Ústavodárné Národní shromáždění rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

(1) Peněžní ústavy a peněžní podniky se povinně sdružují ve svazech, jejichž právní poměry budou upraveny zvláště. Toto ustanovení se nevztahuje na Národní banku Československou a na Poštovní spořitelnu.

(2) Těmito svazy jsou:

1. Svaz spořitelen v Praze, jehož členy jsou spořitelny a jejich peněžní ústředí.

2. Svaz okresních záložen hospodářských, jehož členy jsou okresní záložny hospodářské a jejich peněžní ústředí.

3. Svaz úvěrních družstev v Praze, jehož členy jsou všeobecné záložny a venkovské družstevní záložny a jejich peněžní ústředí.

4. Sväz úverných družstiev v Bratislave, jehož členy jsou úvěrní družstva přičleněná dosud k Ústredniemu družstvu v Bratislave nebo Živnosväzu, ústredie živnostenských a občianských úverných ústavoch a družstev, družstvu s obmezeným ručením v Bratislavě a rolnické vzájemné pokladnice, jakož i jejich peněžní ústředí.

5. Ústřední správa bank, jejímiž členy jsou banky, na které se vztahuje dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank.

6. Svaz peněžních ústavů se zvláštními úkoly v Praze, jehož členy jsou Zemská banka pro Čechy v Praze, Zemská banka pro Moravu a Slezsko v Brně, Slovenská hypoteční a komunálná banka v Bratislavě a Čsl. reeskontní a lombardní ústav v Praze.

7. Svaz bankovních závodů v Praze.

(3) Peněžními podniky se rozumí podniky jednotlivců, veřejných obchodních společností a komanditních společností provozujících peněžní a úvěrní obchody.

Svazy peněžních ústavů a peněžních podniků jsou veřejnoprávní korporace a vstoupí v práva a závazky dosavadních hospodářských a odborných skupin peněžnictví, resp. zahájí svou činnost, pokud nebyly dosud zřízeny dnem, který vyhlásí ministr financí v Úř. listě republiky Československé.

(1) Svazy peněžních ústavů a peněžních podniků může slučovati nebo zrušiti se souhlasem vlády ministerstvo financí, které vyslechne dříve Peněžní radu (§ 5).

(2) Zřizování svazu peněžních ústavů a peněžních podniků mimo rámec Peněžní rady není dovoleno.

(3) Rozhodnouti v pochybnosti, je-li ústav nebo podnik peněžním, přísluší ministerstvu financí v dohodě s příslušným ministerstvem; jeho rozhodnutí váže soudy a správní úřady.

(1) Peněžní ústavy a peněžní podniky jsou povinny oznámiti Peněžní radě prostřednictvím svého svazu zahájení a zastavení své činnosti a to ve lhůtě podle vzorů, které stanoví ministerstvo financí.

(2) Nesplnění povinností podle odstavce (1) potrestá správní sbor Peněžní rady pořádkovou pokutou do 10.000 Kčs.

(3) Do uložení pořádkové pokuty lze podati u Peněžní rady do 15 dnů od doručení trestního nálezu stížnost k ministerstvu financí, které o ní rozhodne s konečnou platností. Stížnost má odkládací účinek.

(4) Pořádkové pokuty se vymáhají politickou exekucí. Exekučním titulem jest trestní nález, jehož vykonatelnost byla potvrzena předsedou správního sboru Peněžní rady. Výnos pokut připadá Peněžní radě.

Svazy peněžních ústavů a peněžních podniků, Národní banka Československá a Poštovní spořitelna jsou členy Peněžní rady.

Peněžní rada jest veřejnoprávní korporace se sídlem v Praze a jest podřízena ministerstvu financí.

Orgány Peněžní rady jsou:

a) správní sbor,

b) oblastní výbor v Bratislavě.

(1) Správní sbor se skládá z předsedy, 5 místopředsedů a dalších 15 členů (15 náhradníků) s právem hlasovacím.

