Dosavadní distribuce bytů provádí se podle zákona o mimořádných opatřeních bytové péče č. 163/1946 Sb., který pověřil místní národní výbory regulací bytového trhu. Poněvadž od vydání zákona stoupla bytová potřeba, ukázalo se nutným dosavadní předpisy o regulaci bytového trhu doplniti novými opatřeními. Byla proto vypracována osnova zákona, jímž má býti zákon č. 163/1946 Sb. změněn a doplněn. Osnova bude podána ještě letos ústavodárnému Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.

Dále připravilo ministerstvo osnovu trvalého zákona o ochraně nájemníků, kterým by byly nahrazeny dosud platné předpisy a pracuje se na sjednocení předpisů o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924, jejichž zákonná úprava za doby nesvobody se vyvíjela nejednotně.

V oboru péče o vojenské a válečné poškozence, oběti války a fašistické persekuce bylo pokračováno v provádění zákona č. 164/1946 Sb., kterým byla péče o zmíněné osoby upravena. Péče je prováděna státními úřady pro válečné poškozence v Praze, Brně a Bratislavě. Zvláštní pozornost byla věnována péči o amputované poškozence, péči léčebné a rekreační. Byly opatřeny pro poškozence s amputací horních končetin americké mechanické kovové protézy posledního vzoru, a to prostřednictvím akce UNRRA. Tyto protézy budou přidělovány v prvé řadě příslušníkům čs. armády v zahraničí a účastníkům národního boje za osvobození. Rovněž pro amputace dolních končetin byly hledány nejúčelnější vzory protéz, a zatím byly opatřeny celkové protézy anglické. V rámci léčebné péče jsou poskytovány: lékařská pomoc, léky, ústavní léčení, t. j. ve všeobecných veřejných nemocnicích a v případě potřeby také v sanatoriích a lázních.

Ministerstvo sociální péče je zúčastněno i na provozu ústavu pro doléčování (rehabilitaci) invalidů v Kladrubech u Vlašimě, který zřídilo ministerstvo zdravotnictví z podnětu a za součinnosti ministerstva sociální péče.

Dále věnovalo ministerstvo sociální péče pozornost zejména hlavě X. zákona č. 164/1946 Sb., která pojednává o povinném přijímání těžkých invalidů do zaměstnání. Tato ustanovení provádějí úřady ochrany práce, kde je pověřen alespoň jeden úředník včleňováním osob se sníženou pracovní schopností. Umisťování válečných a vojenských invalidů je prováděno přednostně s použitím výhod daných zákonem a podle vyhlášky č. 258 ze dne 21. března 1947.

Pro invalidy neschopné práce jsou v provozu státní domovy invalidů, v nichž se těmto invalidům dostává plného zaopatření. Domovy jsou v zemích českých v Lysé n. L., Boleticích n. L. a v Krasonicích. Zřizuje se nový domov v Červeném Hrádku u Chomutova. Uvedením tohoto domova do provozu bude možno zrušiti domovy v Boleticích n. L. a v Krasonicích, které tak budou uvolněny pro jiné úseky sociální péče.

Péči o příslušníky čs. zahraniční armády je po stránce sociální věnována zvláštní pozornost; ministerstvo sociální péče a úřady jemu podřízené poskytují zejména invalidům pomoc při umisťování, zařizování trafik a pod.

V roce 1948 bude nejdůležitějším úkolem skončiti vyměřování zaopatřovacích požitků, neboť přihlašovací lhůta končí ve většině případů dnem 31. prosince 1947.

V protézové péči bude stanoven po slyšení odborníků jednotný typ protéz dolních končetin, který bude shledán na základě zkoušení cizích vzorů nejvhodnějším a bude působeno k tomu, aby výrobny protéz zhospodárnily a zracionovaly výrobu.

V léčebné péči bude jednáno s organisací lékařů o novou smlouvu o léčení, poněvadž smlouva z roku 1932, podle které je lékařská pomoc poskytována, potřebuje doplnění.

Doléčování, t. j. léčebná rehabilitace invalidů bude rozšířena a bude poskytována nejen invalidům s amputacemi končetin, nýbrž i invalidům se zkomolenými nebo ochrnutými končetinami.

