Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Aby byla provedena úprava zemědělského pozemkového vlastnictví, zabírá se státem zemědělská půda (role, luka, zahrady, vinice, chmelnice), pokud na území Československé republiky náleží vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům a

a) buď přesahuje výměru 50 ha nebo

b) bez ohledu na výměru není od 1. ledna 1935 - pokud jde o půdu získanou dědictvím, již po dvě generace - trvale obhospodařována vlastníkem a nejde o případy, kdy vlastníku okolnostmi na jeho vůli nezávislými (stáří, nemoc, vdovství nebo nezletilost a pod.) nebo z důvodu veřejné funkce bylo zabráněno osobně hospodařiti. Další podmínkou je skutečnost, že výnos z této půdy není jediným nebo hlavním zdrojem obživy vlastníka a jeho rodiny.

(2) Ustanovení odstavce 1, písm. b) nelze použíti u půdy propachtované svazky územní samosprávy.

(3) Manželé nerozvedení považují se za osobu jedinou.

(4) Vlastník zemědělské půdy, uvedené v odst. 1 má nárok, aby mu dle jeho volby byla ponechána v neomezeném vlastnictví zemědělská půda nejvýše ve výměře 50 ha [odst. 1, písm. a)] po případě 1 ha [odst. 1, písm. b)].

(5) K účelům tohoto zákona použije se též zemědělské půdy, která je ve vlastnictví státu.

Tento zákon se nevztahuje:

a) Na vlastnictví do výměry 1 ha zemědělské půdy,

b) na pozemkový majetek obecně prospěšných nadací, jichž obecná prospěšnost bude potvrzena příslušným zemským národním výborem,

c) na hospodářské celky, které dosavadním způsobem obhospodařování představují výjimečné hodnoty, jak statky sloužící k účelům vědeckým, školním, pokusnickým, šlechtitelským a hřebčíny.

Záborem uvedeným v § 1 nabývá Československá republika práva zabraný majetek přejímati a přidělovati.

(1) Převzatá půda bude přidělena do vlastnictví

a) malozemědělcům k doplnění jejich zemědělského závodu na závod hospodářsky soběstačný,

b) zemědělským zaměstnancům včetně příslušníků zemědělských rodin činných v zemědělství a malozemědělcům, zejména krajanům vracejícím se do vlasti (ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti) k vytvoření soběstačných zemědělských závodů,

c) vyučeným zahradníkům k provozování zahradnictví a ovocnářství ve výměře do 3 ha,

d) obcím k zajištění stavebního rozvoje v rámci schváleného zastavovacího plánu a

e) dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení do výměry 0.2 ha.

(2) Uchazeči uvedení v odstavci 1 musí také prokázati

a) že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle § 1 nebo 2 ústavního zákona č. 74/1946 Sb.,

b) že jsou české nebo slovenské národnosti, soudně bezúhonní a národně i státně spolehliví. Ustanovení o národnosti neplatí u osob jmenovaných v §§ 1 - 6 zákona ze dne 19. prosince 1946. č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního odboje za osvobození. Pokud jde o osoby, uvedené v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé neb maďarské.

(3) Přednostní právo na příděl půdy mají oprávnění uchazeči (odst. 1), kteří se vyznamenali a zasloužili v národně osvobozovacím boji, zejména vojáci a partyzáni, bývalí političtí vězňové a deportovaní a jejich rodinní příslušníci i zákonní dědicové, jakož i pachtýři a rolníci poškození válkou.

(4) Příděl podle tohoto zákona nemůže obdržeti, kdo bez vážných důvodů opustil půdu, která mu byla přidělena při provádění prvé nebo druhé pozemkové reformy.

(5) Vyžaduje-li toho potřeba půdy, může býti pozemkový majetek, získaný podle tohoto zákona, směněn za půdu jinou.

(1) Za půdu, která bude převzata podle tohoto zákona přísluší vlastníku náhrada ve výši čtyř pětin ceny obvyklé v místě ke dni 20. června 1939.

(2) Přídělová cena nesmí překročiti cenu v místě ke dni 20. června 1939 obvyklou.

(3) Zvláštním zákonem bude upraveno vyrovnání knihovních závad, břemen a patronátů na přidělované půdě váznoucích pokud nebudou přidělencem převzaty.

(4) Je-li půda převzata podle § 1 v nájmu (pachtu) ruší se nájemné (pachtovní) smlouvy. Je-li však nájemcem (pachtýřem) osoba jmenovaná v § 4, odst. 1 má přednostní nárok na příděl. Jinak má nájemce (pachtýř) nárok na náhradu nákladů, učiněných na novou úrodu.

(5) O zabezpečení zaměstnanců na půdě, která bude převzata podle tohoto zákona, platí obdobně předpisy zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb. Podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením.

