Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Národními podniky podle tohoto zákona se rozumějí národní podniky, zřízené podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, a podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského.

(2) Věcně příslušným ministrem podle tohoto zákona je ministr průmyslu, pokud jde o národní podniky, zřízené podle dekretu č. 100/1945 Sb., a ministr výživy, pokud jde o národní podniky, zřízené podle dekretu č. 101/1945 Sb.

(3) Ve věcech národních podniků, které mají sídlo na Slovensku, rozhodují ministr financí, jakož i věcně příslušní ministři, po vyjádření příslušného pověřence.

(4) Pokud se v dalších ustanoveních mluví o ústředním orgánu, vyslechne tento orgán, jde-li o národní podniky; které mají sídlo na Slovensku, před svým rozhodnutím nebo před podáním návrhu oblastní orgán.

(1) Kmenové jmění národního podniku tvoří součet bilančních hodnot jeho investic a trvale nutných zásob. Výjimky z této zásady povoluje a přiměřenost rozsahu trvale nutných zásob určuje pro jednotlivé průmyslové obory, po případě pro národní podniky, věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, přihlížeje při tom k hospodářské odůvodněnosti.

(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí schvaluje na návrh ústředního orgánu znárodněného průmyslu (§ 19 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 16 dekretu č. 101/1945 Sb.) výši kmenového jmění jednotlivých národních podniků se zřetelem na ustanovení odstavce 1 a podle rozpočtu národního podniku, přihlížeje při tom k jeho účetní závěrce za právě uplynulý účetní rok. Směrnice pro vypracování návrhů na stanovení výše kmenového jmění vydá věcně příslušný ministr.

(3) Úprava kmenového jmění podle odstavců 1 a 2 se provede podle ustanovení §§ 3 a 4.

(1) Nařídí-li to věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí po slyšení ústředních orgánů, převedou národní podniky dále uvedené části majetkových podstat v jejich bilančních hodnotách na Fond znárodněného hospodářství, zřízený podle § 9 dekr. č. 100/1945 Sb. (dále jen Fond), a Fond převezme od národních podniků v bilančních hodnotách dále uvedené závazky, a to:

a) pohledávky, které se staly v důsledku válečných událostí nebo uspořádání státoprávních poměrů pochybnými nebo nedobytnými;

b) cenné papíry, jejichž hodnota se stala v důsledku válečných událostí nebo uspořádání státoprávních poměrů pochybnou;

c) kapitálové účasti na podnicích, jež byly znárodněny;

d) vzájemné finanční pohledávky a finanční závazky národních podniků;

e) závazky, které se staly neúnosnými znehodnocením pohledávek a cenných papírů [písmena a) a b)] nebo převodem hodnot uvedených pod písmeny a) až d) nebo pro mimořádné poměry válečné;

f) závazky, které se staly neúnosnými pro mimořádné poměry poválečné, pokud s tím vláda vysloví souhlas.

(2) Části majetkových podstat a závazky, uvedené v odstavci 1, budou převedeny na Fond, po případě jím převzaty, s účinností ke dni, který určí věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí.

(3) Ministr financí může v dohodě s věcně příslušným ministrem změniti podmínky splácení a úrokování závazků převedených na Fond [odstavec 1, písm. e) a f)]. K převodu závazků na Fond [odstavec 1, písm e) a f)] nevyžaduje se přivolení věřitelova, jehož by bylo jinak podle příslušných předpisů zapotřebí.

(4) Věcně příslušný ministr může v dohodě s ministrem financí po slyšení ústředních orgánů na místo převodu podle odstavce 1 povoliti, aby jednotlivé národní podniky zúčtovaly pohledávky uvedené v odstavci 1, písm. a) a b) na závazky, uvedené v odst. 1, písm. e) a f), po případě stanoviti podmínky pro takové započtení.

(5) Převody, právní jednání a listiny o nich podle odstavce 1, jakož i zúčtování podle odstavce 4, nepodléhají daním ani poplatkům. Knihovní podání a úřední úkony nutné k provedení těchto převodů jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Částku, o kterou bude podle § 2, odst. 2 kmenové jmění sníženo, odvede národní podnik Fondu.

