Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Tento zákon se vztahuje na snoubenky a nemanželské děti, pozůstalé po účastnících národního boje za osvobození.

(2) Účastníky národního boje za osvobození se v tomto zákoně rozumějí osoby uvedené v §§ 1 a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, z osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) však jen ty, které byly v době své smrti československými státními občany.

Ustanovení tohoto zákona o snoubenkách platí pro ženu, které účastník národního boje za osvobození dal svůj úmysl, uzavřít s ní manželství, najevo takovým způsobem a za takových okolností, že nemůže být pochybnosti o vážnosti a rozhodnosti úmyslu slibujícího, jestliže žena

1. je státní občanka československá, státně spolehlivá,

2. slib přijala a zamýšlené manželství bylo po právu možné aspoň v době smrti muže, avšak k sňatku nedošlo jen z toho důvodu, že muž padl nebo zemřel,

3. neuzavřela manželství s jiným mužem ani se nechovala způsobem znevažujícím zasnoubení.

Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 2, příslušejí snoubence:

1. rodinné jméno (příjmení) snoubencovo,

2. právo na to, aby byla v úředním styku označována jako paní.

(1) Utrpěla-li snoubenka tím, že nedošlo k jejímu sňatku s účastníkem národního boje za osvobození, majetkovou újmu a je-li zvláštního zřetele hodna, zejména má-li nemanželské dítě se svým snoubencem nebo žila-li s ním ve společné domácnosti a je-li nyní její výživa ohrožena, přísluší jí nárok na přiměřené odškodnění z majetku zanechaného účastníkem národního boje za osvobození, a to proti pozůstalosti, na Slovensku, a byla-li už pozůstalost odevzdána, proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu.

(2) Přiměřenost majetkového odškodnění se posuzuje se zřetelem na majetkové a výdělkové poměry snoubenky a dědiců; snoubence však nesmí být přiznáno více, než kolik by podle okolností případu obdržela podle platných zákonných předpisů pozůstalá vdova. Při stanovení výše odškodnění lze však vzít za základ jen to, co dědicům zbude po odečtení nákladů, které vynaložili nebo budou musit vynaložiti proto, že dědictví nabyli nebo nabudou.

(3) Nedojde-li mezi účastníky k jiné dohodě, na př. k dohodě o vydání jednotlivých kusů dědictví nebo k dohodě o poskytování zaopatření, stanoví se přiměřené odškodnění v penězích.

(4) V pozůstalostním řízení posuzuje se snoubenka se svým nárokem jako věřitelka.

Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 4, odst. 1. mohou být snoubence od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, zcela nebo zčásti přiznány:

1. veřejné zaopatřovací platy, důchody podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nebo důchody podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, které by jí příslušely, kdyby byla vdovou po účastníku národního boje za osvobození a kdyby byly u ní splněny i ostatní podmínky nároku na takové platy nebo důchody;

2. zaopatřovací důchody, které by jí příslušely podle smlouvy mezi soukromým zaměstnavatelem a účastníkem národního boje za osvobození, kdyby byla vdovou po tomto účastníku.

(1) Ustanovení tohoto zákona o nemanželských dětech platí pro nemanželské dítě účastníka národního boje za osvobození, jestliže:

1. dítě je státním občanem československým, a pokud už může být činěno odpovědným za své činy, nejsou proti němu námitky s hlediska státní spolehlivosti,

2. nemanželské otcovství bylo uznáno na soudě nebo před matrikářem,

3 k legitimaci dítěte nedošlo jen z toho důvodu, že nemanželský otec padl nebo zemřel.

(2) Uznání nemanželského otcovství (odstavec 1, č. 2) může být nahrazeno soudním zjištěním, že nemůže být pochybnosti, že dítě bylo skutečně zplozeno účastníkem národního boje za osvobození. Ani tohoto zjištění není třeba, bylo-li už dítě prohlášeno za manželské (legitimováno) rozhodnutím vlády.