(2) Předsedu a místopředsedy jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády; vládě podává návrh ministr financí.

(3) Ostatní členy (náhradníky) správního sboru jmenuje a odvolává vláda na návrh ministerstva financí. Jemu podávají návrh bankovní rada Národní banky Československé, pokud jde o jejího zástupce, příslušný ministr pokud jde o Poštovní spořitelnu a svazy peněžních ústavů a peněžních podniků přičleněných k těmto svazům.

(4) Z celkového počtu členů (náhradníků) připadá:

a) po jednom členu (náhradníku) na Národní banku Československou, na Poštovní spořitelnu, na okresní hospodářské záložny a na bankovní závody;

b) tři členové (náhradníci) na peněžní ústavy sdružené ve Svazu peněžních ústavů pro zvláštní úkoly;

c) po dvou členech (náhradnících) na peněžní ústavy sdružené v Ústřední správě bank, ve Svazu spořitelen a ve Svazu úvěrních družstev;

d) po jednom členu (náhradníku) na peněžní ústavy, sdružené ve Sväzu slovenských spořitelen a ve Sväzu úverných družstiev.

(5) Třetina členů (náhradníků) správního sboru musí býti jmenována ze zástupců slovenského peněžnictví. Tito zástupci jsou zároveň členy oblastního výboru v Bratislavě. Návrh na jejich jmenování podává ministr financí po dohodě s pověřencem financí.

(6) Členy správního sboru s hlasem poradním jsou vedoucí úředníci svazů peněžních ústavů uvedených v § 1.

(1) Předsedou, místopředsedou a členem (náhradníkem) správního sboru může býti jen, kdo má odborné znalosti a zkušenosti v oboru peněžnictví.

(2) Funkční období ve správním sboru trvá tři roky, avšak předseda, místopředsedové a členové i náhradníci mohou býti kdykoliv odvoláni.

(3) Funkce ve správním sboru jest čestná. Členům a těm náhradníkům, kteří je ve schůzích zastupovali přísluší náhrada hotových výloh a může býti poskytnuto se souhlasem ministerstva financí přiměřené odškodnění za mimořádné práce.

Správní sbor může zříditi podle potřeby ze svého středu zvláštní výbory a přizvati ke spolupráci po dobu projednávání otázky i odborníky, kteří nejsou jejími členy.

(1) Schůze správního sboru svolává podle potřeby a řídí předseda a je-li zaneprázdněn místopředsedové podle pořadí a jsou-li i oni zaneprázdněni, člen ustanovený předsedou.

(2) Schůze musí býti svolána do 14 dnů, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina členů správního sboru a uvede-li věc, o níž má býti jednáno.

Peněžní radu zastupuje před soudy a úřady předseda správního sboru a je-li zaneprázdněn, místopředsedové podle pořadí. Způsob znamenání podrobností o svolávání schůzí správního sboru a oblastního výboru (§ 13) a podmínky platnosti usnesení stanoví jednací řád. Tento řád a jeho změny schvaluje vláda na návrh ministra financí, který jej uveřejňuje v Úř. listě republiky Československé. Na Slovensku vyhlásí jednací řád v Úradnom vestníku pověřenec financí.

(1) Oblastní výbor se skládá ze slovenských členů správního sboru (§ 8, bod 4.). Slovenský předseda nebo místopředseda správního sboru první v pořadí jest zásadně předsedou oblastního výboru. Slovenský místopředseda správního sboru v pořadí druhý jest místopředsedou oblastního výboru.

(2) Ustanovení § 8, odst. 6, § § 9 a 11 platí obdobně i tu.

