Ústavodárné Národní shromáždění rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

Zřizuje se Slezský studijní ústav (dále jen ústav) se sídlem v Opavě. Ústav je podřízen ministerstvu školství a osvěty.

Úkolem ústavu jest plánování, provádění a sjednocování vědeckého průzkumu Slezska.

Ústav provádí své úkoly ve spolupráci s vědeckými institucemi, korporacemi domácími i zahraničními, jmenovitě s vysokými školami, vědeckými ústavy a společnostmi.

Organisační statut ústavu vydá ministr školství a osvěty.

Zřizuje se Slezská studijní knihovna z bývalé knihovny gymnasijního musea v Opavě. Jest přičleněna k ústavu a podřízena ministerstvu školství a osvěty.

Bližší předpisy vydá vláda nařízením; knihovní řád vydá ministr školství a osvěty.

Ustanovení § 4, odst. 2, věta první zákona ze dne 29. ledna 1947, čís. 20/1947 Sb., o povinných výtiscích, se doplňuje a bude zníti takto: "Po jednom povinném výtisku tiskovin uvedených v § 1, písm. a) a b) k účelům studijním jest odevzdati Zemské a universitní knihovně v Brně, Universitní knihovně v Olomouci, Slovenskej národnej knižnici v Turčanském Sv. Martině a Slezské studijní knihovně v Opavě.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a osvěty v dohodě s ministrem financí.

Potřeba ústavu nebo zařízení k vědeckému výzkumu Slezska, zejména po stránce vlastivědné, byla pociťována brzy po rozvinutí obrozeného národního života ve Slezsku koncem 19. století. Psal o ní hlavně vynikající badatel slezský Vincenc Prasek, který svým dílem sám vykonal velký kus práce k objasnění slezské minulosti. Tato potřeba stala se naléhavější, když německé bádání soustředěné ve Vratislavi, opírající se o drobnější činnost v řadě jiných měst, pokročilo tak, že se stalo téměř jediným a výhradním mluvčím, jakož i vykladatelem slezské minulosti, interpretované přirozeně v německém duchu, a stala se přímo palčivou, když po prvé světové válce vyrostla německé vědě silná a důstojná protiváha v činnosti vlastivědných badatelů polských. I oni vykonali brzy úctyhodný kus práce, jíž paralysovali účinně činnost německou, usvědčujíce ji z mnoha omylů, zkreslení skutečností a tendenčních výkladů. Jejich práce vyvěrala po třiceti letech z činnosti a působení Slezského ústavu (Slonski Instytut) v Katovicích a dosáhla velmi úspěšných výsledků, neboť ústav soustředil badatele z různých oborů a různých oblastí Polska a byly veřejných prostředků bohatě dotován.

Vědecká činnost polská byla brzy po osvobození v Katovicích obnovena a rozšířena do Vratislavě, kde bylo již v září 1945 zřízeno samostatné oddělení Instytutu a později v Krakově "Komise místních názvů pro nově osídlené kraje".

Proti tomu nedálo se na české straně nic, co by vědeckou činnost ve Slezsku zorganisovalo a podporovalo. Pokud byla vyvíjena nějaká činnost, vycházela z obětavé snahy jednotlivců, kteří musili přemáhat těžké překážky jak po stránce studijní, tak i publikační a hmotné. Jediným vědeckým časopisem pro studium slezských problémů byl Věstník Matice Opavské, změněný později na Slezský sborník, vydávaný obětavostí tohoto národně obranného spolku, Matice Opavská jest přesvědčena, že chystaný Slezský studijní ústav stane se institucí, která bude vlastivědný průzkum - koordinovat. Vědecké ústavy ve Slezsku, jako Zemské museum a Zemský archiv v Opavě zmáhaly pro nedostatek personálního a finančního vybavení sotva nejužší problémy vnitřní organisace, a po zrušení Zemské správy slezské musely zápasit i o holou existenci, aby nedošlo k jejich zrušení. A přece je tu tolik úkolů, které českou vědu čekají. Přihlédneme-li jen k souboru věd historické povahy (praehistorie, dějepis, národopis, jazykozpyt a j.), vidíme, že oblast Slezska jakož i praehistorie i ranná historie se vyvíjela v úzké spojitosti s nejstarší minulostí Čech a Moravy a bádání v tomto směru bylo předmětem zájmu jen vědy německé a polské. Totéž platí až na několik malých výjimek o minulosti Slezska v době rozvoje politického a kulturního života dnešních evropských národů ve středověku a počátku novověku, kdy Slezsko a jeho lid byly přímo součástí českého politického, kulturního a hospodářského života našeho státu. I v době národního obrození hlásily se tu k životu silné proudy, navazující na starší kořeny, jež odumíraly jen pro nezájem v centru českého kulturního a vědeckého tvoření. Vidíme tady, že i v oblasti téměř výhradně českého politického a kulturního života v době od 14. - 17. stol. pojednávají o Slezsku podrobné práce vědců německých a polských, zatím co česká věda si všímala těchto otázek jen spíše náhodně a nesoustavně v souhrnných pojednáních o dějinách Čech a Moravy. Je přirozené, že tento úsek českých národních dějin je v cizím pohledu neúplný a zkreslený. Jest nutno zdůrazniti, že jde o úsek českých národních dějin a ne o regionální záležitost jedné, byť významné části českého státu, který byl zpracován v prvé řadě vědci polskými a německými, a jen málo českými. Podobná je však situace i v jiných oborech vědních, jejichž význam leží ponejvíce v oblasti hospodářského zajmu (geologický, vodní, zemědělský, průmyslový a pod.). To vše nutí k závěru, že je třeba přikročiti k nápravě jak v zájmu české vědy, tak také v zájmu životních potřeb celého národa a státu.

