Instituce provozních dorostenců byla zřízena u ČSD za okupace. Po revoluci byla pro přebytek personálu zrušena, avšak dosavadní dorostenci byli ponecháni ve svazku ČSD. U provozních dorostenců jde o výcvikový poměr zpravidla tříletý, sledující výchovu dorostu pro službu provozních oficiálů, úředníků III. služební třídy. Po dobu výcviku dostávají vychovávací příspěvek.

Poněvadž za okupace se jmenování zaměstnanců ČSD neprovádělo nebo jen v míře nepatrné, vzrostly řady zaměstnanců s dlouholetou služební dobou, vykonávajících po léta službu provozních oficiálů, které bylo třeba v renominaci, po případě v nominaci jmenovati provozními oficiály. K nim přistoupili zaměstnanci vrátivší se z Německa, z koncentračních táborů, příslušníci čsl. zahraničního vojska, partyzáni, příslušníci boje za národní osvobození a oběti politické nebo rasové persekuce, na něž všechny bylo nutno bráti zřetel při jmenování. Tím se stalo, že všechna volná místa provozních oficiálů byla obsazena. Proto státní železniční správa nemohla, jak původně zamýšlela, ustanoviti provozní dorostence po uplynutí výcvikové doby provozními oficiály čekateli, poněvadž pro ně nemá prozatím upotřebení. Při tom byla si dobře vědoma, že jde o dorost, který právem choval naději, že si výcvikem zajistí stálé zaměstnání u ČSD a že v 17, po případě 18 letech fysického věku nelze po nich dobře žádati, aby opustili službu u ČSD a znovu začali s průpravou pro jinou životní dráhu. Nebylo však jiného východiska, než zaměstnati je přechodně manuelními pracemi, pro které se v mnohých službách čsl. státním drahám nedostává dělnictva. Podle toho, jak se budou uvolňovati místa provozních oficiálů, budou na ně postupně zařazováni; to se již nyní také děje, třeba zatím jen v malém rozsahu.

Podotýkám, že k manuelní práci byli přiděleni dorostenci pro tuto práci duševně i tělesně způsobilí, a že jejich příjem se zvýšil proti příjmu dosavadnímu, neboť dostávají normální mzdu jako dělníci v jejich věku, kdežto jako dorostenci dostávali jen vychovávací příspěvek, který je nepoměrně nižší. Uváží-li se dále, že státní železniční správa musila propustiti ze služeb ČSD mnoho dělníků i živitelů rodin, zatím co dorostence, žijící většinou u rodičů, ponechala dále ve službách ČSD, nemůže býti přechodné přidělení dorostenců k manuelní práci považováno za tvrdé opatření vůči nim. Tvrdost nelze vytýkati zejména v přítomné době, kdy ČSD jsou nuceny pro nedostatek manuelních pracovníků v některých službách si vypomáhati pracovními brigádami ze všech služebních odvětví i zaměstnaneckých kategorií.

Otázku existence provozních dorostenců mám stále v patrnosti a postarám se, aby dorostenci přišli opět na svá místa, jakmile to poměry dovolí.