(2) Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 6, pokládá se dítě za manželské dítě svého otce s tím, že mu příslušejí:

1. rodinné jméno (příjmení) otcovo;

2. veřejné zaopatřovací platy, které by mu příslušely, kdyby bylo manželským dítětem účastníka národního boje za osvobození a kdyby manželství mezi rodiči dítěte bylo. bývalo po právu možné aspoň v době smrti otce, avšak k sňatku nedošlo jen z toho důvodu, že otec padl nebo zemřel;

3. zaopatřovací důchody, které by mu příslušely podle smlouvy mezi soukromým zaměstnavatelem a účastníkem národního boje za osvobození, kdyby bylo manželským dítětem tohoto účastníka;

4. zákonné dědické právo po otci, jako by bylo v den jeho smrti jeho dítětem manželským (§ 8).

(2) Platy (důchody) uvedené v odstavci 1, č. 2 a 3 příslušejí dítěti od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti.

(1) Bylo-li projednání pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození už skončeno, přísluší dítěti, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 6, proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu, nárok na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu. Nedojde-li mezi účastníky k jiné dohodě, jako na př. k dohodě o vydání jednotlivých kusů dědictví nebo k dohodě o poskytování zaopatření a výživy, přísluší dítěti nárok na odškodnění v penězích.

(2) Není-li projednání pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození ještě skončeno v době, kdy se má rozhodnout o tom, zda jsou u dítěte splněny podmínky stanovené v § 6, vyčká pozůstalostní soud s odevzdáním pozůstalosti až do pravomocného skončení tohoto řízení.

Uplatní-li dítě nárok na dědictví nebo na odškodnění podle § 8, nemůže vedle toho uplatňovat ještě nárok na výživu a zaopatření proti dědicům otcovým.

O tom, zda jsou dány podmínky podle § 2 nebo § 6, rozhoduje okresní soud, u něhož měl snoubenec nebo nemanželský otec v době smrti svůj obecný soud, a není-li obecný soud v tuzemsku, okresní soud, u něhož se projednávala nebo projednává pozůstalost, a není-li ani tohoto soudu, okresní soud, v jehož obvodě má své bydliště navrhovatel. Návrh musí být podán nejpozději do dvou let ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.

Soud příslušný podle § 10 rozhoduje také o nárocích snoubenčiných podle § 4 a § 5, č2 a o nárocích dítěte podle § 7. odst. 1, č. 3 a 4 (§ 8). Návrh musí být podán nejpozději do roka ode dne, kdy rozhodnutí o návrhu podle § 10 nabylo právní moci.

(1) O povolení zaopatřovacích platů nebo důchodů podle § 5, č. 1 rozhoduje v oboru státní správy příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, jinak úřad (orgán), který by byl příslušný k přiznání zaopatřovacích platů nebo důchodů, kdyby snoubenka byla vdovou po účastníku národního boje za osvobození. Žádost musí být podána do roka ode dne, kdy rozhodnutí o návrhu podle § 10 nabylo právní moci.

(2) O uplatnění nároků podle § 7, odst. 1, č. 2 platí obecné předpisy.

(1) O návrzích podle §§ 10 a 11 rozhoduje soud v řízení nesporném.

(2) Byly-li návrhy podle §§ 10 a 11 podány zároveň, může soud, je-li to vhodné a účelné, rozhodnout nejprve o návrhu podle § 10, a teprve až toto rozhodnutí nabude právní moci, pokračovat v řízení o návrhu podle § 11.

(3) Dědicové účastníka národního boje za osvobození, o jehož snoubenku nebo dítě jde, a jeho pozůstalá manželka jsou účastníky řízení, i když jde jen o návrh podle § 10.

V řízení o žalobě na zjištění nemanželského otcovství a plnění výživného, které v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, není ještě v první stolici skončeno, může žalobce navrhnout, aby žaloba byla považována za návrh podle § 10, a není-li procesní soud příslušný o takovém návrhu jednat, aby věc byla postoupena soudu podle § 10 příslušnému. Dojde-li na převedení věci do nesporného řízení, jsou náklady provedeného řízení sporného součástí nákladů dalšího řízení nesporného.