(1) Úkolem Peněžní rady je býti nápomocnou vládě a ministerstvu financí odborným posudkem a vlastní iniciativou ve věcech peněžnictví a úvěrnictví a pečovati o to, aby činnost peněžních ústavů a peněžních podniků byla v souladu se zásadami všeobecného státního vedení peněžního a úvěrového systému a jeho postavení do služeb národního hospodářství, jakož i jednati o společných věcech peněžních ústavů a peněžních podniků, zejména pak

1. navrhovati ministerstvu financí v rámci platných předpisů rozsah oboru působnosti jednotlivých skupin peněžních ústavů a peněžních podniků směřujících ke koordinaci jejich činnosti a stanoviti zásady vzájemné zdravé soutěže;

2. pečovati o zjednodušení organisace a hospodárnost provozu v peněžních ústavech za součinnosti jejich svazů;

3. vydávati v rámci platných předpisů závazné směrnice týkající se obchodních podmínek, poskytování a kontrolu úvěrů, úpravy podnikového početnictví v peněžních ústavech a peněžních podnicích, sestavování periodických výkazů o stavu jmění a provozu, jakož i jiných výkazů těmito ústavy a podniky;

4. podávati návrhy ve věcech organisace peněžnictví, zejména na zřizování a zrušování peněžních ústavů a jejich pobočných závodů, slučování těchto ústavů, přesídlení peněžních ústavů a jejich pobočných závodů a zrušování a přesídlení peněžních podniků;

5. podávati na dožádání posudky k osnovám všeobecných norem týkajících se peněžnictví a úvěrnictví, návrhy a dobrá zdání i v jiných než napřed uvedených zákonodárných, správních a organisačních věcech zásadní povahy, jakož i z vlastní iniciativy podávati náměty, které se týkají peněžnictví a úvěrnictví;

6. podávati soudům vyžádaná dobrozdání v otázkách peněžnictví a úvěrnictví;

7. stanoviti se souhlasem ministerstva financí příspěvky svazů peněžních ústavů a peněžních podniků na úhradu svých výdajů;

8. opatřovati si statistické údaje od státního úřadu statistického, od svazů peněžních ústavů a peněžních podniků, po případě přímo od peněžních ústavů a peněžních podniků;

9. stanoviti jednotné zásady pro provádění revisí peněžních ústavů (peněžních podniků) a dozírati na jejich zachování jejich revisními svazy;

10. podporovati vědeckou činnost v oboru peněžnictví a úvěrnictví;

11. plniti jiné úkoly, které jí byly dozorčím úřadem svěřeny.

(2) Na Slovensku vykonává Peněžní rada svou působnost prostřednictvím oblastního výboru.

(1) Běžné věci Peněžní rady vede sekretariát podle pokynů správního sboru.

(2) Sekretariát se skládá z generálního tajemníka, jeho náměstků a ostatních zaměstnanců. Generálního tajemníka a jeho náměstky jmenuje vláda na návrh ministerstva financí po slyšení Peněžní rady a jde-li o zaměstnance slovenského, v dohodě s pověřencem financí.

(3) Na zaměstnance Peněžní rady se vztahují předpisy o zaměstnancích v soukromoprávním poměru.

(4) Kancelářské práce Oblastního výboru obstarává podle jeho pokynů tajemník s potřebným počtem zaměstnanců, kteří jsou zaměstnanci Peněžní rady.

Zaměstnanci i členové Peněžní rady jsou povinni postupovati nestranně při výkonu své služby nebo funkce a zachovávati mlčenlivost o obchodních tajemstvích, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem své služby nebo funkce.

(1) Správní sbor Peněžní rady sestaví každoročně rozpočet a předloží jej nejpozději 60 dní před počátkem správního roku, který je totožný s kalendářním rokem, ministerstvu financí ke schválení. Tomuto ministerstvu předloží též ke schválení nejpozději do 31. března každého roku účetní závěrku za rok uplynulý.

(2) Výdaje Oblastního výboru jsou součástí celkového rozpočtu a společné účetní závěrky.

(3) Účetní závěrku přezkouší dva revisoři, které pro ten účel stanoví ministerstvo financí.

(1) Peněžní rada hradí své výdaje z členských příspěvků, které jí za peněžní ústavy a peněžní podniky odvádějí její svazy, jsou-li zřízeny a z výnosu svého jmění.

