V interpelaci (tisk 677) ze dne 19. června 1947 je obviněn Jan Moravec, řídící učitel obecné školy v Prostřední Suché, že zbil dvě školní děti, a to Libuši Pastrňákovou a Danuši Šataníkovou proto, že se na 1. května t. r. zúčastnily májových oslav komunistické strany Československa.

Úředním šetřením bylo zjištěno toto:

Dne 27. dubna 1947 konala se v Karvinné schůze správců škol a jejich zástupců za účasti všech politických stran. Byli přítomni též poslanci ústavodárného Národního shromáždění. Na této učitelské schůzi bylo též jednáno o účasti žactva národních škol na průvodech politických stran dne 1. května a bylo dohodnuto a odhlasováno, aby žactvo do 15 let se průvodu nezúčastnilo na základě § 101 škol a vyučovacího řádu.

Tak jako na jiných školách tohoto okresu, bylo oznámeno dětem obecné školy v Prostřední Suché ve všech třídách, že podle škol a vyučovacího řádu je zakázáno dětem do 15 let zúčastniti se politických průvodů.

Podle protokolu sepsaného okr. škol inspektorem Františkem Buskem s říd. učitelem Janem Moravcem dne 29. května 1947, se stalo toto:

Dne 2. května 1947 hlásily děti, že dvě žákyně 4. tř. obecné školy I., a to Ludmila Pastrňáková a Danuše Šataníková byly na táboru 1. května. Řídící učitel potrestal je za neuposlechnutí a porušení kázně ve škole klepnutím školního pravítka, velikosti 50 cm dl. a 4 cm šir., aniž by měl v úmyslu způsobiti jim bolest. Konstatuje, že to oběma nezpůsobilo žádnou bolest, neboť se k tomu chovaly celkem lhostejně. Na otázku, co dělaly v Orlové, obě odpověděly, že byly v kině a v loutkovém divadle. Řídící učitel protokolárně prohlásil, že je netrestal za účast na táboru, ježto dle sdělení obou žákyň zúčastnily se průvodu na Orlové na přání rodičů. Celá záležitost klidně proběhla a řídící učitel pokračoval ve vyučování. Protokolárně bylo zjištěno, že od uplynutí vyšetřování tohoto případu ve třídě uplynuly celé tři týdny, než byl uveřejněn v časopise Nová Svoboda v Ostravě článek poslankyně Weberové, v němž byl říd. učitel Moravec těžce obviněn. Úředním setřením bylo dále zjištěno, že do dnešního dne nepoužily obě žákyně lékař. ošetření, které bylo nevyhnutelné tehdy, kdyby je byl řídící učitel Moravec zbil, jak se v interpelaci tvrdí, nebo kdyby jim byl tak ublížil, jak tvrdí článek v Nové Svobodě.

Žákyně Libuše Pastrňáková vypověděla protokolárně dne 11. června 1947 o celé věci toto:

Bylo jí známo, že byl vydán zákaz účasti školních dětí v politických průvodech 1. května. Sdělila to také doma rodičům. Dne 2. května 1947 ohlásila ve škole spolužačka Jiřina Bolková, že Libuše Pastrňáková a Danuše Šataníková se zúčastnily průvodu 1. května. Řídící učitel je zavolal a tázal se jich proč tam byly, když jim četl oběžník, jímž se účast zakazovala. Netrestal Libuši Pastrňákovou ani Danuši Šataníkovou. Obě si sedly do lavice. Jarmila Muroňová pak hlásila řídícímu učiteli Moravcovi, že obě dvě jmenované a ještě jiné 4 žákyně nebyly ve středu 30. dubna 1947 ve vyučování jazyka ruského. Řídící učitel je zavolal ke stupni a každou uhodil jednou pravítkem a také dvě jmenované ještě jednou, protože neuposlechly nařízení ohledně 1. května. Žákyně pak vypovídá, že "potom nebylo nic". Po vyučování šly děti domů. Libuše Pastrňáková doma nic neřekla. Danuše Šataníková řekla matce, že ji řídící učitel dvakráte uhodil do dlaní pravítkem. Paní Šataníková druhého dne řekla z okna paní Pastrňákové, která šla do konsum. družstva Budoucnost, zda ví o tom, že i její dcera byla potrestána řídícím učitelem. Když se paní Pastrňáková tázala dcery, proč jí nic neřekla, odpověděla, že to ani nestálo za to a že nechtěla maminku hněvat.

Orgány ministerstva školství a osvěty, okresní a zemský školní inspektor zjistili, že řídící učitel klepl obě žákyně pravítkem po dlani pro neuposlechnutí příkazu daného ve škole a tím pro porušení škol. kázně a ne z motivu politického. Toto potrestání pak učinil teprve tehdy, až se zjistil jiný přestupek u týchž i jiných žákyň (neúčast v hodině ruského jazyka). Klepnutí pravítkem nezanechalo u žákyň bolestivých následků, tím méně pak nějakých viditelných stop. Důkazem toho je, že žákyně klidně se zúčastnily vyučování a že ani ony ani jejich rodiče nehledali lékařské ošetření, ani nepředložili stížnost doloženou lékařským posudkem. Klepnutí pravítkem po dlani nemůže býti kvalifikováno jako "zbití" školních dětí. V důsledku zjištěných skutečností odpovídám na dotaz interpelujících poslanců, že řídícího učitele Jana Moravce nehodlám úřadu učitelského zprostiti.