Směrnice pro sociálně-lékařské prohlídky invalidů, jimiž se stanoví stupeň snížení výdělečné schopnosti pro výši invalidního důchodu, budou podrobeny revisi za spolupráce odborníků z oboru sociálního lékařství.

Školení bude poskytováno i nadále invalidům individuálně, a to zejména podle zkušeností získaných při zprostředkování zaměstnání. V sociální péče budou sledovány případy, v nichž bude třeba výpomocemi odstraniti přechodnou tíseň a nouzi.

Repatriace Čechů a Slováků se v roce 1947 zásadně skončila. V agendě repatriační šlo by jen o dopravu nepatrných zbytků repatriantů do vlasti a její administrativní likvidaci inclusive likvidace Ústavu pro péči o uprchlíky.

Reemigrace prováděla se na základě mezistátních úmluv z SSSR a z Rumunska, v menším rozsahu pak z ostatních zemí bez zvláštních úmluv.

Při provádění reemigrace volyňských Čechů z SSSR působila smíšená československo-sovětská komise v Moskvě a hlavní plnomocník s rayonními plnomocníky. V Rumunsku je rovněž Československá reemigrační komise, v Jugoslavii byla repatriační misse přičleněna československému vyslanectví v Bělehradě, v červnu r. 1947 byla zřízena Československá reemigrační a repatriační misse v Rakousku.

Celkem bylo v prvním pololetí 1947 reemigrováno 33.080 volyňských Čechů, z ostatních zemí evropských a ze zámoří reemigrovalo asi 7.000 osob. Převážná většina reemigrantů byla osídlena v pohraničí. Pro druhé pololetí 1947 možno počítati asi s 37.000 reemigrantů z Rumunska, 8.000 z Jugoslavie, Rakouska, Německa, Polska a z ostatních zemí evropských a ze zámoří. Ministerstvo sociální péče obstarává též průvoz cizích repatriantů. Z těch převážnou většinu tvoří Poláci. Celkem bylo v prvním pololetí r. 1947 dopraveno cca 83.000 cizích i našich reemigrantů a repatriantů, a do konce roku (v druhé polovině r. 1947) možno očekávat přepravu asi stejného počtu osob.

Cizí repatrianti při průjezdu i naši krajané při dopravě do tuzemska jsou na cestě zaopatřováni potravinami, léky a ostatními potřebami. Naši krajané pak až do definitivního osídlení nebo umístění v zaměstnání jsou po dopravení do tuzemska zaopatřováni ve shromažďovacích střediscích, kterých bylo při vyvrcholení volyňské reemigrace 18.

Vládním nař. ze dne 22. dubna 1947, č. 71/1947 Sb. přiznávají se krajanům vracejícím se do vlasti některé úlevy při hodnocení školského a praktického vzdělání, zkoušek a vysvědčení a při nastupování živností. Ústavně se projednává zákon o péči o přistěhovalce, jakož i některých právech přistěhovalců, který byl schválen ústavodárným Národním shromážděním dne 1. července 1947. Ministerstvo sociální péče spolupracovalo na zákonu č. 31/1947 Sb. o některých zásadách při rozdělování zkonfiskovaného nepřátelského majetku, na redakci vl. nař. č. 8/1947 Sb. a soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině a na celé radě vládních nařízení o přidělování zkonfiskovaného nepřátelského majetku. Připravují se a vypracovávají směrnice, na jejichž základě se provádí reemigrace a péče o reemigranty. Tyto směrnice jsou podkladem k činnosti podřízených orgánů reemigraci a péči o reemigranty provádějící, zejména národních výborů. V poslední době byly vypracovány směrnice pro zemi Českou a Moravskoslezskou pro poskytování sociálních výpomocí, sociálních a produktivních zápůjček přistěhovalcům. Obdobné směrnice pro Slovensko se připravují. S Osidlovacím úřadem pro Slovensko a s pověřencem sociální péče byly sjednány zásady o péči o reemigranty na Slovensku. Připravuje se jednání o úpravě transferu majetku volyňských a rumunských Čechů a Slováků.