(2) Částka, o kterou bude podle § 2, odst. 2 kmenové jmění zvýšeno, bude převedena na národní podnik z prostředků Fondu.

(3) Doplnění kmenového jmění k úhradě bilančních ztrát podléhá schválení vlády.

(1) Finanční služba, kterou Fond vykonává podle tohoto zákona, se vede odděleně od náhradové služby Fondu (§ 9, odst. 2 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 7 dekretu č. 101/1945 Sb.).

(2) Příjmy finanční služby Fondu tvoří zejména:

1. odvody čistého zisku národních podniků,

2. náhrada za znárodněný majetek osobám, kterým se podle § 7 dekretu č. 100/1945 Sb. a podle § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. náhrada neposkytuje; tuto náhradu převede náhradová služba Fondu na jeho finanční službu,

3. částky odváděné Fondu při snížení kmenového jmění (§ 4, odst. 1),

4. likvidační přebytky zrušených národních podniků,

5. příděly ze státního rozpočtu.

(3) Prostředků finanční služby Fondu bude použito:

1. k splácení a k úrokování závazků, převedených na Fond podle § 3, odst. 1, písm. e) a f),

2. na umořování a úrokování zápůjček sjednaných Fondem podle odstavce 4,

3. na zvyšování kmenového jmění (§ 4, odst. 2).

(4) Nestačí-li vlastní příjmy finanční služby Fondu k plnění úkolů uvedených v odstavci 3, opatří si Fond potřebné prostředky způsobem a za podmínek, které stanoví ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.

(5) Ustanovení dekretů č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb., dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven, o náhradové službě Fondu zůstávají nedotčena.

(6) Přebytky Fondu plynou do státní pokladny.

(1) Národní podniky jsou povinny používati pro financování investic výlučně služeb místa určeného pro poskytování investičního úvěru.

(2) Národní podnik nesmí použíti prostředků určených k účelům investičním ani přechodně k účelům jiným.

(3) Ministr financí vydá v dohodě s věcně příslušnými ministry směrnice pro postup při financování investic.

(1) Národní podnik si opatřuje finanční prostředky pro provozní účely, pokud jich sám nemá, provozním úvěrem.

(2) Národní podnik smí býti v obchodním spojení pouze s jednou bankou pro provozní úvěr, specialisovanou pro příslušný průmyslový obor, pokud ministr financí nepřipustí výjimku.

(3) Národní podnik smí čerpati provozní úvěr jen do výše stanovené jeho schváleným rozpočtem. Ministr financí vydá v dohodě s věcně příslušným ministrem směrnice o rozsahu případných odchylek. Úvěry na splnění úkolů celostátním plánem stanovených mají za jinak stejných podmínek býti povolovány přednostně.

(4) Ministr financí vydá v dohodě s věcně příslušnými ministry směrnice pro povolování provozních úvěrů a jejich zajištění.

(5) Národní podnik nesmí použíti prostředků určených k provozu k financování investic. Kreditního zůstatku na účtě u banky pro provozní úvěr (odstavec 2) lze použíti na opatření investic jen podle směrnic vydaných místem určeným pro poskytování investičního úvěru.

(6) Národní podnik může používati služeb poštovních spořitelen.

(1) Národní podniky si nesmějí navzájem poskytovati finanční úvěry ani vyrovnávati své závazky kompensací. Poskytování úvěrů při dodávkách a výkonech je mezi národními podniky, jakož i ve styku s ostatními tuzemskými odběrateli přípustné, avšak jen v rámci obchodních zvyklostí jednotlivých hospodářských odvětví.

(2) Příslušný ústřední orgán rozhoduje v dohodě s Ústřední (Oblastní) správou bank, odpovídají-li smluvní platební lhůty obchodním zvyklostem, a povoluje výjimky z ustanovení odstavce 1. Nedojde-li k dohodě mezi tímto orgánem a Ústřední (Oblastní) správou bank nebo jde-li o platební lhůty při dodávkách státu, státním podnikům a ústavům, rozhodne ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.