(2) Nezaplacené příspěvky se vymáhají politickou exekucí. Exekučním titulem je výkaz nedoplatků potvrzený předsedou Peněžní rady.

(1) Ústřední svaz peněžnictví zřízený podle vládního nařízení ze dne 13. března 1941, č. 114 Sb. o povinné organisaci peněžnictví se zrušuje dnem, kdy zahájí Peněžní rada svou činnost. Tento den vyhlásí ministerstvo financí v Úř. listě republiky Československé.

(2) Práva a závazky Ústředního svazu peněžnictví přecházejí tímtéž dnem (odst. 1) na Peněžní radu, která převezme i jeho zaměstnance a upraví jejich služební postavení.

(3) U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky nebo nárok na odbytné, může se a na vyzvání ministerstva financí musí se správní sbor domáhati zrušení anebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li potom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud, na který se vztahuje zákon ze dne 21. XI. 1946, č. 228 Sb. o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.

(4) K rozvázání služebních smluv osob uvedených v předchozím odstavci není třeba souhlasu úřadu ochrany práce.

Právní jednání, listiny a úřední úkony, které jsou nutné k převodu práv a závazků Ústředního svazu peněžnictví na Peněžní radu, jsou osvobozeny od daní, kolků, poplatků, dávek za úřední úkony ve věcech správních a od jiných veřejných dávek.

(1) Správní sbor Peněžní rady může členy správních orgánů peněžních ústavů a vedoucí úředníky peněžních ústavů a peněžních podniků, jakož i jejich svazů, kteří přes předchozí písemnou výzvu úmyslně nebo z nedbalosti jednají proti jeho pokynům nebo směrnicím, potrestati za účelem jejich splnění pořádkovou pokutou do 100.000 Kčs. Stejně může býti potrestán majitel peněžního podniku, v němž došlo k jednání odporujícímu pokynu nebo směrnicím; vedoucí úředník (majitel podniku) však není trestný, prokáže-li, že vynaložil potřebnou péči, aby k takovému jednání nedošlo.

(2) Ustanovení § 4, odst. 2 a 3 platí i tu.

(1) Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti jedná proti tomuto zákonu bude potrestán okresním národním výborem pro správní přestupek peněžitou pokutou do 500.000 Kčs nebo vězením do 6ti měsíců. Byla-li uložena pokuta, budiž uložen zároveň trest vězení pro případ její nedobytnosti podle míry provinění v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Dopustí-li se přestupku právnická osoba, musí býti uložen trest orgánu, který je povolán podle zákona ji zastupovati. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, jsou odpovědny všechny, leč by dokázaly, že nepřívodily trestnou činnost.

(3) Přesunutí placení peněžité pokuty uložené podle předešlých odstavců na peněžní ústav nebo na svaz jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou neplatné.

(4) Trestní řízení lze zahájit jen na návrh ministerstva financí. Tento návrh může býti odvolán do vyhlášení trestního nálezu.

(1) Ustanovení vlád. nař. č. 114/1941 Sb., pokud se týkají Ústředního svazu peněžnictví se zrušují.

(2) Ustanovení zákonů a nařízení a jiné předpisy, jimiž je předepsáno vyjádření nebo slyšení Ústředního svazu peněžnictví nebo podle nichž jest rozhodnutí podmíněno návrhem tohoto svazu se pozměňují potud, že tento obor působnosti vykonává od účinnosti tohoto zákona, není-li jím jinak stanoveno, Peněžní rada.

(3) Do doby, než budou zřízeny svazy podle § 1, odst. 2, resp. nově upraveny jejich právní poměry, vykonávají dosavadní zájmové organisace peněžních ústavů nadále funkci svazů peněžních ústavů k nim přičleněných.

