tohoto nařízení, pozbývají platnosti.

(6) Pomocní zaměstnanci československých státních drah jsou povinnými členy pensijního fondu československých státních drah ode dne ustanovení v poměru pomocného zaměstnance. Služební doba skutečně strávená ve službě československých státních drah je plně započitatelná pro účely pensijního zaopatření, pokud byla zhodnocena pro platový postup.

Tímto zákonem není dotčeno oprávnění příslušných úřadů (orgánů) ustanoviti smluvního zaměstnance (dělníka) v regulovaném služebním poměru i bez splnění podmínek stanovených podle §§ 2 a 3 pro převedení a zařadění.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provedou jej všichni členové vlády.

Jedním z požadavků, který byl uplatněn zástupci jednotného odborového hnutí, je t. zv. zpragmatisování smluvních veřejných zaměstnanců. Vyřešení tohoto požadavku má sloužiti navržená osnova. Podle ní mají býti smluvní zaměstnanci a dělníci ve službě státu a svazků územní samosprávy, kteří vyhovují podmínkám v ní stanoveným, převedeni do příslušného regulovaného služebního poměru. Ve skutečnosti tedy nepůjde u všech smluvních zaměstnanců a dělníků o zpragmatisování, nýbrž o převedení do příslušného regulovaného služebního poměru, který nemusí býti služebním poměrem pragmatikálním. Smluvní zaměstnanec nebo dělník se převede podle navrženého zákona zásadně do regulovaného služebního poměru, který odpovídá jeho dosavadnímu služebnímu upotřebení, na př. smluvní ošetřovatel do poměru upraveného vládním nařízením č. 22/1927 Sb. Nemění proto navržený zákon dosud platný systém služebního a platového práva, což by bylo třeba, kdyby se mělo provésti skutečné zpragmatisování při stanovení jednotné čekatelské doby pro všechny veřejné zaměstnance. Takovéto řešení by nemohlo zabrániti velikým nesrovnalostem, jež by se projevilo zejména u zaměstnanců, kteří podle dosud platných předpisů byli ustanoveni úředníky či podobnými definitivními zaměstnanci po mnohem delší době. Bylo by třeba pamatovati zvláštními a jistě složitými předpisy na odstranění těchto nesrovnalostí. Nelze si však představiti, jak dalece by bylo třeba prováděti toto odstraňování nesrovnalostí. Patrně by bylo třeba prováděti novy propočet služného u převážné části zaměstnanců, pokud byli ustanoveni po 1. lednu 1926, protože by se u nich projevily určité platové nesrovnalosti. Kromě toho by bylo třeba prováděti znovu zápočet vojenské služby, který sám o sobě je značně komplikovaný.

Proto bylo třeba po uvážení všech těchto skutečností omeziti se zatím jen na převedení do příslušného regulovaného služebního poměru, v němž však se všem převedeným zabezpečuje nevypověditelnost a stejné nakládání s hlediska služebního práva jako s definitivními zaměstnanci. Jednou z podmínek převedení je jednoletá nepřerušená služba v poměru plně zaměstnaného smluvního zaměstnance nebo dělníka, u státu nebo svazků územní či školské samosprávy, nebo v. v. nemocnic. Tuto podmínku budou splňovati téměř všichni v úvahu přicházející zaměstnanci a dělníci, protože při všeobecném zákazu přijímání nových sil obsaženém ve vládním usnesení ze dne 15. února 1946 bude jen malá část jich s kratší služební dobou.

Zákon ovšem předvídá převedení jen těch smluvních zaměstnanců a dělníků, kteří jsou plně zaměstnáni pracemi, jež zpravidla obstarávají zaměstnanci v regulovaném služebním poměru. Jen ty lze totiž zařaditi do nějakého regulovaného služebního poměru. Nebude proto na př. možné převésti takto zemědělské nebo lesní dělníky, kteří jsou určeni k pracem, jež vykonávají za naprosto stejných podmínek dělníci u soukromých zaměstnavatelů. Rovněž nebude možné převésti dělníky v podnicích veřejných zaměstnavatelů, které sledují výhradně hospodářské cíle, na př. dělníci v obecním lomu nebo v obecní cihelně. Jiné řešení v tomto směru by jednak přivodilo disparitu ve srovnání s příslušným oborem hospodářského podnikání, jednak by mohlo ohroziti prosperitu těchto podniků.

