Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zaměstnancům v činné službě přísluší mimořádný roční přídavek ve výši 30% služného (platu mu odpovídajícího) nejméně však 500 Kčs měsíčně. Přídavek je započitatelný do pense.

(2) Poživatelům pravidelných státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, pro jejichž výměru nebyl vzat za podklad též přídavek podle odstavce 1, přísluší mimořádný roční přídavek ve výši 30% výslužného (čekatelného, vdovské pense, příspěvků na výchovu, sirotčí pense) a jiných jemu obdobných platů.

(3) Pro poživatele darů a pensí z milosti, jakož i odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy stanoví mimořádný přídavek vláda, a to v mezích zásad tohoto zákona.

(1) Mimořádný přídavek podle odstavce 1, § 1 je splatný měsíčně zároveň se služným (platem mu odpovídajícím) a mimořádný přídavek podle odstavce 2, § 1 pak měsíčně zároveň s odpočivným (zaopatřovacím) platem, případně jiným jemu obdobným platem.

(2) Z přídavků podle § 1 se vyměřuje pojistné podle předpisů zákona čís. 221/1925 Sb. a. předpisů tento zákon měnících nebo doplňujících.

(3) Mimořádný přídavek se vyplácí po dobu dočasného zbavení úřadu (suspense, zproštění od vykonávání služby) v poloviční výměře.

(4) Mimořádný přídavek se zaokrouhlí, není-li dělitelný dvanácti, na nejblíže vyšší částku v korunách dělitelnou dvanácti.

(1) Zaměstnanci ve smyslu odst. 1, § 1 se rozumějí zaměstnanci státní, státních nebo státem spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení, jejichž platové poměry jsou upraveny platovými zákony nebo předpisy podle nich vydanými.

(2) Ustanovení tohoto zákona platí také:

a) pro učitele, jichž se týká učitelský zákon č. 104/1926 Sb.

b) pro profesory diecésních učelišť theologických (§ 211 zák. č. 103/1926 Sb.).

(3) Poživateli odpočivných (zaopatřovacích) platů ve smyslu § 1 se rozumějí poživatelé těchto platů vyplácených z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se obdobně na zaměstnance zemí, okresů a obcí, jakož i na poživatele odpočivných (a opatřovacích) platů, darů, pensí z milosti vyplácených z prostředků těchto korporací.

Zaměstnancům, na které se vztahuje tento zákon se vyplatí nejdéle do jednoho měsíce po vyhlášení tohoto zákona mimořádná jednorázová výpomoc v částce jednoměsíčního služebního platu včetně všech přídavků (odpočivného, zaopatřovacího platu, darů a pense z milosti) a to podle stavu k 1. červenci 1947.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provedou jej všichni členové vlády.

Vláda republiky i její jednotliví členové již vícekráte konstatovali, že platové poměry veřejných zaměstnanců jsou neuspokojivé vykazují mnoho nesrovnalostí a naléhavě vyžadují zlepšení. Stejné stanovisko bylo opětovně vysloveno i členy našeho zákonodárného sboru. Aby byla zjednána náprava, rozhodla vláda již v roce 1945 a později znovu i v budovatelském programu, že dnešní neuspokojující platový systém nutno nahraditi novým a lepším. Uložila proto ministerstvu financí, aby vypracovalo nový platový zákon, pokud možno již v roce 1947.

Ministerstvo financí při projednávání rozpočtu na rok 1947 v souvislosti s hodnocením platových poměrů veřejných zaměstnanců uvedlo, že úroveň platů těchto zaměstnanců oproti roku 1938 poklesla tak, že průměrný index jejich důchodu činí 212%, kdežto cenový index činí více než 300%. Současně uvedlo, že zlepšení platů bude provedeno novým platovým zákonem, při čemž úhrada vyššího nákladu bude získána restrikcí veřejných zaměstnanců.

Podhodnocení práce veřejných zaměstnanců vrhlo většinu veřejných zaměstnanců do stavu hospodářské tísně, která se stává den ode dne kritičtější. Zlepšení jejich platů není proto možno dále odkládati a vyčkávati až do vydání nového platového zákona, jehož zpracování si vyžádá ještě delšího času. Nutno proto provésti okamžitou úpravu, byť i jen prozatímní.

