Okresní úřad ochrany práce v Českém Těšíně hodlal podle zákonů a nařízení republiky Československé přemístiti do jiných pracovních oborů ty nekvalifikované cizí státní příslušníky, kteří jsou zaměstnáni v železárnách v Třinci na Těšínsku po roku 1938, a to bez povolení ministerstva národní obrany a nahraditi je kvalifikovanými dělníky státní příslušnosti československé, kteří byli v těchto železárnách zaměstnáni před okupací Těšínska, t. j, před rokem 1938. Upozorňuje se, že železárny v Třinci náleží mezi ty průmyslové objekty, na něž se vztahuje ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., zejména § 21, odst. 1, § 22, odst. 1, 3, 4, 6 a vlád. nařízení ze dne 3. července 1936, č. 197 Sb. z. a n. o podnicích důležitých pro obranu státu.

V českotěšínském okrese, t. j. v obvodu, který podléhá okresnímu úřadu ochrany práce v Českém Těšíně, nachází se jenom jediný větší podnik, t. j Báňská a hutní společnost, národní podnik, železárny v Třinci. Po osvobození v roce 1945 nahrnulo se do tohoto podniku mnoho lidí, kteří utekli z jiných průmyslových odvětví, na př. ze zemědělství a také mnoho cizích státních příslušníků, kteří jsou i nadále zaměstnáváni na takovýchto místech, ke kterým nemají patřičné kvalifikace. Během doby však vracel se stále větší počet čsl. občanů, kteří byli nasazeni v říši, jakož i těch občanů, kteří byli v době okupace, t. j. v r. 1938 z železáren v Třinci vyhozeni a uplatňovali svoje nároky, aby byli přijati zpět do železáren. Avšak vzhledem k tomu, že do Třince se nahrnulo mnoho pracovních sil i cizí státní příslušnosti, nebylo možno tyto osoby, které měly svá práva v tomto podniku, opětně zaměstnati, poněvadž polská závodní rada, která se ihned po převratně tam ustavila, všemi způsoby se bránila proti přijímání těchto osob. Na tento postup závodní rady bylo okresním úřadem ochrany práce častokráte poukazováno, že jest nemyslitelné, aby takový stav nadále trval a že především musíme dbáti, aby ty osoby, které tam již dříve pracovaly, se tam dostaly zpět. Nejsou ale řídké případy, že čsl. státní občané, kteří v době polské okupace byli z Třince vyhozeni a museli prchnouti do bývalého protektorátu, podali si žádost u okresního úřadu ochrany práce, aby byli zpět převedeni do Třince, avšak byli radikálně železárnami v Třinci odmítnuti, že pro ně není volného místa. Tato situace byla zaviněna závodní radou, neboť z nesčetných důkazů jest zjevno, že vším možným způsobem se brání proti tomu, aby se do železáren dostali Češi.

Podle dvouletého plánu jest nyní stanoveno dílčími plány, kolik a v které době ten který podnik má obdržeti pracovních sil, aby mohl zvýšiti svou výrobu a tak 100 % splniti úkoly, které se mu ukládají. Jest povinností závodní rady, aby sama o sobě upozornila vedení podniku, jestliže zjistí, že v podniku jest přebytek zaměstnanců a má povinnost trvati na tom, aby vedení podniku tyto síly dalo k disposici úřadu ochrany práce k přemístění do těch podniků, kde se nedostává pracovních sil. Takový stav jest rovněž v železárnách v Třinci, na což okresní úřad ochrany práce taktéž mnohokráte poukazoval, avšak nikdy nedošlo k porozumění.

Také vzhledem k tomu, že Báňská a hutní společnost podléhá ustanovení § 22 zákona č. 131/36 Sb. na obranu státu, neboť jest spravována vojenským pověřencem, rozhodl cit. úřad, aby byli propuštěni cizí státní příslušníci z tohoto podniku, důležitého pro obranu státu a byli přemístěni tam, kde jest vykazována nutná potřeba pracovních sil, t. j., aby tyto pracovní síly byly převedeny do stavebnictví, kde podle dílčího plánu musí okresní úřad ochrany práce dodati během roku 1947 celkem 3.193 pracovních sil - výnos MSP ze dne 15 února 1947, j. zn. IV-2307-17-2/47.

