O přídělu konfiskovaného zemědělského
majetku v osidlovacím území rozhoduje podle
§ 4, odst. 3 dekretu č. 28/1945 Sb, ministerstvo zemědělství
v první a poslední stolici, při čemž
přihlíží k objektivní potřebě
přídělu a k návrhům rolnických
komisí. O přídělu není tedy
rozhodnuto usnesením rolnických komisí a
je též lhostejno, který z uchazečů
žádal dříve o příděl
určitého objektu.
Žádost bratří Josefa a Bohuslava Jirkových
o příděl domu čp. 1 ve Svinčicích
k usedlosti čp. 14 byla projednána při dvou
komisionelních šetřeních. První
se konalo dne 3. 5. 1946 za účasti místní
rolnické komise, dvou zástupců okresní
rolnické komise a obou stran, t. j. Josefa Zdvíhala
a bratří Jirkových. Druhé šetření
se konalo dne 23. 7. 1946 rovněž za účasti
okresní rolnické komise. Při šetření
dospěli zástupci zúčastněných
orgánů jednomyslně k tomu, že usedlost
čp. 14 má obytnou budovu s dostatečným
počtem obytných místností a že
přičlenění domu čp. 1 k usedlosti
čp, 14 není z hospodářských
důvodů nutné. Jelikož místní
rolnická komise i zástupci okresní rolnické
komise navrhli při šetření dne 3. 5.
1946, aby budova čp. 1 byla přidělena Josefu
Zdvíhalovi (sousedí s budovou čp. 23), zamítlo
ministerstvo zemědělství výnosem z
24. 2. 1947, č. j. 12.743/47/IX/B-32 žádost
bratří Jirkových a budovu přidělilo
Josefu Zdvíhalovi.
Ministerstvu zemědělství nedošel dosud
žádný jiný návrh nově
zřízené místní rolnické
komise o této věci.
Dekret o vlastnictví půdy na dům čp,
1 pro Bohuslava Jirků nebyl vyhotoven, neboť jmenovaný
není uveden v seznamu oprávněných
uchazečů pro obec Svinčice, vypracovaném
osidlovací komisí ministerstva zemědělství
a okresní rolnickou komisí v Bílině,
na jehož základě byly vlastnické dekrety
vydávány.
Josef Zdvíhal a Václav Šimecek byli odsouzeni
trestním nálezem okresního národního
výboru v Bílině z 16. 7. 1947 pro přestupek
vyhlášky téhož národního
výboru ze dne 21. 3. 1947, č. 6557/1947, vydané
podle čl. 3, odst. 1 zák. č. 125/1947 sb.,
každý k trestu vězení 7 dnů a
k pokutě 2.000 Kčs, Na základě tohoto
odsouzení navrhla osidlovací komise ministerstva
zemědělství v Bílině zrušení
dekretů o vlastnictví půdy, vydaných
Josefu Zdvíhalovi na usedlost na čp. 23 a Václavu
Šimeckovi na usedlost čp, 5.
Ministerstvo zemědělství dekrety o vlastnictví
půdy nezrušilo, vycházejíc z tohoto
právního stavu:
Dekret o vlastnictví půdy jest správním
aktem konstitutivním, kterým vznikají straně
určitá práva. Ministerstvo zemědělství
může dekret jednostranně odvolati, kdyby rozhodnutím
jím učiněné bylo absolutně
zmatečné, nebo za podmínek obnovy řízení.
Podmínkou přídělu podle § 2,
odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb., jest příslušnost
žadatele k českému, slovenskému nebo
jinému slovanskému národu a státní
a národní spolehlivost. Bylo by proto možno
zrušiti dekret o vlastnictví půdy, kdyby jmenovaní
nevyhovovali některým těmto podmínkám.
Ministerstvo zemědělství zkoumalo, jsou-li
dány předpoklady obnovy řízení
podle § 86, odst. 1, č. 2 vlád. nař.
č. 8/1928 Sb., o správním řízení,
t. j. vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo
důkazy, které mohly míti podstatný
vliv na obsah výroku rozhodnutí, kdyby byly úřadu
známy v době vydání dekretu.
Vzhledem k odsouzení jmenovaných osídlenců
okresním národním výborem bylo zkoumati,
byli-li státně a národně spolehliví
v době vydání dekretu o vlastnictví
půdy. Podle vyhlášky zemského národního
výboru v Praze ze dne 17. 1. 1947, č. j, 183/2,
jest vydati každé osobě české,
slovenské nebo slovanské národnosti jiné,
která nebyla odsouzena podle retribučního
dekretu č. 16/1945 Sb. ve znění zákona
č. 22/1946 Sb. nebo podle dekretů č. 17/1945
Sb., č. 138/1945 Sb. a č. 105/1945 Sb., osvědčení
o státní a národní spolehlivosti.
