Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na

a) zaměstnance státu, svazků územní samosprávy a ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b) zaměstnance ústavů, podniků, fondů a zařízení, jež náležejí subjektům uvedeným pod písmenou a) nebo jsou jimi spravovány,

c) zaměstnance, pro něž platí učitelský zákon,

d) profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona), při čemž nerozhoduje, zda jde o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní).

(2) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance znárodněných a národních podniků a jejich ústředních nebo oblastních orgánů, ani na zaměstnance Ústřední správy bank a Oblastní správy bank. Pojišťovací rady a Oblastní pojišťovací rady.

(1) Zaměstnancům uvedeným v § 1, odst. 1, povolaným k presenční službě nebo vojenskému výcviku v nástupních termínech v letech 1945 a 1946 a 1. dubna, 2. května a 1. července 1947, anebo, pokud jde o zaměstnance narozené v roce 1922, v nástupním termínu pozdějším, náleží po dobu, pokud tuto službu nebo výcvik konají ve stavu mužstva nebo v hodnosti podporučíka presenční služby, na místě případných jiných služebních požitků nebo mzdy podle jiných předpisů, jde-li

a) o zaměstnance svobodné, kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují příbuzným do 4. stupně, sešvagřeným do 2. stupně, osvojeným dětem nebo schovancům, osvojitelům nebo pěstounům nebo nemanželským dětem ve vlastní domácnosti byt a výživu, dále pak o zaměstnance ženaté, rozvedené, rozloučené nebo ovdovělé - 60%,

b) o zaměstnance ženaté, kteří vydržují domácnost alespoň pro jedno dítě, na něž přísluší výchovné nebo rodinný přídavek - 75% služebního příjmu nebo mzdy, na které mají nárok.

(2) Služebním příjmem podle odstavce 1 se rozumí služební plat bez výchovného (odpovídající části smluvního platu), platový přídavek podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. srpna 1945, č. 58 Sb., o platovém přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, zvláštní přídavek podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., mimořádný příspěvek (příplatek ženatých) podle zákona ze dne 28. února 1941, č. 40 Sl. z., o prozatímní úpravě platů státních zaměstnanců a o změně a doplnění některých ustanovení o úsporných opatřeních personálních, drahotní přídavek podle zákona ze dne 2. července 1942, č. 129 Sl, z., o drahotním přídavku a o změně některých ustanovení o úsporných opatřeních personálních, ve znění zákona ze dne 10. prosince 1942, č. 232 Sl. z. a zákona ze dne 8. července 1943, č. 102 Sl. z., všeobecný drahotní přídavek podle zákona ze dne 28. října 1943, č. 139 Sl. z., o všeobecném drahotním přídavku a doplnění zákona č. 102/1943 Sl. z., ve znění zákona ze dne 22. prosince 1943, č. 169 Sl. z., a mimořádný drahotní přídavek podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 16. května 1945, č. 39 Sb. n. SNR, o prozatímní úpravě platů státních zaměstnanců.

(3) Výchovné přísluší, jsou-li splněny zákonné předpoklady, v plné výměře.

(4) Mzdou podle odstavce 1 se rozumí základní mzda, odpovídající pracovní době 48 hodin týdně bez jakýchkoliv přídavků a příplatků.

(5) Služební příjem (mzda) ve výměře podle odstavce 1 s výchovným podle odstavce 3 nesmí činiti méně, než by činil státní vyživovací příspěvek podle příslušných předpisů o poskytování státního vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou. Případný rozdíl se zaměstnanci vyplatí na jeho žádost, kterou třeba podati nejdéle do 6 měsíců po skončení presenční služby nebo vojenského výcviku.

(6) Byly-li presenční služba nebo vojenský výcvik prodlouženy z trestu o dobu delší 30 dnů, nepřísluší služební příjem (mzda) ve výměře podle odstavce 1 s výchovným podle odstavce 3 za dobu tohoto prodloužení.

Základem pro výpočet částek uvedených v § 2, odst. 1 jest služební příjem nebo mzda podle § 2, odst. 2 nebo 4 po odečtení příspěvků, které by zaměstnanec z tohoto služebního příjmu (mzdy) a výchovného platil podle příslušných předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění.