Prvním a hlavním prostředkem nápravy by bylo zřízení Slezského studijního ústavu v Opavě, který by koordinoval, plánoval a po postupném dobudování i prováděl vědecký výzkum všech otázek slezských v souvislosti s širšími potřebami a zájmy českého národního života. Ústav by se opíral ve své práci o Slezskou studijní knihovnu v Opavě, kterou nutno organisačně i obsahově dobudovat ve středisko, kde by byla shromážděna literatura nejen o Slezsku, nýbrž i všechna literatura ostatní, potřebná pro rozvinutí vědecké práce, dále o Zemské museum a Zemský archiv v Opavě, jejichž rozvoji je dlužno věnovati také patřičnou péči. Slezská studijní knihovna v Opavě jako pomocný ústav Slezského studijního ústavu by se stala sukcesivně zároveň pokračovatelkou knihovny gymnasijního musea v Opavě, zřízené r. 1818, která patřila i po r. 1918 mezi státní vědecké knihovny studijní a podle výnosu pres. ministerstva vnitra ze dne 5. III. 1919, č. 611 bylo jí přiznáno právo povinných výtisků z bývalého vévodství slezského.

Podrobnosti organisace Slezského studijního ústavu, jeho statut, vybavení personální i věcné a pracovní program by vypracovalo ministerstvo školství a osvěty po poradě s vědeckými činiteli z vysokých škol i místními tak, aby to odpovídalo československým poměrům i potřebám s přihlédnutím ke skutečnostem podobných institucí cizích a připravilo jmenování kuratoria, jako iniciativního a poradního sboru. V zásadě je nutno dbáti, aby středisko tohoto vědeckého výzkumu bylo umístěno v oblasti Slezské, a to v Opavě, kde jsou pro ně nejlepší podmínky; jest však nutné, aby do něho byli zapojeni badatelé o Slezsku z celé republiky, po případě i badatelé cizí. Zejména je dlužno míti na zřeteli vybudování úzké spolupráce s československými vysokými školami a vědeckými institucemi, když prozatím není možno počítati se zřízením university ve Slezsku. Tento požadavek nelze ovšem pustiti se zřetele pro dobu, kdy to jen bude možné. Zatím je třeba veškeré úsilí soustřediti na řádné vybudování Slezského studijního ústavu. Zřízení Slezského studijního ústavu v Opavě jest považovati za eminentně důležité také v zájmu státně-politickém, neboť tento ústav by mohl při řádné koordinaci své činnosti se Slezským institutem v Katovicích vytvořiti velmi dobré předpoklady pro kulturní sblížení česko-polské.

V souvislosti s navrhovanou osnovou usnesla se rada Moravskoslezského zemského národního výboru, expositura v Ostravě na své schůzi dne 3. října 1947 požádati ministerstvo školství a osvěty, aby zařídilo vše potřebné k tomu, aby Slezský studijní ústav a Slezská studijní knihovna v Opavě byly co nejdříve postátněny.

K postátnění Slezského studijního ústavu se vyslovila kladně také Vysoká škola báňská v Ostravě a Ústřední svaz československého průmyslu, skupina v Ostravě.

Právo povinných výtisků pro Slezskou studijní knihovnu v Opavě může býti přiznáno pouze změnou textu zákona ze dne 29. ledna 1947, č. 20/47 Sb., a to změnou § 4, odst. (2) cit. zákona, neboť podle tohoto paragrafu nebylo knihovně toto právo přiznáno a nemůže tak učiniti ani vláda podle § 4, odst. (3), protože počet knihoven, jimž se podle cit. paragrafu mohlo toto právo přiznati, jest plně vyčerpán.

Obdobně jako Slezský institut v Katovicích počítá Slezský studijní ústav i přičleněná knihovna s účinnou podporou slezského průmyslu, obchodu a živností jakož i celé československé veřejnosti.

Celkový náklad na ústav bude činiti okrouhle 1 mil. Kčs ročně a jeho úhrada jest zajištěna u tit. 11, kap. 10, příp. i úsporami v rámci celé kapitoly. Počínajíc rokem 1949 budou náklady na ústav i knihovnu zařazovány do státního rozpočtu ministerstva školství a osvěty.

V důsledku postátnění těchto institucí odpadnou dosavadní subvence poskytované z prostředků státních a zemských.