V odůvodněných případech jsou reemigrantům a repatriantům poskytovány zápůjčky za účelem jejich začlenění do hospodářského života.

Přestárlí repatrianti a reemigranti byli zatím umístěni ve 2 domovech pro přestěhovalce v Českém Dubu a v Sokolnicích u Brna. Od června 1947 provádí se v Sokolnicích adaptace přiděleného zámku z prostředků Ústavu pro péči o uprchlíky.

Peněžité výpomoci byly poskytovány i přestěhovalcům z býv. vojenských cvičišť jednak z prostředků z Ústavu pro péči o uprchlíky při ministerstvu sociální péče, jednak z rozpočtového úvěru ministerstva sociální péče. Kromě toho bylo převzato úrokování zápůjček zaručených státem ve prospěch t. zv. vnitřních přestěhovalců z býv. vojenských cvičišť. Provádí se likvidace zápůjček poskytnutých Zemskou bankou ze státních prostředků zemědělcům, býv. přestěhovalcům.

V roce 1948 bude zásadně pokračováno v činnosti provozované v r. 1947.

Při obstarávání dopravy zbytku repatriantů lze počítat již jen s jednotlivými osobami, po př. rodinami.

Zlikvidují se požadavky samosprávných svazků za výlohy s repatriací spojené, jež jim při provádění repatriace vznikly. Bude provedena též likvidace středisk, České stěhovací komise v Bratislavě a přesídlovací komise v Budapešti a československé přesidlovací komise v Paříži.

Dokončí se reemigrace z Rumunska (asi 10.000 osob), provede se reemigrace z Jugoslavie (asi 50.000 osob), z Rakouska, Německa a Polska a z ostatních evropských zemí a ze zámoří. Celkem se očekává pro r. 1948 příchod asi 80.000 osob.

Prováděny budou dohody o transferu majetku reemigrantů, po př. o náhradách za majetek reemigrantů zanechaný v cizině. Sjednány budou nové dohody, po př. úpravy transferu majetku a vyřešeny náhrady za majetek, zanechaný reemigranty v zemích, s nimiž není dosud příslušných dohod, nebo kde otázka transferu nebyla dosud rozřešena.

V roce 1947 byla prováděna prostřednictvím ÚRO zotavovací akce pro pracující, jíž se zúčastnilo celkem asi 40.000 osob.

Zotavovací akce pro mládež bylo účastno celkem asi 120.000 dětí.

Provedeny byly dále výměnné hostitelské akce mládeže ze zahraničí, výměna mládeže se spřátelenými slovanskými státy a rekreační zájezdy mládeže a pracujících do zahraničí.

V roce 1947 byla věnována pozornost též vybavení zotavoven, adaptačním a investičním pracím v rekreačních střediscích a zahájeny přípravy pro převzetí konfiskátů pro rekreační účely.

V roce 1948 zamýšlí se organisovat kromě dosavadních zotavovacích akcí pro dospělé a pro mládež zotavovací akce dětí vyžadujících zvláštní péči a dětí ve věku předškolním, a rekreaci matek početných rodin.

Značnou pozornost bude dále nutno věnovati udržování, vydržování a vybavení zotavoven, zejména potřebným inventářem a zařízení speciálních zotavoven pro děti vyžadující zvláštní péče a děti mateřských škol.

Pro využití volných pracovních sil a chvil oddechu jest v programu na rok 1948 vybudování 3 weekendových středisek pro pracující, zřízení závodních klubů a organisace součinnosti divadelních scén v tomto směru.

Připravuje se dále zřízení vzorných internátů pro pracující matky s kojenci a podpora družstev pro ulehčení domácích prací pracujícím ženám.

Nutno dále zorganisovati důsledný boj proti alkoholismu a soc. neřestem vůbec, zejména pokud jde o účast sociálních pracovnic, preventivní výchovu, propagaci v podnicích, domácnostech a pod.

Zvláštní pozornost bude věnována i výchovné, dozorčí, organisační a propagační činnosti.

