Zemědělský výbor projednal vládní
návrh zákona (tisk 691) ve schůzích
dne 4., 7., 8. a 10. července 1947, právní
výbor ve schůzi dne 9. července 1947 a rozpočtový
výbor ve schůzi dne 10. července 1947.
Ve schůzích zemědělského a
právního výboru byly provedeny postupně
ve vládním návrhu změny a doplňky,
o nichž bylo dosaženo shody mezi oběma výbory.
Rozpočtový výbor schválil návrh
zákona ve znění upraveném oběma
zmíněnými výbory.
Všechny tři jmenované výbory předkládají
ústavodárnému Národnímu shromáždění
upravený návrh zákona ke schválení
tak, jak je zřejmý z připojeného celkového
znění, které jest nerozlučnou součástí
této zprávy. Zároveň všechny
tyto výbory přijaly připojenou resoluci,
kterou rovněž doporučují ku přijetí.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Úprava pozemkového vlastnictví, provedená
podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb.,
o zabrání velkého majetku pozemkového
(v dalším "zákon záborový"),
a podle předpisů jej provádějících
(první pozemková reforma), se podrobuje revisi,
pokud jde o
a) pozemkový majetek, který byl ze záboru
vyloučen podle § 3, písm. a) nebo propuštěn
podle § 11, věty druhé záborového
zákona nebo ponechán vlastníku podle §
20 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., kterým
se vydávají po rozumu § 10 záborového
zákona ustanovení o přídělu
zabrané půdy a upravuje se právní
poměr k přidělené půdě
(zákon přídělový), je-li dosud
ve vlastnictví osob, u nichž byl ze záboru
vyloučen nebo propuštěn (ponechán),
nebo jejich dědiců,
b) zabraný pozemkový majetek, o němž
dosud nebylo rozhodnuto ani propuštěním ze
záboru, ani ponecháním podle § 20 přídělového
zákona, a u něhož dosud nebylo provedeno přídělové
řízení (revise dohod o převzetí
zabrané půdy),
c) majetkové soubory, u nichž bylo rozhodnuto, že
nebude použito ustanovení § 4 záborového
zákona, nebo které byly ze záboru propuštěny,
d) zemědělské a lesní podniky nebo
jiné samostatné hospodářské
jednotky, vytvořené ze zabraného majetku
pozemkového jednak přídělem nebo směnou
podle přídělového zákona nebo
koupí půdy zabrané podle § 7 záborového
zákona, jednak koupí půdy ze záboru
vyloučené podle § 3, písm. a) nebo propuštěné
podle § 11 záborového zákona, po případě
půdy ponechané podle § 20 přídělového
zákona, přesahuje-li jejich výměra
50 ha veškeré půdy (v dalším "zbytkové
statky"). Pokud podle dalších ustanovení
bude vlastníkům zbytkových statků
ponechána půda do výměry 50 ha, mají
právo, aby jim byly ponechány pozemky zemědělské
nebo lesní pokud možno podle jejich volby co do druhu.
Do této výměry se nezapočítává
pozemkový majetek, který nebyl získán
z půdy původně zabrané nebo ze záboru
propuštěné (ponechané).
(2) Směnil-li vlastník pozemkový majetek
nezabraný (svobodný) za pozemkový majetek
zabraný (§ 24 přídělového
zákona), podléhá revisi zabraný pozemkový
majetek, získaný směnou, jen u tohoto vlastníka,
po případě jeho dědiců, a to
jen pokud jde o výměru, která, přihlížejíc
k jeho bonitě a technicko-výrobním potřebám
podniku, přesahuje hodnotu majetku směnou za něj
odevzdaného.
(3) Nemovitosti propuštěné ze záboru
podle § 11, věty první záborového
zákona mohou býti vyvlastněny i pod meze
§ 2 záborového zákona, je-li místní
potřeba půdy naléhavá a nestačí-li
pozemky zabrané, nebo žádá-li toho obecné
blaho, při čemž se však vlastníku
ponechá 50 ha pozemkového majetku. O tomto nároku
vlastníkově platí přiměřeně
ustanovení § 11, věty první záborového
zákona.
(1) Revisi podléhají rozhodnutí a opatření
(včetně rozhodnutí o přídělu
a po případě též přídělových
listin), vydaná bývalým státním
pozemkovým úřadem (zákon ze dne 11.
června 1919, č. 330 Sb., o pozemkovém úřadě)
nebo ministerstvem zemědělství [vládní
nařízení ze dne 25. ledna 1935, č.