Národní podnik jest povinen konati své platy převodem v účtě u banky (§ 7, odst. 2), pokud ministr financí nestanoví jinak. Placení hotovými je přípustné jen podle směrnic, které vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušnými ministry. Hotovosti přesahující výši přípustnou podle těchto směrnic je národní podnik povinen odváděti na účet u banky (§ 7, odst. 2).

(1) Banka (§ 7, odst. 2) jest povinna kontrolovati podnik po stránce peněžní podle směrnic, které vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem. Směrnice stanoví v souhlase s předpisy zákona ze dne 16. května 1946, č. 116 Sb., o jednotné organisaci podnikového početnictví, také zásady pro sestavování finanční části rozpočtu a pro kontrolu použití peněžních prostředků určených na investice národních podniků, a určí podklady, které si banka od národních podniků může vyžadovati k provádění peněžní kontroly.

(2) Výsledky peněžní kontroly jest banka povinna oznámiti neprodleně Ústřední (Oblastní) správě bank a ústřednímu (oblastnímu) orgánu, který je nadřízen národnímu podniku; ústřední (oblastní) orgán jest povinen oznámiti bance, jaká opatření učinil z podnětu její kontrolní zprávy.

Zjistí-li banka, že je podstatná neshoda mezi finanční částí rozpočtu národního podniku a vývojem jeho účtu u ní nebo že by čerpání povoleného úvěru nebo poskytnutí nového úvěru bylo spojeno s nebezpečím ztráty, je povinna podati o tom neprodleně zprávu ministru financí, věcně příslušnému ministru a příslušnému ústřednímu (oblastnímu) orgánu. Věcně příslušný ministr provede v dohodě s ministrem financí potřebné opatření.

Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho trestá, nejde-li o čin soudně trestný, okresní národní výbor pro správní přestupek pokutou do 5,000.000 Kčs nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců. Tresty na penězích připadají státu.

Fond sdělí každoročně jednotlivým národním podnikům, jaké částky z odvedeného zisku použil na úhradu dluhové služby podle tohoto zákona; tyto částky, rozvržené v poměru odvedených zisků, jsou u jednotlivých národních podniků odpočitatelnou položkou od základu zvláštní daně výdělkové.

(1) Vláda vydá nařízení, kterým budou uvedeny statuty národních podniků (vládní nařízení ze dne 15. ledna 1946, č. 6 Sb., kterým se vydává statut národních podniků průmyslových, a vládní nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 77 Sb., kterým se vydává Statut národních podniků potravinářských) v soulad s tímto zákonem.

(2) Vláda upraví podrobnosti tohoto zákona nařízením, v němž podle povahy věci přihlédne také k ustanovením § 9, odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb.

(3) Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů podle něho vydaných nejsou tímto zákonem dotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení; provedou jej ministři průmyslu, výživy a financí.

Návrh osnovy řeší soubor otázek souvisících s potřebou úpravy finančních záležitostí znárodněných podniků a vytvoření zdravé finanční základny pro jejich činnost, jakož i s potřebou vytvořiti předpoklady pro splnění a kontrolu hospodářského plánu. Tento soubor otázek zahrnuje v sobě: likvidaci následků války, přebudování finančních základů národních podniků v souhlase s jejich plánovanými výrobními úkoly a zásadami zdravého hospodářského vývoje, oddělení financování investic a provozu, finanční kontrolu národních podniků - především s ohledem na plnění plánu - a úpravu platebního styku podporou placení bez hotových.