Aby cizí státní příslušnici mohli býti v železárnách v Třinci zaměstnáni, bylo povinností podniku vyžádati si souhlas vojenské správy, § 22 zák. č. 131/36 Sb., ještě před přijetím cizích státních příslušníků do podniku a v případě, že cizí státní příslušník byl tam již dříve zaměstnán, nejpozději do čtyř týdnů poté, co podnik začal býti spravován vojenským pověřencem. Jelikož však ani podnik, ani závodní rada nežádala souhlas ani o dodatečné schválení povolení zaměstnávání cizinců ve stanovené lhůtě, bylo povinností okresního úřadu ochrany práce, přihlížejíc k ustanovení § 22, odst. 1 a 4 vl. nař. ze dne 3. července 1936 č. 199 Sb., tyto cizí státní příslušníky odčerpati a přeřaditi do těch podniků, na něž se ustanovení tohoto zákona nevztahuje.

Vzhledem k uzavření československo-polské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci a zvláště vzhledem k rozechvělým a zvláštním národnostním poměrům na Těšínsku a zejména v okrese českotěšínském, chtěl okresní úřad ochrany práce tuto záležitost jemným a nenápadným způsobem postupně uvésti v soulad s platnými předpisy. Jest jisté, že v třineckých železárnách pracuje celá řada cizích státních příslušníků, kteří už tam pracovali za býv. republiky a mají svou dlouholetou prací pensijní nároky vůči svému zaměstnavateli. Z tohoto důvodu, aby těmto osobám nebylo křivděno, vyžádal si okresní úřad ochrany práce přípisem ze dne 31. února 1947, čj. II-32 16-A. B. seznam všech cizích státních příslušníků, kde mimo jiné výslovně žádal, aby bylo u každého cizince uvedeno datum jeho vstupu do zaměstnání. Po obdržení tohoto seznamu byly všechny osoby, i polské příslušnosti, které měly třineckými železárnami uvedený vstup před rokem 1938, vyňaty a k postupnému propuštění za účelem přeřazení do jiných podniků byli navrženi všichni ti cizí státní příslušníci, kteří měli datum vstupu do zaměstnání po r. 1938, vyjma jugoslávských učňů, jejichž zaměstnání v železárnách v Třinci zprostředkovalo MSP.

Závodní rada v Třinci a převážně její předseda, když mu byl prostřednictvím ředitelství dán dopis OÚOP dne 6. března 1947 na vědomí, se postavil proti tomuto převádění a osoby mající čs. státní občanství, které OÚOP posílal postupně jako náhradu za cizí státní příslušníky, nebyly přijaty, ačkoliv měly kvalifikaci pro tento závod. Jednalo se mimo jiné u těchto osob i o pracovní síly, které již dříve pracovaly v třineckých železárnách - sám závod píše, že tyto osoby z tohoto důvodu odkládá na pozdější dobu a osoby ze státních služeb - zaměstnanci ČSD - kde MSP svým důvěrným výnosem ze dne 11. února 1947, j. zn. IV-2102-1/47 stanoví, že tito zaměstnanci mají býti převedeni do národních a soukromých podniků na pracovní místa, odpovídající jejich vyučenému povolání.