I když sociální pojištění a jiná zákonná zaopatření zajišťují většině obyvatelstva dávky pro případ nezpůsobilosti k práci, přece se často ocitá značný počet obyvatelstva v situaci v níž potřebuje mimořádné pomoci. Je třeba, aby mezery v zákonných předpisech byly doplněny na př. faktickou péčí při přesunech obyvatelstva, k nimž došlo ze zahraničí po skončení války, po živelných pohromách a jiných nečekaných událostech zasahujících velké skupiny obyvatelstva a vyvolávajících potřebu zvláštních pomocných akcí, jež pro svoji nákladnost, neočekávanost jakož i hromadnost nemohou býti finančně zabezpečeny na delší dobu místními činiteli a nebo aspoň ne výhradně z jejich vlastních zdrojů. Vedle toho se ukazuje nutnost zakročiti i tam, kde jde o sociální případy, jejichž vznik v zákonných ustanoveních ze starší doby se nemohl předpokládati.

V oboru všeobecné sociální péče usiluje se také o to, aby byla zdokonalena síť veřejných ústavů pro přestárlé a jiné osoby neschopné práce. V dohodě se zemskými národními výbory se podporuje obnova a úprava takovýchto zařízení veřejných i zařízení institucí dobrovolné sociální péče tam, kde není vhodného opatření veřejné povahy. Důraz se ovšem dává na to, aby i osoby tělesně vadné v ústavech dosáhly určitého stupně výcviku, který by jim dovolil živiti se vlastní prací třeba za cenu vyrovnání zmenšené pracovní schopnosti příspěvkem z veřejných prostředků.

Součástí všeobecné sociální péče je také poskytování přídavků živitelům početných rodin, podle vl. nař. č. 441/1941 Sb., pokud se ovšem na ně nevztahují předpisy zák. č. 58/1947 Sb. a chudinská péče o cizí státní příslušníky podle vlád. nař. č. 403/1941 Sb.

Rozsáhlost úkolů sociální správy přináší s sebou nutně požadavek řádného výcviku sociálních pracovníků, kteří by obsáhli její prostředky nejen ve prospěchu osob potřebujících pomoci, ale i v zájmu účelného používání peněz určených z veřejných prostředků na sociální péči.

Válečnými událostmi vyvolaná pátrací služba po příslušnících národa zavlečených do ciziny se bude postupně likvidovati podle toho, jak se zpracuje materiál, který ještě stále dochází. Pokud jde o dospělé, zbývá ještě vyšetřiti 51.259 případů, pokud jde o děti, 893 případů.

Ministerstvo zdravotnictví plní jeden z nejdůležitějších úkolů státních - pečuje o zdraví národa. Těžké následky, jež zanechala válka a okupace na zdraví lidu, nejsou nejen ještě překonány, nýbrž objevují se další závažné zdravotnické problémy, které nutno s nejvyšším úsilím řešiti. Ministerstvo zdravotnictví doplnilo proto v roce 1947 svoji organisaci ustavením několika poradních sborů a odborných komisí pro nejdůležitější úkoly veřejné správy zdravotní.

Činnost ministerstva zdravotnictví se soustřeďuje v roce 1947 a 1948 v těchto význačných oborech:

V roce 1947 nabyl působnosti zákon ze dne 19. března 1947, čís. 49 Sb. o poradenské zdravotní péči, jehož dalekosáhlý význam je dále ještě uveden.

Prohloubení vzdělání ošetřovatelek bude dosaženo zákonem ze dne 14. května 1947, čís. 94 Sb. o mimořádných ošetřovatelských dipl. zkouškách a doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu. Vládním nař. ze dne 3. června 1947, čís. 97 Sb. byla prodloužena lhůta stanovená v § 1, odst. 2, vl. nař. ze dne 20. 3. 1936, čís. 60 Sb. o podmínkách, za kterých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství. Ještě v roce 1947 lze očekávati působnost těchto připravených norem: zákon o znárodnění některých přírodních léčivých zdrojů a některého lázeňského majetku, zákon o státních obvodních porodních asistentkách, prováděcí předpisy k zákonu o poradenské zdravotní péči čís. 49/47 Sb., vl. nař. o koordinaci a plánování zdravotní péče, vl. nař. o organisaci ústavů národního zdraví, zákon o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose a zákon o potírání přenosných nemocí.