(1) Ustanovení tohoto zákona nebude použito v případech, kdy vlastník pozemkového majetku jmenovaného v § 1, odst. 1 do šesti měsíců od vyhlášení tohoto zákona dobrovolně v dohodě s místním sdružením Jednotného svazu českých zemědělců (na Slovensku Jednotného sväzu slovenských rolníkov) a se schválením úřadu uvedeného v § 9 prodá, řídě se zásadami tohoto zákona, osobám jmenovaným v § 4 půdu uvedenou v § 1, odst. 1.

(2) Nedojde-li k prodeji podle odst. 1, bude pozemkový majetek, uvedený v § 1, odst. 1, převzat podle tohoto zákona za šetření předpisu § 5, odst. 1.

Soustředí-li se po vyhlášení tohoto zákona ve vlastnictví jediné osoby, týchž spoluvlastníků, nerozvedených manželů, nebo rodičů a dětí prvého stupně, nemajících dosud samostatné domácnosti, pozemkový majetek, přesahující výměru uvedenou v § 1, odst. 1, písm. a), stane se tento majetek předmětem řízení podle tohoto zákona.

(1) Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem majetku, uvedeného v § 1, jakož i majetku získaného podle tohoto zákona, vyžaduje svolení úřadu jmenovaného v § 9. Tento úřad uděluje svolení, může uložiti podmínky a učiniti výhrady. Právní jednání bez tohoto svolení je neplatné.

(2) Svolení není třeba, jde-li o zcizení nebo pacht mezi manžely nebo s rodičů na potomky a jejich manžely.

(1) Úkoly tímto zákonem státu svěřené obstarává Národní pozemkový úřad, který se tímto zákonem zřizuje. Úřad podléhá vládě, jeho předsedu a náměstky jmenuje k návrhu vlády president republiky, správní výbor, složený ze 12 členů, jmenuje vláda k návrhu Jednotného svazu českých zemědělců a Jednotného sväzu slovenských rolníkov.

(2) Na Národní pozemkový úřad přechází působnost ministerstva zemědělství a Národního pozemkového fondu, svěřená jim dekrety presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb. a ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb. a vládním nařízením ze dne 8. září 1945, č. 70 Sb., jakož i působnost přikázaná ministerstvu zemědělství vládním nařízením ze dne 25. ledna 1935, č. 22 Sb.

(3) Bližší ustanovení o organisaci tohoto úřadu, jeho působnosti, jakož i o řízení podle tohoto zákona budou upravena zvláštním zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni ministři.

Nové poměry hospodářské a sociální v osvobozeném státě vyžadují i spravedlivější úpravu držby zemědělské půdy.

Po konfiskaci půdy Němců, Maďarů, nepřátel a zrádců republiky podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb. a urychleném rozdělení této půdy podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., znamená osnova zákona o revisi první pozemkové reformy, provedené podle zákona záborového, první krok směřující ke spravedlivější úpravě pozemkového vlastnictví. Ježto však lze očekávati, že ani tímto opatřením nebude dosaženo uspokojení schopných bezzemků a malých a středních zemědělců, dává tato osnova další možnost pokračovati v nastoupené cestě za úpravou pozemkového vlastnictví až k jejímu spravedlivému provedení, a to formou záboru a přídělu této půdy oprávněným uchazečům.

Osnova, snažíc se splniti tento úkol, vychází ze zásady, že půda patří tomu, kdo na ní pracuje. Proto podrobuje záboru jednak půdu, na níž vlastník bez vážných důvodů osobních nehospodaří trvale od 1. ledna 1935, jednak půdu získanou dědickou posloupností, t. j. půdu, která v držení rodu je již delší dobu, ale dočasný vlastník na ní nehospodařil již po dvě generace. V obou těchto případech lze půdu převzíti bez ohledu na její výměru, avšak jen tenkráte, nebude-li tím ohrožena existence vlastníka nebo jeho rodiny.

Konečně podléhá záboru i půda, na níž vlastník zemědělec sice hospodaří, ale výměra jeho pozemkového vlastnictví přesahuje výměru středního podniku zemědělského, t. j. výměru 50 ha půdy zemědělské, za niž se považují role, luka, zahrady, vinice, chmelnice, jak definoval již zákon záborový. Při této kategorii půdy dává osnova vlastníku nárok na ponechání maximální výměry 50 ha s právem volby obdobně podle ustanovení § 11, věty 1 zákona.