Mají-li býti alespoň částečně odstraněny dosavadní nesrovnalosti v platových poměrech veřejných zaměstnanců, o nichž projednával výklad ministra financí k návrhu státního rozpočtu na rok 1947 a jež jsou patrny ze zprávy státního úřadu statistického č. 55/1946 a ze zprávy cenového zpravodajství nejvyššího úřadu cenového č. 14/1947, pak je nejvhodnějším řešením daného problému jen úprava, která by přiznávala všeobecný přídavek stanovený percentuelní kvotou základního platu, jímž je služné. Takovýmto přídavkem bylo by provedeno všeobecné nadlepšení v služebních platech všech veřejných zaměstnanců a současně byly by alespoň částečně odstraněny nesrovnalosti vzniklé podhodnocením práce veřejných zaměstnanců. Problém platové úpravy u nich není jen problémem drahotních přídavků, jak to nejlépe ukázaly platové úpravy těchto zaměstnanců na Slovensku, kde drahotní přídavky donedávna tvořily až 70% všech příjmů, nýbrž problém ten je zakotven přímo ve vlastním hodnocení práce. Tomuto požadavku nejlépe vyhovuje jednotný percentuelní přídavek k základnímu služebnímu platu, t. j. ke služnému.

I když na řešení problému zlepšení platů veřejných zaměstnanců mohou býti různé názory, jisté je, že pro veškeré zaměstnance nejpřijatelnější je ta úprava, která znamená pro ně trvalou hodnotu, která má význam i pro případ jejich pensionování, Zvyšování v cestě zvýšení činovného nebo dosavadních drahotních přídavků nemá pro zaměstnance tu hodnotu, jakou přináší s sebou zvýšení pensijní základny, t. j. základního služného.

Současně s nadlepšením platů u aktivních zaměstnanců nutno poskytnouti přiměřené nadlepšení a pomoc těm, kteří ve svém stáří a invaliditě sami nemohou si pomoci a jsou odkázáni na svého býv. veřejného zaměstnavatele, t. j. pensistům.

Poněvadž služební plat a pense veřejných zaměstnanců po více než dvě léta zdaleka nedosahují výše, která by odpovídala reální hodnotě služebních platů a pensí z r. 1938, nutno jím poskytnouti za dobu před účinností tohoto zákona alespoň částečné odškodnění ve formě jednorázové výpomoci.

Úhrada pro finanční náklad touto úpravou vzešlá, je plně zajištěna ve zvýšených státních příjmech za rok 1947. Tomu svědčí tento rozbor:

V roce 1946 činilo:

1. služné zaměstnanců vlastní státní správy v zemích českých - 4 miliardy

2. služné zaměstnanců státních podniků v zemích českých - 3,2 miliardy

celkem - 7,2 miliardy

3. služné zaměstnanců vlastní státní správy na Slovensku - 0,5 miliardy

4. služné zaměstnanců státních podniků na Slovensku - 1,2 miliardy

celkem - 1,7 miliardy

5. pense v celé republice činily:

a) na výslužném - 2 miliardy

b) na vdovských pensích - 0,7 miliardy

c) na sirotčích pensích atd. - 0,035 miliardy

d) na pensích z milosti atd. - 0,015 miliardy

celkem - 2,75 miliardy

Úhrnem celý náklad na služné a pense činil v celé republice v roce 1946 - 11,65 miliardy

Přesná data o výši aktivních platů a pensí pro rok 1947 nejsou známa, nutno proto vycházeti ze stavu jaký byl zjištěn v r. 1946. Poněvadž v roce 1947 celkový stav zaměstnanců - se zřetelem k zákazu přijímání sil - nemohl se zvýšiti, lze docela dobře vystačiti s daty z r. 1946, a to tím spíše, že přirozeným úbytkem sil celkový počet zaměstnanců v roce 1947 poklesne přibližně o 3%.

Při zvýšení služného u pensí o 30% činil by náklad celkem 3,495 miliard a přihlédneme-li k minimální výměře přídavků, možno odhadnout celkový náklad přibližně na 3,7 miliard. Pokud jde o jednorázovou výpomoc, činil by náklad necelé 2 miliardy.

Poněvadž skutečné příjmy na daních a dávkách za prvé pololetí 1947 byly o více než 7 miliard Kčs vyšší než příjmy v rozpočtu preliminované, je náklad na uvedené přídavky a jednorázovou výpomoc plně zajištěn již z příjmů za prvé pololetí t. r.