V roce 1948 se připravuje osnova zákona o odškodném, podporách a některých dalších opatřeních při nákazách a jiných nemocech zvířat, osnova o školení zdravotnického personálu, o lékařských prohlídkách před sňatkem, o pomocné záchranné službě, o organisaci a působnosti veřejné zdravotní služby, o udílení oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky, osnova zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 28. 6. 1929, čís. 114 Sb. o výkonu lékařské praxe, osnova zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách, osnova zákona o potírání alkoholismu, o zubní mechanice, o státním zdravotním ústavu republiky Československé, osnova zákona o lékárnách, o lékárnických komorách a lékárnické platebně a osnova zákona o státní prodejně léčiv.

Čelné místo v poválečné zdravotní péči zaujímá zdravotní péče o mládež, neboť poslední léta přinesla značné zhoršení zdravotního stavu mládeže od nejútlejšího věku až po mládež dospívající. Zdravotní péče o dítě úzce souvisí s populačním problémem, jehož řešení z hlediska zdravotního je jedním z nejdůležitějších úkolů veřejné správy zdravotní. V roce 1947 provádí se boj proti kojenecké úmrtnosti v okresech - jež vykazují největší úmrtnost kojenců, v roce 1948 se bude akce rozšiřovat postupně i do ostatních okresů. Důležitou službou v tomto boji jsou kojenecké ústavy, v nichž se poskytuje ochranná péče kojencům nedonošeným, uměle živeným, rekonvalescentům a jinak zdravotně ohroženým a kojencům bez domova. Ústavy navazují svou činnost bezprostředně na péči porodnickou, péči dětských poraden a léčebnou péči ústavní, jež je u nás teprve v rozvoji. Dosud je v provozu ústav v Teplicích-Šanově, Ostravě, Opavě, Zlíně a Křenovicích; v roce 1947 se zřizují ještě kojenecké ústavy v Liberci, Olomouci, Znojmě, Brně, Uh. Hradišti a Šumperku. V roce 1948 se připravují ústavy v Č. Budějovicích, Havlíčkově Brodě, Plzni a v Pardubicích.

Na zlepšení ústavní léčebné péče je pamatováno při plánované rekonstrukci nemocniční sítě zřízením oddělení novorozeneckých, kojeneckých a dětských a jiných speciálním vybavením.

Zdravotní stav mládeže je dosud značně ohrožen, takže nutno i v roce 1948 pokračovati ve zvýšené ozdravné a léčebné péči o mládež v ozdravovnách a ve speciálních léčebných ústavech. Vývin dětí a dorostu je podporován vitaminovými akcemi. V roce 1947 byla zavedena zdravotní tělovýchova preventivní a nápravná, která přinesla velmi pěkné výsledky a bude v příštím roce ještě zlepšena. Zvýšená péče bude věnována mládeži duševně a tělesně vadné.

Boj proti lidovým a sociálním chorobám prováděla státní zdravotní správa v roce 1947 za daných finančních možností s největší intensitou. Následky válečných strádání jsou dosud velmi patrné. Hrozivý vzrůst tuberkulosy bude vyžadovati několikaleté usilovné péče preventivní, léčebné i sociální. Vypracovaná již osnova zákona o některých ochranných opatřeních proti tbc slibuje úspěšnější výsledky při potírání této zhoubné choroby. Preventivní péče bude po zestátnění poraden v roce 1948 značně prohloubena, zejména zavedením systematických roentgenových prohlídek dětí, školní mládeže i pracujícího obyvatelstva.

V roce 1947 se provádí vyšetřování zaměstnanců průmyslových závodů na Ostravsku a ve Vítkovických železárnách, obyvatelstva v horských beskydských krajích a v okrese náchodském. Mimo to byl vyšetřen značný počet studujících. Konají se pokusy s ochranným očkováním protituberkulosním (kalmetisace) podle osvědčených metod, které byly propracovány během posledních let v cizině, kde toto očkování nejen zabránilo za války zvýšení nemocnosti a úmrtnosti tuberkulosou, nýbrž ji i značně snížilo. Léčebná péče o nemocné tbc byla zlepšena podstatným rozšířením počtu lůžek v posledním roce v zemích českých i na Slovensku. V roce 1948 se počítá s dalším rozšířením lůžek, zejména pro umístění těžce nemocných tbc, dětí a dorůstající mládeže. Ve spolupráci s Masarykovou ligou proti tbc se zřizují v celém území republiky v klimaticky vyhovujících místech dětské ozdravovny pro děti ohrožené tuberkulosou.

