Na národní podniky dozírá ministr informací, pokud jde o Slovensko, skrze pověřence informací. Po stránce hospodářské podléhají národní podniky dozoru ministra financí. Podrobnosti upraví statut národních podniků (§ 17).

(1) Pracovní a platové podmínky zaměstnanců národních podniků řídí se předpisy platnými pro zaměstnance v soukromoprávním poměru.

(2) Platové a zaopatřovací podmínky zaměstnanců a poživatelů zaopatřovacích platů převzatých filmových podniků nesmějí býti zásadně zhoršeny.

(3) Podrobnosti upraví vládní nařízení.

Majetek určený pro sociální a podobné účely nesmí býti odňat svému určení. Totéž platí o sociálních a pod. fondech; podrobnosti o jejich organisaci upraví statut národních podniků (§ 17).

(1) K ústřednímu vedení v oblasti filmu a k obstarávání společných záležitostí národních podniků zřizuje se Československá filmová rada.

(2) Československé filmové radě přísluší:

1. dozírati na veškerou činnost v oblasti filmu po stránce kulturně politické,

2. pečovati o uměleckou hodnotu vyráběných filmů a dozírati na uměleckou hodnotu filmů dovážených,

3. určovati zásady pro plánování v oblasti filmu,

4. stanoviti směrnice pro dovoz a vývoz filmů,

5. spolupůsobiti při rozhodování o připuštění filmů k veřejnému promítání,

6. stanoviti směrnice pro zakládání, provoz a rušení filmových podniků a pro výkon činnosti filmových pracovníků,

7. usměrňovati činnost národních podniků k povznesení filmového podnikání,

8. pečovati o hladkou spolupráci národních podniků a vyrovnávati jejich zájmy,

9. spolupůsobiti při dozoru na hospodaření národních podniků,

10. podávati posudky a návrhy ve věcech filmových národních podniků a vůbec v oblasti filmu, zejména při udílení povolení podle § 2, odst. 2 a při rozhodování podle § 1, č. 1, § 8, odst. 2, § 10 a § 16, odst. 1,

11. jmenovati členy (náhradníky) představenstva národních podniků a přijímati jejich slib,

12. jmenovati generálního sekretáře Čs. filmové rady.

(3) Ve věcech náležejících podle předchozího odstavce do její působnosti činí Československá filmová rada potřebná rozhodnutí a opatření za ministerstvo informací.

(4) Opatření všeobecné povahy vyhlašuje Československá filmová rada v Úředním listě, na Slovensku v Úředním věstníku (Úradnom vestníku).

(1) Československá filmová rada se skládá z předsedy, tří místopředsedů, 20 dalších členů a 20 náhradníků.

(2) Předsedu, místopředsedy, 20 členů a jejich náhradníky jmenuje a odvolává vláda. Složení Československé filmové rady musí odpovídati politickému složení československého Národního shromáždění.

(3) Členy (náhradníky) Československé filmové rady nemohou býti ředitelé (náměstkové) národních podniků, ani členové (náhradníci) jejich představenstev.

(4) Funkční období členů (náhradníků) trvá čtyři roky; po projití funkčního období mohou svou funkci vykonávati dále, dokud nebudou jmenováni noví funkcionáři. Opětné jmenování se dopouští.

(5) Členství v Československé filmové radě je čestné. Členové mají však nárok na náhradu hotových výdajů a za ztrátu času podle směrnic, které vydá vláda k návrhu ministra informací v dohodě s ministrem financí.

(6) Členové (náhradníci) Československé filmové rady slíbí ministru informací, že budou své povinnosti řádně plniti; pro trvalé zanedbávání povinností může je vláda jejich funkce zbaviti a jmenovati za ně, stejně jako za ty, kteří se funkce vzdají nebo zemřou, na zbytek funkčního období nové členy (náhradníky).

(1) Československá filmová rada je schopna se usnášeti, je-li přítomna aspoň polovina členů. Rozhoduje prostou většinou přítomných. Předseda hlasuje jen při rovnosti hlasů.

(2) Československá filmová rada může k jednání přizvati ředitele (náměstky) národních podniků nebo jiné odborníky a přiznati jim hlas poradní. Odborníci mají nárok na přiměřenou odměnu podle směrnic, které vydá vláda k návrhu ministerstva informací v dohodě s ministerstvem financí, po slyšení Československé filmové rady.

(1) Předseda a náměstkové tvoří předsednictvo Československé filmové rady. V naléhavých případech může předsednictvo jednomyslným usnesením prozatímně vyříditi věci náležející do působnosti Československé filmové rady, je však povinno vyžádati si rozhodnutí Československé filmové rady při nejbližší její schůzi.