V obvodu působnosti OÚOP přichází v úvahu právě železárny v Třinci, neboť tyto zaměstnance není možno u soukromých podniků zaměstnati, ježto dle své kvalifikace museli by býti přiděleni k jiné práci, než jaké se vyučili a naopak v železárnách v Třinci jsou zaměstnávány nevyučené pracovní síly na těch místech, kde se vyžaduje vyučení. Jelikož ale ředitelství železáren v Třinci souhlasilo s převedením těchto cizinců do jiných oborů, jeho dopis ze dne 19. března 1947, j. zn. Rpe Stu Kia, v němž uvádí, že jedině závodní rada, totiž její předseda p Cieslar celou věc zdržuje a dotazuje se, zda je k tomu bezpodmínečně nutno míti souhlas závodní rady, odpověděl OÚOP na tento dopis, že souhlasu není třeba a trval na svém rozhodnutí. K tomuto kroku došlo po uvážení všech okolností týkajících se zaměstnávání cizích státních příslušníků, t. j. se zřetelem na zákon č. 131/36 Sb., a na to, že jejich zaměstnání v Třinci je na úkor čsl. státních občanů. OÚOP stanovil termín, aby do 28. března 1947 byli všichni tito cizinci propuštěni. Tento termín byl stanoven proto, že železárny v Třinci odmítly již postupně poslané náhradní síly. Zároveň správa závodu sdělila, že nepropustí-li tyto cizince do konce března 1947, že bude nucena odmítnouti převáděné zaměstnance z veřejné správy pro jejich závod určené přidělovacím výměrem. Nutnost převésti zaměstnance z veřejné správy do jiných podniků byla dána výnosem MSP ze dne 11. února 1947, čj. IV-2102-1/47, kde se stanoví, že akce má býti skončena do 31. března 1947. Proto termín propuštění byl stanoven 2 dny dříve, aby umístění zaměstnanců z veřejné správy bylo uskutečněno a aby termín MSP byl dodržen.

Poněvadž závodní rada záměrně a úmyslně celou věc zdržovala všemi možnými způsoby a překážkami, došlo k tomu, že po sdělení OÚOP, že k propuštění těchto cizinců není třeba souhlasu závodní rady, tito cizinci byli propuštěni dvě hodiny před ukončením poslední směny, což samozřejmě vzbudilo u těchto lidí značný rozruch a nedorozumění. Závodní rada ovšem ihned využila této příležitosti a stěžovala si u okresního bezpečnostního referenta ONV v Čes. Těšíně, který v zájmu udržení klidu ve svém okrese věci se ujal a přišel osobně k OÚOP za účelem zjištění celého postupu. Když shledal, že OÚOP nemá naprosto viny v tomto případě a že postupoval ve smyslu platných předpisů a výnosů, dohodl se na způsobu provedení této akce. Podle ujednání jednalo se pouze o prodloužení doby převedení o několik dnů a část těchto cizinců byla již také předvolána. Na to došel telef. rozkaz MSP, že přeřazení má býti okamžitě zastaveno. Mezitím došel okres. úřadu ochrany práce také dopis závodní rady třineckých železáren, v němž se sděluje, že proti přeřazování cizích státních příslušníků se odvolala k MSP. OÚOP postupně posílal náhradu za tyto cizince a sice čsl. státní občany, z nichž většina nemohla býti v důsledku svého vyučení jinde zaměstnána než v tomto podniku, aby tak byla účelně začleněna a aby se tak uvolnily i zemědělské síly, které po osvobození utekly ze zemědělství.

Při různých jednáních v železárnách v Třinci vždy dokazuje OÚOP, že mají přebytek pracovních sil, avšak návrh OÚOP byl vždy zamítnut s poukazem, že naopak ještě pracovní síly potřebují. Na druhé straně však samy železárny požádaly ZÚOP o převedení aspoň části z 1105 méněschopných osob a odůvodňují to tím, že pro ně musí vydržovati umělá místa. Ovšem v tomto vysokém počtu osob jest většina těch, kteří nemohou bez obtíží vykonávati určité práce a to na důležitých místech a zbytek na těch místech, kde dosud sedí zdraví lidé, kteří by mohli býti jinak využití, čímž by se dala odčerpati značná část zemědělců tam pracujících. K tomu je ovšem zapotřebí dobré vůle především závodní rady, která by měla v prvé řadě míti na zřeteli prosperitu závodu, zabezpečení výroby a to pokud možno minimálními prostředky a s nejmenším možným počtem pracovních sil.

O tom, jak se nezdravě vyvinuly poměry, svědčí protokol p. Pivky, čsl. repatrianta z Polska, který znechucen poměry žádá o souhlas rozvázání pracovního poměru, neboť je stále přehazován z místa na místo, ale nikdy ne v jeho povolání, t. j. jako elektrikář, ačkoliv v tomto oboru pracuje v železárnách v Třinci mnoho nevyučených sil.