Na podporu boje proti rakovině se připravuje osnova zákona o potírání rakoviny, jejíž léčení se prohlubuje. V roce 1947 bylo získáno ze zahraničí větší množství radia, které se přiděluje léčebným ústavům, zdokonaluje se léčba radiovým a roentgenovým zářením, při čemž se zlepšuje ochrana pracovníků v tomto oboru. Preventivní opatření proti rakovině budou prováděna prostřednictvím poraden.

Rovněž prevence ostatních lidových a sociálních chorob, t. j. pohlavních nemocí, chorob srdce a cév, cukrovky a ostatních chorob žláz s vnitřní sekrecí, reumatismu, alkoholismu, chorob duševních a nervových je soustředěna ve speciálních poradnách, jež se zřizují při odborných odděleních nemocnic a klinikách a budou v roce 1948 rozšířeny.

Nutným příkazem nejen zdravotně-sociálním, nýbrž i národohospodářským je ochrana zdraví pracujících. To je úkolem pracovního lékařství, jehož činnost je soustředěna v ústavech pracovního lékařství. Do konce roku 1947 budou v provozu ústavy ve 12 největších městech, při klinikách a nemocnicích. Ústavy slouží především vědeckému bádání v oboru nemocí z povolání, vedení evidence všech zdravotních poruch, způsobených výkonem povolání v pracovním obvodu ústavu a získání předpokladů pro hygienicky bezvadné pracovní prostředí všech pracovních odvětví na základě nejnovějších vědeckých poznatků v oboru pracovní mediciny. V universitních městech budou ústavy současně sloužiti jako učiliště mediků a mladých lékařů, budoucích to odborných pracovních lékařů, t. j. závodních lékařů, úředních lékařských inspektorů práce a posudkových lékařů z oboru nemocí z povolání. Činnost ústavů pracovního lékařství doplňují poradny pro choroby z povolání, které se postupně zřizují v průmyslových krajích.

V tomto úseku veřejné zdravotní správy jsou v roce 1947 a 1948 prováděny akce, jež jsou podstatnou a důležitou složkou dvouletého budovatelského plánu a jimiž má býti dosaženo zlepšení zdravotních poměrů našeho obyvatelstva.

V krajích nejvíce postižených válkou se provádí soustavné vyšetřování, pokud jde o výskyt difterie, břišního tyfu a jiných epidemických nemocí, při čemž jsou přezkoušeny výsledky získané v roce 1946. V širokém měřítku se provádí malarická akce na celém území republiky za pomoci odborníků státního zdravotního ústavu, přírodovědecké fakulty Karlovy university a odborných lékařů. Připravuje se odborné vyšetření osob, u nichž je podezření, že jsou nosiči břišního tyfu, bude věnována pozornost studním a provedeno odborné vyšetření vody, kde se vyskytuje břišní tyf. Započalo se s povinným očkováním dětí, a to proti záškrtu; v roce 1947 bude očkováno již 10 ročníků, v roce 1948 se počítá ještě s větším počtem. Hlavní nebezpečí epidemií na východním Slovensku a Oravě bylo již odvráceno, protiepidemijní služba však musí býti stále v pohotovosti. Za tím účelem byla zřízena pobočka protiepidemijní pohotovosti v Humenném a v Košicích. Počet sanitních aut na Slovensku se stále doplňuje.

Podstatného zlepšení hygienické úrovně našich měst a obcí možno dosáhnouti jedině jejich řádnou asanací. Vedle zjišťování a isolování bacilonosičů má dokonalá asanace z hlediska epidemiologického mimořádný význam, neboť výskyt infekčních chorob zažívacího traktu rapidně poklesne po zavedení zdravé vody pitné a užitkové a po vybudování soustavného odvodnění. Provedení asanace naráží však na finanční potíže obecní samosprávy. Je proto nutná finanční podpora státu.