(2) Předsednictvo Československé filmové rady má k ruce sekretariát v čele s generálním sekretářem, kterého jmenuje Československá filmová rada. Sekretariát může se souhlasem předsedy Československé filmové rady vyřizovati běžné věci, pro které není potřebí usnesení rady.

(3) Podrobnosti o jednání v Československé filmové radě, jakož i o působnosti předsednictva a sekretariátu stanoví jednací řád, který vydá vláda nařízením.

(1) Podniky, které stát převzal podle § 2, odst. 1 dekretu nebo alespoň fakticky do provozu, které však jsou podle § 1 tohoto zákona z dosahu dekretu vyňaty, vrátí stát dosavadním provozovatelům nebo jejich právním nástupcům, zažádají-li o to u ministerstva informací, na Slovensku skrze pověřenectvo informací, nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti. Nestane-li se tak, hledí se na takové podniky, jako by z dosahu dekretu vyňaty nebyly.

(2) Zároveň bude vrácen veškerý majetek, který stát s takovým podnikem převzal, a vypořádány vzájemné nároky podle těchto zásad:

1. dosavadním provozovatelům (jejich právním nástupcům) přísluší náhrada:

a) za užívání a normální opotřebování převzatého majetku ve výši náhrady, které by se bylo dosáhlo z pronájmu tohoto majetku, nejméně však náhrada ve výši deseti ze sta hrubé tržby za dobu, po kterou trvalo užívání,

b) za vrácený majetek mimořádně opotřebovaný nebo poškozený nad to náhrada ve výši rozdílu mezi obecnou cenou, jakou by měl majetek při normálním opotřebení a obecnou cenou nynější,

c) za majetek, který nebude vrácen, ve výši obecné ceny nynější;

2. státu přísluší náhrada za náklady na podnik učiněné podle ustanovení občanského práva o poctivém držiteli;

3. běžné platy na závazky, které trvaly v den převzetí (platy zaměstnanců, nájemné a pod.), za dobu provozu podniku státem jdou na vrub státu;

4. za závazky vzniklé z provozu podniku státem odpovídá provozovatel (jeho právní nástupce), když mu byl podnik vrácen, jen pokud je výslovně převezme za zvláštní náhradu nebo na srážku s náhrady, která by podle předchozích ustanovení příslušela státu.

(3) Nebudou-li nároky podle odstavců 1 a 2 uspokojeny do roka ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, lze je uplatniti u okresního soudu, který je obecným soudem státu, nebo podle volby navrhovatelovy u okresního soudu, který je obecným soudem odpůrce státu nebo u okresního soudu, v jehož obvodu je podnik. Pro řízení platí ustanovení soudního řízení nesporného, o útratách však zásady řízení sporného.

(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(1) Ustanovení §§ 31 až 35 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, jakož i zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb. o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou, jest užíti i na trestné činy spáchané vzhledem k podnikům v oblasti filmu.

(2) Při tom jest rozuměti: národními podniky: národní podniky v oblasti filmu podle §§ 8 a násl., znárodněnými podniky: podniky, na které se vztahuje dekret, jakož i podniky uvedené v § 25, dokud nebudou vráceny dosavadním provozovatelům nebo jejich právním nástupcům.

(1) Právní jednání, písemnosti, podání k zápisům do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony potřebné ku provedení dekretu a tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na soudní řízení, vyjmouc řízení knihovní.

Pokud tento zákon neustanovuje něco jiného, zůstávají ustanovení dekretu nedotčeně v platnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945, č. 50 Sb., o opatřeních v oblasti filmu (dále jen dekret), zůstal v podstatě neproveden. Celá organisace státního podnikání v oblasti filmu a veškeré hospodaření tohoto podnikání je stále prozatímní a spočívá na opatřeních, která učinil ministr informací na základě § 4 dekretu. Nehledíc k tomu, že si zákonodárce jistě nepřál, aby provisorium, které měl překlenout cit. § 4, trvalo tak dlouho, ukazuje nynější stav, že prostě není možno na základě dekretu film zorganisovat. Jistě nelze popírat, že značnou vinu na tom mají nedostatky dekretu, na němž je patrno, že byl vydán bez dostatečné přípravy a náležitého domyšlení některých předpisů. Škody, které z dnešní situace vznikají, jsou dobře známé a sotva se kdo může postavit proti požadavku stále důrazněji se ozývajícímu, aby do filmového podnikání byl vnesen pořádek, a toho nelze dosáhnout jinak, než přiměřenou novelisací a doplněním dekretu. S novelisací dekretu zřejmě počítala i vláda, když se dne 16. července 1946 při určování svého legislativního programu usnesla uložiti ministru informací, aby předložil osnovu normy, která by dala řádný právní základ československým filmovým podnikům, a to podle zásad oddílu III. dekretu č. 100/45 Sb. Tomuto příkazu se ministerstvo informací sice pokusilo vyhovět, ale pokus se nezdařil pro nedostatek bezpečného zákonného podkladu. Předkládanou osnovou nechtějí navrhovatelé nic jiného než splnit v tomto směru vládní program.