(1) Rozhodl-li soud, že jsou splněny podmínky stanovené v § 2 nebo § 6, na základě usnesení, kterým byl účastník národního boje za osvobození prohlášen za mrtvého, a bylo-li toto usnesení dodatečně zrušeno (§§ 12 a 13 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 117 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého), může účastník národního boje za osvobození do roka od tohoto zrušení žádati u soudu příslušného podle § 10, aby usnesení vydané podle § 10 bylo zrušeno; tím ztrácí snoubenka výhody podle § 3 a dítě postavení manželského dítěte podle § 6 a výhody podle § 7, odst. 1, č. 1 a lze požadovati na nich i vrácení toho, čeho nabyly podle .§ 4 nebo podle § 7, odst. 1, č. 4.

(2) Osoby, které plní snoubence nebo dítěti platy uvedené v § 5 nebo v § 7, odst. 1, č. 2 a 3, mohou za podmínek předchozího odstavce další plnění odepřít, i když účastník národního boje za osvobození o zrušení usnesení vydaného podle § 10 nezakročí.

(3) O příslušnosti a řízení platí přiměřeně ustanovení §§ 11 až 13.

(1) Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 2, příslušejí snoubence, která měla s účastníkem národního boje za osvobození dítě, pro nabytí následkem úmrtí nebo pro případ smrti z pozůstalosti po tomto účastníku, nepřesahuje-li hodnota nabytí 200.000 Kčs a nebyly-li daň z obohacení nebo též s ní souvisící poplatek nemovitostní (dále jen dědické dávky) zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944,

a) sazba třídy II. daně z obohacení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení,

b) sazba nemovitostního poplatku podle § 2, písm. a) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích,

c) jsou-li pro to i ostatní podmínky, úlevy podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 13 Sb., o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování.

(2) Snoubence, která neměla s účastníkem národního boje za osvobození dítě, přísluší pro nabytí uvedená v odstavci 1 za podmínek tam určených sazba třídy III. daně z obohacení citovaného zákona o této dani a úlevy podle předchozího odstavce, písm. c).

(3) Úlevy uvedené v odstavcích 1 a 2 příslušejí snoubence také tehdy, jestliže dědické dávky byly už předepsány, byť i pravoplatně. V takových případech lze úlevy uplatniti podáním u finančního úřadu prvé stolice nejdéle do šesti měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.

Přiměřené odškodnění poskytnuté snoubence podle § 4 nelze odečítati od základu vyměření dědických dávek z pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození.

(1) Byl-li nemanželskému dítěti přiznán nárok na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu podle § 8, odst. 1, je i pravoplatný předpis dědických dávek z pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození na návrh dědice, jehož dědický podíl se zmenšil, upraviti. Návrh na úpravu lze podati u finančního úřadu prvé stolice do šesti měsíců od uzavření dohody (§ 8, odst. 1) nebo ode dne, kdy soudní rozhodnutí (§ 11) nabylo právní moci.

(2) Ustanovení odstavce 1 nelze použít tehdy, byly-li dědické dávky zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944.

Zápis změny příjmení snoubenky nebo dítěte, nastalé podle § 3, č. 1 nebo podle § 7, odst. 1, č. 1, v rodné (křestní) matrice zařídí na žádost soudu zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra.

Tímto zákonem nejsou dotčena práva příslušející snoubenkám a nemanželským dětem, pozůstalým po účastnících národního boje za osvobození, podle jiných právních předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti 14. dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra, financí a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Válečnými událostmi a násilnými zásahy okupantů v létech 1938 až 1945 byly nejen rozvráceny a zničeny tisíce rodin, nýbrž bylo také mnohým osobám zabráněno založiti řádný rodinný svazek. Mnoho mužů obětovalo své životy v boji proti nacismu a fašismu, dříve než mohli uzavřít manželství a příp. dát své jméno a postavení dítěti, které zplodili. Není sice pochybnost o tom, že takovým ženám a dětem nemůže nic nahradit manžela nebo otce, jeho péči a lásku, přesto však je příkazem spravedlnosti, aby právní postavení žen, které třebas celá léta čekaly na návrat svého snoubence, příp. otce svého nemanželského dítěte, a postavení nemanželských dětí, bylo upraveno takovým způsobem, aby jim byl jejich osud co možná ulehčen.

