Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vláda učiní, pokud se tak již nestalo, - a to, bude-li toho třeba, nařízením - všechna opatření nutná k vnitrostátnímu provedení dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb. (dále jen "dohoda"), ujednání souvisících s touto dohodou, jakož i rozhodnutí smíšené komise, zřízené podle čl. X dohody, a to zejména pokud jde o nakládání movitým majetkem ve smyslu čl. VI dohody a o poskytnutí náhrady za nemovitý majetek ve smyslu čl. VII dohody.

(1) O tom, jsou-li podle konfiskačních předpisů splněny podmínky pro konfiskaci (přechod na stát) majetku, na nějž se vztahují ustanovení čl. VII dohody, rozhoduje s konečnou platností osidlovací úřad. Tyto podmínky se považují za splněné, byla-li osoba, které tento majetek náležel, přestěhována do Maďarska (odstavec 3). Tento majetek spravuje Fond národní obnovy, a to odděleně od ostatního majetku jím spravovaného. Naloží s ním podle zásad, které stanoví vládní nařízení, osidlovací úřad, a to, jde-li o zemědělský majetek, v dohodě s ministerstvem zemědělství, které může tuto svou působnost na Slovensku přenésti vyhláškou v Úředním listě na pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy. Při tom se především přizná Čechům a Slovákům, kteří se podle dohody přistěhují na území Československé republiky z Maďarska, náhrada podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska. Ustanovení vět třetí až páté se nevztahují na majetek uvedený v § 18 dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(2) Konfiskačními předpisy se rozumějí předpisy o konfiskaci nepřátelského majetku, vydané po 5. květnu 1945, na Slovensku po 29. srpnu 1944.

(3) Osobami přestěhovanými do Maďarska se rozumějí osoby, které byly podle dohody přestěhovány nebo se podle dohody nebo ujednání s ní souvisících za takové považují, s výjimkou osob, na něž se vztahují ustanovení čl. VIIl. věty první dohody.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Hlavním účelem osnovy je umožniti transformování všech mezinárodních ujednání o československo-maďarské výměně obyvatelstva do vnitrostátního právního řádu. Z dosavadních mezinárodních ujednání sem spadá především dohoda mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb. (dále jen "dohoda"), s připojeným dodatkem, který je její doplňující součástí, a zároveň podepsaným protokolem o první etapě jednání o vyřešení otázky maďarského obyvatelstva v Československu a slovenského a českého obyvatelstva v Maďarsku. Dohoda s dodatkem byla podepsána v Budapešti dne 27. února 1946, československá vláda ji schválila dne 5. dubna 1946, Prozatímní Národní shromáždění s ní vyslovilo souhlas dne 12. dubna 1946 a president republiky ji ratifikoval dne 14. dubna 1946. Mezinárodní účinnosti nabyla dnem výměny ratifikačních listin, což se stalo dne 15. května 1946. K bližšímu provedení dohody a dodatku k ní vyměnil státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí s maďarským ministrem zahraničních věcí podle zmocnění vlády 6 dopisů ze dne 27. února 1946 a u příležitosti výměny ratifikačních listin dne 15. května 1946 byly vyměněny další 3 dopisy, týkající se výkladu dohody. Konečně sem spadají také instrumenty, týkající se výkladu a provedení dohody, které čsl. vláda schválila dne 13. června 1947, a to: zápis, protokol, dopis k protokolu, ujednání o transferu hotovostí vyměňovaných osob, dopis k tomuto ujednání a ujednání týkající se vázaných hotovostí a cenných papírů a dlužných daní, dávek a poplatků.

K ulehčení provádění dohody byla zřízena čsl.maďarská smíšená komise (viz čl. X dohody), jejíž rozhodnutí jsou smluvní strany povinny provésti (viz čl. XI, odst. 3 dohody). Tato smíšená komise vydala dosud 40 rozhodnutí, která byla vzata na vědomí čsl. vládou a jsou publikována v Úředním listě republiky Československé a na Slovensku též v Úředním věstníku. I tato rozhodnutí smíšené komise je nutno vnitrostátně provésti.

Transformaci provede podle § 1 vláda nařízením, aby se tak umožnil pružnější postup, jak je to účelné vzhledem k povaze této materie a vzhledem k tomu, že lze očekávati ještě další rozhodnutí smíšené komise, jež po případě pozmění rozhodnutí dřívější, a jimž bude nutno přizpůsobovati i vnitrostátní právní stav.

K tomu by bylo ještě uvésti, že dohoda byla vnitrostátně částečně již provedena, a to pokud jde o důsledky státoobčanské, ústavním zákonem č. 179/1946 Sb., pokud pak jde o náhradu Čechům a Slovákům za majetek, který zanechali v Maďarsku, ustanovením § 1, odst. 3 zákona č. 75/1946 Sb. Za provedené nutno pokládati také ustanovení čl. VII, věty první dohody, a to konfiskačními předpisy československými, čemuž se dává výraz v § 2 osnovy.

V § 2 osnovy jsou ustanovení kompetenční a dále jsou tu stanoveny základní zásady týkající se majetku, na nějž se vztahuje čl. VII dohody. Jak bylo již vpředu uvedeno, zůstává nemovitý majetek Maďarů přestěhovaných ve smyslu dohody - přesto, že se zaň má poskytnouti náhrada - majetkem konfiskovaným podle příslušných vnitrostátních konfiskačních předpisů. Deklaratorní výrok o konfiskaci tohoto majetku má podle osnovy vydávati vždy osidlovací úřad bez ohledu na to, o jaký majetek jde, při čemž se v zájmu co největší jednoduchosti a v souhlase s čl. VII dohody presumuje splnění konfiskačních podmínek již z té okolnosti, že jde o přestěhovalce do Maďarska ve smyslu dohody.

Přesun kompetence k rozhodování o konfiskaci na osidlovací úřad je odůvodněn nutností soustřediti veškerou agendu, týkající se majetku, na nějž se vztahuje čl. VII dohody, u jednoho úřadu, který provádí celou výměnnou akci obyvatelstva s Maďarskem, a má proto i přesné znalosti o majetku sem spadajícím. S ohledem na to, že tento majetek, pokud zůstane na čsl. území, tvoří zvláštní masu, která je určena v první řadě pro české a slovenské reemigranty z Maďarska a musí být zvlášť vyúčtována, je nutno tento majetek spravovati samostatně a účetně odděleně, a to opět jediným orgánem, pro kteroužto funkci se hodí nejlépe Fond národní obnovy, který má k tomu potřebné personální i věcné vybavení.

Tomuto jednotnému hledisku nutno pak důsledně podrobiti i další nakládání s tímto majetkem, zejména jeho příděl reemigrantům, což osnova svěřuje v zájmu účelnosti osidlovacímu úřadu, který celé přesídlení provádí. Toto soustředění veškeré souvislé agendy u jednoho orgánu má značný význam ovšem i pro přesídlence, kteří se ve všech těchto záležitostech mohou obraceti na jediný úřad, a odpovídá i faktickému stavu této agendy, jak ji osidlovací úřad pro Slovensko začal z praktických důvodů a v zájmu usnadnění přesídlení administrativně již prováděti. Šetření zájmů zemědělského osídlení je zaručeno tím, že nakládání zemědělským majetkem se bude díti v dohodě s ministerstvem zemědělství, na Slovensku podle jeho pověření po případě s pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy.

Zásady pro příděl majetku, jehož se týká čl. VII dohody, stanoví vláda nařízením; při tom bude nutno příděl tohoto majetku reemigrantům z Maďarska, jakožto náhradu ve smyslu § 1, odst. 3 zák. č. 75/1946 Sb., provésti co nejjednodušším a nejrychlejším řízením. Majetek, který zbude po uspokojení reemigrantů, byl by začleněn do všeobecného přídělu a naloženo s ním jako s ostatním konfiskovaným majetkem.

Předpisy o konfiskaci nepřátelského majetku, vydanými po 5. květnu 1945, na Slovensku po 29. srpnu 1944 (viz § 2, odst. 2), rozumí osnova:

1. nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 27. února 1945, č. 4 Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa,

2. dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa,

3. nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a

4. dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy,

Za osoby přestěhované do Maďarska se podle § 2, odst. 3 osnovy pokládají osoby, které se podle dohody a ujednání s ní souvisících včítají do kvoty přestěhovalců. Do této kvoty se nezapočítávají osoby, které se dopustily trestných činů podle §§ 1 až 4 nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR; na tyto osoby se také nevztahují výhody podle čl. VI a VII dohody.

Osnova nemá zvláštních rozpočtových důsledků.