Josef Šimeček a Václav Zdvíhal byli
však odsouzeni okresním národním výborem
pro překročení vyhlášky okresního
národního výboru vydané podle zákona
č. 125/1927 Sb. Podle cit. vyhlášky zemského
národního výboru nelze je tedy pokládati
z tohoto důvodu za státně a národně
nespolehlivé a nebyl proto dán podklad pro zrušení
dekretu o vlastnictví půdy.
Kromě toho dopustili se jmenovaní těchto
přestupků v době po vydání
dekretu o vlastnictví půdy, takže nebyly dány
podmínky pro obnovu řízení, neboť
nejde o nové skutečnosti, které by existovaly
již v době vydání dekretu, avšak
úřadu nebyly známy. Jiné skutečnosti,
odůvodňující zrušení dekretu
o vlastnictví půdy výše jmenovaných
osídlenců nejsou ministerstvu zemědělství
známé.
Návrh na zrušení dekretů o vlastnictví
půdy J. Růžičky nebyl ministerstvu zemědělství
vůbec předložen, takže nemohlo býti
proti jmenovanému zavedeno příslušné
šetření.
Pokud jde o otázku odsunutí výše jmenovaných
osob z pohraničí, podotýká ministerstvo
vnitra toto:
Vypovídací právo přísluší
soudům podle příslušných ustanovení
trestního zákona, dále okresním národním
výborům podle zákona ze dne 27. července
1871, č. 88 ř. z. o poslání postrkem
a konečně též obcím podle §
11 českého a moravského a § 10 slezského
obecního zřízení, ovšem za podmínek
v těchto předpisech stanovených.
První dva případy nepřicházejí
v úvahu, ježto jednak není zde takový
soudní rozsudek, jednak osoby, o něž jde, nelze
považovati za tuláky, lidi práce se štítící,
osoby bez průkazů a určitého povolání
atd., jak to předpokládá ustanovení
§ 1, cit. zák. č. 88/1871 ř. z. Podle
§ 11 českého obecního zřízení
může místní národní výbor
vyhostiti z obce společníky obce a přespolní,
jestliže nemohou prokázati v některé
obci domovské právo nebo připadají-li
na obtíž veřejné dobročinnosti,
a přespolní též, jestliže s lidmi
svými domácími nevedou bezúhonný
život. Obec však nemůže vypověděti
své příslušníky, t. j. osoby,
které v ní mají domovské právo.
Společníkem obce je ten, kdo nemaje v obci domovského
práva, jest v držení domu nebo pozemku v obci
nebo kdo platí ze živnosti nebo z příjmů
daň přímou a v obci řádně
bydlí. Osoby, které nemají v obci domovského
práva, ani nejsou společníky, jsou nazývány
přespolními. Pokud tedy v interpelací zmíněné
osoby mají postavení společníků
obce, mohly by býti vypovězeny z obce jen tehdy,
kdyby připadaly na obtíž veřejné
dobročinnosti nebo nemohly prokázati domovské
právo v jiné obci, Nehledě k tomu, záleží
však při použití § 11 českého
obecního zřízení na místním
národním výboru samotném, aby ve vlastním
oboru působnosti posoudil, zda jsou zde dány zákonné
předpoklady. Takovému rozhodnutí nemůže
však ministerstvo vnitra předcházeti, tím
méně je nařizovati, neboť vypovídací
právo vykonává zde místní národní
výbor podle předpisů obecního zřízení
v oboru samostatné působnosti obce.
Teprve ustanovení § 3, odst. 4 zák. ze dne
29. 5. 1947, č. 107 Sb., o opatřeních proti
neoprávněnému přechodu státních
hranic stanovilo, že okresní národní
výbor může u osoby, jež se opětovně
dopustila činu trestného, podle § 3, odst.
1 tohoto zák., vysloviti vedle trestu též,
že se vyhošťuje z pohraničního území
na čas nebo navždy. V interpelaci zmíněné
osoby byly však potrestány pro činy spáchané
před účinností cit. zákona
a podle jiných právních ustanovení,
takže předpisů zákona č. 107/47
Sb. nelze ve vytýkaném případě
použíti.