Rodinným příslušníkům zaměstnanců uvedených v § 1, odst. 1 nepřísluší státní vyživovací příspěvek podle příslušných předpisů o poskytování státního vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.

Služební příjem (mzda) uvedený v § 2, odst. 1 a výchovné mohou se vypláceti zaměstnanci nebo osobě, kterou zaměstnanec zmocnil k přijetí tohoto služebního příjmu (mzdy).

Předpisy a ujednání pro zaměstnance příznivější, jakož i ustanovení § 8, odst. 1 zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních), a ustanovení zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, zůstávají nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1945; provedou jej všichni členové vlády.

Zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 279 Sb., o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech, vycházeje z předpokladu, že za normálních poměrů nastupují službu presenční osoby svobodné, stanoví v § 4, že státnímu zaměstnanci, povolanému k vojenské službě presenční, přísluší v měsíci, ve kterém nastoupí vojenskou službu presenční, za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu a ode dne opětného nastoupení civilní služby až do konce měsíce za každý den jedna třicetina měsíčního platu. Poněvadž však k nástupním termínům v letech 1945 a 1946 a 1. dubna, 2. května a 1. července 1947, po případě pokud jde o ročník narození 1922, i v pozdějším nástupním termínu nastupují službu presenční (vojenský výcvik) ve zvýšeném počtu zaměstnanci již v pokročilejším fysickém věku a namnoze již ženatí nebo dokonce otcové rodin, jeví se nezbytným učiniti - opatření, kterým by dotčení zaměstnanci, pokud se týče jejich rodiny, po případě i jiné osoby, na zaměstnanci svou výživou závislé, byli po dobu služby presenční (vojenského výcviku), existenčně zabezpečeni.

Tento cíl sleduje osnovaný zákon o služebním příjmu nebo mzdě státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, povolaným k presenční službě nebo vojenskému výcviku v některých nástupních termínech.

K jednotlivým ustanovením se uvádí toto:

Osobní dosah osnovaného dekretu jest stanoven šíře, než je stanoven v §§ 9 a 10 zákona č. 279/34 Sb. osobní dosah § 4 téhož zákona, zejména není účinnost dekretu omezena jenom na t. zv. služební poměry regulované, nýbrž vztahuje se na všechny zaměstnance v § 1 uvedené bez rozdílu, zda jde o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní).

Podle odst. 1 § 2 přísluší zaměstnancům, povolaným k presenční službě nebo vojenskému výcviku v nástupních termínech v letech 1945 a 1946 a 1. dubna, 2. května a 1. července 1947 nebo, pokud jde o ročník narození 1922, později, v procentech stanovená část služebního příjmu nebo mzdy. Co jest rozuměti služebním příjmem, stanoví odstavec 2. Přídavky platné na Slovensku přicházejí v úvahu jako součást služebního příjmu pro dobu od 1. října 1945 do doby, až nabude účinnosti projednávaný zákon o sjednocení některých předpisů o platových a služebních poměrech státních a jiných veřejných zaměstnanců. Výchovné přísluší podle odst. 3, jsou-li splněny zákonné předpoklady, v plné výměře. Procentní sazby jsou odstupňovány podle rodinného stavu a alimentačních závazků zaměstnancových. Zaměstnancům svobodným (bez alimentačního závazku) se nárok na část služebního příjmu (mzdy) nepřiznává ve shodě s předpisy o státním příspěvku vyživovacím.

Mimo zaměstnance, konající presenční službu (vojenský výcvik) ve stavu mužstva, má se příslušné procentuelní části služebního příjmu (mzdy) dostati též podporučíkům presenční služby. Podporučík presenční služby totiž v důsledku ustanovení § 13 branného zákona má nárok jen na služné v částce 1.380 Kčs měsíčně. Z této částky si musí hradit všechny naturální dávky, na jejichž bezplatný příděl měl nárok jako osoba z počtu mužstva (strava a kuřivo). Hmotné zaopatření četaře aspiranta, tedy osoby z počtu mužstva naproti tomu činí: denní žold a 14 Kčs = 420 Kčs měsíčně, strava a 25 Kčs = 750 Kčs měsíčně, 4 cigarety denně = 120 Kčs měsíčně, tedy celkem 1.290 Kčs měsíčně. Rozdíl tedy činí pouhých 90 Kčs měsíčně.