Zároveň s organisací státního podnikání v oblasti filmu řeší osnova všechny otázky, které - zčásti vzhledem k výše dotčeným nedostatkům dekretu - stále zůstávají otevřeny a také přímo mění ona ustanovení dekretu, která se ukázala příliš jednostrannými nebo strohými. V podstatě však vychází z dekretu č. 50/45 Sb. a ponechává jej i nadále v platnosti jako základ znárodnění v oblasti filmu. Pokud tedy osnova neustanovuje žádné odchylky, bude se i v budoucnu užívat dekretu v původním znění (§ 28 osnovy).

Podle § 1, odst. 1 dekretu je výhradně stát oprávněn k provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických, k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů a k jejich veřejnému promítání. Odstavec 2 přiznává státu výhradné oprávnění rovněž k dovozu a vývozu filmů pro celé území ČSR. V odstavci 4 jsou z dosahu odstavce 1 vyňaty filmová činnost v rámci MNO a film amatérský. Průlomem do výhradného oprávnění státu podle odstavce 1 je také závěr odstavce 3, že provoz veřejného promítání filmů v zemích České a Moravskoslezské má být svěřen zpravidla národním výborům.

Tato úprava nemůže býti uznána za vyhovující. Zejména se pociťuje těžce, že si stát vyhradil i právo na biografy tělovýchovných, charitativních a národních organisací. Uvedené organisace jsou tím připraveny o významný pramen příjmů, jichž dosahovaly, protože práci z největší části obstarávali členové dobrovolně a zadarmo, kdežto stát musí funkce platit a režie takových podniků, jejichž zaměstnanci musí býti placeni, je pro stát těžkým břemenem. Organisacím tělovýchovným to působí potíže i potud, že provoz biografů zabírá pro sebe potřebné místnosti (tělocvičny atd.) větší měrou, než tomu bývalo dříve, a tím se ve prospěch kin odsunuje do pozadí složka tělovýchovná, jistě na škodu zdraví lidu a jeho branné výchovy.

Stejně jde příliš daleko, jestliže i školský film je podřaděn dekretu a nemá mít podobné postavení jako filmová činnost v rámci MNO.

Z těchto úvah vycházejí ustanovení navrhovaná v §§ 1 a 2, jimiž jsou přímo dotčeny předpisy § 1, odst. 1 a 2 dekretu a nepřímo i ustanovení odstavce 3 cit. § 1.

Výjimku podle § 1, č. 1 není po tom, co už bylo pověděno, zapotřebí podrobněji odůvodňovati. Taktéž č. 2 má vzor v § 1, odst. 3, písm. b) dekretu presidenta republiky č. 100/45 Sb., ze dne 24. října 1945, o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, č. 3 má pak zřetel k zvláštní povaze školního filmu, náležejícího nesporně do kompetence ministerstva školství a osvěty, jež nejlépe může posouditi, které filmy jsou vhodné po stránce názorného vyučování mládeže. Výchova filmem je součástí školních osnov vyučovacích, musí tedy k nim přiléhati a je doplňovati a z nich vyplývati, neboť by se jinak minula cílem i účinkem a místo podporou vyučování mohla by býti jeho brzdou a porušovati učební metodiku a rozvrh.

Kdežto § 1 navazuje na stav z 28. srpna 1945, hledí § 2 do budoucna, ale zase mu jde především o podporu tělovýchovných a jiných organisací.

Ustanovení § 2, odst. 1 dekretu byla velmi nedokonalá a lze sotva míti za to, že některý z podniků, na který se vztahoval § 1 dekretu, byl převzat přesně tak, jak by to bylo odpovídalo cit. předpisu. Osnova napravuje dosavadní nedostatky především tím, že cit. § 2, odst. 1 rozšiřuje i na Slovensko (§ 3, odst. 1) a že pamatuje na vynucení povinnosti majetek odevzdat (před nímž ovšem předchází rozhodnutí, o jaký majetek jde) způsobem takovým, že bude možno provést i potřebné zápisy ve veřejných knihách (§ 3, odst. 2), dále pak tím, že přejímá - někde doslova - pro obor filmu ustanovení §§ 5 až 10 dekretu č. 100/45 Sb. Některé odchylky jsou dány tím, že způsob znárodnění v oblasti filmu je po četných stránkách odchylný od způsobu, který byl volen v dekretu č. 100/45 Sb. Proto bylo na př. nutno v § 4, odst. 1 pomýšlet i na případy, kde stát převzal filmový podnik do provozu jen fakticky, a v § 4, odst. 4 vyvodit důsledky z toho, že stát převzaté filmové podniky provozoval a bude provozovat, dokud je nepřevezmou filmové národní podniky. Naproti tomu nebylo převzato ustanovení § 15, odst. 2 dekretu č. 100/45 Sb., které by teď už ve filmu sotva mělo praktický význam. V § 7 se osnova řídí svým vzorem (srovnej §§ 9 a 10 dekretu č. 100/45 Sb.), jen pokud jde o náhrady v hotovosti; bude na příslušných odvětvích státní správy, zejména na ministerstvu financí, aby uvážilo, zda by se nemělo připustit také hrazení fondovými dluhopisy a pod.