Podle dosavad platného právního řádu může taková snoubenka pouze žádat, aby jí zemský národní výbor povolil podle dekretu dv. kanceláře ze dne 5. VI. 1826, č. 36 sb. zák. pol., sv. 54, změnu jména na jméno (příjmení) snoubencovo. S touto změnou jména však nejsou spojeny žádné právní následky, zejména se tím ona žena nestane snad manželkou a neplynou jí z toho žádná práva manželky (vdovy). Nemanželské dítě může sice žádat o legitimaci rozhodnutím vlády (§ 162 obč. zák., § 64, odst. 2 ústavní listiny), ovšem v zemích českých nemá taková legitimace po smrti otcově za následek nabytí zákonného dědického práva po otci (§ 753 obč. zák.); na Slovensku sluší podle judikatury (srv. Fajnor- Záturecký, Zásadné rozhodnutia n. s. v Brně, str. 789, a rozh. Úr. sb. č. 221) posuzovat legitimaci po smrti nemanželského otce stejně, jako by k ní bylo došlo za života otcova, t. j. dítě má zákonné dědické právo po otci.

Již za prvé světové války v r. 1917 bylo snoubenkám po padlých nebo zemřelých vojínech, byly-li matkou nemanželského dítěte takové osoby, povolováno užívat rodového jména snoubencova a ženy ty měly být titulovány v úředním styku jako "paní". Legitimace dětí těchto osob byla posuzována blahovolně (srv. výnos býv. min. práv. č. 30/1917 Věst. a výnos býv. min. vnitra ze dne 24. V. 1917, č. 25.646).

Leč ani tato úprava nemůže uspokojit, poněvadž snoubenkám neposkytla ani to postavení, které se v běžném styku mezi lidmi přisuzuje manželce, a nadto nezlepšila jejich postavení hospodářské (sociální).

Na druhé straně si však nelze zapírat obtíže nebo dokonce neproveditelnost takové úpravy, kde by se u snoubenky presumovalo dodatečně uzavření manželství se všemi jeho právními následky, které s sebou nese projev manželského konsensu.

Poněvadž tento projev je výlučně výronem závažného rozhodnutí určité osoby, nemůže být bez vůle této osoby plně nahrazen výrokem některého veřejného orgánu, a to výrokem vydaným na základě projevů, které sice svědčí o úmyslu zemřelého snoubence uzavřít s určitou ženou v budoucnosti sňatek, přece však nemohou být kladeny naroveň projevu manželského konsensu, učiněnému v slavnostní formě před orgánem, jejž zákon k přijetí tohoto konsensu povolává.

Nelze však také zcela nechat stranou, že by se takovou fikcí, podle níž by se ex post na věc hledělo tak, jako by manželství bylo bývalo uzavřeno s všemi svými právními následky, zasáhlo hluboce do právní sféry mnohých osob, které se zemřelým snoubencem spojují blízké pokrevní svazky.

Osnova se proto snaží vyrovnat se na jedné straně s pochopitelnými požadavky žen, jimž válka a okupace těžce ublížila zničením jejich naděje na manželské spojení s určitou osobou, na druhé straně se uvarovat neodůvodněných tvrdostí, které by příliš přímočaré řešení a jednotné posuzování různorodých poměrů faktických vyvolalo na straně nejbližších pokrevních příbuzných zemřelého snoubence.

Řešení situace nemanželských dětí takových osob nevyvolává pochybností v té míře jako u snoubenek v těch případech, kdy bude nepochybné, že jde skutečně o dítě zemřelého, poněvadž v těchto případech je zásah do práv blízkých příbuzných odůvodněn pokrevním svazkem dítěte s otcem. Avšak i zde je třeba se vyvarovat tvrdostí, jež by mohly vzniknout takovým dodatečným přiznáním postavení manželského dítěte.

