Usnesením vlády ze dne 16. července 1946
bylo v rámci přípravných opatření
k provádění budovatelského vládního
programu ministru financí mezi jiným uloženo:
1. aby předložil do konce září
1946 návrh, jak upraviti úrokovou míru tak,
aby odpovídala nynějšímu stavu národního
hospodářství a podporovala jeho další
rozvoj;
2. aby za účelem dokončení organisace
našeho peněžnictví do konce roku 1946
a) předložil osnovu normy, kterou se zřizuje
Národní rada peněžnictví se svým
oblastním orgánem jako vrcholný orgán
všech sektorů peněžnictví;
b) učinil opatření, aby byla urychleně
koordinována činnost jednotlivých bank, zejména
též specialisací podle výrobních
sektorů, a aby se provedlo zjednodušení jejich
organisace a provozu;
c) učinil opatření ke koordinaci mezi bankami
a ostatními druhy peněžních ústavů
za účelem vyloučení nezdravé
konkurence;
d) předložil návrh opatření na
oddělení financování provozu od financování
investicí, které má býti vyhrazeno
zvláštním investičním ústavům;
3. aby předložil spolu se zúčastněnými
ministry návrhy příslušných nařízení,
po případě aby vydal potřebná
opatření, kterými by
a) se upravilo financování provozu národních
podniků podle vládního programu,
b) se podporovaly všechny formy bezpeněžního
placení.
Na základě tohoto vládního usnesení
byly v ministerstvu financí vypracovány příslušné
návrhy pro vládu, a to tři návrhy
vládních usnesení, jeden návrh vládního
nařízení a sedm návrhů zákona,
a byly předloženy vládě k příslušnému
projednání. Tyto návrhy jsou:
1. návrh vládního usnesení na koncentraci
a specialisaci bank-národních podniků (č.
j. 66.123/47-III/5 ze dne 17. dubna 1947).
2. Návrh vládního usnesení na zřízení
Investiční banky-národního podniku
a na současnou likvidaci Československého
reeskontního a lombardního ústavu (č.
j. 58.072/47-III/6 ze dne 3. IV. 1947).
3. Návrh vládního usnesení na likvidaci
Pražské súčtovací banky-národního
podniku (č. j. 92.710/47-III/ 5 ze dne 17. dubna 1947).
4. Návrh vládního nařízení
- přepracované znění -, kterým
se provádějí některá ustanovení
dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945,
č. 102 Sb., o znárodnění akciových
bank (č-j. 175.298/46-III/5 ze dne 16. III. 1947).
5. Návrh zákona - přepracované znění
- o úpravě platebního styku bez hotových
(č. j. 56.601/47-III/5 ze dne 9. IV. 1947).
6. Návrh zákona o Peněžní radě
(č. j. 8.796/47-III/5).
7. Návrh zákona o peněžních ústředích
(č. j. 86.671/47-III/5).
8. Návrh zákona o okresních záložnách
(č. j. 90.171/47-III/7).
9. Návrh zákona o Národní bance Československé
(č. j. 65.494/47-III/1).
10. Návrh zákona o platidlech československé
měny (č. j. 38.126/47-III/1).
11. Návrh zákona, kterým se upravuje financování
a finanční kontrola některých národních
podniků (č. j. 291.945/46-IH/5).
Již koncem září 1946 byla vládě
předložena osnova zákona, kterým se
stanoví úrokové sazby.
Tyto návrhy řeší nejen organisaci bankovnictví,
nýbrž celého našeho peněžnictví.
Pokud jde o bankovnictví, jest po právní
stránce vláda povolána upraviti tuto otázku,
neboť je k tomu zmocněna bankovním dekretem
č. 102/1945 Sb. Vládě podle § 19, odst.
1 tohoto dekretu přísluší totiž
udělovati souhlas ke zřizování, slučování
nebo zrušování bank. Příslušný
návrh podává ministr financí. Podle
§ 33 dekretu má vláda vydati nařízením
podrobné předpisy k jeho provedení, protože
ustanovení tohoto dekretu jsou jen ustanoveními
rámcovými a potřebují podrobnější
výplně.
Pokud jde o organisaci peněžnictví, byly vládě
předloženy shora uvedené návrhy, resp.
některé tyto návrhy jsou ve stadiu připomínkového
řízení. Všechny shora uvedené
návrhy byly vypracovány v ministerstvu financí
za spolupráce a za účasti spolupracovníků
z odborných kruhů a za účasti odborných
zájmových korporací. V jednotlivostech se
ke shora uvedeným návrhům poznamenává:
Ad 1.: Návrh na koncentraci a specialisaci bank byl předběžně
projednáván v řadě schůzí
Ústřední správy bank, která
podle bankovního dekretu byla zřízena k jednotnému
řízení společných věcí
bank. V této správě zasedají zástupci
jak českých bank, tak i bank slovenských.
Problémem koncentrace a specialisace bank zabývala
se též drahnou dobu Měnová a finanční
komise při Hospodářské radě.
Ad 2.: Tento návrh má stejně jako návrh
ad 1. svůj právní podklad v § 19, odst.
1 bankovního dekretu č. 102/1945 Sb. Problém
zřízení Investiční banky byl
projednáván napřed v komisi odborníků,
t. j. v Měnové a finanční komisi Hospodářské
rady a byl i jinak prodiskutován nejinteresovanějšími
odbornými místy, zejména zemskými
peněžními ústavy a Československým
reeskontním a lombardním ústavem.
Ad 3.: Otázka zrušení Pražské súčtovací
banky byla projednávána předběžně
ve schůzích Ústřední správy
bank, které podle § 15 bankovního dekretu č.
102/45 Sb. přísluší jednotné
vedení společných věcí bank.
Tento návrh má svůj právní
podklad rovněž v § 19, odst. 1 bankovního
dekretu.
Ad 4.: Tento návrh byl dlouhou dobu předmětem
jednání nejpovolanější odborné
bankovní instituce, t. j. Ústřední
správy bank. Byl projednán též Hospodářskou
radou a byl dán k disposici i odborníkům
jednotlivých politických stran. Byl také
předmětem jednání Měnové
a finanční komise Hospodářské
rady.
Ad 5.: Na tomto návrhu zákona pracovali vedle odborníků
ministerstva financí také odborníci z oboru
peněžnictví. Návrh byl předmětem
jednání Ústředního svazu peněžnictví
jakožto vrcholné organisace peněžnictví
a byl projednán také v Měnové a finanční
komisi Hospodářské rady.
Ad 6.: Tento návrh je předmětem meziministerského
připomínkového řízení.
Předběžně byl problém zřízení
Peněžní rady projednán odbornými
zájmovými kruhy, zejména Ústředním
svazem peněžnictví, a byl také předmětem
jednání Ústřední správy
bank. Problémem zřízení Peněžní
rady zabývala se ve svých schůzích
také Měnová a finanční komise
Hospodářské rady.
Ad 7.: Návrh osnovy zákona o peněžních
ústředích byl rozeslán se souhlasem
vlády do meziministerského připomínkového
řízení a byl též zaslán
k podání dobrého zdání vrcholné
organisaci peněžnictví Ústřednímu
svazu peněžnictví, dále Národní
bance Československé, Ústřední
správě bank a Pojišťovací radě.
Problémem peněžních ústředí
zabývala se již dříve Měnová
a finanční komise při Hospodářské
radě.
Ad 8.: Také tato osnova byla rozeslána se svolením
vlády do meziministerského připomínkového
řízení. Otázkou združstevnění
okresních záložen hospodářských
zabývaly se již před delší dobou
odborné peněžní kruhy, zejména
Ústřední rada družstev, u níž
byla vytvořena zvláštní komise pro studování
této otázky, a Ústřední svaz
peněžnictví. Osnova byla rozeslána mimo
zúčastněným ministerstvům také
Ústřednímu svazu peněžnictví,
Národní bance Československé, Ústřední
radě družstev a Ústřední správě
bank. Také touto otázkou zabývala se Měnová
a finanční komise.
Ad 9. a 10.: Tyto návrhy byly předběžně
projednány s odbornými zájmovými kruhy,
zejména pak s Národní bankou Československou,
jíž se nová úprava nejvíce dotýká.
Také Měnová a finanční komise
se zabývala těmito problémy.
Ad 11.: Otázkou zabývala se v řadě
schůzí Měnová a finanční
komise ještě před vypracováním
návrhu zákona. Návrh byl před rozesláním
do připomínkového řízení
předložen k odbornému posouzení Ústřednímu
svazu peněžnictví, Národní bance
Československé, Ústřední správě
bank, Ústřednímu svazu průmyslu a
Ústřednímu svazu obchodu, jakožto nejvíce
interesovaným odborným korporacím. Osnova
byla nyní rozeslána se souhlasem vlády do
meziministerského připomínkového řízení
a znovu byla předložena k posouzení Ústřednímu
svazu peněžnictví, Národní bance
Československé a Ústřední správě
bank.
Shora uvedených 11 návrhů bylo také
předloženo na přání některých
členů vlády před připomínkovým
řízením ještě všem členům
vlády, aby měli možnost posouditi všechny
tyto osnovy v jejich souhrnu.
Bylo tudíž učiněno vše, aby tyto
zajistě složité otázky byly řešeny
ve vzájemné souvislosti a to zákonem, kde
je to nutno vládním nařízením,
kde jde jen o provedení zákonných předpisů,
nebo jen vládním usnesením, kde k tomu zákon
vládu zmocnil, jako je tomu na př. podle §
19, odst. 1 bank. dekretu č. 102/1945 Sb., podle něhož
přísluší vládě udíleti
souhlas ke zřizování, slučování
a zrušování bank. Při tom žádné
z těchto opatření se neděje bez účasti
odborníků z kruhů hospodářských,
zvláště peněžních.
Z těchto důvodů nejsem ochoten
1. uznati, že koncentraci a specialisaci bank-národních
podniků nelze řešiti pouhým vládním
usnesením, nýbrž že vyžaduje formu
zákona;
2. dáti vypracovati po dohodě s odborníky
z kruhů bankovních osnovu novely, která by
odstranila domnělé nedostatky bankovního
dekretu a nově upravila organisaci peněžnictví.
Nehodlám totiž učiniti předmětem
jednání novelisaci znárodňovacího
dekretu č. 102/1945 Sb., protože toho není
zapotřebí a protože by to nepřispělo
k žádoucímu klidu v národě, neboť
v každém takovém zásahu by mohl býti
spatřován pokus o odstraňování
revolučních vymožeností;
3. dáti vypracovati po dohodě s odborníky
z kruhů bankovních osnovu zákona o obchodní
činnosti znárodněných bank a okruhu
působnosti bank navzájem a vůči ostatním
složkám peněžnictví zvláště,
jakož i o ostatních otázkách dosud neřešených
dosavadním právním řádem. Projednáním
shora uvedených návrhů osnov ad 1. až
11. vyřeší se všechny stěžejní
otázky našeho peněžnictví, tedy
i problém, nadhozený u č. 3. interpelace.
Při tom poznamenávám znovu, že postup
ministerstva financí v otázce reorganisace bankovnictví
resp. peněžnictví jest právně
zcela korektní a že jednotlivým odborným
a zájmovým skupinám bylo umožněno
zaujmouti k ní stanovisko.