Válka způsobila našemu hospodářství těžké ztráty, které i v poválečné době se projevují mimořádnými náklady, jsou to: přímé škody válečné, pohledávky v říšských markách, znehodnocení investic vybudovaných s hlediska válečné výroby, odčinění škod způsobených zanedbáním údržby investic, převedení válečné výroby na mírovou a s tím související financování skryté nezaměstnanosti atd. Tyto válečné následky postihly převážně podniky velké a největší, t. j. právě ty, které byly znárodněny. Národní podniky byly vytvořeny z podstaty podniků znárodněných podle dekretu č. 100/45 Sb. a č. 101/45 Sb., a to vyhláškami věcně příslušných ministrů (t. j. ministra průmyslu a výživy). Těmito vyhláškami byla ze zmíněné masy převedena na národní podniky prakticky nejen všechna aktiva, nýbrž i všechna pasiva. § 5, odst. 3 dekretu č. 100 a 101/45 Sb. předvídal sice u podniků předlužených vytvoření jakési konkursní podstaty, toto ustanovení se však neukázalo praktickým, takže ve skutečnosti převzaly národní podniky všechny závazky podniků znárodněných, Následkem toho dnešní stav kmenového vlastního jmění některých národních podniků není úměrný jejich rozsahu a úkolům.

Všechny tyto okolnosti způsobují, že národní průmysl zahajuje svoji činnost s těžkými břemeny, která jsou nadto na jednotlivé národní podniky velmi nerovnoměrně rozdělena. Aby bylo umožněno srovnávání jak mezi jednotlivými národními podniky, případně obory, tak mezi průmyslem znárodněným a neznárodněným, je třeba vyměřiti kmenové jmění národních podniků tak, aby bylo úměrné úkolům jim uloženým a zbaviti národní podniky fiktivních aktiv. Kmenové jmění bude nutno upravovati podle toho, jak se bude měniti potřeba investičního a provozního jmění. Národní podniky odvádějí totiž svoje zisky a nemohou jich použíti k samofinancování jako to činí podniky soukromé a družstevní. Kdyby zvýšená potřeba investičního a provozního kapitálu se nedála alespoň částečně zvýšením kmenového jmění, musely by národní podniky krýti tuto potřebu cele úvěrem, jehož úroková služba by zhoršovala jejich výnosnost proti ostatnímu podnikání.

Vybavení národních podniků dostatečným kmenovým jměním se provede přes Fond znárodněného hospodářství, do něhož poplynou zisky znárodněného průmyslu. Nejde tudíž o oddlužení národního průmyslu, nýbrž o úpravu jeho zadlužení. Místo, aby úročení a splácení dluhu tížilo neúměrně některé podniky, bude prováděno kolektivně přes Fond národními podniky jako celkem. Tato úprava ulehčí současně i situaci peněžních ústavů, jestliže na místo určitého dlužníka s neúnosnými finančními závazky, nastoupí výnosová schopnost celého znárodněného průmyslu.

Závazky, jakož i na Fond převedená aktiva, musí býti Fondem účtovány a spravovány odděleně od ostatní podstaty náhradové služby Fondu. Tato služba zůstává tímto zákonem nedotčena. Osnova mění do určité míry dosavadní právní stav, dekretovaný statuty národních podniků (vl. nař. č. 6/1946 Sb. a č. 77/1946 Sb.). Na místo vyrovnávacího účtu nastupuje Fond znárodněného hospodářství, jemuž budou odváděny zisky národních podniků.

Úkoly Fondu znárodněného hospodářství omezené v § 9 dekretu č. 100/45 Sb. na službu náhradovou se tímto rozšiřují o funkci novou, o službu finanční.

Osnova se vztahuje jen na národní podniky důlní, průmyslové a potravinářské, zřízené podle dekretů č. 100/1945 a č. 101/1945 Sb. Nevztahuje se tedy na národní podniky, zřízené podle dekretů č. 102/1945 Sb. a č. 103/1945 Sb., tudíž na banky a pojišťovny. Kmenové, resp. základní jmění národních podniků podléhá úřední regulaci. Národní podniky musí své provozovací úkoly finančním plánem jim uložené financovati především ze svých vlastních prostředků. Osnova odděluje zároveň financování provozu národních podniků od financování jejich investic. Ve smyslu zásad vyslovených ve vládním budovatelském programu osnova stanoví, že