Při určení rozsahu zákona bylo užito pojmu "účastníci národního boje za osvobození", jak byl podrobně definován v §§ 1 a 2 zák. č. 255/ 1946 Sb. Při tom ovšem je i u osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) tohoto zákona podmínkou, že byly v době své smrti československými státními občany. Toto obmezení (na rozdíl od ustanovení § 1, odst. 4 zák. č. 255/ 1946 Sb.) je nutné, poněvadž v osnově jde o změnu jména, resp. o status dítěte (snoubenky), a v těchto věcech by cizí stát rozhodnutí našeho orgánu, týkající se statusové věci jeho vlastního státního příslušníka, neuznal.

Neurčitý jinak pojem snoubenky s hlediska právního bylo třeba přesně vymezit. Nepůjde tedy o každý případ, kdy žena prokáže, že jí účastník národního boje za osvobození sliboval manželství, nýbrž musí být prokázáno, že tento projev byl tak vážně míněn, že by se vší pravděpodobností byl býval splněn, kdyby muž nebyl býval padl nebo zemřel. Ani za těchto předpokladů však nebude možno. vyhovět žádosti snoubenky, jestliže uzavření sňatku bránila překážka (na př. existující platné manželství jednoho snoubence s třetí osobou), která tu byla ještě v den smrti snoubence. Dalším předpokladem, který se ovšem podává z povahy věci samé, je, že snoubenka neuzavřela až do pravomocného skončení řízení o přiznání postavení podle tohoto zákona manželství s jiným mužem a že si nepočínala takovým způsobem, z něhož by bylo nutno vyvodit závěr, že nebrala slib zemřelého vstoupit s ní v manželství vážně, podle toho se také nechovala, příp. že tento slib vůbec nepřijala, že však by nyní chtěla využít výhod, které zákon chce poskytnout řádným ženám, i pro sebe. Samozřejmou podmínkou musí být, že jde o československou státní občanku, státně spolehlivou, už jen z toho důvodu, že nelze připustit, aby i nežádoucí cizinky nebo dokonce osoby zpronevěřivší se národní cti mohly použít dobrodiní zákona a dodatečně zneuctít jméno padlého nebo zemřelého účastníka národního boje za osvobození. U cizinek přistupuje ještě úvaha, že by rozhodnutí o statusové věci nemusilo být oním státem, jehož příslušnicí žena je, uznáno. Pod pojem snoubenky bude možno zahrnout i ženy, které uzavřely t. zv. terezínský (lodžský) sňatek v ghettu, ať už podle židovských náboženských obřadů, či v jiné formě, jehož platnosti brání nedostatek předepsané formy.

Práva zde uvedená příslušejí ex lege každé snoubence, u níž budou splněny předpoklady uvedené v § 2.

Nárok na přiměřené majetkové odškodnění bude možno přiznat jen výjimečně pro zvlášť závažné případy, které bude třeba co nejpečlivěji zvážit též se zřetelem na postavení blízkých příbuzných mrtvého snoubence. Nejde tu vůbec o přiznání postavení zákonné dědičky snoubence k majetku zanechanému mrtvým snoubencem, nýbrž o obligační nárok proti jeho pozůstalosti (dědicům nebo státu v případě odúmrti). V žádném případě tedy nemůže být přiznáním práva na odškodnění zvráceno projednání pozůstalosti už jednou skončené, a i když není ještě skončeno, má snoubenka jen postavení věřitelky pozůstalosti (na Slovensku dědiců). Při posuzovaní přiměřenosti tohoto majetkového odškodnění bude třeba mít stejnou měrou zřetel jak na postavení snoubenky, tak i dědiců. Nebylo by jistě spravedlivé přiznat mladé a práce schopné snoubence značen podíl na nepatrné pozůstalosti, jejíž dědičkou je na př. stará matka snoubencova nebo dokonce jeho děti. Rovněž sluší zdůraznit, že snoubence nemůže být přiznáno lepší postavení, než by měla vdova při zákonné posloupnosti dědické (praktické zejména na Slovensku k t. zv. větvenému majetku a vdovskému právu). Je-li nárok uplatňován proti dědicům, může se tak stát jen podle poměru jejich dědických podílů, což není třeba v zákoně výslovně zdůrazňovat. Aby snoubenka nebyla výhodněji postavena než vdova, která je dědičkou, kdežto snoubenka jen věřitelkou, bude vzhledem k ustanovení § 4, odst. 2, věty 2 při stanovení výše odškodnění odečíst náklady, které dědic musí vynaložit, aby dědictví nabyl (výlohy řízení pozůstalostního, dědické dávky a pod.); jinak by dědic třebas byl na tom hůře, než kdyby s ním konkurovala vdova jako dědička (srv. i § 17).