K doplnění obrazu celkových poměrů v třineckých železárnách připojujeme několik závažných dokumentů.

Je to především seznam cizích státních příslušníků, kteří pracují v uvedeném podniku:

Dokument číslo 2: Dopis třineckých železáren ze dne 25. února 1947, zn. Rpe/Stu/Kia, z něhož vyjímáme:

"Povolení k zaměstnávání těchto cizinců Vám nezasíláme, ježto naši cizinci prodloužení pracovního poměru nepředložili. Na základě toho chtěli jsme cizince propustiti. Propuštění cizích státních příslušníků nebylo uskutečněno na zákrok předsedy závodní rady".

Dokument číslo 3: Oběžník ministerstva sociální péče č. 30 z 8. února 1947 č. IV-2359-29/1-47, adresovaný všem OÚOP a ZÚOP a týkající se zaměstnávání artistů cizí státní příslušnosti. V tomto oběžníku se také doslovně ukládá OÚOP a ZÚOP tato povinnost:

"Upozorňujeme na ustanovení zdejšího výnosu ze dne 19. dubna 1946, jedn. zn. II-2350-23/4-46 (oběžník č. 116), podle kterého jest třeba v zájmu ochrany domácích pracovních sil, aby si okresní úřad ochrany práce vyžádal - pokud nejde o nábor cizích pracovních sil, organisovaný zdejším ministerstvem - v každém jednotlivém případě před vydáním povolení k zaměstnávání cizince souhlas příslušné zájmové skupiny. Zaměstnávání cizích státních příslušníků bez povolení příslušného okresního úřadu ochrany práce zakládá přestupek, trestný podle ustanovení § 6 vládního nařízení č. 13/1945 Sb."

Dokument číslo 4: Přípis třineckých železáren ze dne 17. března 1947 zn. Rpe/Stu/Kia OÚOP, jímž se prokazuje, že příchod nových (českých) zaměstnanců do podniku by mohl porušit pracovní mír a že se bývalí zaměstnanci ucházeli v železárnách o přijetí do práce. Citujeme z dopisu:

"Zároveň prosíme, abyste sami nikoho nepřidělovali jako náhradu za propuštěného, jelikož bychom takto přidělenou pracovní sílu odmítli v zájmu zachování pracovního míru. Podotýkáme, že se o práci u nás uchází nyní řada našich bývalých zaměstnanců, které odkazujeme na pozdější dobu."

Dokument číslo 5: Přípis třineckých železáren ze dne 19. března 1947 zn. Rpe/Stu/Kia OÚOP, jímž se potvrzuje, že předseda závodní rady Cieslar znemožnil propuštění cizích státních příslušníků a tím i přijetí zaměstnanců z veřejné správy. Z přípisu doslovně citujeme:

"Asi před 14 dny jsme obdrželi od Vás přípisy, nařizující nám okamžité propuštění ze služeb 5 zaměstnanců-cizinců a neuskutečnili jsme je, poněvadž zdejší předseda závodní rady p. Cieslar jejich zrušení pracovního poměru zadržel. Jestliže neprovedeme propuštění těchto cizinců do konce března t. r., budeme nuceni odmítnout převáděné zaměstnance z veřejné správy pro náš závod určené přidělovacím výměrem."

Dokument číslo 6: Přípis OÚOP z 24. března 1947, č. II-1-3213 Bř. Gr. železárnám v Třinci vysvětlující odpovědnost i kompetenci OÚOP. Z přípisu citujeme:

"Ke shora citovanému přípisu sděluje OÚOP v Čes. Těšíně, že, jelikož v daném případě se jedná o nařízení úřadu ochrany práce, který jest jedině kompetentní povolovati zaměstnávání cizích státních příslušníků, není třeba k propuštění těchto souhlasu závodní rady."

Dokument číslo 7: Přípis předsedy závodní rady Cieslara z 22. března 1947 okres. úřadu ochrany práce v Čes. Těšíně, oznamující, že se závodní rada odvolala k ministerstvu sociální péče proti rozhodnutí OÚOP. Z dopisu citujeme:

"Sdělujeme Vám, že na Váš přípis ze dne 6. března 1947 ve věci propuštění cizích státních příslušníků, jsme se odvolali na ministerstvo soc. péče v Praze, odkud čekáme rozhodnutí."

Dokument číslo 8: Úřední záznam z 31. března 1947 o nařízení ředitele Divokého z ministerstva soc. péče, aby OÚOP s okamžitou platností zastavil přeřazování polských státních příslušníků z třineckých železáren, a to na základě výnosu ministerstva národní obrany, které bude samo přezkoumávat případy zaměstnání polských státních příslušníků z třineckých železáren. MSP důrazně nařídilo zastavení celé akce.

Dokument číslo 9: Přípis min. soc. péče z 10. dubna 1947 č. A-I-2352/19-5/4-47 okresnímu úřadu ochrany práce, jímž se potvrzuje, že závodní rada přiznává, že v železárnách je přebytek pracovních sil. Z dopisu citujeme:

"Zároveň však uvádí závodní rada v poslední větě svého dopisu, že prozatím nepociťuje nedostatek pracovních sil, nýbrž že v železárnách je přebytek pracovních sil. Ukládáme Vám, abyste rovněž neprodleně zjistili, o jak velký přebytek pracovních sil se jedná a jakého druhu, aby mohlo býti nařízeno jejich odčerpání tam, kde máte nutnou nekrytou potřebu pracovních sil."

Dokument číslo 10: Seznam čs. státních občanů, kteří byli přiděleni do zaměstnání v třineckých železárnách, ale železárnami přijati nebyli.

Poněvadž všechny tyto události vyvolávají značný neklid i pocit křivdy u těch čs. státních občanů, kteří se nemohou dostati do bývalého zaměstnání, z něhož byli za okupace vypuzeni a poněvadž nepřispívá k upevňování státní autority československé, když se obchází, nedodržuje a nerespektuje znění československých zákonů a nařízení, zvolila se forma naléhavé interpelace. Podepsaní se táží čs. vlády:

1. Zda jsou tyto poměry v třineckých železárnách známy,

2. zda je ochotna zříditi komisi, složenou ze zástupců MSP, průmyslu, a jiných odborných zájmových organisací, která by důkladně prozkoumala stav zaměstnanců třineckých železáren a zjistila, zda v nich je přebytek pracovních sil,

3. zda je ochotna dát bedlivě prozkoumat stížnosti závodní rady a v případě, že jsou v nich nesprávné údaje, pohnati autory těchto nesprávností k odpovědnosti pro mystifikování úřadů,

4. zda je ochotna vyšetřit, jaké národohospodářské škody byly způsobeny zbytečným udržováním nekvalifikovaných přebytečných pracovních sil a zda je při tom ochotna též přihlédnouti k pasivitě závodu i k potrestání vinníků,

5. zda je ochotna vyšetřit jaké národohospodářské škody se utrpěly tím, že tito zaměstnanci se nemohli plně pracovně uplatnit podle nařízení OÚOP v dvouletém plánu v oborech, jež jim pracovně vyhovují,

6. zda je ochotna nařídit, aby cizí dělníci byli přesunuti co nejrychleji do stavebnictví, kde je nutná potřeba pracovních sil a do zemědělství, které rovněž trpí nedostatkem pracovníků,

7. zda je ochotna trvat na důsledném dodržování zákona na obranu státu i v třineckých železárnách,

8. zda je ochotna zařídit, aby cizí státní příslušníci neměli přednost před čs. státními příslušníky v přijímání do práce, a to zejména v podnicích, na které se vztahuje zákon na obranu státu,

9. zda je ochotna zařídit, aby byli neprodleně přijati do třineckých železáren ti zaměstnanci čs. státní příslušnosti, kteří tam pracovali před rokem 1938, a v důsledku událostí, jež pak přišly, musili závod opustit a dosud se marně o přijetí do tohoto podniku ucházejí.