Tvrzení interpelace, že po skončení okupace se stal Ústřední svaz peněžnictví neschopným platného usnášení, poněvadž orgán stojící mu v čele (předsednictvo) neměl potřebný počet členů, jest správné, stejně jako tvrzení, že k obstarávání funkce zaniklého předsednictva byli jmenováni dva zmocněnci.

Ke jmenování národní správy svazu nepřikročilo ministerstvo financí zejména proto, že podle § 17, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., může býti za národní správce ustanoven sbor nejvýše pětičlenný. Bylo by nemožno, jmenovati sbor tak, že by v něm byly náležitě zastoupeny všechny složky peněžnictví. Celá úprava organisace peněžnictví, tak, jak byla vytvořena za okupace, nevyhovuje nynějším poměrům. Všeobecně uznávaná nutnost vytvoření nové, celostátní organisace peněžnictví, vrcholící v Peněžní radě, došla svého výrazu též v programu vlády. Osnova zákona o Peněžní radě byla již před časem ministerstvem financí vypracována a jest předmětem jednání.

S přihlédnutím k přechodnému trvání dosavadního Ústředního svazu peněžnictví, který má býti záhy vystřídán Peněžní radou, nepokládalo ministerstvo financí za nutné, aby jmenovalo svazu předsednictvo podle okupační normy ovládané principem autoritativním, odporujícím myšlence demokracie.

Mimořádná doba si vynutila mimořádná opatření. Zdá se, že zvláštní a přechodný stav jest členskými peněžními ústavy uznáván. Tuto domněnku utvrzovala zejména zkušenost, že ministerstvu financí nedošel dosud žádný návrh, aby daný stav byl změněn, neb snad stížnost, že některým složkám peněžnictví jest nějak bráněno, aby se mohly na půdě Ústředního svazu peněžnictví zúčastniti projednávání otázek našeho peněžnictví.

Jsem však přesto ochoten zabývati se návrhy skupin peněžnictví na provedení jmenování předsednictva Ústředního svazu peněžnictví a přihlédnouti k navrženým osobám, jakmile mně návrhy dojdou. Až zahájí působnost předsednictvo, bude možno konstatovati, že zmocněnci splnili svůj úkol, který jim byl v době zcela mimořádné uložen.

Obdobná situace jest ve Svazu spořitelen. Tento svaz byl uznán ve smyslu § 9 vládního nařízení ze dne 13. března 1941, č. 114 Sb., o povinné organisaci peněžnictví za odbornou skupinu II/2 "Spořitelny". Její předsednictvo bylo jmenováno předsednictvem Ústředního svazu peněžnictví. Poněvadž se toto předsednictvo, skládající se z poloviny z německých členů, po květnové revoluci rozpadlo, dosazen byl do správy svazu zmocněnec Ústřední rady odborů. Dokud je vládní nařízení č. 114/1941 Sb. použivatelné, bylo by možno jmenovati předsednictvo této odborné skupiny, jakmile bude jmenováno předsednictvo Ústředního svazu peněžnictví, do jehož kompetence náleží jmenovati předsednictva odborných skupin. Tato forma správy byla by vhodnější než dosazení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb.