Okolnosti, na něž pp. interpelanti poukazují,
jsou ministrům vnitra a financí známy.
Jak sami pp. interpelanti ve své interpelaci uvádějí,
potřebují naše obce vydatné finanční
pomoci, aby mohly zdolat všechny své poválečné
úkoly. Jedním z velmi vydatných, ba nejdůležitějších
příjmových zdrojů obcí je obecní
dávka ze zábav, která pro jejich finanční
hospodaření má značný význam
a jejíž jakékoli okleštění
znamená ztrátu téměř nenahraditelnou.
Účelem vládního nařízení
ze dne 25. března 1947, č. 40 Sb., bylo přizpůsobiti
sazby obecních poplatků a dávek, mezi nimi
i dávky ze zábav, pokud možno nynější
cenové hladině a tím posíliti obecní
finance. Nebylo však a není v úmyslu poškozovati
tím hospodářské dění
ve státě, tedy ani brániti snahám
v oboru tělovýchovy a sportu.
Toto nařízení bylo zamýšleno
a také vydáno jako přechodné pro čas
nezbytné potřeby. To je zřejmo i z toho,
že vláda, usnášejíc se dne 25.
března 1947 na tomto nařízení, uložila
ministru vnitra, aby na podkladě zkušeností
a poznatků dal vypracovati osnovu nové normy o úpravě
obecních poplatků a dávek, a to tak, aby
tato osnova mohla býti projednána do dvou roků.
Při tom budou také nově upraveny předpisy
o obecní dávce ze zábav, při čemž
bude možno přihlédnouti i k požadavkům
v interpelaci uplatněným.
Zatím nelze však změnu těchto předpisů
míti za nezbytně nutnou. Při zdaňování
sportovních podniků dávkou ze zábav
přihlíží se totiž k významu
sportu s hlediska zdravotního, rekreačního
a branného již v takové míře,
že okamžité novelisace nynějšího
dávkového řádu není zapotřebí.
Stačí poukázati na ustanovení §
2 dávkového řádu, podle něhož
sportovní pořádání - ovšem
za určitých předpokladů - dávce
nepodléhají nejen tehdy, slouží-li tělesnému
cvičení (č. 4), ale na příklad
i tehdy, když se schválením školních
úřadů se poskytují žákům
veřejných nebo dovolených soukromých
vyučovacích ústavů a příslušníkům
těchto žáků (č. 1), nebo slouží-li
péči o mládež (č. 3), nebo slouží-li
podle nařízení vojenských úřadů
služebním účelům branné
moci (č. 6). Také v § 44 vládního
nařízení ze dne 13. května 1938, č.
109 Sb., jímž byla vydána všeobecná
prováděcí ustanovení k zákonu
o branné výchově (č. 184/1937 Sb.),
je vydatnou měrou pamatováno na osvobození
od obecní dávky ze zábav. V celku jsou nyní
sportovní podniky posuzovány příznivěji,
než podle dřívějšího dávkového
řádu, vydaného v dodatku III k vládnímu
nařízení ze dne 27. dubna 1922, č.
143 Sb.; také nynější dávkové
sazby i přes úpravu, provedenou vládním
nařízením č. 40/1947 Sb., jsou pro
sportovní podniky výhodnější
než sazby podle původního dávkového
řádu.
K poukazu, že hlavní město Praha již zavedlo
ze sportovních podniků účelovou dávku,
se podotýká, že podle informací se v
ústředním národním výboru
z podnětu tělovýchovné komise sice
jedná o tom, aby výnosu dávky, předepsané
klubům, spolkům a korporacím, pěstujícím
tělesnou výchovu a sport se ziskem a pravidelně,
bylo použito k účelům tělovýchovným,
o věci však není dosud rozhodnuto, ba není
ještě ani ujasněno, zda věc by měla
býti řešena tak, že by se z výnosu
toho zřídil zvláštní fond, z
něhož by město hradilo výdaje na tělesnou
výchovu a sport, anebo tak, že město by subvencovalo
tělovýchovné organisace a k tomu cíli
zařazovalo do svých rozpočtů úvěry,
odpovídající přibližně
oné kvotě celkového výnosu dávky,
jež by připadala na zdanění sportovních
podniků.
To i ono řešení, i kdyby bylo ve shodě
s nynějšími zákonnými předpisy,
by však nepřineslo žádné radikální
změny, poněvadž velké obce vynakládají
na účely péče o tělesné
zdraví a na sport přibližně stejné
částky již nyní.
Nebylo by pak možno ještě doporučiti,
aby se sportu dostávalo dalších obecních
podpor bez zřetele na to, jak obce již nyní
přispívají na účely tělesně
výchovné. Nelze také přehlédnouti,
že sportu dostává se také státní
subvence z úvěrových prostředků
kap. 10 a 28 státního rozpočtu.
Posléze se poznamenává, že se již
připravuje zákonné opatření,
jehož cílem je sjednotiti dávkové předpisy
pro celé území republiky.
V Praze dne 14. července 1947.