22 Sb., kterým se ruší Pozemkový úřad
(Státní pozemkový úřad) a jeho
působnost se přikazuje ministerstvu zemědělství],
bývalým pozemkovým úřadem pro
Čechy a Moravu (vládní nařízení
ze dne 24. dubna 1942, č. 241 Sb., o pozemkovém
úřadě pro Čechy a Moravu), na Slovensku
též bývalým státním pozemkovým
úřadem (zákon ze dne 22. února 1940,
č. 45 Sl. z., o státním pozemkovém
úřadě) - dále jen "pozemkový
úřad" -, pokud se vztahují na nemovitosti
uvedené v § 1.
(2) Provésti revisi pozemkové reformy a vydati rozhodnutí
o jejím výsledku přísluší
ministerstvu zemědělství, na Slovensku zásadně
prostřednictvím pověřenectva zemědělství
a pozemkové reformy; ministerstvo zemědělství
rozhoduje podle usnesení revisní komise (odstavec
3). Revisní komisi přísluší usnášeti
se o návrzích ministerstva zemědělství
na revisi podle ustanovení § 1, odst. 3 a §§
4 až 6. Není-li usnesení revisní komise
v souladu s předpisy tohoto zákona, nebo nedošlo-li
k jejímu usnesení ve lhůtě stanovené
jednacím řádem, předloží
ministr zemědělství věc vládě
a vydá rozhodnutí podle jejího usnesení.
(3) Revisní komise má 6 členů a 6
náhradníků, které jmenuje a odvolává
vláda na návrh ministra zemědělství.
Jednací řád této komise vydá
vláda nařízením na návrh ministra
zemědělství.
(1) Vlastníci nebo spoluvlastníci pozemkového
majetku, uvedeného v § 1, jsou povinni sepsati a ohlásiti
svůj majetek. Soupisové povinnosti podléhají
osoby fysické bez rozdílu státního
občanství a tuzemské i cizozemské
osoby právnické. Jsou-li osoby soupisem povinné
nezvěstné, zdržují-li se v cizině,
nebo je-li jejich majetek pod národní nebo jinou
úřední správou, je za ně soupisem
povinen uživatel nebo národní (úřední)
správce pozemkového majetku, na který se
soupis vztahuje.
(2) Soupisem se zjistí jednak stav pozemkového majetku,
který jest předmětem revise podle §
1, v den, kdy bylo rozhodnuto o jeho vyloučení,
propuštění, ponechání, přídělu
nebo odprodeji, jednak jeho stav ke dni soupisu. Na návrh
ministerstva zemědělství, na Slovensku pověřenectva
zemědělství a pozemkové reformy, se
vyznačí ve veřejných knihách,
že jde o majetek, který jest předmětem
revise.
(3) Bližší předpisy o soupisu a o vyznačení
revise ve veřejných knihách (odstavec 2)
vydá vláda nařízením.
(1) Ministerstvo zemědělství zruší
(§ 2, odst. 2) rozhodnutí podle ustanovení
§ 3, písm. a) záborového zákona,
kterým byly vyloučeny zabrané objekty ze
záboru, shledá-li při revisi, že u vyloučeného
objektu nebyly v počáteční den účinnosti
záborového zákona splněny předpoklady
podle tohoto ustanovení. V opačném případě
vyloučení potvrdí.
(2) Ministerstvo zemědělství zruší
(§ 2, odst. 2) rozhodnutí o propuštění
půdy ze záboru podle § 11, věty druhé
záborového zákona a o ponechání
zabrané půdy podle § 20 přídělového
zákona, pokud na ně dopadá ustanovení
§ 1, odst. 1, písm. a), shledá-li při
revisi, že nebyly splněny zákonné podmínky
pro propuštění nebo ponechání
půdy. Z těchže důvodů zruší
rozhodnutí o majetkových souborech uvedených
v § 1, odst. 1, písm. c), pokud jejich výměra
přesahuje výměru podle § 2 záborového
zákona. V opačném případě
propuštění nebo ponechání potvrdí.
(3) Zrušením rozhodnutí uvedených v
odstavcích 1 a 2 stávají se nemovitosti ze
záboru vyloučené nebo propuštěné
(ponechané) opět zabranými a předmětem
rozhodování podle tohoto zákona, ačli
v případech uvedených v odstavci 2 nebude
vydáno nové rozhodnutí o propuštění
podle § 11, věty druhé záborového
zákona nebo o ponechání podle § 20 přídělového
zákona. Vlastník zabraného majetku nemá
právní nárok, aby mu byl ponechán
pozemkový majetek chráněný podle §
20 přídělového zákona.