Z rozpočtových prostředků ministerstva zdravotnictví byly podpořeny v roce 1947 asanační práce již rozestavěné a nové jen potud, pokud byly zahrnuty do dvouletého plánu, nebo v akci 2M. Mimo to provedla státní zdravotní správa sama několik akcí na zlepšení hygieny venkova, zejména endokrinologický průzkum strumou nejvíce postižených krajů, desinfekci studní v okresech postižených endemickým výskytem břišního tyfu, kontrolu desinfekčních stanic odpadních vod a jiné. Ve všech těchto akcích nutno pokračovati i v roce 1948.

Zákon ze dne 19. března 1947, čís. 49 Sb. ukládá státní zdravotní správě prováděti poradenskou zdravotní péči, spočívající v odborném vyšetřování a sledování zdravotního stavu občanů, zjištění jejich zdraví poradnou a výchovou a zprostředkování nápravy zjištěných zdravotnických závad a potřebné péče, jakož i v boji proti chorobám zejména sociálním. Ježto poradenská péče se poskytuje bezplatně, nese náklady s jejím prováděním spojené stát. Dosud prováděly poradenskou zdravotní péči vesměs dobrovolné organisace za převážné podpory státní. Během r. 1947 budou jejich poradny převzaty do správy státu a začleněny do ústavů národního zdraví, které mají býti zřízeny v každém správním okrese. V roce 1948 bude síť poraden doplněna zejména v pohraničí a v průmyslových krajích. V ústavech národního zdraví budou v provozu tyto poradny: poradny pro matky a děti a dorost, poradny a ambulatoria pro péči o chrup, poradny proti pohlavním nemocem, proti rakovině, proti tuberkulose, poradny pro nemoci srdce a cév, poradny diabetické a pro jiné nemoce žláz s vnitřní sekrecí, poradny proti reumatismu, ve větších městech poradny předsňatkové, populační a eugenické, poradny pro duševně a tělesně vadné a poradny pro zdravotní tělovýchovu, na Slovensku pak ještě poradny protitrachomové. Vybudování náležité poradenské zdravotní péče vyžádá si doby několika let. V návrhu rozpočtu na rok 1948 se počítá pouze s výdaji na převzetí dosavadní dobrovolné poradenské péče do správy státní a na reorganisaci této péče a její nejnutnější doplnění a vybavení školeným zdravotnickým personálem.

V rozpočtovém návrhu jsou obsaženy výdaje na provoz ústavů výzkumných, vědeckých a vyšetřovacích, ústavů léčebných a ústavů vzdělávacích.

Činnost výzkumnou, vědeckou a vyšetřovací na poli zdravotnickém provádí státní zdravotní ústav v Praze a státní zdravotně sociální ústav v Bratislavě. Státní zdravotní ústav v Praze má mimo to velké oddělení pro výrobu sér a očkovacích látek. V roce 1948 bude dána do provozu jako součást st. zdravotního ústavu penicillinová výrobna, jejíž zařízení nám dodala UNRRA a která má být v roce 1947 již zcela vybavena. Ustav byl v roce 1947 též rozšířen o několik poboček, jež fungují jako epidemiologické vyšetřovací stanice, některé z nich budou však v plném provozu až v r. 1948. Připravuje se reorganisace státního zdravotního ústavu na zákonném podkladě k vydání nového regulativu. Státnímu, zdravotně-sociálnímu ústavu v Bratislavě je svěřena podstatná část zdravotních úkolů na Slovensku a jeho činnost byla ještě prohloubena zřízením pobočky pro balneologii a klimatologii v Píšťanech a pobočky pro zkoumání potravin v Košicích.

Státní ústav radiologický v Praze bude během tohoto a příštího roku rozšířen a reorganisován se zřetelem na nové úkoly, jež se mu svěřují: distribuce radia, jeho kontrola, proměřovací práce s ohledem na škodlivé záření, výzkumné práce se zřetelem na ochranu zdraví atd.