1. národní podniky budou v obchodním spojení zásadně jen s jednou bankou pro poskytování provozního úvěru. Budou moci tedy čerpati provozní úvěr jen u této banky, pokud ministr financí nepřipustí výjimku (§ 7);

2. národní podniky nesmějí si navzájem poskytovati finanční úvěry;

3. národní podniky jsou povinny používati pro účely financování investic výlučně služeb banky pro investiční úvěr;

4. národní podniky jsou povinny konati své platy převodem v běžném účtě u své provozní banky, pokud ministr financí nestanoví jinak, a odváděti na účet u této banky všechny hotovosti přesahující přípustnou míru;

5. národní podniky podléhají peněžní kontrole věřitelské banky.

Národní podniky nesmějí zásadně používati provozních prostředků k investičním účelům a opačně nesmějí použíti prostředků na investice k účelům jiným, zejména ani provozním. Věřitelské banky, které spravují převážně cizí, veřejností jim svěřené prostředky, musí míti samozřejmě možnost kontrolovati hospodářství národních podniků po stránce peněžní. Tato kontrola omezí se ovšem jen na nejnutnější míru ve směru zjištění, jak podnik používá poskytnutých mu úvěrů a je-li účet národního podniku u banky ve shodě s finanční části jeho hospodářského plánu. Tím leduje banka jakožto věřitel možnost realisace poskytnutých úvěrů. Nejsou proto odůvodněné tu a tam se vyskytující námitky, že tato kontrola směřuje k opětnému nežádoucímu ovládnutí průmyslu bankami. Právě tato kontrola má vésti k účinnému odstraňování hospodářsky nezdravých zjevů ve znárodněném podnikání. Způsob kontroly a její rozsah stanoví směrnice, které vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.

Osnova se vztahuje jen na národní podniky, zřízené podle dekretů č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb., tedy na podniky průmyslové a potravinářské. Nedotýká se znárodněných bank a pojišťoven (dekrety č. 102/1945 Sb. a č. 103/1945 Sb.).

Základním vodítkem pro dosažení srovnatelnosti je stanovení kmenového jmění podle výše investic a t. zv. železných zásob. Přípustnost výjimek z této zásady směřuje k tomu, aby byla zajištěna srovnatelnost na př. i v tom případě, kdy investice tvoří převážnou část veškerého podnikového jmění a provozní kapitál je poměrně malý. U podniků téhož výrobního odvětví bude nutno v zájmu srovnatelnosti stanoviti stejné měřítko pro určení výše železných zásob. Výjimky by byly ovšem možné, na př. tehdy, kdyby bylo nutno udržovati vyšší zásoby surovin s ohledem na nevýhodné dopravní umístění podniku nebo nižší stupeň racionalisace a pod., pokud by ovšem nebyla dávána přednost tomu, aby se právě podobné okolnosti projevily ve výnosu podniku. Naproti tomu výše železných zásob u různých odvětví nebo oborů bude různá (podle délky výrobního období, resp. rychlosti obratu, podle podílu materiálových nákladů v ceně výrobků a pod.).

Slova "přihlížeje při tom k jeho účetní závěrce za právě uplynulý účetní rok" znamenají, že zvýšení (snížení) kmenového jmění vyplývá z rozdílu mezi kmenovým jměním nově stanoveným a v poslední bilanci vykázaným. Při stanovení výše kmenového jmění bude přihlíženo též k úkolům uloženým podniku.

Převody podle tohoto paragrafu se dějí na základě rozhodnutí o každém jednotlivém podniku.

Jde na př. o pohledávky a cenné papíry znějící na RM nebo o pohledávky, které byly jinak válkou znehodnoceny (investice pro válečné účely a pod.).

Vzájemná účast národních podniků ztratila existenční oprávnění.

Znehodnocení válečných investic a převody podle § 3, odst. 1, písm. a) - d) mají za následek neúnosnost některých závazků. Takovéto závazky je pak nutno v rámci a při zachování ustanovení § § 2 a 4 převésti na Fond.