Na rozdíl od § 4 nejde zde o nárok ze zákona, nýbrž přiznání platů a důchodů je dáno do volné úvahy soudu, úřadu nebo orgánu, který o tom má podle § 11 nebo podle § 12, odst. 1 rozhodovat. Pokud by snoubence příslušel nárok na takové platy nebo důchody podle jiných předpisů, zůstává ovšem nedotčen (srv. § 20)

Pokud jde o odůvodnění podmínky, aby dítě bylo československým státním občanem, srv. k § 2. Poněvadž nelze úplně vyloučit případy, že by se práv podle tohoto zákona mohlo dovolávat i dítě už ve věku, kdy může být činěno odpovědným za své činy, pokládá osnova za vhodné stanovit pro takové případy u dítěte podmínku obdobnou státní spolehlivosti. Podmínka uznání nemanželského otcovství je jen tehdy splněna, došlo-li k uznání otcovství na soudě nebo před matrikářem, při čemž se ovšem na Slovensku uznání před matrikářem klade naroveň též uznání pojaté do veřejné listiny (§ 164 obč. zák., § 16 první částečné novely, § 41 zák. čl. XXXIII/1894); za právně relevantní uznání tedy nemůže být pokládáno mimosoudní doznání skutečností, které zakládají domněnku nemanželského otcovství, ani rozsudek vydaný v paternitním sporu. Dlužno tu totiž mysliti též na zájem zemřelého nemanželského otce a nebylo by vždy dobře možno dáti postavení manželského dítěte takovému dítěti, k němuž se otec právně závažným prohlášením nepřiznal, nebo dokonce se uznání otcovství ve sporu bránil. Zejména ustanovení odstavce 1, č. 3 bude účinnou brzdou v těch případech, kdy otec ještě za svého života měl možnost poskytnout dítěti postavení manželského dítěte (ať už legitimací napotomním sňatkem či rozhodnutím vlády), avšak z vážných důvodů tak neučinil, nebo dal dokonce najevo, že tak učinit nechce. Odstavec druhý míří naproti tomu na takové případy, kdy otcovství nemohlo být ještě ani nemanželským otcem na soudě nebo před matrikářem uznáno, poněvadž otec byl nepřítomen ve válečné službě nebo ve vězení nebo se musil skrývat, jsou však po ruce důkazy, že dítě nepochybně zplodil. Uznání otcovství tu bude nahrazeno soudním zjištěním v nesporné cestě (srv. čl. XVI, odst. 1 uvoz. zák. k jur. normě), pokud už tu není rozhodnutí vlády o prohlášení dítěte za manželské podle 162 obč. zák. a § 64, odst. 2 ústavní listiny.

Dítěti, u něhož jsou splněny podmínky stanovené v § 6, budou příslušet ex lege práva manželského dítěte, vypočtená v odstavci 1, č. 1 až 4; nárok na důchody podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nebo podle zákona č. 164/1946 Sb. není třeba zde (na rozdíl od § 5, č. 1) uvádět, poněvadž tyto důchody příslušejí nemanželskému dítěti už podle cit. předpisů (srv. § 20). V odstavci 1, č. 2 je dítěti - na rozdíl od ustanovení § 5, č. 1 přiznán právní nárok na platy tam uvedené, ovšem tento nárok je vázán na další podmínku, že manželství mezi rodiči bylo možné po právu aspoň v době smrti otce a k jeho uzavření nedošlo jen proto, že otec padl nebo zemřel.