Pokud jde o uchazeče o příděl, přidržuje se osnova v zásadě okruhu stanoveného dekrety č. 12 a 28 z r. 1945, rozšiřuje jej však o příslušníky rodiny zemědělce, činné v zemědělství, dále o uchazeče z řad zahradníků a výslovně pamatuje na krajany vracející se do vlasti. Přednostní nárok přiznává účastníkům odboje zahraničního i domácího, příslušníkům jich rodin a pozůstalým po nich, jakož i pachtýřům a rolníkům poškozeným válkou. Naproti tomu vylučuje z přídělu osoby, které, obdrževše přídělem půdu v prvé nebo druhé pozemkové reformě opustili tento příděl bez vážných důvodů a tím dali najevo, že není u nich správného poměru k půdě.

Pro bezzemky a malé a střední zemědělce stanoví se výměra přídělu tak, aby přídělem vznikaly jen soběstačné usedlosti.

Osnova je vedena snahou, aby úpravu pozemkové držby provedly si zúčastněné strany samy pokud možno bez zásahů úřadů, neboť tímto způsobem možno provedení této úpravy značně urychliti. Z toho důvodu určuje nabývací cenu cenou v místě obvyklou, které může vlastník půdy úpravou dotčené docíliti při dobrovolném odprodeji osobám, jež osnova kvalifikuje jako uchazeče. Naproti tomu při převzetí podle tohoto zákona obdrží vlastník pouze čtyři pětiny toho, co by obdržel při dobrovolném odprodeji.

Způsob určení odškodnění knihovních věřitelů a jiných osob knihovně oprávněných ponechává se zákonu zvláštnímu.

Pokud jde o patronátní práva a povinnosti, lze důvodně míti za to, že těchto případů se vyskytne poměrně málo po provedení revise první pozemkové reformy půjde v řízení podle tohoto zákona hlavně o t. zv. půdu selskou, na níž patronátní povinnosti budou váznouti zřídka. Přesto však osnova vyhrazuje vydání bližších předpisů o náhradě za zaniklé patronáty zvláštnímu zákonu.

Z navrhované úpravy pozemkového vlastnictví nutno z důvodů sociálních vyjmouti jednak drobný majetek zemědělský, který vlastník trvale neobhospodařuje (§ 2 písm. a), jednak majetek obecně prospěšných nadací, jichž obecnou prospěšnost potvrdí příslušný zemský národní výbor (§ 2, písm. b). Z důvodů vědeckého bádání, pokroku zemědělské výroby, jakož i z důvodů zahraničně obchodní politiky nutno vyjmouti zemědělské podniky, které jako statky školní, pokusnické, šlechtitelské nebo sloužící účelům vědeckým představují výjimečné hodnoty hospodářské (§ 2, písm. d).

Ježto úprava pozemkového vlastnictví má býti trvalou, je nutno zabrániti koncentraci půdy, k čemuž slouží ustanovení § 7.

Aby předčasné disposice pozemkovým majetkem, který bude dotčen tímto zákonem, nemařily řízení a účel tohoto zákona, je nutno podrobiti je úřednímu schválení, právě tak, jako disposice půdou podle tohoto zákona získanou.

Pokud při provádění tohoto zákona bude třeba řízení v nejvyšší stolici, je nutno, aby bylo svěřeno ústřednímu úřadu, ustavenému podle zásad lidově demokratických, t. j. řízenému zástupci lidu. Ministerstvu zemědělství, do jehož příslušnosti by toto řízení spadalo, je za dnešních zcela mimořádných poměrů v zemědělské výrobě nutno dáti možnost, aby se cele věnovalo péči o povznesení této výroby, tvořící základ síly a bezpečnosti státu. Z téhož důvodu jeví se účelným, aby Národnímu pozemkovému úřadu byly svěřeny i práce, spojené s prováděním konfiskace a osidlení podle dekretů presidenta republiky č. 12 a 28 z roku 1945, které dosud vykonává IX. odbor ministerstva zemědělství, jednak Národní pozemkový fond. Tímto opatřením bude odstraněna tato zbytečná dvojí kolej a dosáhne se plného využití úřednických sil, kteroužto skutečnost při připravovaných úsporných opatřeních ve veřejné správě nelze přehlížeti. Konečně Národní pozemkový fond, jenž následkem nedosti jasné a nedomyšlené struktury není ani úřadem ani fondem v pravém slova smyslu, byl by nahrazen ústředním úřadem.

Osnova stanoví pouze zásady pro úpravu vlastnictví k zemědělské půdě a ponechává jich provedení zvláštnímu zákonu, který dá bližší předpisy i o ustavení a působnosti Národního pozemkového úřadu, jakož i o řízení podle tohoto zákona.

Úhrada nákladu s provedením zákona spojeného bude hrazena z rozdílu mezi náhradou, jež připadne vlastníku zabrané půdy (§ 5, odst. 1) a cenou přídělovou (§ 5, odst. 2).