Dne 26. srpna 1947 byla oznámena ministerstvu vnitra stížnost zástupcem jugoslávského vyslanectví na způsob psaní časopisu "Svobodný směr" v Plzni (list strany nár. soc.) a "Nový národ" v Přerově (list strany lidové). V článku nazvaném - Pozorování z Jugoslavie - a podepsaným značkou Illyricus a v článku nazvaném - S Čedokem do Jugoslavie, podepsaným značkou Spexor, je hrubě urážen jugoslávský národ, maršál Tito, hrdinští partyzáni atd. Tendence obou článků spočívá v tom, vylíčiti lidově demokratický režim v Jugoslavii jako hrubý teror, policejní hrůzovládu, kde lidé jsou hnáni podle nacistických metod na nucené práce. Úmyslem pisatelů je poškoditi a rozbíti naše dobré vztahy se slovanskými sousedy, jak je to v plánu domácí i zahraniční reakce. Uvádíme některé části těchto článků.
"Nedávno přinesl náš tisk obsah rozhovoru maršála Tita se zástupci amerických církví. Bylo tam řečeno, že náboženství nemůže býti zrušeno dekrety, což je fráze tak stará a stejně hloupá jako byla ta, že víra je v srdci a nikdo ji nemůže člověku vzít. Vládce Jugoslavie také řekl, že nikdo věřícím nebrání ve výkonu náboženských obřadů a v návštěvě bohoslužeb ... V konání bohoslužeb není ovšem bráněno, ale nic se nestane, když jakýkoliv výrostek v době konání bohoslužeb přijde do chrámu a vykřikne nějaká protifašistická hesla. Nebo když církevní průvod je rušen opětovně řadou motorek, na nichž se prohání policie, aby tak "dokumentovala", že svoboda náboženství skutečně je ....
A pořád slyšíme o vysoké pracovní morálce jugoslávské mládeže, zejména o dobrovolných brigádách pracovních. I obrázky šťastně se usmívajících pracovníků jsou po ruce. Chtěl jsem říci robotníků, a jedině to je správné. Neboť dobrovolnost záleží v tom, že po práci v továrně jsou naloženi do auta a jede se na brigádu, ať se komu líbí nebo ne. A před fotografy a filmovými aparáty je nutno tvářit se příjemně a zpívat, takže pozorovaný pozorovatel poměrů je nadšen. Dopravu v Jugoslavii nelze naprosto srovnávat s naší.
O hospodářské politice vlády jugoslávské by se daly psát romány, ale o tom pomlčme .... Vnitropoliticky není doma Jugoslavie klidná .... Jednota Slovanu je možná jen v demokracii a nikoliv terorem. K tomuto poznání musejí přijít i oni, jinak nebude svobodné Jugoslavie.
Všude v Jugoslavii čtete nápisy na domech, hradbách, na přístavním mólu a všude jinde: Živio Tito! Ale lid a ti lidé, jež jsme viděli a s nimiž jsme se stýkali, mluvili trochu jinak a bylo neklamně vidět, že se stávajícím režimem nesouhlasí. Čekají, že dojde k obratu, doufají. V době, kdy my jsme tam byli, ujela jich organisovaně hezká řádka motorovým člunem do Italie, aby připravovala odboj. Mluvili jsme s lidmi všech kategorií, od bývalého majitele uhelných dolu, s číšníkem, holičem, průvodčím ve vlaku, rybářem a dělníkem v přístavě. Všichni jsou nespokojeni."
Ministerstvo vnitra nařídilo dne 26. 8. 47 ředitelství nár. bezpečnosti v Plzni a zemskému národnímu výboru v Brně, aby byly shora uvedené časopisy zabaveny pro šíření nepravdivých zpráv, podle paragrafu 18 zákona na ochranu republiky z roku 1923. Zároveň o tom bylo telefonicky vyrozuměno ministerstvo spravedlnosti.
30. srpna 1947 hlásilo ředitelství nár. bezpečnosti v Plzni, že státní zástupce, s jehož souhlasem bylo zabavení provedeno, vzal na příkaz ministerstva spravedlnosti svůj souhlas se zabavením zpět a žádal o zrušení konfiskace. Na telef. dotaz z téhož dne sdělil ministerský rada Dr. Marianko, že pokyn zrušení obou konfiskací byl vydán na příkaz pana ministra spravedlnosti. Naléhavost interpelace je odůvodněna veřejným zájmem.
Podepsaní poslanci táží se pana ministra spravedlnosti:
1. Zda si je pan ministr vědom, že zrušením konfiskace byla podpořena snaha reakčních živlu, usilujících o rozbití dobrých vztahů mezí ČSR a našimi slovanskými spojenci,
2. zda si je pan ministr vědom, že kampaň proti Jugoslavii je součástí celkového plánu domácí i zahraniční reakce na oddělení ČSR od našich spojenců,
3. proč byl vydán příkaz, aby provedená
konfiskace byla zrušena.