Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních jsou osvobozena - vyjímajíc soudní řízení - podání, vysvědčení a úřední vyhotovení nebo úkony, kterých je třeba

a) k úpravě majetkových nebo výdělkových poměrů, nutné v souvislosti s přestěhováním československých státních občanů, kteří opustili v době od 23. září 1938 do 5. května 1945 své řádné bydliště na území Československé republiky proto, že území, v kterém měli bydliště, bylo obsazeno cizí mocí, nebo proto, že byli pronásledováni nepřáteli z důvodů národních, politických nebo rasových nebo proto, že se musili na úřední příkaz přestěhovati, anebo

b) k úpravě majetkových nebo výdělkových - poměrů, nutné v souvislosti s přistěhováním krajanů vracejících se do vlasti, jakož i k tomu, aby se jim umožnilo nebo usnadnilo nastoupení či provozování povolání (zaměstnání), přiměřeného jejich dosavadnímu povolání (zaměstnání) (§ 1 zákona ze dne 12. října 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska).

Od poplatků jsou osvobozeny též dlužní listiny o zápůjčkách poskytnutých přestěhovalcům nebo přistěhovalcům (§ 1) k účelům uvedeným v § 1 přímo nebo nepřímo ze státních prostředků, dále listiny o převzetí státní záruky za zápůjčky poskytnuté takovým osobám k uvedeným účelům peněžními ústavy, které jsou k poskytování takovýchto zápůjček zmocněny státem, listiny o postupu takových zápůjček státu nebo Ústavu pro péči o uprchlíky (dále jen Ústav), knihovní zápisy a výmazné kvitance o uvedených zápůjčkách, jakož i odpočty úroků, které peněžní ústavy vydávají ministerstvu sociální péče nebo Ústavu, převzal-li stát nebo Ústav závazek hraditi úroky z poskytnuté zápůjčky.

(1) Ministerstvo financí může povoliti, a to v případech uvedených pod písm. b) s přihlédnutím k zásadě vzájemnosti, osvobození od poplatků a daní obchodových z právních jednání, písemností a úředních úkonů, jakož i od dávek za úřední úkony ve věcech správních, nebo jejich snížení, a to i v jiných případech než uvedených v § 1, jestliže by poplatek (daň) nebo dávka postihly

a) přestěhovalce, přistěhovalce nebo příslušníky jiných skupin osob, které utrpěly újmu ve svých majetkových nebo výdělkových poměrech v souvislosti s válečnými událostmi, nebo pozůstalé po takových osobách, pokud by požadováním poplatku (daně) nebo dávky byla způsobena tvrdost, zejména ohrožena výživa poplatníka nebo jeho rodiny, anebo

b) osoby přesídlující z jiných států do Československa a naopak v souvislosti s jejich přesídlením z jednoho státního území do druhého, jakož i jejich hospodářství (živnost) nebo majetek vyvážený při takovém přesídlení.

(2) Ministerstvo financí bude vykonávat působnost podle odstavce 1 na Slovensku zásadně prostřednictvím pověřenectva financí, které se při tom bude říditi směrnicemi a rozhodnutími ministerstva.

(1) Ustanovení §§ 1 až 3 se vztahují také na právní jednání, písemnosti a úřední úkony, u nichž vznikla poplatková (daňová) nebo dávková povinnost před účinností tohoto zákona, avšak po 4. květnu 1945; upravené poplatky z podání, vysvědčení a úředních vyhotovení a dávky za úřední úkony se nevracejí.

(2) Byla-li osvobozena od poplatku podle tohoto zákona listina o zápůjčce poskytnuté osobám uvedeným v § 1 nebo zaručené státem nebo Ústavem, je výmazná kvitance o takové zápůjčce osvobozena od poplatku i tehdy, bude-li vydána po 30. červnu 1949.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí s výhradou ustanovení § 4, odst. 2 dnem 30. června 1949; provedou jej ministři financí a vnitra.

Češi a Slováci postižení válečnými opatřeními nepřátel jsou nuceni dožadovati se mnohdy pomoci veřejné správy, aby jejich majetkové poměry byly uvedeny buď v předešlý stav anebo jinak upraveny. Byla-li jim již nepřátelským zásahem nebo útiskem způsobena majetková nebo jiná újma, je slušné a spravedlivé, aby úprava jejich poměrů nebo opětné nabytí práv byly provedeny pokud možno bez jejich finančního zatížení.

