Na výzvu vlády reemigrovalo do ČSR mnoho
tisíc krajanů z ciziny, mezi nimi zvlášť
přesídlilo veliké množství volyňských
a rumunských Čechů. Tito lidé přišli,
aby s námi spolupracovali na poctivé výstavbě
státu, bohužel, že v mnoha případech
je s nimi nakládáno krajně nedůstojně.
Ministerstvo zemědělství a Národní
pozemkový fond nevycházejí jim vstříc
v přídělu zemědělské
půdy, i když tato půda v pohraničí
leží v desetitisících ha ladem, kdy
celé vesnice s tisíci zemědělských
usedlostí jsou liduprázdné z mnoha případů,
které jsem zjišťoval, uvádím zde
výňatek stížnosti jisté skupiny
reemigrantů z Rumunska.
"Jedině na podkladě příslibu
vlády ČSR, že dostaneme do vlastnictví
zemědělské usedlosti ve stejné výměře,
nebo i větší, než jsme měli v Rumunsku,
odhodlali jsme se k přesídlení do Československa.
Při příchodu do republiky byly nám
vzaty otisky prstů jako nějakým zločincům
a po zdlouhavém transportu jsme byli přiděleni
do tábora v Suchém u Č. Budějovic.
Zde nám dávali práci v lese, nebo přidělovali
na námezdné práce v pastevních družstvech.
Později jsme byli přepraveni do Poličky,
kde se o nás žádný nestaral, nedostali
jsme dokonce ani lístky na potraviny a též
peníze nám chyběly. Nocleh nám byl
přidělen v obci Květné ve stodole
a několik dětí následkem hladu a zimy
onemocnělo a bylo převezeno do poličské
nemocnice. Po jednadvacetidenním pobytu v Květné
byli jsme přesídleni do Stašova, rovněž
okres Polička. Zde nám byly přiděleny
domky, dříve určené k zbourání,
a každé rodině nabídnuty 3 ha půdy
v horském terénu, když před tím
pastvinářské družstvo zabralo pro sebe
450 ha úrodnější části
obce, při čemž drastickým způsobem
byli z objektu tohoto družstva odstraněni dřívější
osídlenci. Nyní jsme zaměstnáni v
lesích, jako lesní dělníci, kteréžto
práci nerozumíme, nevyděláme si ani
na potřebné živobytí. Je opravdu již
na čase, aby s námi v našem novém domově,
kam jsme odešli věříce ve sliby přídělů
zemědělské půdy nám také
tato byla přidělena. Zpět již nemůžeme
a když jsme se dožadovali sami na centrálních
úřadech v Praze nápravy, bylo nám
řečeno, jak tam budeme chodit, že nás
dají zavřít. Velmi svízelná
otázka je nedostatek finančních prostředků.
Odvedli jsme peníze v rumunské měně
a v československé nám byly proplaceny jen
zálohové částky, při jakém
kursu bude tato výměna provedena, nevíme."
Následuje deset podpisů. Toto svědectví
jest těžkou obžalobou nás všech a
plně chápu bolestná rozčarování
Čechů vrátivších se do vlasti,
která se k nim chová tak macešsky.
Jak jsem se sám přesvědčil, jest situace
těchto lidí - reemigrantů z Rumunska již
neudržitelná a jest třeba jim okamžitě
pomoci.
Podepsaní se proto táží pana ministra
zemědělství:
1. zda jest ochoten podati sněmovně zprávu
o tom, jak pokročilo přidělení zemědělských
usedlostí krajanům navrátivším
se z ciziny, zvláště pak Čechům
z Rumunska?
2. zda jest ochoten zaříditi urychlená přidělení
usedlostí neusídleným dosud krajanům
ze zahraničí, zvláště pak skupině
Čechů z Rumunska, pobývajícím
t. č. na Poličsku?
Pana ministra financí:
zda jest ochoten zaříditi, aby z ciziny se navrátivším
krajanům byla urychleně povolena výměna
peněz za odevzdané cizí valuty?