Jako státní ústavy léčebné jsou v zemích českých vedeny pouze st. nemocnice v Praze XII., v Praze-Motole a v Ostravě, u nichž se počítá s malým rozšířením lůžek v r. 1848. Avšak i nestátní v. v. nemocnice je nucena státní zdravotní správa podpořiti, a to jak jejich provoz, tak i činnost investiční. Hospodářská situace těchto nemocnic, značně rozvrácená za války, není dosud vyrovnána, ježto skutečné provozní náklady jsou vyšší než dosud povolená ošetřovací sazba, takže všecky nemocnice hospodaří schodkově. Omezení léčebné péče, nebo snížení její úrovně nelze připustiti, neboť by mělo těžké důsledky národohospodářské. Na ozdravění hospodářských poměrů v. v. nemocnic se již pracuje v dohodě s příslušnými činiteli. Z uvedených důvodů podporuje ministerstvo zdravotnictví i rekonstrukci v. v. nemocnic podle návrhů zemských národních výborů. V roce 1948 se zajišťuje úvěr na dokončení stavebních prací v rámci 2L a 2M a na nutné nestavební investice nemocnic.

Na Slovensku jsou nemocnice převážně ve správě státní. V roce 1947 bylo z velké části již doplněno chybějící zařízení, zejména lékařské. Dosavadní počet lůžek již nestačí, počítá se proto v roce 1948 s rozšířením aspoň o 2.500 lůžek.

Speciální ústav léčebný byl otevřen v tomto roce v Kladrubech u Vlašimi, který slouží doléčování a rehabilitaci zraněných. Jeho zařízení bude dokončeno v roce 1948, kdy lze očekávati též jeho plný provoz.

Slovensko rozšíří své odborné léčebné ústavy o ženský léčebný ústav v Bojkové a léčebný ústav pro nevyléčitelně choré v Istebném, Pohorelskej Maši, mimo toho se zřizuje v Istebném též léčebný ústav pro alkoholiky.

Vzhledem k stále citelnému nedostatku pomocného zdravotnického personálu bylo nutno otevříti novou st. ošetřovatelskou školu ve Zlíně a nový st. ústav pro vzdělání a výcvik porodních asistentek v Plzni a Českých Budějovicích. Mimo to bude školení porodních asistentek prodlouženo o 1 rok a zavedeny opakovací kursy. Pro sociálně-zdravotní pracovnice zřizuje se další škola pro sociálně-zdravotní péči v Košicích a Trenčíně.

Státní vzdělávací ústavy nestačí vycvičiti potřebný počet zdravotnického personálu, jehož počet a kvalifikace naprosto nevyhovuje. Pořádají se proto odborné kursy jak pro pomocný zdravotnický personál: soc. zdravotní pracovnice, laboranty, zubní techniky, desinfektory, orgány potravinové kontroly, tak i pro lékaře, zejména školní lékaře, úřední a obvodní lékaře, lékaře v oboru pracovního lékařství, odborné a praktické lékaře.

Ošetřovatelky a porodní asistentky zdokonalují své odborné znalosti v doplňovacích kursech. Nestátní ošetřovatelské školy, jež doplňují úsilí státní zdravotní správy v tomto oboru, nutno podporovati. V roce 1947 nemohly býti provedeny z důvodů technických ještě všechny kursy, jež byly zamýšleny. Bude v nich proto pokračováno v roce 1948. V tomto roce bude mít ministerstvo zdravotnictví též velký úkol odborně vycvičiti zdravotnický personál pro zestátněnou poradenskou zdravotní péči v celém státě.

Zvýšení zdravotní úrovně obyvatelstva bude možno docíliti jen za součinnosti nejširší veřejnosti, jež musí býti zdravotně uvědomována a vychovávána. Zdravotní výchova je prováděna za spolupráce sociálně zdravotních institucí a státně osvětové činnosti kursy, přednáškami, filmem, rozhlasem, tiskem, výstavkami a pod. V roce 1947 prováděna zdravotní výchova v rámci akce boje proti kojenecké úmrtnosti měla velmi dobrý výsledek.