1. Vyhláška č. 64/1945 Sb., jíž bylo úrazové pojištění rozšířeno na podniky zemědělské a lesní v celém rozsahu, byla uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení ze dne 7. 9. 1945. Toto pojištění nabylo účinnosti již dnem 1. ledna 1945. Rozšířením pojištění stoupla podstatně agenda úrazových pojišťoven. Tak na př. zatím co úrazová pojišťovna v Praze v r. 1938 provedla odškodňovací řízení v 25.217 případech (úrazy z podniků průmyslových, živnostenských i z dílčího pojištění zemědělského), zvýšilo se toto číslo v r. 1946 již na 41.050 případů a v době od 1. ledna 1947 do 31. května 1947, tedy za pouhých 5 měsíců, dokonce na 44.050 případů, což značí při promítnutí na celý rok zvýšení více jak o 300 % proti roku 1938. Z toho připadá plných 50 % na úrazy zemědělské a tento percentuelní podíl má stále stoupavou tendenci. Zvýšení nastalo i v agendě říjnové. V r. 1938 bylo u tohoto ústavu pojištěno asi 250.000 zemědělských podniků (v dílčím pojištění zemědělském), kdežto v r. 1947 činí počet zemědělských podniků, pojištěných v celém rozsahu, více než 500.000 osob. Práce s tím spojené vykonal ústav při poměrně nepatrném zvýšení počtu svých zaměstnanců. Za obdobných podmínek pracuje i Úrazová pojišťovna pro zemi Moravskoslezskou v Brně.

Zpětnou účinností vznikla úrazovým pojišťovnám povinnost odškodňovati úrazové případy nastalé v zemědělství a lesním hospodářství za dobu téměř ³/₄ roku nazpět.

Nastalo-li kde zdržení ve vyřizování, je to pochopitelné jednak návalem práce u úrazových pojišťoven samých, jednak také opožděnějším vyřizováním jejich početně zvýšených dotazů a žádostí se strany jiných úřadů a orgánů veřejné správy, i pojištěnců samých. Jde tu zejména o ne vždy dosti rychlé vyřizování dotazů úrazových pojišťoven, nedbání jejich vyhlášek, opožděné hlášení úrazů, nedodržování předpisů zákonů nemocenských i nemocenského řádu, neobracení se na lékaře příslušného nositele pojištění, dožadování se nemocničního ošetření bez nutného poukazu nositele nemocenského pojištění atd.

Nedostatky tyto naskýtají se přesto, že oby ústavy snaží se za spoluúčasti Jednotného svazu českých zemědělců pojištění popularisovati a rozšiřovati znalost jeho předpisů v nejširších vrstvách zemědělských i lesnických. Děje se tak zejména též rozhlasem, přednáškami v Jednotném svazu českých zemědělců a na oblastních konferencích úřadoven nemocenského pojištění. Úrazové pojišťovny vydaly také vlastním nákladem příslušné vyhlášky.

Přes tyto obtíže snaží se oba ústavy všemi prostředky o to, aby odškodnění těchto úrazů dálo se co nejrychleji a přezkoumávají s urychlením veškeré stížnosti, pokud je dojdou.

Ministerstvo sociální péče bude povděčno, budou-li mu zasílány konkretní a odůvodněné stížnosti a postará se o to, aby, pokud budou oprávněné, byla zjednána náprava.

Ministerstvu sociální péče není známo, že by úrazové pojišťovny při provádění úrazového pojištění zemědělských a lesních podniků postupovaly tvrdě. Podle jednání o jednotném postupu při provádění tohoto pojištění usilují oba ústavy o to, aby příslušná zákonná ustanovení byla vykládána pokud možno ve prospěch pojištěnců. Příkladem budiž uvedeno, že, ač podle úrazového zákona je povinen nositel úrazového pojištění hraditi náklady nemocničního ošetření pouze po dobu 4 týdnů, hradí ústavy náklady ty i za dobu přesahující 28 dnů (4 týdny). Ač podle úrazového zákona jsou příslušníci rodiny zemědělcovy a výměnkáři pojištěni pro případ úrazu jen pokud jsou "přibráni" k pracím zemědělským, vykládají oba ústavy toto ustanovení blahovolně a odškodňují úrazy těchto osob i při výkonech, které nespočívají ve vlastních pracích zemědělských a pod.

2. Na podkladě § 123, odst. 1 a 3 úrazového zákona, které upravují předpis pojistného v zemědělských podnicích a stanoví, že po uplynutí prvých pěti let trvání tohoto pojištění upraví se další způsob vybírání pojistného na podkladě výsledků statistických zjištění o úrazovém zatížení těchto podniků, sledují úrazové pojišťovny stránku příjmovou i výdajovou v zemědělství a lesnictví již nyní odděleně od ostatních úseků úrazového pojištění. K úplnému oddělení tohoto pojištění bylo by třeba zvláštní zákonné úpravy. Dlužno však pochybovati o tom, že by takové samostatné a oddělené pojištění bylo zejména při stoupající tendenci počtu odškodňovaných úrazů v zemědělství a lesnictví a očekávaného nadprůměrného zatížení z toho vyplývajícího pro tyto skupiny podniků prospěšné.