Převody podle § 3 se upravuje kmenové jmění, při čemž se může rozhodnutím ministra financí učiněným v dohodě s věcně příslušným ministrem úroková sazba a splácení závazků upraviti. Při tom je však dbáti, aby nebyla ohrožena likvidita a výnosnost peněžních ústavů - aby se tudíž břemeno nepřesouvalo pouze z jednoho úseku hospodářství do jiného. Zmocnění ministra financí a věcně příslušného, ministra, dané v první větě, nevztahuje s-e na běžné dodavatelské pohledávky.

I kdyby nedošlo v rozhodném období k žádné jiné změně v podnikovém jmění, může jíti o snížení kmenového jmění z titulu amortisace investic.

Funkce Fondu podle tohoto zákona označuje se službou finanční na rozdíl od služby náhradové podle § 9 dekretu č. 100/45 Sb., která zůstává nedotčena. Stanoveny jsou zde příjmy a výdaje finanční služby Fondu.

Ve směrnicích pro financování investic bude zejména ustanoveno, jak financovati investice, které podnik pořizuje vlastními prostředky, a jak bude kontrolováno dodržení investičního plánu - a to po stránce věcné, finanční, jakož i co do pořadí.

V zájmu umožnění kontroly plánu a národních podniků vůbec budou národní podniky ve spojení jen s jednou bankou, t. j. bankou specialisovanou pro příslušný obor, pokud by ministr financí nepřipustil z důležitých důvodů výjimku. V zájmu této kontroly si nesmějí národní podniky v zásadě navzájem poskytovati finanční úvěry a své závazky vůči komukoliv vyrovnávati přímou kompensací. I když jde o vyrovnání závazků kompensací, úhrada nároků a závazků musí procházeti bankou. Poskytování úvěrů při dodávkách a výkonech by mělo býti vyloučeno zásadně, avšak nemají-li býti národní podniky vůči podnikům neznárodněným poškozeny, není možno je zavázati, aby jednak závazky okamžitě uhrazovaly a jednak aby nesměly poskytovati obvyklý obchodní úvěr. Je proto nutné omeziti poskytování úvěrů jen v rámci obchodních zvyklostí, a protože není možné se přidržeti přesných ustanovení, jest příslušný ústřední orgán průmyslu a Ústřední správou bank povolán k tomu, aby rozhodl, co těmto zvyklostem odpovídá. Tímto způsobem jest dána také možnost k pozdější úpravě dosavadních zvyklostí formou jednotných směrnic.

Podle rámcových směrnic pro platební styk národních podniků, jež vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušnými ministry, vypracují jednotlivé ústřední orgány průmyslu návrhy podrobných směrnic pro svůj obor; půjde totiž o řadu podrobností, jež v každém průmyslovém oboru vyžadují speciálního řešení. Úprava platebního styku směřuje jednak k podpoře placení bez hotových, jednak má usnadnit a umožnit finanční kontrolu.

Banka jest povinna kontrolovati nejenom výši čerpaného úvěru, ale také, zda úvěru bylo skutečně použito k plánovaným účelům. Směrnice o peněžní kontrole národních podniků budou obsahovati též ustanovení, jakým způsobem jsou národní podniky povinny umožniti bankám tuto kontrolu.

Tímto opatřením se přísně odděluje risiko průmyslového podniku od risika bankovního.

Smysl celé osnovy spočívá v tom, aby národní podniky byly vybaveny přiměřeným vlastním kapitálem a postaveny tak na stejnou výnosovou základnu s podnikáním neznárodněným. Prostředky k tomu potřebné nedostane znárodněný průmysl darem, ať půjde o úpravu zadlužení nebo o zvýšení kmenového jmění v budoucnosti z titulu rozšíření provozu, nýbrž závazky Fondu bude spláceti a umořovati ze zisků národních podniků. Je proto nutno učiniti opatření, aby úprava kmenového jmění, navrhovaná touto osnovou, neměla za následek zvětšení daňového zatížení jednotlivých národních podniků (jejich zisk bude totiž vyšší o ty úroky, které na jejich místě bude platiti Fond) a zmenšení prostředků určených k úročení dluhu Fondu.