Ústavodárné Národní shromáždění rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 2. října 1946, č. 195 Sb., o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody se doplňuje takto:

Příloha k § 2, odst. 1 zákona č. 195/46 Sb. doplňuje se sub B, I. dalším výpočtem:

"142. Vládní nařízení ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu zboží."

Tento zákon provedou všichni členové vlády.

Podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, čís, 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z r. 1946, jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku, nestaly se předpisy vydané v době nesvobody, součástí československého právního řádu, lze jich však z vůle československé zákonodárné moci po přechodnou dobu nadále používati, pokud se svým obsahem nepříčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy a pokud nespadají do oborů soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného.

Podle zákona ze dne 2. října 1946, č. 195 Sb., o použivatelnosti předpisů jsou zrušeny předpisy uvedené v příloze k tomuto zákonu, v níž však není uveden předpis vládního nařízení ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu zboží. Tento předpis příčí se však svým obsahem znění a demokratickým zásadám československé ústavy, neboť je v rozporu se stěžejní zásadou ústavní listiny, že lid je zdrojem veškeré státní moci, když zakládá výlučnou kompetenci jediného ministerstva hospodářství a práce, jež byla přenesena na ministerstvo vnitřního obchodu. Tímto způsobem ministerstvo, jako úřad veskrze byrokratický, rozhoduje na základě zmocnění z doby okupace o veškerém hospodářském životě, založeném na oběhu zboží, to jest o nabývání, rozdílení, skladování, odbytu, spotřebě a výrobě, aniž by bylo nuceno vyžádati si předchozí souhlas kolegiálního sboru vlády. Tento předpis příčí se dále ustanovením §§ 108 a 109 ústavní listiny, podle nichž svobodné vykonávání výdělečné činnosti lze omeziti v zájmu veřejném jen na základě zákona stejně, jako soukromé vlastnictví.

Podle vyhlášky ministra vnitra ze dne 13. listopadu 1946, č. 1983, Úř. 1. I, částka 202, o některých předpisech z doby nesvobody, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy, byly za neústavní prohlášeny předpisy o vyloučení určitých věcí z příslušnosti Nejvyššího správního soudu a předpisy, jimiž se materielně nebo formálně mění československá ústava.

Podle všech shora citovaných předpisů nutno také posuzovati vl. nař. ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu zboží, které vylučuje ručení za škodu, vzniklou opatřením za účelem provedení tohoto nařízení nebo předpisů jej provádějících a podle všech těchto předpisů nutno přijíti k závěru, že citované vládní nařízení je v rozporu se zněním a stěžejními demokratickými zásadami československé ústavy.

Vyhláškou ministra vnitřního obchodu a ministryně průmyslu ze dne 7, ledna 1948, č. 21, částka 3 Úř. 1. I. z r. 1948, byla zavedena přechodná opatření v distribuci textilního zboží na základě zmocnění uvedeného v § 1 až 3 protiústavního vládního nařízení č. 175/1943 Sb., a to způsobem, který je rovněž v rozporu se stěžejními zásadami §§ 108 a 109 ústavní listiny o vykonávání výdělkové činnosti a o ochraně soukromého vlastnictví.

Vláda má možnost předložiti v zájmu nerušeného oběhu zboží návrh zákona, který by byl postaven na demokratickou základnu a v souhlasu s ústavní listinou.

Podle § 41, odst, 2 ústavní listiny netřeba přikládati rozpočet o finančním dosahu osnovy, neboť tato nemá za následek zatížení státní pokladny. Návrh zákona budiž předložen k projednání výboru iniciativnímu, živnostensko-obchodnímu a právnímu.