Osnova nezamýšlí pozdějším přiznáním dědického práva podle § 7,. odst. 1, č. 4 zasáhnout do práv, kterých jiné osoby už nabyly před podáním žádosti podle § 6 odevzdáním pozůstalosti. Z toho důvodu vylučuje odstavec 1 zákonné dědické právo takového dítěte, když už je projednání pozůstalosti skončeno, a obmezuje dítě na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu. Odstavec 2 však umožňuje zachování těchto dědických nároků tím, že vylučuje, aby pozůstalostní soud skončil projednání pozůstalosti, než bude rozhodnuto o nároku dítěte podle § 6. Není třeba přímo v zákoně vyslovit, že nárok lze uplatnit i v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 179 nesp. pat.).

Toto ustanovení chrání zájmy dědiců účastníka národního boje za osvobození tím, že stanoví, že dítě nemůže vedle nároku na dědictví nebo na odškodnění podle § 8 uplatnit též nárok na výživu a zaopatření proti dědicům otcovým (§ 171 obč. zák.)

Poněvadž jde o otázky soukromého práva na poli práva rodinného a dědického (s výjimkou nároků uvedených v § 12), jsou soudy nejpovolanějším orgánem, který může potřebná šetření provést. Procesní úspornost a zřetel na účastníky řízení vyžaduje, aby řízení vedl okresní soud, a to v prvé řadě soud příslušný podle posledního bydliště zemřelého účastníka národního boje za osvobození. Tím se umožní žádoucí koncentrace, neboť tento soud bude zpravidla také soudem pozůstalostním. Mimořádnost řešení právního postavení snoubenek a nemanželských dětí účastníků národního boje za osvobození a zřetel na zájmy jiných účastníků vyžaduje, aby osoby, na které se osnova vztahuje, uplatnily tato práva v určité konečné lhůtě.

Poněvadž přiznání zaopatřovacích platů (důchodů) podle § 5, č. 1 je aktem volné úvahy, bylo třeba v zájmu jednotného posuzování případů vyhradit rozhodování v oboru státní správy ústřednímu úřadu, a to vždy v dohodě s ministerstvem financí. Lhůta k podání žádosti o povolení těchto platů (důchodů) byla omezena podobně jako v § 11. Pro uplatnění nároků podle § 7, odst. 1, č. 2 (příslušnost, lhůta, řízení) budou platit obecní předpisy (odstavec 2). - K § 13: Ježto přiznání nároků, o něž v tomto ustanovení jde, závisí na okolnostech, které bude často obtížné dokázat, je pro jich projednání, jak pokud jde o náklady, tak i o způsob řízení, nejvhodnější řízení nesporné, ovládané zásadou vyšetřovací (§ 23 zák. č. 100/1931 Sb.). Ustanovení odstavce 2 je vedeno zásadou procesní ekonomie, neboť v případech, kdy bude návrh podle § 10 zamítnut, nedojde už k řízení o návrhu podle § 11; jde o jakousi obdobu mezitímního rozsudku podle § 393 c. ř. s. a § 381 o. s. p. V odstavci 3 jsou chráněny i imaterielní zájmy některých účastníků řízení.

Ustanovení toto je vedeno úvahou, že nelze vyloučit, že jsou v běhu neskončená řízení sporná o žalobě na zjištění nemanželského otcovství, kde bude úsporné umožnit žalobci, aby navrhl - půjde-li mu o získání výhod podle osnovaného zákona - převedení tohoto řízení sporného na kolej nesporného soudnictví (§ 6, odst. 2 a § 10)

