Organisačním zákonem č. 48 a vl. nař.
č. 202 z roku 1947 byly ke dni 31. prosince 1947 zrušeny
Zemské a Okresní péče o mládež
jako spolky a vytvořeny nové zemské a okresní
péče o mládež jako zvláštní
komise ZNV a ONV. Tyto nové lidové orgány
veřejné správy pro státní péči
o mládež vešly od 1. ledna 1948 v práva
a povinnosti zrušených spolků a tím
převzaly plnou odpovědnost za zdárný
další vývoj tohoto oboru státní
správy.
Při všech jednáních o nových
zákonech o organisaci sociální péče
bylo zdůrazňováno, že dosavadní
činnost zrušených spolků bude plně
zachována a že bude umožněno všem
osvědčeným pracovníkům z povolání
i z řad dobrovolníků i odborníků,
aby mohli na dosavadních místech ve své práci
pokračovati. Bylo přímo zdůrazňováno,
že s jejich spoluprací jako zkušených
odborníků se počítá a že
se doufá, že práci, kterou tak ochotně
a obětavě konali a budovali, neopustí.
Jsou zde však náznaky, že tento slib nemá
býti dodržen. Projevují se snahy odstraniti
nebo alespoň odsunouti na podřízené
místo tyto osvědčené odborníky,
jak jest toho dokladem na př. usnesení presidia
ZNV v Brně, podle něhož mají býti
z vedoucích míst úřadovny ZNV - Zemské
péče o mládež - odstraněni dosavadní
ředitelé Karel Kotek a Bohuslav Vítek, kteří
plných 28 let věnovali všechny své síly
a schopnosti našim dětem a osvědčili
se vynikajícím způsobem. Přehlíží
se skutečnost, i když jmenovaní nemají
vysokoškolského vzdělání - že
znali jako učitelé potřeby dítěte,
stali se znamenitými praktiky a vykonali v oboru péče
o mládež skutečně dílo všemi
uznávané. Získali si takové odborné
znalosti a zkušenosti, že tato vedoucí místa
mohou úspěšně zastávati i nadále.
Jedině oni mohou splniti úkoly, kladené na
vedoucí činitele v době přechodu organisace
péče o mládež ze spolkové základny
na základnu veřejnou.
Uvádíme tyto dva příklady jako typické
případy, jichž je nám hlášeno
několik i z okresních péčí
o mládež. Odstranění těchto pracovníků
nebo třeba jenom odstranění z vedoucích
míst bylo by velkou křivdou, nespravedlností
a špatnou odměnou těmto lidem za jejich dlouholetou
práci a bylo by velkou škodou pro věc samu.
Okresní péče o mládež obvykle
se staví za postižené a trvají na tom,
aby oni zůstali na svých místech nikoliv
z důvodů osobních, nýbrž jen
a jen k prospěchu věci. Zneuznání
práce, schopností a zásluh těchto
osob by vyvolalo nejistotu a nedůvěru u všech,
kteří by dnes byli jinak z lásky k věci
chtěli přejíti na trvalo do služeb péče
o mládež.
Naléhavost jest odůvodněna různými
opatřeními, jež jsou v běhu a jež
se snaží původní pracovníky péče
o mládež odstraniti.
Podepsaní se proto táží pana ministra
sociální péče:
1. Zda jsou mu uvedené skutečnosti známy?
2. Zda je ochoten dáti svým podřízeným
orgánům příkaz, aby oba vedoucí
zemské péče o mládež - Karel
Kotek a Bohuslav Vítek - byli ponecháni i nadále
na svých vedoucích místech?
3. Zda je ochoten dáti, záruky a jaké, že
z péče o mládež nebudou odstraňováni
dosavadní osvědčení pracovníci?