(1) Dozor na činnost Peněžní rady vykonává ministerstvo financí svým úředníkem způsobilým k tomu jeho odbornými znalostmi, který jest oprávněn účastniti se všech schůzí správního sboru a výborů a kdykoliv nahlédnouti do všech jeho knih a písemností. Toto ustanovení se vztahuje i na jeho zástupce a na úředníka a jeho zástupce, které jmenuje pověřenec financí za účelem dozoru u Oblastního výboru Peněžní rady.

(2) Na úhradu výloh za výkon dozoru přispívá Peněžní rada částkou, jejíž výši a způsob placení stanoví ministerstvo financí.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dosavadní organisace československého peněžnictví spočívá na vlád. nařízení ze dne 13. března 1941, č. 114 Sb., o povinné organisaci peněžnictví.

Tato norma, vydaná nacisty v době nesvobody a dosud použivatelná pro nedostatek normy nové, měla svůj vzor v německých zákonech a sledovala účel, jak naše peněžnictví ovládnout. Její nedemokratický duch se projevuje zejména ve způsobu, jakým se tvoří orgány Ústředního svazu peněžnictví, vrcholné to organisace peněžnické, jakož i nižších složek peněžní organisace vůbec.

Autoritativní režim, který dochází výrazu v jednotlivých ustanoveních této protektorátní normy, je nutno odstraniti a tudíž uvedené vlád. nařízení č. 114/1941 Sb., nahraditi zákonem, který by odpovídal usnesení vlády ze dne 16. července 1946. Podle tohoto usnesení má hospodářská organisace v osvobozené Československé republice nahraditi dosavadní ústřední svazy, mimo jiné též Ústřední svaz peněžnictví soustavou národních svazů hospodárně a demokraticky spravovaných.

Bylo by polovičatým řešením, kdyby při zrušení Ústředního svazu peněžnictví měla zůstati ostatní úprava organisace peněžnictví podle vl. nař. č. 114/1941 Sb., nadále nedotčena. Proto si vzala připojená osnova za úkol zrušiti celou protektorátní normu a nové normě položiti za základ shora uvedené dva principy vládního programu, totiž princip hospodárnosti a demokratičnosti.

Jako dosud nemá ani na příště žádný peněžní ústav, ani peněžní podnik státi stranou organisace peněžnictví; jejich členství v určitém svazu je tudíž povinné. Tato povinnost se nevztahuje jenom na Národní banku Československou, která má býti po uzákonění připravované osnovy o ní, státním peněžním ústavem a na Poštovní spořitelnu, protože každá z těchto institucí má v peněžnictví zvláštní funkci, odlišnou od poslání ostatních druhů peněžních ústavů (§ 1).

Ke kterému svazu je tento peněžní ústav přičleněn, je uvedeno v § 1, odst. 2. Právní poměry jednotlivých svazů, t. j. vznik a zánik členství, ustavení, jaký orgán stojí v čele každého z nich, jak se tento orgán tvoří, jaká práva a povinnosti mají členové svazů a p. přenechává osnova zvláštní normě. Již nyní však jim osnova přiznává povahu veřejnoprávních korporací a jejich vstup do práv a závazků dosavadních složek organisačních váže na den, který vyhlásí ministerstvo financí (§ 2).

Slučování a zrušení svazů peněžních ústavů, váže osnova pro důležitost těchto opatření na souhlas vlády, na rozdíl od protektorátní normy, která toto právo, jako celou řadu jiných důležitých oprávnění k zásahům do peněžnictví přiznala ve shodě s autorativním principem bývalému ministerstvu hospodářství a práce, resp. nyní ministerstvu financí (§ 3, odst. 1).

Peněžní rada je vrcholnou organisací všech svazů peněžních ústavů, resp. nepřímo těchto ústavů samých a není proto možno, aby event. nově vzniklé svazy stály mimo tuto organisaci (§ 3, odst. 2). Ustanovení 3. odstavce § 3, nepřináší novotu dosavadnímu stavu.