Je pochopitelné, že se navržená úprava může vztahovati jen na plně vyhovující zaměstnance a dělníky. Bylo by ke škodě veřejné služby, kdyby se převáděli do ní ti, u nichž není dána záruka, že vyhoví požadavkům kladeným na stálého veřejného zaměstnance. Proto také se klade podmínka úspěšného výkonu zkoušky způsobilosti. V ní má uchazeč prokázati svoje schopnosti pro zastávání místa zaměstnance v regulovaném služebním poměru. Od této zkoušky se upouští u zaměstnanců, u nichž podmínkou ustanovení v definitivním poměru je již podle dosud platných předpisů úspěšný výkon ustanovovací nebo jiné zkoušky. Tito se převedou do regulovaného poměru až po splnění této podmínky. Výkon této zkoušky se jim podle osnovy umožní i v dosavadním poměru.

Se zřetelem k těmto a ještě dalším podmínkám stanoveným v osnově pro převod není třeba míti z důsledků této hromadné akce obav. Nové připravované služební právo stejně předvídá jednotný definitivní služební poměr pro všechny veřejné zaměstnance s vyloučením pouze těch, kteří jsou zaměstnáváni jen na přechodnou dobu, zejména sezónními pracemi.

Lze počítati s tím, že provedení předpisů navrženého zákona nebude v nynější době spojeno se zvláštním finančním zatížením. Smluvní zaměstnanci, na něž se osnova vztahuje, mají již dnes upraveny platy podle obdoby platu zaměstnanců v regulovaném služebním poměru. Pokud tomu tak není, mají platy zpravidla ještě vyšší. V obou těchto případech se dosáhne především ještě úspor, protože u všech odpadne povinnost státu odváděti za ně pojistné pro důchodové pensijní (starobní) pojištění, připadající na zaměstnavatele a kromě toho u smluvních zaměstnanců s platy podle obdoby zaměstnanců v regulovaném služebním poměru i povinnost platiti zvláštní 7 % přídavek k smluvnímu platu, vyplácený jako odškodnění za to, že nejsou osvobozeni jako zaměstnanci v regulovaném služebním poměru od povinnosti platiti pensijní příspěvky. Rovněž tak i příspěvek na nemocenské pojištění bude nižší. U smluvních zaměstnanců, kteří mají vyšší platy než obdobní zaměstnanci v regulovaném služebním poměru, pokud se budou ucházeti o převedení i za cenu snížení dosavadního platu, bude úspora ještě větší.

Určité zvýšení dosavadních výdajů bude u dělnictva. Avšak i zde se získá okamžitě určitá úspora nejen na pojistném, nýbrž i na mzdě za práci přes čas a na jiných přídavcích, které nejsou zavedeny v regulovaném služebním poměru.

Při shora zmíněném vyloučení určité části smluvních zaměstnanců a zejména dělníků z převedení není znám počet osob, které budou účastny výhod navrženého zákona a tím méně počet těch, kteří vyhoví stanoveným podmínkám a kteří se budou ucházeti o převedení. Nelze proto vyčísliti přesným způsobem náklad spojený s provedením osnovy. Rozhodně však nepřekročí částku 300,000.000 Kčs a lze jej proto uhraditi v rámci prostředků, s nimiž ministerstvo financí počítá na náklady spojené s úpravami, jež mají nabýti platnosti od 1. ledna 1948.

Vyšší pracovní zatížení, které bude spojeno s provedením navrženého zákona, bude v budoucnu vyváženo tím, že se dosáhne značného zjednodušení v personální agendě osobních úřadů, budou-li platiti téměř pro všechny veřejné zaměstnance tytéž předpisy. Ze zkušeností získaných z dosavadní praxe je známo, že personální agenda týkající se smluvních zaměstnanců a zejména dělníků je daleko složitější a vyžaduje více práce (styk s nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění, úřady ochrany práce, proměnlivost výše mezd a pod.). Konečně se pak tím zjednoduší převod zaměstnanců do poměru, který bude upraven novým zaměstnaneckým a platovým zákonem.