Zároveň se jeví účelným poskytnouti podobné úlevy také reemigrantům, kteří po přesídlení z ciziny nebudou míti dostatečné prostředky k založení své existence v republice a jejichž včlenění do hospodářského života je státním zájmem.

Podle § 1 jsou osvobozeny od poplatků určité písemnosti potřebné k úpravě majetkových a výdělkových poměrů

a) přestěhovalců, a to z území, které bylo v r. 1938 obsazeno německou, maďarskou nebo polskou brannou mocí, nebo z území, z kterých se musili nuceně vystěhovati (Benešovsko, Vyškovsko), dále z území Slovenska, pokud se vystěhovali ze Slovenska na úřední výzvu v souvislosti s událostmi v r. 1938 a 1939 a posléze těch, kteří buď uprchli před nepřátelským útiskem z místa svého bydliště anebo byli odvlečeni na jiné místo ať na území republiky Československé anebo mimo toto území (přestěhovalců a repatriantů), anebo

b) Čechů, Slováků a příslušníků jiných slovanských národů, kteří se přistěhovali po 5. květnu 1945 nebo přistěhují na území republiky Československé na podkladě československé úřední přesídlovací akce nebo mimo tuto akci (reemigrantů).

Reemigrantům se poskytuje širší osvobození, zahrnující též písemnosti, kterých je nebo bude třeba při provádění zákona č. 75/1946 Sb.

U přestěhovalců a repatriantů jest podmínkou pro nárok na osvobození podle § 1 česko slovenské státní občanství žadatele. Ve výjimečných případech, kde by tato podmínka nebyla splněna, ale poskytnutí úlev by bylo jinak odůvodněno, bude možno přiznati úlevy po uvážení všech okolností z milosti podle § 3.

Osvobození podle § 1 se vztahuje také na podání přestěhovalců a repatriantů učiněná k uplatnění nároků z neplatnosti některých právních jednání, zejména žádosti za vrácení nemovitostí podle § 1, odst. 2 dekretu pres. republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů nebo za vynětí a vrácení majetku z národní správy podle § 24 téhož dekretu; taková podání nejsou totiž uvedena mezi písemnostmi osvobozenými od poplatku podle § 14 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednáních z doby nesvobody a nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících.

V § 2 se osvobozují od poplatků určité listiny a knihovní zápisy o zápůjčkách poskytnutých nebo zaručených státem nebo Ústavem pro péči o uprchlíky (přestěhovalce - podle pojmenování používaného do vydání vl. nař. č. 110/1946 Sb.).

Podle zmocnění v § 3 může finanční správa povoliti osvobození od poplatků přestěhovalcům, přistěhovalcům, osobám persekvovaným nebo poškozeným válečnými událostmi nebo jejich zákonným dědicům i tam, kde nejsou splněny všecky podmínky osvobození podle §§ 1 a 2 nebo podle jiných zákonných ustanovení a kde je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu slušno a spravedlivo osvobození od poplatků nebo jeho snížení povoliti. Podle ustanovení pod b) bude možno přiznati osobní nebo věcné osvobození v rozsahu potřebném podle mezistátních smluv o vzájemném přesídlení osob.

Přestěhovalcům, kteří byli v evidenci Ústavu pro péči o uprchlíky (přestěhovalci), byly poskytnuty určité poplatkové úlevy již vládním nařízením ze dne 22. prosince 1938, č. 367 Sb. (ve spojení s vl. nař. č. 32/1940, 243/1940 a 22/1941 Sb.), jež bylo nahrazeno vládním nařízením ze dne 5. srpna 1943, č. 225 Sb., o osvobození přestěhovalců od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních. Použivatelnost posléze uvedeného vládního nařízení zanikla dnem 15. března 1946 (§§ 1 a 25 odst. 2 zákona ze dne 19. února 1946, č. 32 Sb., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů). Osvobození podle uvedeného ustanovení se nevztahovalo na reemigranty ani na repatrianty. Proto je nutno osvoboditi od poplatku také podání, která byla již učiněna před účinností zákona po 5. květnu 1945, pokud nebyla kolkována.