3. Pokud jde o výši stanoveného paušálu, který byl pro podniky zemědělské určen penízem 32.- Kčs a pro podniky lesní 8.- Kčs za jeden ha, byla přiměřenost jeho při různých příležitostech (při jednání v zemědělském výboru ústavodárného Národního shromáždění, při poradě s Jednotným svazem českých zemědělců a j.) se strany obou ústavů na podkladě nabytých zkušeností a podrobnými statistickými daty odůvodněna.

Z té okolnosti, že úrazové pojišťovny nevyplatily za úrazy odškodněné v r. 1945 částku, která by odpovídala jejich příjmu, nelze usuzovati na důvodnost požadovaného snížení pojistného. Především nebyly dosud hlášeny všechny úrazy, přihodivší se v onom roce, vinou samotných zemědělců, z nichž mnozí nejen odpírají platiti pojistné, nýbrž nehlásí ani své úrazy. Dále možnost hlásiti úrazy z r. 1945 trvá až do 30. června 1948. Teprve po tomto dni budou moci úrazové pojišťovny odhadnouti zatížení z úrazů z r. 1945, které jest směrodatným pro posouzení potřebného pojistného. Ze skutečně vyplaceného odškodného za ten který rok nelze činiti závěry o tom, jaké pojistné bylo by postačující.

Při tom dlužno dále ještě uvážiti, že příjem na pojistném v každém jednotlivém účetním roce neslouží jen k úhradě běžných výplat úrazových dávek v tomto roce, nýbrž také ke krytí celého budoucího zatížení z úrazů nastalých v tomto účetním roce. Je to důsledek systému kapitálové úhrady, platícího u úrazových pojišťoven od počátku jejich činnosti (od r. 1889). Podle něho musí býti na pojistném v běžném roce vybráno tolik, aby z něho byly uhraženy nejen hotové výplaty nově přirostlých úrazových důchodů v tom kterém běžném roce, nýbrž i kapitálová hodnota všech příštích splátek na těchto důchodech až do jejich zániku, takže tu není převalována žádná část risika na léta budoucí. Systém kapitálové úhrady není zásadou nesporně nejvýhodnější. Má býti proto od něho upuštěno při vytvoření národního pojištění, budovaného na podkladě plánovaného hospodářství a počítajícího s jiným způsobem úhrady než kapitálovým. Protože do národního pojištění bude začleněna též činnost úrazových pojišťoven, odpadnou pak zmíněné výtky. Na druhé straně však nelze zaváděti nový druh úhrady u úrazového pojištění samostatně, bez ohledu na celkovou novou úpravu sociálního pojištění, k níž má dojíti v nejbližší době.

4. Podle dekretu presidenta republiky č. 93/1945 Sb. z. a n. a §§ 16 a 17 vyhlášky ministra ochrany práce a sociální péče č. 558, Úř. list I, č. 152, jmenovalo ministerstvo ochrany práce a sociální péče na návrh ÚRO správní sbory a revisní komise obou úrazových pojišťoven svými výnosy ze dne 16. května 1945, č. VI-243214/5-46, a ze dne 6. února 1947, č. IX-2452-13/1-47.

Ježto bylo zatím zemědělskými kruhy žádáno, aby jejich zájmy byly ve správních orgánech úrazových pojišťoven zastoupeny osobami, navrženými příslušnou zájmovou organisací zemědělskou, projednalo ministerstvo sociální péče tuto otázku s ministerstvem zemědělství a ostatními zúčastněnými činiteli v opětovných poradách a vyžádalo si návrhy pro toto jmenování. Až dojdou tyto návrhy, projedná ministerstvo sociální péče jmenování urychleně s příslušnými činiteli.

5. Jmenování přísedících vrchního pojišťovacího soudu a rozhodčích soudů a jejich náhradníků v úrazovém pojištění bylo podle vl. nař. č. 262/1934 Sb. ve znění právních předpisů je doplňujících a pozměňujících, zejména podle vl. nař. č. 314/1943 Sb., příloha A, položka č. 59, přeneseno na zemské úřady, nyní zemské národní výbory.

Ministerstvo sociální péče vyzvalo již oba zemské národní výbory, aby provedly potřebná jmenování.

6. Nejnižší hranice pojistného (t. zv. minimální pojistné), o níž mluví § 123, odst. 1 úrazového zákona a která je podle výnosu ministra sociální péče ze dne 9. listopadu 1945, jedn. zn. VI-1611-5/11-45 stanovena částkou Kčs 32.-, t. j. pojistným za 1 ha pro zemědělské podniky, je plně odůvodněna, neboť drobný zemědělský podnik zatěžuje administrativu úrazového pojištění stejně jako podnik větší a počet osob pojištěných v domácnosti drobného zemědělce je ve velkém nepoměru k výměře obhospodařované půdy. Vybírání pojistného podle skutečné výměry se zřetelem na zlomky hektaru je prakticky neschůdné a znamenalo by i velké administrativní zatížení místních národních výborů i úrazových pojišťoven, které by nevyvážilo výhod touto úpravou dosažených,