V zájmu řádné evidence ukládá osnova v § 4 peněžním ústavům a podnikům povinnost, aby ohlásily svému svazu a prostřednictvím jeho pak i vrcholné organisaci peněžní, t. j. Peněžní radě, zahájení i zastavení své činnosti a pro splnění této povinnosti obsahují další odstavce příslušné sankce.

V následujících paragrafech (§§ 5-18) oddílu II. obsahuje osnova předpisy o Peněžní radě, která má býti podle zmíněného již vládního usnesení (oddíl III.) vrcholným orgánem všech sektorů peněžnictví a má míti svůj oblastní orgán.

Má-li býti Peněžní rada nejvyšším článkem v organisační stupnici, je nutno, aby na ní byly nižší organisační jednotky, t. j. svazy peněžních ústavů a peněžních podniků zapojeny. Tyto svazy jsou tudíž členy Peněžní rady (§ 5), jako jsou členy těchto svazů jednotlivé peněžní ústavy (peněžní podniky). Národní banka a Poštovní spořitelna jsou přímými členy Peněžní rady, protože samy o sobě nemohou vytvořiti svazy, jejichž prostřednictvím by byly k Peněžní radě přidruženy.

Vzhledem ke své malé početnosti nejsou dosud členy žádného svazu, ani zemské peněžní ústavy (celkem 3) a Reeskontní a lombardní ústav; na příště však mají tyto ústavy býti členy "Svazu peněžních ústavů se zvláštními úkoly" (§ 1, odst. 2, č. 6). Nový svaz má býti vytvořen též pro bankéřské závody, (§ 1, odst. 2, č. 7), takže při této konstrukci se stane Peněžní rada ústředním orgánem všech sektorů peněžních, jak to vyžaduje vládní usnesení.

Úkoly, které svěřuje osnova Peněžní radě, mají ve své většině veřejnopravní charakter a nebylo by proto vhodným, kdyby Peněžní rada neměla povahu veřejnoprávní korporace. A protože věci peněžnictví patří podle vládního nařízení ze dne 13. března 1941 č. 113 Sb., do oboru působnosti ministerstva financí, je nutno i vrcholnou organisaci peněžnictví tomuto ministerstvu podříditi (§ 6).

Orgánem, který projevuje vůli Peněžní rady, jakožto celostátní instituce, je správní sbor, jehož slovenští členové tvoří oblastní výbor se sídlem v Bratislavě. Peněžní rada není výdělečným hospodářstvím a je proto tím méně třeba, aby vedle správního sboru tu byl ještě jiný správní orgán, jak jej proti všem zvyklostem a bez věcného odůvodnění vytvořila osnova ministerstva financí o Peněžní radě (§§ 7 a 8).

Správní sbor má předsedu a pět místopředsedů, aby bylo umožněno politickým stranám vyslati do Peněžní rady po jednom odborníku z peněžnictví, ku kterému mají důvěru, čímž také bude zdůrazněna myšlenka všeobecného státního vedení, a 15 dalších členů, které navrhnou ministru financí pro jmenování vládou peněžní svazy.

V duchu demokratických zásad zaručuje osnova již v zákoně samém každé peněžní složce zastoupení a neponechává na volném uvážení ministra financí, které z těchto složek budou míti ve správním sboru svého zástupce. Vzhledem k hospodářskému významu Peněžní rady vyhrazuje osnova jmenování jejího předsedy a místopředsedů, obdobně jako je tomu u Pojišťovací rady, presidentu republiky. U svazů peněžních ústavů se soustřeďuje řešení otázek týkajících se jejich členů, což umožňuje vedoucím úředníkům těchto svazů, aby byli o všech naléhavých problémech peněžních nejlépe informováni a bylo by tudíž ke škodě věci, kdyby tito úředníci neměli býti přibráni ke spolupráci v Peněžní radě, alespoň hlasem poradním. Tato okolnost je důvodem ustanovení § 8, odst. 6.

