Podle § 18, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 25.
října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského
majetku a Fondech národní obnovy se ustanovení
částí II a III tohoto dekretu nevztahují
na léčebné a ošetřovací
ústavy a na majetek lázeňský.
Podle odstavce 2 určí ministr zdravotnictví,
kterého majetku se týká ustanovení
odstavce 1. Jak s tímto majetkem bude naloženo, mají
stanoviti zvláštní předpisy.
Lázeňský majetek je v § 18, odst. 1
vymezen takovými znaky, že bližší
jeho specifikace nějakými obecnými směrnicemi
by nebyla vůbec účelná a prakticky
ani možná. Z formulace odstavce 2 také vyplývá,
že "určením" se zde nutně
rozumí individuelní označení jednotlivých
konfiskátů za léčebný nebo
ošetřovací ústav či za lázeňský
majetek. To také ministr zdravotnictví učinil
vyhláškami v Úředním listě
už ve dvanácti případech (lázně
Bělohrad, minerální zřídla
v Zelené a Nové Vsi, miner. zřídlo
ve Vratislavicích, lázně Čachovice,
hotel "Fischerhof" v Karlových Varech, Priesnitzovo
sanatorium v Gräfenberku, lázně Jáchymov,
lázně Libverda, lázně Velké
Losiny, Františkovy Lázně, Claryho lázně
v Teplicích-Šanově).
Ministr zdravotnictví může ovšem určitou
majetkovou podstatu prohlásiti podle § 18, odst. 2
dekretu č. 108/1945 Sb. za lázeňský
majetek teprve tehdy, je-li ve smyslu § 1, odst. 4 téhož
dekretu ohledně oné podstaty pravoplatně
deklarována konfiskace. Konfiskační řízení
probíhalo však velmi pomalu a ministerstvo zdravotnictví
přes opětované urgence dlouho postrádalo
zprávy okresních národních výborů
o pravoplatně vyslovené konfiskaci velké
části těch podstat, které spadaly
pod ustanovení § 18 dekretu č. 108/1945 Sb.
Už oběžníkem ze dne 12. listopadu 1945,
č. j. VIII/3-4288-13/11-45, uvědomilo s podrobnými
pokyny okresní národní výbory o dosahu
§ 18 konfiskačního dekretu a žádalo,
aby národní výbory provedly ve svých
obvodech soupis lázeňského majetku a předložily
jej ministerstvu zdravotnictví a příslušnému
zemskému národnímu výboru. Dalším
oběžníkem ze dne 4. února 1946, č.
j. VIII/3-1081-4/2-1946, upozornilo ministerstvo zdravotnictví
okresní národní výbory na to, že
se mu vytýká pomalý postup při vymezení
okruhu konfiskovaného lázeňského majetku
a znovu vyzvalo okresní národní výbory,
aby urychleně provedly ohledně tohoto majetku konfiskační
řízení. Oběžníkem ze dne
19. února 1946, č. j. VIII/3-1617-19/21946 upozornilo,
že je zapotřebí vždy oznámiti,
zda konfiskace příslušné majetkové
podstaty byla deklarována pravoplatně.
Ministerstvo zdravotnictví postrádalo též
zprávy ministerstva sociální péče
o nárocích, které si činí nositelé
sociálního pojištění na konfiskovaný
lázeňský majetek.
Nyní - s výjimkou případu Karlových
Varů, odkud nedošla dosud žádná
zpráva o konfiskaci lázeňského majetku
- je v podstatě materiál potřebný
k postupu podle § 18, odst. 2 konfiskačního
dekretu shromážděn nebo je alespoň o
něm zjednána určitá evidence.
Některé případy jsou ovšem dosti
složité; to jsou zejména ty, kde s majetkem,
který má povahu lázeňského
majetku, byly sdruženy konfiskáty, které této
povahy nemají a které je nutno z dosahu § 18
konfiskačního dekretu vyloučiti.
Určité překážky urychlenému
provedení § 18, odst. 2 jsou též způsobovány
tím, že ministerstvo vnitřního obchodu
přes jasné znění § 18, odst.
1, č. 2, písm. d) dekretu č. 108/1945 Sb.
činí nároky na některé ubytovací
podniky v západočeských lázních,
určené ministerstvem zdravotnictví pro ubytování
léčících se hostů.
Ministerstvo zdravotnictví se nikdy nevyhýbalo na
tomto poli spolupráci s Osidlovacím úřadem
a Fondem národní obnovy. Provádí řízení
předepsané ustanovením § 18, odst. 2
konfiskačního dekretu tak rychle, jak mu to umožňuje
postup a stav konfiskačního řízení
podle § 1, odst. 4. Vydání směrnic mu
zákonem předepsáno nebylo a také by
nemohlo přispěti v nejmenším k urychlení
celé věci, protože - jak už bylo zdůrazněno
- tyto směrnice by nemohly lázeňský
majetek všeobecným způsobem určiti přesnějším
způsobem, než činí § 18, odst.
1, č. 2 dekretu.