Za tohoto stavu by ovšem bylo nespravedlivé, aby osoba z počtu mužstva služební příjem (mzdu) v procentní výměře obdržela a podporučík presenční služby, který je hmotně téměř stejně zajištěn jako četař aspirant, prokázal však ještě lepší vojenské schopnosti, by toto zajištění neměl. Mimo to je pak ještě uvésti, že při projednávání zákona o exekuci na plat č. 47/1947 Sb. tyto důvody byly ve výborech ústavodárného Národního shromáždění plně uznány a do zákona bylo pojato ustanovení § 4 zákona č. 279/1934 Sb., jakož i plat služby se považují pro účely exekuce na platy za vojenské osoby z počtu mužstva v činné službě.

Slovy "na místě případných jiných služebních požitků nebo mzdy podle jiných předpisů" jsou míněny zejména části platu podle ustanovení § 4 zákona č. 279/1934 Sb., jakož i plat (mzdu) za dobu jednoho týdne podle ustanovení § 3 zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

U zaměstnanců požívajících mzdy se podle odstavce 4 bere za základ základní mzda bez jakýchkoliv přídavků a příplatků odpovídajících pracovní době 48 hodin v týdnu, i kdyby v konkrétním případě zaměstnanec pracoval méně než 48 hodin týdně.

Ustanovením §§ 12 a 13 zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění je v nejširším smyslu zabezpečena ochrana osob povolaných k vojenské službě ve veřejnoprávním sociálním pojištění. Ustanovením § 12 zmíněného zákona se jim jako doba povinného pojištění v důchodovém pojištění započítává presenční nebo jí rovnocenná služba, a to v té pojistné třídy, v níž byly zařazeny v době před nastoupením vojenské služby. Podle ustanovení § 13 téhož zákona mají tyto osoby nárok na dávky rodinného pojištění a na pohřebné za příslušníky rodiny u téhož nositele nemocenského pojištění, proti němuž měla oprávněná osoba nárok při povolání k vojenské službě. Pojistné, resp. náklady vyplývající z těchto ustanovení uhrazuje stát.

Zavádění výjimky z těchto zásadních ustanovení v tom smyslu, že by se zaměstnanci srážely příslušné příspěvky z vyplácených snížených služebních příjmů, a to ve výši podle pojistných tříd, jež by vyplývaly z příslušné výše těchto služebních příjmů, nelze v zájmu jednotnosti a spravedlnosti doporučiti.

V kladném případě by totiž zaměstnanec měl býti podle nižšího služebního příjmu zařazen do nižší pojistné třídy, takže by bylo nutno vyřešiti opět otázku zhodnocení vojenské služby v té pojistné třídě, jež vyplývá z ustanovení § 12 v souvislosti s § 11, odst. 3a, zmíněného zákona. Tím by se však zhodnocení vojenské služby ve veřejnoprávním sociálním pojištění jen komplikovalo. Proto bylo uznáno v zájmu vyloučení jakýchkoliv pochybností a v zajmu zachování jednotné úpravy za vhodné výslovně konstatovati, že ustanovení § 8, odst. 1, zákona č. 61/25 Sb., jehož platnost byla rozšířena zákonem č. 18/46 Sb. zůstává nedotčeno, což prakticky znamená, že percentuelní kvoty vyplácené podle právě navrhované osnovy nepodléhají žádné srážkové povinnosti, pokud jde o příspěvky k veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění. Tím se dostává tento návrh po všech stránkách v úplnou shodu s §§ 12 a 13 svrchu citovaného zákona ze dne 5. března 1946 o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.

Stanovení základny pro výpočet příslušných kvot (60, 75%) částkou zmenšenou o příslušné příspěvky veřejnoprávního sociálního pojištění nutno považovati za odůvodněné se zřetelem na to, že stát zaplatí pojistné podle § 12 shora zmíněného zákona ze dne 5. března 1946.

Ustanovení § 6, pokud stanoví, že předpisy (§ 30, odst. 2, věta prvá, služ. pragmatiky č. 15/1914 ř. z.) a ujednání pro zaměstnance příznivější zůstávají nedotčeny, jest obdobou ustanovení § 4 zákona ze dne 16. ledna 1946 o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.