V §§ 9 až 12 jsou obsažena obvyklá organisační ustanovení, která nevyžadují zvláštního vysvětlení.

Nerušený chod jednání v oblastním výboru Peněžní rady vyžaduje, aby jeho členy byli slovenští členové správního sboru (§ 13). Oblastní výbor je orgánem Peněžní rady ve smyslu vládního usnesení a nemůže míti proto právní subjektivity.

Působnost Peněžní rady je vyjádřena jednak povšechným způsobem v úvodu v odstavci 1, § 14, jednak příkladným výpočtem jednotlivých jejich úkolů v bodu 1 až 11.

Patří-li ministerstvu financí, aby řídilo finanční politiku ve státě, nemůže se o tuto moc děliti s organisačním útvarem, který není součástí veřejné správy a z toho důvodu nelze Peněžní radě přiznati povahu orgánu řídícího naše peněžnictví, nýbrž jen charakter pomocného orgánu vlády a ministra financí, složeného z peněžních odborníků. Musí se proto její činnost vyčerpávati v podstatě v iniciativních návrzích a dobrých zdáních, týkajících se otázek peněžnických.

Běžné věci, t. j. takové, které nevyžadují vzhledem k své důležitosti projednávání ve správním sboru a ostatní kancelářské práce, bude vyřizovati sekretariát (§ 15). V čele jeho stojí generální tajemník, kterého má ustanovit vláda s ohledem na význam Peněžní rady v našem hospodářství. V jejím zaměstnanectvu budou zastoupeni též Slováci, protože jde o instituci celostátní. Oblastní výbor je orgánem Peněžní rady (§ 7) a musí proto i zaměstnanci, kteří budou obstarávat jeho kancelářské práce, být zaměstnanci Peněžní rady a tudíž i výdaje oblastního výboru půjdou na vrub Peněžní rady (§ 17, odstavec 2). Obchodní tajemství o věcech peněžních ústavů a peněžních podniků sdružených v Peněžní radě je chráněno ustanovením § 16.

Výdaje, které vzniknou činností Peněžní rady budou hrazeny z největší části příspěvky peněžních ústavů, které je budou odváděti prostřednictvím svých svazů. V zájmu hospodárnosti a pokud možno malého zatížení peněžních ústavů z toho důvodu, je třeba, aby výsledek každoročního hospodaření, jakož i výše příspěvků byly předmětem revise a schvalovacího řízení, které předpisují §§ 17 a 18.

V převodu práv a závazků zrušeného Ústředního svazu peněžnictví na Peněžní radu je zahrnut též převod závazků svazu ze služebních smluv se zaměstnanci, které Peněžní rada též převezme (§ 19). Peněžní rada však musí míti možnost, aby nově upravila takové závazky ze služebních smluv, které jsou hospodářsky neodůvodněné a tuto možnost jí má poskytnouti ustanovení § 19, odst. 3.

Osvobození úkonů, které jsou nutné k převodu práv a závazků Ústředního svazu peněžnictví na Peněžní radu, je odůvodněno tím, že tyto úkony budou míti svou příčinu v navrženém zákoně (§ 20).

Osnova tohoto zákona opravňuje Peněžní radu, aby v určitých případech dávala peněžním ústavům a jejich svazkům pokyny a vydávala pro ně směrnice a je proto nutno, aby splnění těchto pokynů a dodržování směrnic mohlo býti též vynuceno; proto se opravňuje Peněžní rada v § 21 též určitou omezenou trestní pravomocí.

Na Peněžní radu má přejíti též obor působnosti, který dosud příslušel podle jednotlivých ustanovení roztroušených v různých zákonech Ústřednímu svazu peněžnictví a z toho důvodu bylo do osnovy vsunuto ustanovení § 23, odst. 2.

Poněvadž Peněžní rada podléhá dozoru ministerstva financí, jest v § 24 rozveden způsob tohoto dozoru a stanovena povinnost přispívati na úhradu výloh spojených s tímto dozorem.