Zrušením nebo změnou rozhodnutí podle
§ 4, odst. 1 a 2 ruší nebo mění
se zároveň příslušná ustanovení
dohod, které sjednal pozemkový úřad
s vlastníky zabraného majetku pozemkového
o jeho převzetí [§ 26 zákona ze dne
8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě
za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový),
ve znění zákona ze dne 13. července
1922, č. 220 Sb., t. zv. generální dohody
o provedení pozemkové reformy]. Rovněž
tak se ruší nebo mění ustanovení
těchto dohod, podle kterých se odkládá
u části zabraného majetku provedení
pozemkové reformy na budoucí, v dohodách
blíže určenou dobu; tento majetek se stává
předmětem řízení podle záborového
zákona. Ministerstvo zemědělství může
i jiná ustanovení těchto dohod rušiti
nebo měniti, jsou-li v rozporu s ustanovením tohoto
zákona, bez ohledu na to, zda došlo ke zrušení
nebo změně rozhodnutí podle § 4, odst.
1 a 2.
(1) Ministerstvo zemědělství převezme
zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)], jsou-li
dány předpoklady dále uvedené. Převzetím
přecházejí tyto nemovitosti do vlastnictví
státu. Pro převzetí platí přiměřeně
ustanovení náhradového zákona.
(2) Zbytkové statky budou převzaty, zjistí-li
ministerstvo zemědělství, že
a) 1. původní nabyvatel směnil nezabrané
nemovitosti za nemovitosti nepřiměřeně
hodnotnější, aniž byl oprávněným
uchazečem podle § 1 přídělového
zákona, po případě podle § 50a,
odst. 2 náhradového zákona (§ 1, odst.
2), nebo že
2. původní nabyvatel nabyl nemovitostí jakýmkoliv
jednáním svým nebo svého zástupce
nebo osob třetích, zakládajícím
skutkovou podstatu trestného činu nebo porušení
úřední povinnosti, bez zřetele k tomu,
možno-li ještě pachatele stíhati; nebyl-li
pachatel ani trestně ani kárně uznán
vinným, jest zjištění, zda jednání
zakládá skutkovou podstatu trestného činu
nebo porušení úřední povinnosti,
vyhrazeno čtyřčlenné komisi jmenované
vládou k návrhu ministerstva spravedlnosti ze soudců
z povolání, nebo že
3. přídělová cena neodpovídala
ustanovení § 77 náhradového zákona,
po případě nabývací cena, za
kterou byl získán zbytkový statek ze zabraného
nebo propuštěného (ponechaného) pozemkového
majetku, byla nižší, než by byla bývala
přídělová cena podle § 77 náhradového
zákona, a že zbytkový statek je dosud ve vlastnictví
původního nabyvatele nebo jeho dědiců,
nebo že
4. půda lesní nesloužila k účelům
uvedeným v § 10, odst. 3 přídělového
zákona a nevykazovala náležitosti tam uvedené,
nebo
b) ke dni 8. července 1946 vlastník (nabyvatel)
1. na zbytkovém statku trvale osobně nehospodařil
nebo neměl v sídle podniku své stálé
bydliště nebo nebyl zemědělec (hospodaření
nebylo jediným zdrojem jeho obživy), pokud nejde o
případy, kdy vlastníku okolnostmi na jeho
vůli nezávislými (stáří,
nemoc, vdova po hospodařícím zemědělci,
nezletilost a pod.) nebo z důvodu výkonu veřejné
funkce bylo zabráněno na zbytkovém statku
trvale osobně hospodařiti, nebo že
2. neměl osobní náležitosti, které
se vyžadují podle § 1 přídělového
zákona nebo § 50 a, odst. 2 náhradového
zákona od uchazečů o příděl
zabrané půdy, nebo že
3. nesplnil řádně podmínky, na které
jest vázán příděl půdy
podle přídělového zákona, po
případě podle zákona ze dne 27. května
1931, č. 93 Sb., kterým se mění a
doplňují předpisy o právním
poměru k přidělené půdě
(malý přídělový zákon),
ve znění předpisů jej doplňujících
a měnících, nebo jiné podmínky
uložené mu původními rozhodnutími
o přídělu (přídělovými
listinami) nebo rozhodnutími o schválení
trhových smluv podle § 7 záborového
zákona, po případě rozhodnutími
o schválení převodu pozemkového majetku
na nynější vlastníky (nabyvatele).
(3) Je-li místní potřeba půdy naléhavá
k uspokojení uchazečů oprávněných
podle § 8, odst. 1, nebo žádá-li to veřejný
zájem, lze převzíti část zbytkového
statku přesahující výměru 50
ha. O nároku vlastníkově na ponechání
této výměry platí přiměřeně
ustanovení § 11, věty první záborového
zákona.
(4) Ze zbytkových statků, které nejsou již
ve vlastnictví původního nabyvatele nebo
jeho dědiců, se ponechá vlastníku
na jeho žádost půda ve výměře
50 ha, nejde-li o případy uvedené v odstavci
2, písm. a), č. 2 a nebyl-li nynější
vlastník spoluvinen nebo účasten na některém
z jednání uvedených v tomto ustanovení,
nebo nejde-li o případy uvedené v odstavci
2, písm. b). O tomto vlastníkově nároku
platí rovněž přiměřeně
ustanovení § 11, věty první záborového
zákona.
