Dne 21. a 22. listopadu 1947 vyšetřovaly orgány státní bezpečnosti v Brně řadu osob, které byly v podezření, že rozdávají báseň o sv. Václavu, jak žádá o přeložení svého pomníku. Skladatelem této říkanky již dávno před válkou byl písničkář Karel Hašler a v podstatě jsou měněny jen osoby v říkance jmenované. Původní sloka "a když spustí Zemínová" je nahražena slokou "a když spustí Tonda z ÚRA". Stejně tak jsou i jinde provedeny změny při ponechání původní osnovy. Tato říkanka byla prý otištěna i v Šídle. Interpelanti podotýkají, že říkanku neschvalují, tak jako ji neschvalovali v původním znění, když se dotýkala poslance Václava Klofáče, poslankyně Fráni Zemínové, jakož i jiných politiků, ale protestují proti způsobu zásahu SNB, neobvyklému v demokratickém režimu, aby pro trochu lidového humoru a vtipu byli lidé nevhodným způsobem vyslýcháni a šikanováni. Před válkou mohla být tato říkanka nezávazně vydána, přednášena či zpívána a nikdo nevolal po policii, tak jako po ní nevolá u daleko hrubších vtipů a karikatur dotýkajících se vedoucích politiků strany čs. národních socialistů v tisku jiných politických stran.

V Brně se však ujala věci státní bezpečnost a věc nejen vyšetřovala, nýbrž dostavila se do úřadovny ZNV v síle asi 7 osob, které provedly prohlídku stolů, zásuvek, náprsních tašek, peněženek, a pod. u podezřelých osob. Několik úředníků a úřednic odvedli do úřadovny státní bezpečnosti, kde byli drženi při výslechu od dopoledne až do 4. hodiny ráno, v jednom případě déle. Při vyšetřování byla u jedné osoby - ženy - provedena prohlídka v bytě o ¹/₂1 hod. v noci. Vyšetřování se vůbec dálo způsobem, který je vhodný pouze při vyšetřování nebezpečně trestných činů a který ve státě svobodném nemůže být použit tam, kde může jíti o soukromo-žalobní přestupek urážky osoby, nebo disciplinární přestupek (že úředníci opisovali báseň v úřední době, po čemž policii a zejména státní bezpečností nic není) a nebo o nejlehčí přestupek tiskový, což zůstává sporné.

Na zákrok poslankyně Jar. Uhlířové, která protestovala proti neoprávněnému zásahu do osobní svobody občanů, tvrdil oblastní velitel SNB v Brně štkp. Vala, že policie konala svou povinnost, neboť prý dostala k vyšetření příkaz od "státního prokurátora", který objevil v obsahu básně a jejím rozmnožování několik skutkových podstat trestních činů.

Po předchozím vyšetření je možno vyslovit pochybnost, že příslušný příkaz dalo brněnské státní zastupitelství, nebo jeho představitel, brněnský prokurátor. Pokud by šlo o úřad veřejné žaloby vyšší instance, tedy zemského prokurátora, nebo generálního prokurátora, je nepochybno, že tito mohou dáti příkaz policejnímu orgánu s pominutím ministerstva spravedlnosti a I. instance žalobní pouze v případech mimořádných a naléhavých. (Hromadné páchání těžkých zločinů, zvláštní nebezpečí v prodlení a pod.) Je možno soudit zcela bezpečně, že o takovou státu nebezpečnou činnost v případě rozšiřování této svatováclavské říkanky nešlo. Dále se pak zdá, že nyní již pánové ze státní bezpečnosti se odvolávají více na prosté porušení předpisů tiskových. Pokud je tu dán nějaký veřejno-žalobní přestupek, jde pouze o přestupek pořádkový, který takového vyšetření naprosto nevyžaduje a zásadně nepřipouští zásahů tohoto druhu, ke kterému státní bezpečnost v Brně sáhla. V druhé řadě je vůbec pochybno, zda i tento nepatrný přestupek je dán jako čin veřejno-žalobní při kolportážní svobodě dosud platící, určitých jednoduchých tiskopisů podle § 1 zák. 126/33 Sb. Při tom není jisto, zda vůbec o kolportáž šlo. Vyšetřovati případné porušení předpisů živnostenských nebo pořádkově povolovacích, není policie vůbec kompetentní.

Tento případ dlužno považovati za mimořádně naléhavý, nikoliv pro obsah říkanky, nýbrž pro způsob, jakým pro malichernou příčinu bylo zasaženo do základních práv občanských.

Podepsaní poslanci táží se proto pana ministra vnitra:

1. Je panu ministru vnitra známo, kdo dal příkaz, aby bylo postupováno orgány státní bezpečnosti jak je výše uvedeno?

2. Je ochoten pan ministr vnitra sdělit, kým bylo nařízeno vedení státní bezpečnosti v Brně vyšetřování a který úřad resp. jeho vedení to byl?

3. Je panu ministru vnitra známo, zda příslušný úřad nebo orgán veřejné obžaloby informoval svoje nadřízené o tomto příkazu, kdy se to stalo a jak o provedení příkazu brněnskou SNB požádal?

4. Je pan ministr vnitra ochoten vysvětlit, jaké skutkové podstaty veřejno-žalobního činu spatřuje v obsahu "svatováclavské říkanky", jejím opisování nebo rozmnožování a proč je věci přikládána taková důležitost, že bylo provedeno vyšetřování způsobem v podobných věcech nikoliv obvyklým?

5. Je ochoten pan ministr vnitra vysvětlit, zda státní bezpečnost při svém vyšetřování dbala všech předpisů o šetření ústavně zaručených svobod, pokud jde o prohlídku osob a prohlídku bytu v noci provedenou?

6. Zjistí-li se, že státní bezpečnost při svém vyšetřování nedbala všech předpisů o šetření ústavně zaručených svobod občanstva, zejména pokud jde o prohlídku a vyšetřování osob a prohlídku bytu v noci provedenou, nařídí pan ministr vnitra přísné vyšetření případu a potrestání provinilců?