Vláda, odpovídajíc na interpelaci posl. dr.
Fr. Uhlíře a druhů o poměrech v železárnách
v Třinci (tisk 710), sděluje k jednotlivým
dotazům interpelace toto:
Ad 1 a 2: Podle zákona ze dne 9. května 1947, č.
87 Sb., o některých opatřeních k provedení
národní mobilisace pracovních sil, bude provedeno
šetření o ekonomickém hospodaření
pracovními silami ve všech závodech, tedy i
v třineckých železárnách. Vláda
nepovažuje proto za nutné zřizovati zvláštní
komisi, která by přezkoumala početní
stavy zaměstnanců třineckých železáren.
Ad 3: Mezi doklady citovanými v interpelaci žádné
stížnosti závodní rady třineckých
železáren nejsou. Jediný případ
stížnosti závodní rady uvádí
interpelace na str. 2, kde se mluví o rozruchu, jejž
vzbudilo náhlé propuštění některých
zaměstnanců. V tomto případě
však závodní rada nepochybně byla ke
stížnosti oprávněna. Je-li snad třetí
otázkou interpelace míněna stížnost
závodní rady u bezpečnostního referenta
okresního národního výboru v Českém
Těšíně, o níž se mluví
na str. 2 interpelace, jednala závodní rada plně
v souhlase se zákonnými předpisy.
Ad 4: Výsledky, jichž dosáhl třinecký
závod v prvním pololetí 1947, ukazují,
že jeho výkon plně uspokojuje, neboť závod
dosáhl v měsíci březnu 112.35% a v
červnu 112.36% plánované výroby. V
interpelaci uvedená pasivita byla všeobecným
zjevem ve výrobě železa způsobeným
jeho dřívější nízkou prodejní
cenou, která nekryla náklady výroby. Proto
byla cena železa od 1. dubna 1947 přiměřeně
zvýšena.
Ad 5: Podle ustanovení shora citovaného zákona
a na podkladě statistických šetření
tam uvedených budou přebyteční zaměstnanci
ze všech oborů, pokud jsou postradatelní, převedeni
na místa, kde jich je třeba. Vláda nemá
proto důvodů zvlášť vyšetřovati,
jaké národohospodářské škody
byly způsobeny tím, že se zaměstnanci
v interpelaci uvedení nemohli v práci plně
uplatniti.
Ad 6, 7 a 8: Z celkového počtu asi 8.000 zaměstnanců
v třineckých železárnách je 178
polských státních občanů, z
nichž bylo v podniku zaměstnáno již před
rokem 1938 16 osob, v letech 1938/1939 nastoupily 54 osoby, za
německé okupace 92 osoby a po osvobození
bylo přijato 15 osob.
Hromadné propuštění cizích dělníků
z třineckých železáren není možné
jednak z důvodů zahraničně-politických,
jednak s ohledem na speciální poměry na Těšínsku.
Vláda nebude však trpěti v závodech
síly, které by byly s hlediska státní
spolehlivosti nežádoucí, a to bez ohledu na
státní občanství. Všechny případy
je ovšem nutno vyšetřovati jednotlivě.
Toto šetření se provádí. Vláda
bude trvati na důsledném plnění zákona
o obraně státu a na tom, aby při přijímání
do práce měli spolehliví českoslovenští
státní občané přednost před
cizími státními občany, zejména
v podnicích, na které se právě citovaný
zákon vztahuje. Ze 49 osob, o nichž interpelace uvádí,
že nebyly železárnami přijaty, bylo do
třineckých železáren dosud přijato
23 osob, z toho 15 do 31. května 1947 a 8 od 1. června
1947. Dalších 22 bylo pozváno za tím
účelem, aby mohly býti přijaty, avšak
větší počet z nich se nedostavil.
Z celkového počtu 49 osob pracovaly v železárnách
před rokem 1938 4 osoby, za okupace pak 8 osob, z nichž
však jedna byla v roce 1946 po zatčení z podniku
propuštěna. Z těchto 12 osob, které
již dříve pracovaly v železárnách
bylo přijato zpět 9 osob, jedna osoba byla odmítnuta
závodní radou pro své chování
za okupace a jedna osoba byla odmítnuta vzhledem k tomu,
že byla po revoluci zatčena. Z celkového počtu
uvedených 49 osob jsou 4 zámečníci
a mechanici, 3 elektrikáři, 1 automechanik, 1 čistič
odlitků, 1 šofér, 1 obchodní příručí,
1 pekař, 2 absolventi středních škol
a 1 účetní; ostatní jsou nevyučení
dělníci.
Ad 9: K tvrzení interpelace, podle něhož nejsou
řídké případy, že "českoslovenští
státní občané, kteří
v době polské okupace byli z Třince vyhozeni
a musili prchnouti do bývalého Protektorátu,
podali si žádost u okresního úřadu
ochrany práce, aby byli zpět převedeni do
Třince, avšak byli radikálně železárnami
v Třinci odmítnuti, že pro ně není
volného místa" uvádí vláda,
že podle prohlášení třineckých
železáren byli bývalí zaměstnanci
přijati po 1. květnu 1947 do závodů
všichni, kteří se ještě po tomto
datu o zaměstnání ucházeli. Výjimku
tu ovšem tvoří osoby, které byly odmítnuty
pro své chování za okupace.