Z opatrnosti bylo třeba myslit i na případy - i když snad velmi vzácné -, kdy soud rozhodne, že jsou dány podmínky podle § 2 nebo § 6, maje za podklad usnesení o prohlášení účastníka národního boje za osvobození za mrtvého, avšak snoubenec (otec) omylem za mrtvého prohlášený je živ a jeho prohlášení za mrtvého bude zrušeno podle §§ 12 a 13 dekretu č. 117/1945 Sb. Je možné, že by snoubenec (otec) mohl mít závažné námitky proti rozhodnutí, podle něhož je určitá žena považována za jeho manželku, resp. dítě za jeho dítě manželské. I když rozhodnutí soudu podle § 1() nezakládá pro něj překážku manželství podle § 62 obč. zák. (§ 12 zák. čl. XXXI/1894), třeba dát vrátivšímu se účastníku národního boje za osvobození možnost, aby se domohl zrušení rozhodnutí vydaného podle § 10, resp. aby též požadoval vrácení toho, čeho snoubenka nabyla podle § 4 nebo dítě podle § 7, odst. 1, č. 4. Odstavec 2 myslí na ochranu zájmů osob, které plní snoubence nebo dítěti platy podle § 5 nebo podle § 7, odst. 1, č. 2 a 3, zejména v těch případech, kdy jsou sice dány podmínky odstavce 1, avšak snoubenec (otec) omylem prohlášený za mrtvého sám nezakročí o zrušení rozhodnutí vydaného podle § 10. Zde by nebylo možno spravedlivě na těchto osobách žádat, aby dále ony platy (důchody) plnily, když jde o platy (důchody), které zásiví na podmínce, že nastala smrt snoubence (otce). Ustanovení odstavce 3 je vedeno snahou, aby rozhodování bylo koncentrováno u jediného soudu v stejném řízení.

Osnova se nezmiňuje o snoubence pozůstalé po účastníku národního boje za osvobození, pokud tato je testamentární dědičkou nebo odkazovnicí, protože se stanoviska dědického práva není v tom směru třeba nějaké úpravy. Protože by však nebylo v souladu s tendencí osnovy, když by v ohledu poplatkovém byla snoubenka posuzována jako osoba cizí, je nutné tuto nesrovnalost odstraniti, což se z důvodu vhodnosti děje v této osnově. Snoubenka, která by jinak patřila do šesté třídy sazby daně z obohacení, zařazuje se do druhé, resp. třetí třídy sazby této daně, tedy do nejnižších sazeb (podle poměru příbuzenského) následujících ihned za sazbou vyhrazenou pouze descendentům a manželům. Kromě toho se poskytují snoubence úlevy podle zákona č. 13/1947 Sb., a měla-li s účastníkem národního boje za osvobození dítě, přiznává se jí též sazba nemovitostního majetku, která přísluší pozůstalé vdově.

Toto ustanovení je odůvodněno tím, že dědické dávky předepsané z pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození budou už odečteny podle § 4, odst. 2, věty druhé od základu pro stanovení výše přiměřeného odškodnění poskytnutého snoubence.

Určuje předpoklady pro úpravu předpisu dědických dávek v případech, kdy po projednání pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození bude jeho nemanželskému dítěti přiznán nárok na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu.

Soudu se ukládá povinnost postarat se o to, aby zápis změny příjmení snoubenky nebo dítěte, nastalé v důsledku jeho rozhodnutí, byl příslušným úřadem správním v matrice proveden.

Z opatrnosti bylo třeba výslovně vytknouti, že práva, která už snoubenkám nebo nemanželským dětem, pozůstalým po účastnících národního boje za osvobození, příslušejí podle jiných právních předpisů, nejsou tímto zákonem dotčena. Tím se myslí zejména na ustanovení zákonů č. 164 a 255/1946 Sb.

Obsahuje obvyklou závěrečnou a prováděcí klausuli.

Pro státní pokladnu vzniknou z provedení osnovy výdaje potud, pokud budou přiznány snoubenkám nebo dětem zaopatřovací platy, které se vyplácejí ze státní pokladny (§ 5, č. 1, § 7, odst. 1, č. 2), resp. vzhledem k ustanovení §§ 16 a 17.

Poněvadž však výhody právě vypočtené jsou vázány na závažné podmínky, které bude nutno, zejména u snoubenek, velmi pečlivě zkoumat, a poněvadž po zákonu snoubenkám nárok podle § 5, č. 1 nepřísluší, nebude počet osob, jimž budou tato práva přiznána, nijak velký, takže se pro vzniklé výdaje najde úhrada v příslušných rozpočtových položkách.