(5) Při převzetí zbytkových statků
do vlastnictví státu jsou vlastníci živého
a mrtvého zařízení, jež až
dosud sloužilo hospodaření na nich, povinni
prodati státu za úřední cenu poměrnou
část tohoto zařízení; není-li
stanovena úřední cena, platí cena
obecná.
(1) Za pozemkový majetek, který se stane zrušením
rozhodnutí podle § 3, písm. a) nebo §
11, věty druhé záborového zákona
nebo podle § 20 přídělového zákona,
po případě zrušením příslušných
ustanovení dohody o převzetí zabrané
půdy, opět zabraným, přísluší,
pokud bude převzat na podkladě rozhodnutí
o revisi (§ 2, odst. 2), náhrada (přejímací
cena), která se stanoví podle ustanovení
§§ 41 a následujících náhradového
zákona.
(2) Za půdu, která bude vyvlastněna podle
§ 1, odst. 3, přísluší náhrada
ve výši ceny obecné.
(3) O náhradě za převzaté zbytkové
statky platí přiměřeně ustanovení
§ 52 přídělového zákona,
při čemž náhrada nesmí převyšovati
obecnou cenu.
(4) Pro způsob placení náhrad podle odstavců
2 a 3 platí přiměřeně ustanovení
o náhradových knihách a náhradových
bankách podle zákona náhradového a
předpisů jej doplňujících.
Na žádost vlastníka se vyplatí v případech
hodných zvláštního zřetele, zejména
je-li toho třeba k uhájení existence, náhrada
zcela nebo zčásti v hotovosti.
(5) Knihovním věřitelům a oprávněncům,
jejichž práva budou provedením revise pozemkové
reformy podle tohoto zákona dotčena, přísluší
úhrada do výše obecné ceny převzatého
majetku. Jinak platí pro vyrovnání těchto
závazků přiměřeně příslušná
ustanovení náhradového zákona.
(1) Pozemkový majetek získaný pro účely
přídělu podle tohoto zákona jest určen
spolu s ostatním zabraným majetkem, pokud nebyl
nebo nebude podržen státem pro účely
všeobecně prospěšné (§ 10
záborového zákona), ani dosud nebyl přidělen,
pro příděl
a) malozemědělcům k doplnění
jejich zemědělské nesoběstačné
usedlosti,
b) zemědělským zaměstnancům,
malozemědělcům a rolnickým synům
a dcerám, zejména pokud jsou krajany vracejícími
se do vlasti (ústavní zákon ze dne 12. dubna
1946, č. 74 Sb., o udělení státního
občanství krajanům vracejícím
se do vlasti), k vytvoření zemědělských
usedlostí,
c) malým a středním zemědělcům,
jimž byla půda vyvlastněna na stavby cest,
železnic a jiných objektů veřejného
zájmu po 1. lednu 1938,
d) veřejnoprávním korporacím pro účely
veřejné,
e) zemědělským výrobním družstvům
k účelům společného hospodaření
a jiným zemědělským družstvům
pro potřeby jejich provozu,
f) dělníkům, veřejným a soukromým
zaměstnancům a maloživnostníkům
do výměry nejvýše 0,5 ha pro stavbu
vlastního domu nebo na zřízení zahrádky
nebo na rozšíření provozních
zařízení.
(2) Lesní půda se přidělí státu,
svazkům územní samosprávy nebo lesním
družstvům, a ve výjimečných případech
jednotlivcům.
(3) Uchazeči o příděl uvedení
v odstavci 1 musí mimo to prokázati,
a) že jsou československými státními
občany nebo že jsou za ně považováni
podle § 1 nebo § 2 ústavního zák.
č. 74/1946 Sb.,
b) že jsou české, slovenské nebo jiné
slovanské národnosti, že pravoplatným
výrokem trestního soudu pro zločin neztratili
volební právo, že jsou národně
i státně spolehliví a že i jejich rodinní
příslušníci, žijící
s nimi ve společné domácnosti jsou státně
spolehliví, nejsou národnosti německé
nebo maďarské a neztratili pravoplatným výrokem
trestního soudu pro zločin volební právo.
Ustanovení o národnosti neplatí u osob, jmenovaných
v §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č.
255 Sb., o příslušnících československé
armády v zahraničí a o některých
jiných účastnících národního
boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v
§ 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946,
č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné
poškozence a oběti války a fašistické
persekuce, neplatí ustanovení o národnosti,
ačli nejde o příslušníky národnosti
německé nebo maďarské.