Bylo vytčeno ve všeobecné části důvodové zprávy, že jedním z hlavních úkolů osnovy je organisace filmového podnikání v rukou státu. V duchu vládního usnesení ze dne 16. července 1946 navrhuje osnova zřídit čtyři národní podniky a užívá pro ten účel vydatně vzoru dekretu č. 100/45 Sb. Nepřevzala však ze svého vzoru ani ústřední, ani oblastní orgány (§ 19 dekretu č. 100/45 Sb.) a pečuje o jakési ústřední vedení věcí filmových zřízením Československé filmové rady. Tato ČsFR není pouhým orgánem poradním, nýbrž má zčásti funkci nesamostatnou, zčásti pak je orgánem rozhodujícím. V této své funkci je úřadem, jehož rozhodnutí a opatření mají stejnou povahu jako rozhodnutí a opatření ministerstva informací (§ 21, odst. 3) a budou tedy podle obecných zásad podléhat kognici nejvyššího správního soudu. Zřízením ČsFR bude ústřední vedení věcí filmových náležitě zodborněno. Že při jmenování členů rady (§ 22, odst. 1, věta 1) bude třeba mít zřetel i na zastoupení podniků nenárodních (§ 1, č. 1 a § 2), netřeba jistě v zákoně zvlášť zdůrazňovat. V sekretariátu (§ 24, odst. 2) bude mít ČsFR vhodný nástroj pro vyřizování běžných věcí a pro přípravu i provádění nutných usnesení.

Z odchylek §§ 8 až 20 osnovy od §§ 12 až 14, 16 až 18, 20 až 26 dekretu č. 100/45 Sb. stačí poukázat na § 8, který národní podniky přímo zřizuje (proto mohl být vynechán i § 15 dekretu č. 100/45 Sb., a v § 15, odst. 1 mohl být hned určen počet členů představenstva), na § 11, odst. 1, který z protokolace vyjímá jednotlivé biografy, na § 13, odst. 1, kde je zdůrazněno kulturní poslání filmu, a všeobecně na to, že působnost příslušející podle dekretu č. 100/45 Sb. ministru průmyslu, osnova samozřejmě svěřuje ministru informací.

Změny, které § 1, č. 1 osnovy provádí na § 1 dekretu, budou mít za následek, že tělovýchovným a podobným organisacím bude třeba vrátit biografy, jichž vedení se státní správa skrze zmocněnce (§ 4 dekretu) již ujala. Vymezit podrobnosti tohoto vrácení a vypořádati vzájemná práva a nároky je úkolem § 25. Dosavadním provozovatelům, resp. jejich právním nástupcům se ponechává volba, zda budou chtít své podniky zpět či zda je ponechají státu. Aby bylo brzy jasno, zda stát s takovými podniky může do budoucna počítat, musí být volba a předání vykonáno do tří měsíců po účinnosti zákona.

Jinak vypořádání navazuje na předpisy § 4 osnovy o odevzdání podniků, na které se i po osnově § 1 dekretu bude vztahovat, neboť jde jaksi o rub toho, o čem se tam jedná. Nároky dosavadních provozovatelů, kteří budou chtít své podniky zpět, jsou v odst. 2 vymezeny co možná opatrně a zejména se jim nepřiznává náhrada ušlého zisku za dobu, po kterou biograf provozoval stát. Soudní cesta se otvírá dosavadním provozovatelům až rok po účinnosti zákona, aby bylo dost času pro vyrovnání po dobrém.

Ze závěrečných ustanovení osnovy zasluhuje zvláštní zmínky jen § 26, který na filmové podnikání rozšiřuje trestní ochranu průmyslového podnikání v rozsahu znárodnění předpisy §§ 31 až 35 dekretu č. 100/45 Sb. a zákonem ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

Úprava podle tohoto zákona nevyžádá si nějakých dalších nákladů, na něž by nebylo počítáno v dekretu č. 50/45 Sb. Naopak tím, že se z úpravy vyjímají některé podniky, bude náhradové řízení vyžadovati nákladů podstatně nižších.