K jednotlivým ustanovením osnovy se kromě svrchu obsažených všeobecných úvah ještě podotýká:

Pojem "regulovaného služebního poměru" je dosud znám pouze v literatuře. V zákonných předpisech upravujících služební a platové poměry veřejných zaměstnanců byl dosud jen věcně a to nejednotným způsobem vymezován. V zájmu zjednodušení a zamezení všech pochybností se pojímá do úvodního ustanovení osnovy pro účely tohoto zákona příslušná zákonná definice. Tato se liší od obvyklého vymezení pojmu regulovaného služebního poměru tím, že nepovažuje za zaměstnance v regulovaném služebním poměru zaměstnance ve služebním poměru upraveném sice vládními nařízeními nebo služebními řády vydanými podle § 210, odst. 1 platového zákona, u nichž však není v těchto předpisech zabezpečen platový postup (poštovní pomocníci a poslové podle vlnař. č. 17/1927 Sb.).

Odstavec prvý má ve shodě s důvody svrchu uvedenými zabezpečiti, že do regulovaného služebního poměru se dostanou jen kvalifikovaní a plně vyhovující zaměstnanci. Za podmínek zde stanovených, zejména plné zaměstnanosti, se vztahuje navržený zákon i na světské učitele náboženství za hodinovou odměnu (čl. IV zák. č. 251/1922 Sb.).

Odstavec druhý rozlišuje dva případy, a to jednak, všeobecné upuštění od zkoušky způsobilosti, které bude možné u některých kategorií, u nichž postačí jako průkaz způsobilosti školní vysvědčení (na př. u kancelářských pomocných sil vysvědčení z příslušné obchodní školy), nebo při určitém fysickém věku uchazečů, jednak prominutí zkoušky v individuálních případech, kdy výsledky dosavadního služebního upotřebení zaměstnance dávají záruku, že se plně osvědčí.

Tato ustanovení a směrnice, jež budou vydány na jeho podkladě, mají za účel zabezpečiti jednak jednotné provedení hromadné převodní akce, jednak zameziti, aby smluvní zaměstnanci a dělníci nezískali při zařadění větší výhody než za stejných předpokladů zaměstnanci, kteří jsou již nyní v regulovaném služebním poměru. V těchto směrnicích bude vyřešena i otázka systemisace služebních míst.

Účelem tohoto ustanovení je zabrániti poškození smluvních zaměstnanců nebo dělníků, pro které je setrvání v dosavadním poměru výhodnější. Bude na nich, aby uvážili, zda hodlají za výhodu stálejšího služebního poměru zaměniti případné výhodnější platové (mzdové) podmínky smluvního (dělnického) poměru.

Tímto ustanovením se má právě zabezpečiti všem převedeným zaměstnancům to, oč jim především jde, t. j. definitiva. Děje se tak, že se délka nerušené uspokojivé služební doby strávené v pomocném služebním poměru, předepsaná ve vládních nařízeních a služebních řádech podle § 210, odst. 1 platového zákona, jakož i v obdobných hromadných úpravách samosprávných korporací, jako podmínka pro postavení na roveň služebnímu poměru vyššímu, v němž jest zabezpečena nevypověditelnost, zkracuje na jeden rok. Kde jim tak ani v tomto vyšším poměru není zaručena nevypověditelnost, jako u zaměstnanců, na něž se vztahuje vládní nařízení č. 133/1928 Sb., zavádí se i zde nevypověditelnost služebního poměru. Totéž bude ovšem platiti i na nižší orgány vodní v oboru ministerstva zemědělství, na něž se vztahuje vládní nařízení čís. 149/ 1930 Sb.

Jde o samozřejmou zásadu, kterou je však třeba připojiti v zájmu zamezení případných pochybností, které by mohly vzniknouti na př. v otázce, zda lze připustiti dispense podle dosud platných předpisů (na př. podle § 1, odst. 7 vl. nař. č. 132/1931 Sb.). Ustanovení § 5 odpovídá na tuto otázku kladně.

Účinnost je stejná jako u všech úprav zmíněných v úvodu důvodové zprávy.